úterý 27. září 2016

Naše hudba je uvnitř

Mnozí umělci dosáhnou uznání za svou velikost až po své smrti, ale Beethoven byl slavný již za svého života – známý skladatel, složité symfonie... Ale potom ohluchl.

Dokážete si to představit? To byla prakticky ta nejhorší věc, která se mu mohla přihodit! Pro hudebníka je sluch zásadní. U lidí, kteří neumějí zpívat, to není tak, že by neuměli zpívat – oni nedokážou poslouchat. To je ten problém – neslyší a prostě neposlouchají. Ve skutečnosti to začíná nasloucháním. Hudba začíná nasloucháním. Takže vše je ve skutečnosti o uchu.

Beethoven s dokonalým sluchem, který dokázal slyšet různé tóny a noty, ohluchl. Takže tak to bylo zařízené – stal se větším a větším, byl největší, a potom ohluchl, ztratil to! Musel projít skrze agónii toho, že o všechno přišel.

V duchovním životě je to také tak. V duchovním životě můžeme během naší služby získat uznání, můžeme získat tolik prostředků a tak dále, spoustu vnějších atributů. Za ta léta nasbíráte celou knihovnu vašich knih, své parádní čadary a to všechno. Ale během duchovní krize – vše, co máme, je vědomí Krišny uvnitř! Proto musíte přijmout závazky uvnitř. Vnitřně musíme říct: „Ano, Krišno, dám Tě na první místo. Dám Tě před svoje smysly. Dám Tě před svou mysl. Ano, cokoli řekneš.“

ŠB 8.20.12, září 2013, Kapské Město, JAR

Přepis v angličtině naleznete zde.

neděle 25. září 2016

Déšť milosti

Tak či tak se musíme spojit s Krišnou, což změní vše. Měli jsme jeden kírtan na Ratha Yatře v Newcastlu v Jižní Africe a pršeli "kočky a psi", jak se říká v angličtině. A když prší kočky a psi, chápete, že to není jen tak trošku. Lilo jako z konve! Nevyčasilo se a Ratha Yatra byla o hodinu odložena, jenže nebyla žádná naděje na změnu - prostě lilo a lilo, takže jme museli jít v dešti.

A tak jsme šli. Měl jsem zahajovací řeč z vozu a pamatuji si, že jsem řekl: "Však víte, déšť milosti je lepší než déšť vody." (smích) Snažil jsem se být pozitivní; říct něco optimistického, a dostat tak všechny do pozitivní nálady.

No, byli jsme prostě venku a tolik pršelo, že kolem plavaly ryby! (smích) A v jednu chvíli jsme začali tančit! K čertu s tím vším a prostě jsme začali tančit a byla to jedna z nejextatičtějších Ratha Yater, jaké jsme kdy měli. Jen jsme tančili jako blázni, protože to bylo bláznivé, takže jsme byli úplně blázniví. Tančili jsme jako blázni v dešti. Nikdy jsme netančili takhle bláznivě, ale tenhle déšť nás tak nějak pobláznil. Všichni začali vyvádět a stalo se z toho opravdu něco výjimečného. Tak co můžeme říct, byla to výjimečná příležitost!

Takže když člověk vezme všechno jako speciální příležitost, jak sloužit Krišnovi výjimečným způsobem, pak se může povznést nad pocit odříkání v životě. Jinak nás bude materiální odříkání vždycky pronásledovat a zatěžovat naši mysl.

Šrímad Bhágavatam 6.4.49-50, 29. dubna 2014, Rádhádéš, Belgie

Původní text v angličtině zde.

pátek 23. září 2016

Je to o vizi

Pravé vědomí Boha je o vizi. Je to o tom vidět Boha. Nakonec, všechna náboženství k tomu směřují – vidět Ho, a to nikoliv pouze občas, ale vidět Ho stále.

Bhagavad-gíta poukazuje na to, že je s Ním vše spojené a musíme se to naučit vidět. Cokoliv, na co pohlédnou naše oči, se musíme naučit vidět v kontextu většího obrazu. Musíme vidět, že za těmito planetami a vesmírem je Nejvyšší Pán. Měli bychom pochopit, že z něj vše vychází a vše, veškerá tato energie, je s Ním spojená.

Osoba, která takto vidí, opravdu umístila Boha do středu.

Kadamba Kánana Svámí, 30. března 2013, Durban Ratha Yatra, Jižní Afrika, mezináboženský dialog

Původní článek v angličtině zde.

úterý 20. září 2016

Perfektní kuchařka


radharaniBrzy ráno tedy Šrímatí Rádhárání opouští domov, nesena na nosítkách různými gópími, které ji celou cestu nesou, ovívají ji a dopraví ji do domu Jašódy. Róhiní už brzy ráno zažehla oheň a začala s některými přípravami a když se objeví Rádhárání, už vaří. Poté Rádhárání začne připravovat mnoho Krišnových nejoblíbenějších preparací! Je velikou odbornicí v přípravě různých sladkostí jako je khír a rasguly pro potěšení Krišny, jenž má takové sladkosti velmi rád. Taková nálada Krišny a Rádhárání je tu každý den.

Matka Jašóda chce pro svého syna jen to nejlepší, takže pěstuje velmi speciální trávu, kterou krmí velmi speciální krávy, které potom dávají velmi speciální mléko. Poté brzy ráno zavolá Šrímatí Rádhárání. V té době je Šrímatí Rádhárání se svými příbuznými z manželovy strany ve vesnici Javat, nějaké dva kilometry od Nandagrámu, trochu dál od Varšany, kde pořád žijí její rodiče, Vrišabhánu a Kírtida.

Ráno je Šrímatí Rádhárání přenesena z domu příbuzných z manželovy strany do domu Jašódy. Ačkoliv ji Džatila, její tchýně, příliš nechce nechat jít, staršími je donucena to udělat. Říkají: "Jak můžeš neuposlechnout královnu Vrindávanu?" A matka Jašóda chce, aby Šrímatí Rádhárání vařila pro Krišnu, protože jednou Šrímatí Rádhárání potěšila Durvásu Muniho a dostala požehnání, že cokoli, co uvaří, zajistí dlouhý život tomu, kdo to sní, a ještě to bude chutnat jako nektar! Takže matka Jašóda si velice dychtivě přeje, aby Krišna získal dlouhý život, protože se stejně jako každá matka pořád strachuje. To je povaha matek - pořád potřebují něco, z čeho mají obavy - něco se může pokazit... A matka Jašóda to má stejně. Takže na Krišnově těle recituje všechny druhy různých manter, různými způsoby se Jej snaží chránit před všemi možnými nebezpečími a přeje si, aby měl dlouhý život. Proto trvá na tom, že Rádhárání pro Krišnu musí vařit.


Brzy ráno Krišna vstane a ze všeho nejdřív, ještě než se vykoupe, podojí krávy, protože jejich vemena jsou ráno plná a krávy nemohou čekat, takže tohle se musí udělat nejdřív.

Když se poté Krišna koupe, je to festival, protože gópí tomu asistují, stejně jako pasáčci. Takto se duchovní svět podobá uctívání Božstev, které vykonáváme v tomto světě. Za oltářem stojí celá posádka oddaných, kteří připravují věci pro Krišnovo uctívání. Takhle se to tedy děje stejným způsobem. Krišnu v duchovním světě oblékají mnozí, Krišna se neobléká Sám.

Přednáška na Rádháštami, 23. září 2012, Durban, JAR

Původní text v angličtině zde.

neděle 18. září 2016

Chrámový život

Žití v chrámu je pěkné - je to současně hmotný i duchovní svět. Přirovnávám chrámový život k dece. Hodně cestuji a pořád mám jiné deky. A někdy je příliš dlouhá a jindy příliš krátká, příliš tenká nebo moc teplá. Stejným způsobem takto mohou vypadat také vnější rysy chrámu. Může zde být mnoho věcí, které se nám nelíbí - lidé, vybavení, jídlo a tak dále... Ale to všechno je bezvýznamné, dočasné a bude se měnit. V chrámu jsou však lidé, kteří chantují a vážně praktikují duchovní život, a to my potřebujeme! Potřebujeme oddané pro kírtan a pro diskuze o písmech - to je ve skutečnosti esencí chrámového života, nejsou jí vnější rysy. Člověk se musí naučit nebýt rozptylován vnějšími prvky a dalšími nepříjemnými věcmi; musíme se naučit tolerovat. Vše může vyvolat úzkost, když jsme odděleni od Krišny.  Když není nic špatně, přemýšlíme, co se MŮŽE pokazit. Ale opak je potřeba. Nechte to být! My nejsme kontroloři. Snažíme se udržet pod kontrolou určitou oblast, ale nemůžeme ovládat svět!

* Nimáiovy poznámky z přednášky

Přednáška na nedělním programu, 11. září 2016, Durban, JAR

Původní text v angličtině zde.

pátek 16. září 2016

Dobré zprávy

Nedávno Kadamba Kánana Svámí odjel do Durbanu na první z pravidelných zdravotních prohlídek, které jsou naplánovány na každých šest měsíců. Vše bylo v pořádku, nebyl zjištěn žádný opětovný výskyt onemocnění a také se zlepšila jeho nízká hladina železa. Mahárádž se bude i nadále zaměřovat na zotavování a bude cestovat a dělat programy v pomalejším tempu než v minulých letech.

Původní text v angličtině zde.

čtvrtek 15. září 2016

Zlepšení našeho duchovního života

Věnujme celý svůj život Krišnovi. Zbavme se postupně přerušování. Je řečeno, že čistá oddaná služba je ta, jež je nepřerušovaná. To, co my děláme, je však malá služba a poté si myslíme, že si zasloužíme nějaký ten smyslový požitek. "Ok, udělal jsem v chrámu nějakou službu, takže teď se můžu dívat na televizi." Tímto způsobem přerušujeme svou službu, ale postupně ji musíme "odpřerušit". Neměl by mezi tím být už žádný čas. Vše by mělo být službou a každé místo by mělo být posvátným místem. Váš domov by měl být chrámem, vaše auto by mělo být chrámem a dokonce i v práci by mělo být něco posvátného. Každé místo by mělo být věnováno Krišnovi, každá činnost by měla být věnována Krišnovi. Tímto způsobem můžeme zlepšit svůj duchovní život.

Přednáška na nedělním programu, 10. dubna 2016, Durban, JAR

Původní text v angličtině zde