středa 13. prosince 2017

Oddaná služba je přirozená činnost


Oddaná služba je tak mocná, že bude mít vždycky efekt. Proto oddaná služba postupně převezme naše životy - o tom není pochyb. Nemusíme mít obavy, že tenhle proces bude pro někoho fungovat a pro jiného ne, nebo že JÁ budu ta výjimka, a pro MĚ to fungovat nebude!

Ne, oddaná služba funguje vždycky. Jakmile se někdo tak či onak spojí s oddanou službou, tak bude očištěn. Šríla Prabhupáda si byl velice jistý oddanou službou a byl připraven oslovit kohokoli a každého. Nepřemýšlel, jestli někdo je nebo není kvalifikovaný sloužit, protože měl silnou víru, že budou očištěni.

Když si myslíme, že se nemůžeme vypořádat s našimi výzvami, je to vlivem iluzorní energie. Někdo může mít ve svém horoskopu Ráhua a věřit, že Ráhu je silnější než cokoli jiného! To je nesmysl. Materiální kritéria nemají s bhakti nic společného.

Poznání může zvýšit naši dychtivost v oddané službě. Čím více poznání získáme o síle Svatého jména a o účinnosti oddané služby, tím dychtivěji ji budeme vykonávat, a tím nadšeněji z ní budeme mít prospěch, protože zjistíme, že je to možné.

Je tu tendence myslet si: "Věřím ve vědomí Krišny, věřím v bhakti jógu, věřím, že je to pravda, ale nevěřím sám v sebe. Znám své limity. Snažil jsem se následovat čtyři regulativní principy, ale nezvládal jsem to; je to pro mě příliš těžké!"

Toto je jemná forma nevíry a naprostého nepochopení, o co jde. V počátečních stádiích vědomí Krišny možná nejsme schopni následovat čtyři regulativní principy. To nevadí, ALE snažíme se stále dál. Prabhupáda často říkal: "Nezdar je pilířem úspěchu! Stejně jako je pro dítě přirozené chodit - vyžaduje to jisté úsilí a na začátku dítě bude znovu a znovu padat, ale jednoho dne začne chodit!"

Stejným způsobem můžeme mít na začátku potíže, nemusíme být schopní následovat všechno, ale přesto si musíme i nadále být vědomí Krišny!

(Kadamba Kánana Svámí, srpen 2010, Nový Rádhá Kund, Švédsko, přednáška)

Původní text v angličtině zde.

pondělí 11. prosince 2017

Velké osobnosti inspirují


Gajendra (slon ve Šrímad Bhágavatamu, kapitole 8) pochopil, že tento hmotný svět nemá sám o sobě žádnou hodnotu. Může tu být tolik požitku, ale jakou má cenu, když je veškerý požitek dočasný a nemůže nikdy naplnit duši? Nikdy ho není dost, ať je sebelepší.

Gajendra tuto věc dokonale chápal, a tudíž se zajímal o duchovní svět, o návrat zpátky k Bohu. Proto se Gajendra dostal do Šrímad Bhágavatamu, který povětšinou není knihou popisující život zvířat, ale Gajendra se stal vzorem, osobností, u níž přijímáme útočiště a z jejíhož příkladu čerpáme inspiraci.

O tom je duchovní život - musíme přijmout útočiště u příkladných osobností; takhle fungujeme. Sami svou vlastní silou toho mnoho nedokážeme. Musíme proto přijmout útočiště u druhých, kteří dělají větší věci než my, neboť nám to dává sílu a inspiraci. To je velmi důležitý princip v duchovním životě.

Šrímad Bhágavatam nám podává množství příkladů velkých osobností, které se rozhodly pro Krišnu - za náročných okolností opustily hmotné jistoty a zkrátka si vybraly Krišnu. Taková je i naše situace, jelikož v konečném smyslu je tento hmotný svět sférou smrti, a proto je každý v tomto hmotném světě v nebezpečném postavení. Z tohoto důvodu si také musíme vybrat Krišnu.

(Kadamba Kánana Svámí, 18. září 2012, Kapské Město, Jižní Afrika, přednáška ze Šrímad Bhágavatamu)

Původní text v angličtině zde.

sobota 9. prosince 2017

Říci ANO oddané službě


Každý den si připomínáme Krišnovy věčné činnosti, neboť víme, že zaujmou naši mysl. Zároveň se snažíme přemoci svou mysl a říci ANO oddané službě, třebaže mysl někdy chce říci NE. Taková je povaha podmíněné mysli. Kdykoli je příležitost k oddané službě, mysl si říká: "Jak z toho mohu utéci? Jak se tomu mohu vyhnout? Jak mohu najít nějakou výmluvu?"

My tedy musíme mysl přemoci, udělat pravidlo z říkání ANO oddané službě a dělat zkrátka věci dobrovolně, přestože mysl říká NE. A díky našemu naslouchání a zpívání mysl postupně řekne: "Ve skutečnosti je ta oddaná služba docela pěkná..."

Takže postupně nás duchovní život zaujme a uděláme velký pokrok. Nebude to ale tak snadné; nepřijde to automaticky a samozřejmě, nebude to tak, že se jednoho dne uprostřed svého vzdorování a neochoty jen tak ráno probudíme plni chuti a řekneme: "Ach, já chci opravdu sloužit Krišnovi!"

Ne, je to otázka naslouchání o Krišnovi, zpívání Svatého jména, sloužení Krišnovi a oddaným, přemožení mysli, a poté začne mít služba postupně převahu, až se naše zaměření posune a prioritou se stane Krišna!

(Kadamba Kánana Svámí, 18. září 2012, Kapské Město, Jižní Afrika, přednáška)

Původní text v angličtině zde.

úterý 5. prosince 2017

Svobodný život


Měli bychom si uvědomovat, proč je vědomí Krišny nejlepší. Musíme být naprosto přesvědčeni, že je náš život mnohem lepší než život neoddaných.

Následujeme čtyři regulativní principy - regulativní principy svobody. Zatímco je zbytek světa zapleten v hříšných činnostech, které vytvářejí síť reakcí vedoucích ke smrti, my jsme svobodní.

Všechny naše devocionální činnosti nás stále více osvobozují od utrpení, zatímco materialistu každá jeho činnost stahuje stále níž. Začíná to od samého rána, jakmile materialista otevře oči: trocha kávy, pár cigaret, nějaké ty nepoživatelné věci... zkrátka jedna hříšná činnost za druhou, celý den!

Každý den materialista hromadí víc a více karmy, zatímco oddaný každý den více karmy spálí. Takto se oddaný vymaňuje z temnoty hříšných reakcí.

(Kadamba Kánana Svámí, červen 2011, Helsinky, Finsko, přednáška)

Původní text v angličtině zde.

pondělí 4. prosince 2017

Pravé přátelství


Mám rád jednu divadelní hru německých oddaných. Je tam manželka, která žehlí nekonečné hromady dhótí. Má kolem hlavy omotaný hadr a vypadá naprosto nepřitažlivě. (smích) Takhle to je po svatbě. Před svatbou takhle nikdy nevypadají, ale po svatbě ano. (smích) Takže žehlí nekonečné hromady prádla. On sedí před televizí a sleduje fotbal.

Ona lamentuje: "A já si myslela, že mě tenhle vysvobodí!"

A on na to: "Zmlkni, zmlkni. Neslyším komentátora. Kde je moje kafe?"

Ona mu přinese jeho kávu s výrazem říkajícím: "Tady máš svou intoxikaci, ty ubožáku."

On ten výraz vidí a pronese: "Podívej, víš, já nejsem o nic méně Krišna vědomý. Dokážu ti to. Víš co, káva je černá - Krišna. Mléko je bílé - Rádhárání. A když to zamícháš - Gauránga!"

Dobrá, je to jen divadelní hra, ale má v sobě realistický element. Co můžeme říct, takové věci se v životě stávají. V konečném smyslu tyto vztahy budou fungovat pouze, pokud se z partnerů stanou přátelé a společně se zaměstnají ve vědomí Krišny. Když je po všem, tak přátelství je to, co z toho skutečně získáte.

Pravé přátelství znamená dávat někomu druhému něco opravdu prospěšného. Víte, já měl dříve špatné přátele, kteří si ťukali sklenicemi a říkali: "Na zdraví! Jdem do toho!" A víte kam jdete? Do pekla! (smích) Nikdo nechce jít do pekla sám, tak pojďme společně! Tohle není přátelství.

Přátelství znamená dávat druhým něco prospěšného, a proto si navzájem pomáhejme být oddanými. O tom to celé je. Pomáhejme druhým být oddanými. Nikdo nemůže být oddaný sám nebo sama od sebe.

(Kadamba Kánana Svámí, 28. května 2017, Festival Svatého jména, Slovinsko, přednáška ze Šrímad Bhágavatamu 6.2.7)

Původní text v angličtině zde.

pátek 1. prosince 2017

Láska vs. chtíč


Otázka: Můžete definovat chtíč?

Pokud sloužíme svým vlastním smyslům, pak se tomu říká chtíč, ale když sloužíme smyslům Krišny, pak je to nazýváno láskou. Láska je tedy o dávání a o uspokojování druhých, a chtíč je o uspokojování nás samotných.

Když jsme ve středu každé situace, jsme-li středem vesmíru, jsme tou hlavní osobou a všechno musí být pro naše potěšení, a pokud nás někdo netěší, tak to způsobí naše rozrušení - tohle všechno je chtíč.

Jestliže se však snažíme těšit druhé - pokud jsou ostatní důležitější a my se snažíme jednat takovým způsobem, abychom je potěšili a učinili šťastnými, tak jsme osvobozeni od chtíče. Jakmile si myslíme, že ostatní jsou tu od toho, aby potěšili nás, tak jsme chtiví. A z této úrovně chtíče pochází silnější chtíč, a pak si chceme užívat na tělesné úrovni. Proto musíme sloužit Krišnovým smyslům a Jeho oddaným. Všichni jsou oddaní Krišny, jen to někteří vědí a jiní ne.

(Kadamba Kánana Svámí, srpen 2010, Chorvatsko, přednáška)

Původní text v angličtině zde.

středa 29. listopadu 2017

Přistání na Měsíci a plochá Země

„Pán v Bhagavad-gítě praví, že cílem Ved je poznat Jeho (Pána Krišnu). Šrímad-Bhágavatam je Samotný Pán Šrí Kṛṣṇa v podobě zaznamenaného poznání. Je proto smetanou všech Ved a obsahuje všechna historická fakta související s Pánem Šrí Krišnou ze všech dob. Bhágavatam je fakticky esencí veškerých dějin.“ (SB 1.3.41, význam)

Šríla Prabhupáda tu odpověděl ateistům, kteří nemají víru ve védskou literaturu nebo Šrímad Bhágavatam a v podstatě říkají, že příběhy ze Šrímad Bhágavatamu se nikdy neodehrály. Že je to pouhá smyšlená mytologie. V Indii britští křesťanští misionáři dělali hodně propagandy, aby oslabili indickou tradici, až do té míry, že i při vzdělávání mladých Indů jim byla ta britská propaganda opakována, a oni také začali říkat: „Ano, ano, je to mytologie.“ A i dnes to můžete v Indii slyšet lidi říkat. Tohle je vymývaní mozků, výsledek propagandy britských misionářů, kteří velmi obratně oslabili védskou kulturu.

My však chápeme, že je védská kultura apuruseya, že je védské poznání vyjeveno Nejvyšším Pánem. A je řečeno, že veškeré vědění světa má své kořeny ve Vedách. V konečném smyslu je v nich veškeré poznání. Měli bychom tedy s velkou důvěrou přijmout Šrímad Bhágavatam, jakožto to pravé poznání.

Skvělým příkladem je samozřejmě to přistání na Měsíci, kdy se Šríla Prabhupáda postavil celému světu. Já jsem to přistání na Měsíci viděl v televizi, a pamatuji si, jak na tom spolupracoval celý svět, probíhala při něm pozemní letová kontrola z různých zemí, které se na tom nějakým způsobem podílely, a tímto přistáním na Měsíci byla překonána železná opona. „Lidstvo přistálo na jiné planetě!“ A nebyla to pravda. Oni nás podvedli. Podvedli nás. Ale dělali z toho velkou věc. „Ano, přistáli jsme na Měsíci!“ A pak řekli: „Ty kameny, které jsme na Měsíci našli, jsou úplně stejné, jako v arizonské poušti.“ A Prabhupáda řekl: „Ano, tam natočili ten film.“ (smích) Sami to na sebe prozradili. Arizonská poušť.

Takže udělali film a později se na ten film dívalo mnoho novinářů, kteří v něm našli spoustu chyb. Stíny na špatných stranách, a tak dále. Byly tam i další detaily, které nesouhlasily. Prabhupádův výrok tedy našel podporu mnohých lidí. Prabhupáda o tom naprosto nepochyboval: „Oni neletěli na Měsíc.“ „Ale jak to víte, Svámídží?“ „To je jednoduché. Protože Měsíc je dále než Slunce.“ „Ale no tak! To přece ví každý, že je Měsíc blíž než Slunce.“ „Ne, Měsíc je dále, než Slunce.“ „Ale no tak, Svámídží. Odkud máte tuhle informaci?“ „Z Ved. Ze Šrímad Bhágavatamu.“ Který je neomylný. Je to Amala Purána, bezeskvrnná Purána. Je to bezchybné vědění, protože pochází od Nejvyššího Pána, a to bez ohledu na to, co se ve světě považuje za poznání. Tomu se může věřit, ale nevěřili lidé kdysi, že je Země placatá?

Já souhlasím, že někdy jsme na velmi odlehlých místech, jezdíval jsem tady v Austrálii na venkov, a také jsem si říkal, že je Země placatá, a už se blížím opravdu blízko k okraji. Ještě kousek dál a prostě spadnu někam dolů (smích). Jsou tu tedy odlehlá místa, která někdy vyvolávají dojem, že je svět placatý, ale není to pravda. Bylo dokázáno, že je Země kulatá a dá se obletět kolem dokola. Nebo lodí ji můžete obeplout kolem dokola. „Aha, podívejme, takže je kulatá, není placatá.“ Je tu tedy důkaz. Ale dříve si lidé mysleli, že je placatá.

Náš Suhotra Svámí napsal knihu Podstata a stín, kde pojednává o západní vědě. Cituje tam filozofa, který se zabývá teorií a historií vědy a filozofie, jménem Karl Popper, který řekl, že věda se snaží zjistit pravdu, což se ale bohužel zatím ukázalo, že se neděje, protože doposud každou teorii, která byla předložena, později vyvrátila jiná teorie. Proto moderní důkazy jsou ve skutečnosti nedokonalé poznání. I když to může být prezentováno velmi namyšleně a komplikovaným jazykem, kterému obyčejný člověk nerozumí, a proto to zní velmi působivě. Ačkoli ta prezentace dá hodně práce, není v ní příliš mnoho obsahu.

Četl jsem novinový článek, kde jeden vědec předkládal nějaká fakta, které vám teď pro ilustraci řeknu. Psal tam, že v poslední době jsme díky teleskopům mohli pozorovat vesmírné prachové bouře! A nejen to. Pozorovali jsme také to, jak se ty prachové částice shlukují! (dojatě) „A tehdy jsem na okamžik pocítil hluboké pohnutí protože jsem si uvědomil, že jsem svědkem stvoření galaxií!“

No tak teď mi dejte pauzu. (smích) Dejte pokoj... Pokud jde o shlukování prachových částic, tak ten vědec neobjevil nic nového. Moje matka mi pořád říkala, že se pod mou postelí shlukují prachové částice. (smích) A říkala, kdy už si to vyluxuji, že už je na čase. Věděla o tom všechno. Ale odkdy shlukování prachových částic vede ke vzniku galaxií? Já pod postelí nikdy žádné galaxie neměl. Neluxoval jsem a prach se shlukoval jak nic. Vážně, rostlo to do pěkných koulí. Ale nikdy z toho nebyly galaxie. „No tak, pane vědče. Jsou to pěkné pohádky, ale vy po mně chcete, abych jim věřil?“

Takže v tomto směru bych se raději obrátil na Šrímad Bhágavatam. Protože Šrímad Bhágavatam nejprve vyjevil Krišna Pánu Brahmovi. Potom Pán Brahma, který tento Bhágavatam vyslechl ve své mysli, ho přednesl také a vyšel z jeho úst, a tak od Pána Brahmy pokračoval učednickou posloupností k Náradovi a k Vjásadévovi, který ho zapsal v podobě védské literatury. A můžeme to zpětně vystopovat. Takže musíme přijmout autoritu Šrímad Bhágavatamu nejen na základě této informace, ale také díky historickým zmínkám o osobnostech, které Bhágavatam následovaly a dosáhly výsledku, kterým je změna vědomí, což je to, co Bhágavatam popisuje, že se stane.

Proto vidíme, že Bhágavatam je věcný a konkrétní. Každý to může udělat. Vědci si mohou vzít ten svůj bílý plášť a přijít k nám a my jim ho obarvíme na šafrán, a mohou praktikovat tuto védskou literaturu ve svém vlastním životě a stát se skutečně seberealizovanými. Zrealizovat závěry, které jsou zde popsány. A moderní věda, jaká je dnes, také potvrzuje védské principy. Jako například kvantová mechanika nám vysvětluje, že neexistuje nic takového, jako objektivní pozorovatel. Což byla po dlouhou dobu pozice, kterou věda zastávala. Ve skuečnosti ale všechno záleží na vědomí. Na vnímání ve vědomí. A to je závěrem védské literatury. Atmavan manyate jagat. Vidíme vesmír skrze svou mysl. Všechno, co vidíme, je zabarveno našima očima. Vidíme to skrze své vlastní oči, a tak si zkreslujeme svět. A žádní dva lidé nevidí to samé.

To jsem zažil například, když jsem projížděl Himálajemi a řídil jsem dodávku, což bylo náročné, protože občas jste na kraji silnice, a pod vámi je tříkilometrový sráz. No, když se jako řidič díváte dolů… A oddaní v autě říkali: „Ach, takový nádherný výhled!“ A já na to: „No jasně, tak nádherný výhled!“ (ironicky) Všechno je to relativní, v závislosti na našem vnímání. Každý má své individuální vnímání reality. A vnímáme v závislosti na našem vztahu s Nejvyšším Pánem a Jeho energiemi. V Nektaru oddanosti je řečeno, že stejně jako nikdo nemůže sám sebe vidět bez svitu slunce, tak poznat sami sebe můžeme jedině skrze vztah s Nejvyšší Osobností Božství, Šrí Krišnou. A to je zajímavé. Tohle se mi líbí. Že známe sami sebe jedině ve vztahu s Krišnou.  …

…  Bod je ten, že v závislosti na vědomí prožíváme věci různým způsobem. V závislosti na vědomí máme odlišné zkušenosti. … Realitu vnímáme na základě svého vědomí a na základě prostředí projevujeme určitý stav vědomí. Prakrte kriyamanani… Považujeme se za konatele činností, které jsou ve skutečnosti vykonávány kvalitami hmotné přírody. …


Pátý zpěv Šrímad Bhágavatamu nám dává model vesmíru. Dává nám vzdálenosti, a popisuje, že je Měsíc dále než Slunce. Pokud tedy letěli vůbec na nějakou planetu, o čemž pochybujeme, tak to bylo někam jinam, ale ne na Měsíc. Védská kosmologie je ve skutečnosti v mnoha směrech v souladu s moderní astronomií. Mnohé ze vzdáleností mezi planetami s moderní vědou korespondují. Ohledně Měsíce tu je však neshoda. A to je v pořádku. Musíte si tedy vybrat, komu budete věřit. Vědcům, kteří říkají, že se prach shlukuje a vytváří galaxie, nebo védské literatuře, která pochází od Nejvyššího Pána, a velkým mudrcům, kteří zrealizovali transcendentální vlastnosti.

A takového mudrce tu vidíme před sebou ve Šrílovi Prabhupádovi. Tak komu dáme svou důvěru? Dříve či později musíme někomu dát svou důvěru. My tedy dáváme naprostou důvěru Prabhupádovi a říkáme: „Oni neletěli na Měsíc.“ Zatímco svět tomu bude stále věřit, že tam byli. Ale proč tam tedy už nelétají? Všichni jsme si mysleli, že když byl první člověk na Měsíci, tak za dvacet nebo třicet let tam lidé budou jezdit na dovolenou. Mysleli si, že tam postaví takovou kupoli z plexiskla a v ní bude umělý svět a v budoucnosti se budeme jezdit na Měsíc opalovat. Byli jsme si tím jistí. Ale oni se tam už nevrátili. A ty měsíční kameny, které ukázali, byly naprosto stejné, jako kameny v arizonské poušti. Mohli tedy klidně jet do arizonské pouště. Tahle dovolená na Měsíci se nikdy nestala, protože Měsíc je dál než Slunce. Říká to pátý zpěv Šrímad Bhágavatamu.

(Kadamba Kánana Svámí, 10. května 2015, Brisbane, Austrálie, přednáška z Bhagavad-gíty 1.3.41)