středa 31. srpna 2016

Pán Balarám, nositel pluhu

Balarám nese pluh a Krišna flétnu. Je řečeno, že Balarám orá srdeční pole, čímž ho připravuje k zasetí semínek bhakti. A srdce je připravováno skrze služebnický postoj. Následováním ve šlépějích Balarámy, v náladě služby, se člověk stává způsobilým obdržet Krišnovu milost.

V sedmém zpěvu Bhágavatamu je vysvětleno, že Balarám připravuje srdce, a Ačutya, Krišna, potom dává milost. Ačutya znamená "neomylný, spolehlivý" nebo "ten, kdo si nikdy nezapomene všimnout i té nejmenší služby". Balarám zaměstnává živé bytosti ve službě Krišnovi a Krišna vidí sebemenší službu a oceňuje ji. Dnes je pro nás významný den, protože to je den, kdy se modlíme o duchovní sílu sloužit Krišnovi, a proto je to jeden z nejlepších dní v roce!

Šrímad Bhágavatam 10.1.8, 10. srpna 2014, Balaráma Džajantí, Česká republika

Původní text v angličtině zde.


úterý 30. srpna 2016

Blízký našemu srdci

Vesmírná podoba Nejvyššího Pána je příliš veliká. Šríla Prabhupáda říkal: "Jak Ho můžete oblékat? Kde vezmete všechno to oblečení?"
Takže to je problém, ale pokud tu je Krišna, nejúžasnější věcí je, že jako Nejvyšší Osobnost Božství se zjevuje v lidské podobě a stává se pak velmi dostupným. Také jedná lidským způsobem, takže Jeho povaha je blízká naší povaze, a tak je blízký našemu srdci.

Kdyby měl Bůh úplně odlišnou povahu, než máme my, jak bych Mu potom mohl porozumět? Jak bych Ho mohl docenit? Ale protože je tak blízký, můžeme k Němu rozvinout lásku a citové pouto.

Šrímad Bhágavatam 2.3.8, 3. října 2013, Melbourne, Austrálie

Původní text v angličtině zde.

neděle 28. srpna 2016

Tolik náboženství ve světě... proč?

Je to kvůli vzpurnosti, že nechceme přijmout vědomí Krišny takové, jaké je. To je ten problém, a my potom říkáme:
"Takže... změnil jsem své náboženství. Ve skutečnosti jsem si po dlouhé době uvědomil, že vědomí Krišny nebylo to pravé. Zpočátku jsem měl plnou víru, jenže postupem času jsem viděl, že lidé doopravdy nežijí podle těch standardů. Viděl jsem, že to je velká fraška a teď uctívám Durgu nebo chodím každý den do kostela. Jsem velice šťastný! Tak šťastný... Jo, šťastný, protože teď si mohu dělat cokoli. Už nemusím následovat ta samá pravidla. Prostě jsem se vzdal vědomí Krišny a přijal jsem jinou filozofii s jednoduššími standardy. Skvělé. Pak se nemusím cítit provinile, že jsem se neodevzdal."

"A proč je na světě tolik náboženství, svámídží?" Aby si lidé mohli ospravedlnit své materiální touhy ve jménu víry. Proto je na světě tolik různých vyznání. Lidé tak mohou uspokojovat různé materiální touhy a na povrch jen dát hezkou náboženskou sladkou polevu a smýšlet o sobě v dobrém. "Sníst tohle zvíře je plně v pořádku, to je naše vyznání. Každé Vánoce je součástí našeho náboženství užít si krocany!" Takže takto - ospravedlňování, to je skutečná pravda. Když se na to skutečně podíváte, to je to, co říká Šrímad Bhágavatam:

dharmaḥ projjhita-kaitavo ’tra paramo nirmatsarāṇāṁ satāṁ
vedyaṁ vāstavam atra vastu śivadaṁ tāpa-trayonmūlanam
śrīmad-bhāgavate mahā-muni-kṛte kiṁ vā parair īśvaraḥ
sadyo hṛdy avarudhyate ’tra kṛtibhiḥ śuśrūṣubhis tat-kṣaṇāt
(Šrímad Bhágavatam, 1.1.2)

Mluví o všech těchto druzích dharmah, o všech těchto podvodných náboženstvích, která se jen zaměřují na naplňování hmotných tužeb. A je to všude na světě. Všude na světě!

Šrímad Bhágavatam 2.3.8, 3. října 2013, Melbourne, Austrálie

Původní text v angličtině zde.

pátek 26. srpna 2016

Skutečný chrám v srdci


Nedávno jsem četl určité citáty Šríly Bhaktisiddhánty Sarasvatího Thákura, a tak jsou stále čerstvé v mé mysli a dnes přicházejí. Popisoval, (Šríla Bhaktisiddhánta), jak jeden jeho žák utratil veškeré své celoživotní úspory k vybudování překrásného chrámu v Kalkatě. Poté Šríla Bhaktisiddhánta pokračoval: „Ano, tento chrám postavený z cementových cihel není skutečným chrámem. Ten skutečný chrám musíme postavit v srdci.“

Ze srdce musíme udělat skutečný chrám, a poté řekl, že k tomu, aby toho bylo dosaženo, musí být napsáno mnoho knih. A Prabhupáda to udělal! Bylo napsáno mnoho knih a nyní je samozřejmě mnoho knih rozdáváno, protože toto poznání Bhágavaty, toto poznání Bhagavána, jak sloužit Nejvyššímu Pánu, musí být šířeno po celém světě.

Kadamba Kána Svámí, 13. března 2013, Majápur, Indie, ŠB 4.30.17

Původní článek v angličtině zde.

středa 24. srpna 2016

Sloužit vstříc úspěchu


Nejsme svobodní; nemáme svobodu žít život, jaký chceme.

prakrteh kriyamanani, gunaih karmani sarvasah (Duše zmatená vlivem falešného ega se považuje za vykonavatele činností, které ve skutečnosti provádějí tři kvality hmotné přírody. Bhagavad-gítá 3.27)

Spíše je tu posvátné písmo, a toto písmo zkrátka jde s námi, přestože máme tolik tužeb. "Já chci tohle, já chci tamto. Chci být tady, chci být támhle. Chci dělat všechny tyhle věci." Ale nakonec písmo určí, co je nám dovoleno dělat a co ne, kdy budeme úspěšní a kdy přijde nezdar. Časem si to začneme uvědomovat více a více, protože postupem času vidíme v tolika situacích, že jsme chtěli určité věci, ale ony vůbec nejsou pod naší kontrolou. prakrteh kriyamanani gunaih karmani sarvasah. Všechny jsou kontrolovány hmotnou energií, jednoduše okolnostmi.

Někdy jsme úspěšní a jsme překvapení. Bylo to něco velmi obtížného a ono to zafungovalo; každý pak řekne: "Teda, udělal jsi to velice zručně."

Ale pravdou ve skutečnosti je, že se to prostě jaksi stalo, jen se to tak přihodilo a povedlo se to. Jindy pracujete velmi tvrdě, víte, že pracujete tak tvrdě, a ono to nějak nechce fungovat. "To nemá logiku! Dělal jsem to stokrát a stokrát to fungovalo. Teď to prostě nefunguje. Proč?!" Takže takhle jsme v hmotném světě závislí na aranžmánech Krišny, a On nám poskytuje věci skrze materiální energii.

Duchovní život je jiný. V duchovním životě si můžete být jistí. V hmotném životě si jistí nejste nikdy. Nikdy nevíte, nemůžete si být jisti ničím, ale v duchovním životě si můžete být skutečně jisti. Výsledek je zaručen; je to jisté. Když se zapojíte do oddané služby, úspěch se dostaví.

"etavaj janma-saphalyam" (ČČ Ádi-líla 9.24) pokud chcete učinit tento život úspěšným. "dehinam iha dehishu," (ČČ Ádi-líla 9.24) zatímco jsme teď v tomto těle, použijme ho ve službě Krišnovi. Pak to jistě bude úspěšné. To je nařízení písem.

Šrímad Bhágavatam 2.7.52, 20. března 2014, Melbourne, Austrálie

Původní text v angličtině zde.

pondělí 22. srpna 2016

Kořeny našeho sankírtanového hnutí

Zpíváme ty mantry každý den, když nabízíme bhogu. Zpíváme mantry oslavující Pána Čaitanju, který rozdává Krišna prému. Potom zpíváme mantru:

namo brahmanya-
devaya go-

brahmana-

hitaya ca jagad-

dhitaya
krishnaya govindaya
namo namaha


Ale proč tuto mantru? Je to proto, že je to pěkná mantra? „Tak ať máme nějakou mantru pro nabízení bhogy. Podívejme se a vyberme jednu pěknou. Jednu znám, namo brahmanya-devaya..“

Ne, je to proto, že tato mantra je středem v zábavách Pána Čaitanji. Advaita áčárja byl první, kdo rozpoznal Nimaie pandita jako Nejvyššího Pána. Nimai přišel do jeho domu a náhle mu Advaita áčárja porozuměl a řekl: „Nyní vím, kdo jsi. Teď už mi více neutečeš.“

A posadil Nimaie a začal mu nabízet árati. Jak mu nabízel árati, neustále zpíval: „Namo brahmanya-devaya go-brahmana-hitaya ca jagad-dhitaya krishnaya govindaya namo namaha.“

A pokračoval v opakování stokrát. Tato mantra nastolila Čaitanju Maháprabhua jako Nejvyššího Pána! Tato mantra musí být zpívaná, abychom viděli, že vše je plné významů. Vše je vztaženo k Pánu Čaitanjovi. Tam jsou kořeny našeho sankírtanového hnutí. A pak máme další kořeny ve Šrímad Bhágavatamu a v Pánu Brahmovi. Ale sankírtanová mise v podobě, kde se hlavně zpívá svaté jméno, začala se Šrí Čaitanjou Maháprabhuem.

Kadamba Kánana Svámí, 27. února 2013, Vrindávan, Indie, Čaitanja Čaritámrita seminář 2

Původní článek v angličtině zde.

pátek 19. srpna 2016

Dohoda o falešném sentimentu

Když se odvrátíme od Krišny, vstoupíme do nekonečných materiálních vztahů; milionů vztahů. Začíná to už když jsme dítě - tato hračka, tamta hračka, všechny tyhle věci. "Můj dům. Moje máma je můj otrok!" Když jste dítě, vesmír se točí okolo vás, tak to je. Pokud věci nejsou přesně tak, jak chcete, křičíte a brečíte. Dožadujete se toho. To je sobectví, sebestřednost!

Když jsme dospělí, sebestřednost není o nic menší; je přesně stejná, jen jsme ohledně ní trošku rafinovanější. Takže se skrýváme za nějakou velkorysost. "Mohu ti pomoct?" A přitom nesnášíte pomáhání ostatním lidem. Já ti pomáhám, takže ty jsi povinen pomoct mně, když tě potřebuji, protože jsem zjistil, že v časech potíží jsou nějací lidé potřeba. A proto: "Ó, jak se máš? Cítíš se dobře? Zlepšilo se tvé nachlazení?"

Takže příště, když jsem nachlazený, řeknete: "Ó, Maháráji, vám není dobře?" A tímto způsobem máme jakousi dohodu. Když já na to: "Ó, bolí vás zuby? Je to špatné?"

"Ano, velmi nepříjemné. Auuu... auuu. Ó Bože, tohle utrpení je opravdu moc, ale cítím se o tolik lépe - někdo chápe mé utrpení."

Tímto způsobem máme dohodu o podpoře vzájemného naříkání. Lamentování, naříkání... soucítění, pochopení! Pak je tu obrat k mému bědování, nářku, a ty mi dáš své pochopení a soucit. To se nazývá láskou... Co mohu říct: falešný sentiment!

Pravda je taková, že jsme hříšné krysy. Pravdou je, že jsme sobečtí, bezcitní tvorové a zasluhujeme si takové nachlazení neustále. Máte štěstí, že z toho vyváznete lacino. Ty zločinče, dostal jsi maličkou reakci za strkání svého nosu do věcí, do kterých ti nic není. Tak skrze ten nos musíš trpět. Takhle to celé je. Trpíme proto, že jsme tvrdohlavě hříšní. Tohle je ta pravda!

Šrímad Bhágavatam 2.3.8, 3. října 2013, Melbourne, Austrálie

Původní text v angličtině zde.