sobota 23. prosince 2017

Svět je přesexován


Když jsem byl dospívající mladík, přestěhoval jsem se do Amsterdamu, což je 25 km od místa, kde jsem vyrostl. V té době nebyl internet, ale nedaleko mého bydliště byla 'Holandská společnost pro sexuální reformu' a měli tam všemožné plakáty, na kterých stálo: "Pokud jsi hoch a máš rád chlapce, zavolej na toto číslo... Pokud se ti líbí děti, volej na toto číslo... Pokud máš rád psy, zkus tohle číslo!" Všechny takové věci tam visely v okně a vy jste si tam mohli kdykoli zavolat. Chodil jsem každý den kolem, přemýšlel jsem o tom, a abych byl upřímný, připadalo mi to trochu zvrácené. Jediné, k čemu jsem došel, bylo, že SVĚT JE PŘESEXOVANÝ!

Chci říct... sex je v pořádku, ale není to vždycky to, co jste si mysleli, že to bude. Taková byla alespoň má první zkušenost. Nebyl jsem vždy mnichem žijícím v celibátu, jako jsem teď. Byly doby, kdy jsem experimentoval, a když jsem šel jednoho dne po ulici, tak mi přišla na mysl jedna hrozně stará písnička: "A tohle je všechno? Tohle je všechno, co tu je?" Tohle je ono? O tomhle je všechen ten humbuk? Celý svět z toho dělá velkou věc, a tohle je jako ono? Páni, a z tohohle mám být celý hotový? Byl jsem trochu... trochu zklamaný. No a časem jsem vyrostl a zvykl si na to. Překonal jsem to v sobě. Co k tomu říci!?

Ale uvědomoval jsem si, že svět je přesexovaný a že sexu přikládáme větší důležitost, než v životě má. Pro sex v něm je místo a určitě je fajn, ale NENÍ SMYSLEM ŽIVOTA  a pokud ano, tak lidé začnou být divní - jako ti zvláštní pánové zkoumající všechny ty prostitutky, lidé, kteří to prodávají, lidé kteří to kupují - podivní lidé, kteří vidí sex jako smysl života; chovají se přehnaně.

Víte, na sexu není nic špatného, ale pokud jde ve vztahu jenom o něj, když je to jenom o tom tělesném chtíči, tak to nedává smysl. Já jsem ale chtěl od života víc, chtěl jsem jít hlouběji, čekal jsem od vztahů víc, opravdové výměny - nejen vnější náklonnost, ale něco skutečného, trochu pravého porozumění - říkejte tomu láska, nazvěte mne romantikem nebo jakkoli chcete, ale já jsem chtěl větší hloubku.

Když hovořím o tématu, jako je tohle, nemluvím z pozice mnicha. To, o čem jsem doteď mluvil, se týkalo dob, kdy jsem ještě mnich nebyl; byly to mé lidské postřehy a osobní úvahy.

(Kadamba Kánana Svámí, 07. března 2017, Londýn, Spojené Království, program na King's College, přednáška Sex, Drogy a Rock'n'Roll)

Původní text v angličtině zde.

středa 20. prosince 2017

Nejvýznamnější gopí


Krišna říká v Bhagavad-gítě (4.11),  ye yatha mam prapadyante tams tathaiva bhajamy aham, "Každého odměňuji podle toho, jak se Mi odevzdává." Ale ohledně gopích Krišna říká: "Nevím, co jim dát! U nich nemohu dostát Svému slibu, protože jim za jejich službu nemám na oplátku co dát."

Jestliže vám někdo dá něco velmi cenného, vy byste mu také měli dát na oplátku něco hodnotného. Proto si Krišna říkal: "Nemám ve Svém vlastnictví nic, co by se mohlo vyrovnat hodnotě toho, co nabízejí gopí. Nechť jim je proto odměnou jejich vlastní služba a svědčí o jejich slávě."

Takto vzpomínáme, jak tím byl Krišna zaskočen! Neví, jak se vyrovnat s gopími. Ony projevují takovou úroveň lásky, která překračuje rámec toho, co je schopen pochopit. Mate to jeho mysl. A ze všech gopích je nejvýznamnější Šrímatí Rádháraní.

(Kadamba Kánana Svámí, 23. září 2012, Durban, Jižní Afrika, přednáška na Rádháštamí)

Původní text v angličtině zde.

sobota 16. prosince 2017

Můj oddaný nebude nikdy zničen


Ve společnosti vaišnavů, a zvláště pokročilých vaišnavů, jsme pozvednuti nad rámec našich obvyklých omezení, kdy se držíme svých hmotných jistot. Zdráháme se udělat velký skok kupředu v duchovním životě, že nás Krišna chytí v našem pádu, že se o nás Krišna postará, že Krišna svého oddaného vždy ochrání.

Někteří oddaní však umírají a ne vždy pěkným způsobem. Kde byl v tu chvíli Krišna? On ho neochránil? On některé oddané chrání a jiné ne? Závisí to na stupni našeho vědomí Krišny? Chrání Krišna jen ty velmi pokročilé oddané?

V Bhagavad-gítě 9.31 Krišna říká: "Na me bhaktah pranasyati. Můj oddaný nebude nikdy zničen!" Ale co to znamená? Znamená to přesně to, co Krišna říká: "Můj oddaný nebude nikdy zničen!" O tom není pochyb, pokud to chápeme v širším smyslu. Znamená to, že tělo Krišna může nebo nemusí ochránit, ale zcela jistě zabezpečí místo, kam půjde duše. Bez pochyby! To je naprosto jisté.

Pokud ještě náš čas či naše poslání v tomto světě nebyly naplněny, Krišna může ochránit naše tělo. Sám jsem mnohokrát vyvázl z nesmírně nebezpečných situací, a nebylo pochyb o tom, že do nich Krišna zasáhl. Jinak bych v žádném případě nemohl přežít.

To však v konečném smyslu není významem "Na me bhaktah pranasyati." To znamená, že oddaný přijde blíž a blíž ke Krišnovi, a když jsme již udělali kroky Krišnovým směrem, Krišna jistě ochrání naši oddanou službu. Krišna ochrání naši oddanou službu! Proto není důvod ke strachu. My jen přijmeme útočiště u oddané služby a ostatní věci přijdou a odejdou. Mohou přijít a odejít nějaké těžkosti, ale to nás nevyvede z konceptu. Naše oddaná služba bude pokračovat a pokračovat, a ve společnosti oddaných budeme znovu a znovu pozvednuti.

(Kadamba Kánana Svámí, duben 2011, Durban, Jižní Afrika, přednáška)

Původní text v angličtině zde.

středa 13. prosince 2017

Oddaná služba je přirozená činnost


Oddaná služba je tak mocná, že bude mít vždycky efekt. Proto oddaná služba postupně převezme naše životy - o tom není pochyb. Nemusíme mít obavy, že tenhle proces bude pro někoho fungovat a pro jiného ne, nebo že JÁ budu ta výjimka, a pro MĚ to fungovat nebude!

Ne, oddaná služba funguje vždycky. Jakmile se někdo tak či onak spojí s oddanou službou, tak bude očištěn. Šríla Prabhupáda si byl velice jistý oddanou službou a byl připraven oslovit kohokoli a každého. Nepřemýšlel, jestli někdo je nebo není kvalifikovaný sloužit, protože měl silnou víru, že budou očištěni.

Když si myslíme, že se nemůžeme vypořádat s našimi výzvami, je to vlivem iluzorní energie. Někdo může mít ve svém horoskopu Ráhua a věřit, že Ráhu je silnější než cokoli jiného! To je nesmysl. Materiální kritéria nemají s bhakti nic společného.

Poznání může zvýšit naši dychtivost v oddané službě. Čím více poznání získáme o síle Svatého jména a o účinnosti oddané služby, tím dychtivěji ji budeme vykonávat, a tím nadšeněji z ní budeme mít prospěch, protože zjistíme, že je to možné.

Je tu tendence myslet si: "Věřím ve vědomí Krišny, věřím v bhakti jógu, věřím, že je to pravda, ale nevěřím sám v sebe. Znám své limity. Snažil jsem se následovat čtyři regulativní principy, ale nezvládal jsem to; je to pro mě příliš těžké!"

Toto je jemná forma nevíry a naprostého nepochopení, o co jde. V počátečních stádiích vědomí Krišny možná nejsme schopni následovat čtyři regulativní principy. To nevadí, ALE snažíme se stále dál. Prabhupáda často říkal: "Nezdar je pilířem úspěchu! Stejně jako je pro dítě přirozené chodit - vyžaduje to jisté úsilí a na začátku dítě bude znovu a znovu padat, ale jednoho dne začne chodit!"

Stejným způsobem můžeme mít na začátku potíže, nemusíme být schopní následovat všechno, ale přesto si musíme i nadále být vědomí Krišny!

(Kadamba Kánana Svámí, srpen 2010, Nový Rádhá Kund, Švédsko, přednáška)

Původní text v angličtině zde.

pondělí 11. prosince 2017

Velké osobnosti inspirují


Gajendra (slon ve Šrímad Bhágavatamu, kapitole 8) pochopil, že tento hmotný svět nemá sám o sobě žádnou hodnotu. Může tu být tolik požitku, ale jakou má cenu, když je veškerý požitek dočasný a nemůže nikdy naplnit duši? Nikdy ho není dost, ať je sebelepší.

Gajendra tuto věc dokonale chápal, a tudíž se zajímal o duchovní svět, o návrat zpátky k Bohu. Proto se Gajendra dostal do Šrímad Bhágavatamu, který povětšinou není knihou popisující život zvířat, ale Gajendra se stal vzorem, osobností, u níž přijímáme útočiště a z jejíhož příkladu čerpáme inspiraci.

O tom je duchovní život - musíme přijmout útočiště u příkladných osobností; takhle fungujeme. Sami svou vlastní silou toho mnoho nedokážeme. Musíme proto přijmout útočiště u druhých, kteří dělají větší věci než my, neboť nám to dává sílu a inspiraci. To je velmi důležitý princip v duchovním životě.

Šrímad Bhágavatam nám podává množství příkladů velkých osobností, které se rozhodly pro Krišnu - za náročných okolností opustily hmotné jistoty a zkrátka si vybraly Krišnu. Taková je i naše situace, jelikož v konečném smyslu je tento hmotný svět sférou smrti, a proto je každý v tomto hmotném světě v nebezpečném postavení. Z tohoto důvodu si také musíme vybrat Krišnu.

(Kadamba Kánana Svámí, 18. září 2012, Kapské Město, Jižní Afrika, přednáška ze Šrímad Bhágavatamu)

Původní text v angličtině zde.

sobota 9. prosince 2017

Říci ANO oddané službě


Každý den si připomínáme Krišnovy věčné činnosti, neboť víme, že zaujmou naši mysl. Zároveň se snažíme přemoci svou mysl a říci ANO oddané službě, třebaže mysl někdy chce říci NE. Taková je povaha podmíněné mysli. Kdykoli je příležitost k oddané službě, mysl si říká: "Jak z toho mohu utéci? Jak se tomu mohu vyhnout? Jak mohu najít nějakou výmluvu?"

My tedy musíme mysl přemoci, udělat pravidlo z říkání ANO oddané službě a dělat zkrátka věci dobrovolně, přestože mysl říká NE. A díky našemu naslouchání a zpívání mysl postupně řekne: "Ve skutečnosti je ta oddaná služba docela pěkná..."

Takže postupně nás duchovní život zaujme a uděláme velký pokrok. Nebude to ale tak snadné; nepřijde to automaticky a samozřejmě, nebude to tak, že se jednoho dne uprostřed svého vzdorování a neochoty jen tak ráno probudíme plni chuti a řekneme: "Ach, já chci opravdu sloužit Krišnovi!"

Ne, je to otázka naslouchání o Krišnovi, zpívání Svatého jména, sloužení Krišnovi a oddaným, přemožení mysli, a poté začne mít služba postupně převahu, až se naše zaměření posune a prioritou se stane Krišna!

(Kadamba Kánana Svámí, 18. září 2012, Kapské Město, Jižní Afrika, přednáška)

Původní text v angličtině zde.

úterý 5. prosince 2017

Svobodný život


Měli bychom si uvědomovat, proč je vědomí Krišny nejlepší. Musíme být naprosto přesvědčeni, že je náš život mnohem lepší než život neoddaných.

Následujeme čtyři regulativní principy - regulativní principy svobody. Zatímco je zbytek světa zapleten v hříšných činnostech, které vytvářejí síť reakcí vedoucích ke smrti, my jsme svobodní.

Všechny naše devocionální činnosti nás stále více osvobozují od utrpení, zatímco materialistu každá jeho činnost stahuje stále níž. Začíná to od samého rána, jakmile materialista otevře oči: trocha kávy, pár cigaret, nějaké ty nepoživatelné věci... zkrátka jedna hříšná činnost za druhou, celý den!

Každý den materialista hromadí víc a více karmy, zatímco oddaný každý den více karmy spálí. Takto se oddaný vymaňuje z temnoty hříšných reakcí.

(Kadamba Kánana Svámí, červen 2011, Helsinky, Finsko, přednáška)

Původní text v angličtině zde.

pondělí 4. prosince 2017

Pravé přátelství


Mám rád jednu divadelní hru německých oddaných. Je tam manželka, která žehlí nekonečné hromady dhótí. Má kolem hlavy omotaný hadr a vypadá naprosto nepřitažlivě. (smích) Takhle to je po svatbě. Před svatbou takhle nikdy nevypadají, ale po svatbě ano. (smích) Takže žehlí nekonečné hromady prádla. On sedí před televizí a sleduje fotbal.

Ona lamentuje: "A já si myslela, že mě tenhle vysvobodí!"

A on na to: "Zmlkni, zmlkni. Neslyším komentátora. Kde je moje kafe?"

Ona mu přinese jeho kávu s výrazem říkajícím: "Tady máš svou intoxikaci, ty ubožáku."

On ten výraz vidí a pronese: "Podívej, víš, já nejsem o nic méně Krišna vědomý. Dokážu ti to. Víš co, káva je černá - Krišna. Mléko je bílé - Rádhárání. A když to zamícháš - Gauránga!"

Dobrá, je to jen divadelní hra, ale má v sobě realistický element. Co můžeme říct, takové věci se v životě stávají. V konečném smyslu tyto vztahy budou fungovat pouze, pokud se z partnerů stanou přátelé a společně se zaměstnají ve vědomí Krišny. Když je po všem, tak přátelství je to, co z toho skutečně získáte.

Pravé přátelství znamená dávat někomu druhému něco opravdu prospěšného. Víte, já měl dříve špatné přátele, kteří si ťukali sklenicemi a říkali: "Na zdraví! Jdem do toho!" A víte kam jdete? Do pekla! (smích) Nikdo nechce jít do pekla sám, tak pojďme společně! Tohle není přátelství.

Přátelství znamená dávat druhým něco prospěšného, a proto si navzájem pomáhejme být oddanými. O tom to celé je. Pomáhejme druhým být oddanými. Nikdo nemůže být oddaný sám nebo sama od sebe.

(Kadamba Kánana Svámí, 28. května 2017, Festival Svatého jména, Slovinsko, přednáška ze Šrímad Bhágavatamu 6.2.7)

Původní text v angličtině zde.

pátek 1. prosince 2017

Láska vs. chtíč


Otázka: Můžete definovat chtíč?

Pokud sloužíme svým vlastním smyslům, pak se tomu říká chtíč, ale když sloužíme smyslům Krišny, pak je to nazýváno láskou. Láska je tedy o dávání a o uspokojování druhých, a chtíč je o uspokojování nás samotných.

Když jsme ve středu každé situace, jsme-li středem vesmíru, jsme tou hlavní osobou a všechno musí být pro naše potěšení, a pokud nás někdo netěší, tak to způsobí naše rozrušení - tohle všechno je chtíč.

Jestliže se však snažíme těšit druhé - pokud jsou ostatní důležitější a my se snažíme jednat takovým způsobem, abychom je potěšili a učinili šťastnými, tak jsme osvobozeni od chtíče. Jakmile si myslíme, že ostatní jsou tu od toho, aby potěšili nás, tak jsme chtiví. A z této úrovně chtíče pochází silnější chtíč, a pak si chceme užívat na tělesné úrovni. Proto musíme sloužit Krišnovým smyslům a Jeho oddaným. Všichni jsou oddaní Krišny, jen to někteří vědí a jiní ne.

(Kadamba Kánana Svámí, srpen 2010, Chorvatsko, přednáška)

Původní text v angličtině zde.

středa 29. listopadu 2017

Přistání na Měsíci a plochá Země

„Pán v Bhagavad-gítě praví, že cílem Ved je poznat Jeho (Pána Krišnu). Šrímad-Bhágavatam je Samotný Pán Šrí Kṛṣṇa v podobě zaznamenaného poznání. Je proto smetanou všech Ved a obsahuje všechna historická fakta související s Pánem Šrí Krišnou ze všech dob. Bhágavatam je fakticky esencí veškerých dějin.“ (SB 1.3.41, význam)

Šríla Prabhupáda tu odpověděl ateistům, kteří nemají víru ve védskou literaturu nebo Šrímad Bhágavatam a v podstatě říkají, že příběhy ze Šrímad Bhágavatamu se nikdy neodehrály. Že je to pouhá smyšlená mytologie. V Indii britští křesťanští misionáři dělali hodně propagandy, aby oslabili indickou tradici, až do té míry, že i při vzdělávání mladých Indů jim byla ta britská propaganda opakována, a oni také začali říkat: „Ano, ano, je to mytologie.“ A i dnes to můžete v Indii slyšet lidi říkat. Tohle je vymývaní mozků, výsledek propagandy britských misionářů, kteří velmi obratně oslabili védskou kulturu.

My však chápeme, že je védská kultura apuruseya, že je védské poznání vyjeveno Nejvyšším Pánem. A je řečeno, že veškeré vědění světa má své kořeny ve Vedách. V konečném smyslu je v nich veškeré poznání. Měli bychom tedy s velkou důvěrou přijmout Šrímad Bhágavatam, jakožto to pravé poznání.

Skvělým příkladem je samozřejmě to přistání na Měsíci, kdy se Šríla Prabhupáda postavil celému světu. Já jsem to přistání na Měsíci viděl v televizi, a pamatuji si, jak na tom spolupracoval celý svět, probíhala při něm pozemní letová kontrola z různých zemí, které se na tom nějakým způsobem podílely, a tímto přistáním na Měsíci byla překonána železná opona. „Lidstvo přistálo na jiné planetě!“ A nebyla to pravda. Oni nás podvedli. Podvedli nás. Ale dělali z toho velkou věc. „Ano, přistáli jsme na Měsíci!“ A pak řekli: „Ty kameny, které jsme na Měsíci našli, jsou úplně stejné, jako v arizonské poušti.“ A Prabhupáda řekl: „Ano, tam natočili ten film.“ (smích) Sami to na sebe prozradili. Arizonská poušť.

Takže udělali film a později se na ten film dívalo mnoho novinářů, kteří v něm našli spoustu chyb. Stíny na špatných stranách, a tak dále. Byly tam i další detaily, které nesouhlasily. Prabhupádův výrok tedy našel podporu mnohých lidí. Prabhupáda o tom naprosto nepochyboval: „Oni neletěli na Měsíc.“ „Ale jak to víte, Svámídží?“ „To je jednoduché. Protože Měsíc je dále než Slunce.“ „Ale no tak! To přece ví každý, že je Měsíc blíž než Slunce.“ „Ne, Měsíc je dále, než Slunce.“ „Ale no tak, Svámídží. Odkud máte tuhle informaci?“ „Z Ved. Ze Šrímad Bhágavatamu.“ Který je neomylný. Je to Amala Purána, bezeskvrnná Purána. Je to bezchybné vědění, protože pochází od Nejvyššího Pána, a to bez ohledu na to, co se ve světě považuje za poznání. Tomu se může věřit, ale nevěřili lidé kdysi, že je Země placatá?

Já souhlasím, že někdy jsme na velmi odlehlých místech, jezdíval jsem tady v Austrálii na venkov, a také jsem si říkal, že je Země placatá, a už se blížím opravdu blízko k okraji. Ještě kousek dál a prostě spadnu někam dolů (smích). Jsou tu tedy odlehlá místa, která někdy vyvolávají dojem, že je svět placatý, ale není to pravda. Bylo dokázáno, že je Země kulatá a dá se obletět kolem dokola. Nebo lodí ji můžete obeplout kolem dokola. „Aha, podívejme, takže je kulatá, není placatá.“ Je tu tedy důkaz. Ale dříve si lidé mysleli, že je placatá.

Náš Suhotra Svámí napsal knihu Podstata a stín, kde pojednává o západní vědě. Cituje tam filozofa, který se zabývá teorií a historií vědy a filozofie, jménem Karl Popper, který řekl, že věda se snaží zjistit pravdu, což se ale bohužel zatím ukázalo, že se neděje, protože doposud každou teorii, která byla předložena, později vyvrátila jiná teorie. Proto moderní důkazy jsou ve skutečnosti nedokonalé poznání. I když to může být prezentováno velmi namyšleně a komplikovaným jazykem, kterému obyčejný člověk nerozumí, a proto to zní velmi působivě. Ačkoli ta prezentace dá hodně práce, není v ní příliš mnoho obsahu.

Četl jsem novinový článek, kde jeden vědec předkládal nějaká fakta, které vám teď pro ilustraci řeknu. Psal tam, že v poslední době jsme díky teleskopům mohli pozorovat vesmírné prachové bouře! A nejen to. Pozorovali jsme také to, jak se ty prachové částice shlukují! (dojatě) „A tehdy jsem na okamžik pocítil hluboké pohnutí protože jsem si uvědomil, že jsem svědkem stvoření galaxií!“

No tak teď mi dejte pauzu. (smích) Dejte pokoj... Pokud jde o shlukování prachových částic, tak ten vědec neobjevil nic nového. Moje matka mi pořád říkala, že se pod mou postelí shlukují prachové částice. (smích) A říkala, kdy už si to vyluxuji, že už je na čase. Věděla o tom všechno. Ale odkdy shlukování prachových částic vede ke vzniku galaxií? Já pod postelí nikdy žádné galaxie neměl. Neluxoval jsem a prach se shlukoval jak nic. Vážně, rostlo to do pěkných koulí. Ale nikdy z toho nebyly galaxie. „No tak, pane vědče. Jsou to pěkné pohádky, ale vy po mně chcete, abych jim věřil?“

Takže v tomto směru bych se raději obrátil na Šrímad Bhágavatam. Protože Šrímad Bhágavatam nejprve vyjevil Krišna Pánu Brahmovi. Potom Pán Brahma, který tento Bhágavatam vyslechl ve své mysli, ho přednesl také a vyšel z jeho úst, a tak od Pána Brahmy pokračoval učednickou posloupností k Náradovi a k Vjásadévovi, který ho zapsal v podobě védské literatury. A můžeme to zpětně vystopovat. Takže musíme přijmout autoritu Šrímad Bhágavatamu nejen na základě této informace, ale také díky historickým zmínkám o osobnostech, které Bhágavatam následovaly a dosáhly výsledku, kterým je změna vědomí, což je to, co Bhágavatam popisuje, že se stane.

Proto vidíme, že Bhágavatam je věcný a konkrétní. Každý to může udělat. Vědci si mohou vzít ten svůj bílý plášť a přijít k nám a my jim ho obarvíme na šafrán, a mohou praktikovat tuto védskou literaturu ve svém vlastním životě a stát se skutečně seberealizovanými. Zrealizovat závěry, které jsou zde popsány. A moderní věda, jaká je dnes, také potvrzuje védské principy. Jako například kvantová mechanika nám vysvětluje, že neexistuje nic takového, jako objektivní pozorovatel. Což byla po dlouhou dobu pozice, kterou věda zastávala. Ve skuečnosti ale všechno záleží na vědomí. Na vnímání ve vědomí. A to je závěrem védské literatury. Atmavan manyate jagat. Vidíme vesmír skrze svou mysl. Všechno, co vidíme, je zabarveno našima očima. Vidíme to skrze své vlastní oči, a tak si zkreslujeme svět. A žádní dva lidé nevidí to samé.

To jsem zažil například, když jsem projížděl Himálajemi a řídil jsem dodávku, což bylo náročné, protože občas jste na kraji silnice, a pod vámi je tříkilometrový sráz. No, když se jako řidič díváte dolů… A oddaní v autě říkali: „Ach, takový nádherný výhled!“ A já na to: „No jasně, tak nádherný výhled!“ (ironicky) Všechno je to relativní, v závislosti na našem vnímání. Každý má své individuální vnímání reality. A vnímáme v závislosti na našem vztahu s Nejvyšším Pánem a Jeho energiemi. V Nektaru oddanosti je řečeno, že stejně jako nikdo nemůže sám sebe vidět bez svitu slunce, tak poznat sami sebe můžeme jedině skrze vztah s Nejvyšší Osobností Božství, Šrí Krišnou. A to je zajímavé. Tohle se mi líbí. Že známe sami sebe jedině ve vztahu s Krišnou.  …

…  Bod je ten, že v závislosti na vědomí prožíváme věci různým způsobem. V závislosti na vědomí máme odlišné zkušenosti. … Realitu vnímáme na základě svého vědomí a na základě prostředí projevujeme určitý stav vědomí. Prakrte kriyamanani… Považujeme se za konatele činností, které jsou ve skutečnosti vykonávány kvalitami hmotné přírody. …


Pátý zpěv Šrímad Bhágavatamu nám dává model vesmíru. Dává nám vzdálenosti, a popisuje, že je Měsíc dále než Slunce. Pokud tedy letěli vůbec na nějakou planetu, o čemž pochybujeme, tak to bylo někam jinam, ale ne na Měsíc. Védská kosmologie je ve skutečnosti v mnoha směrech v souladu s moderní astronomií. Mnohé ze vzdáleností mezi planetami s moderní vědou korespondují. Ohledně Měsíce tu je však neshoda. A to je v pořádku. Musíte si tedy vybrat, komu budete věřit. Vědcům, kteří říkají, že se prach shlukuje a vytváří galaxie, nebo védské literatuře, která pochází od Nejvyššího Pána, a velkým mudrcům, kteří zrealizovali transcendentální vlastnosti.

A takového mudrce tu vidíme před sebou ve Šrílovi Prabhupádovi. Tak komu dáme svou důvěru? Dříve či později musíme někomu dát svou důvěru. My tedy dáváme naprostou důvěru Prabhupádovi a říkáme: „Oni neletěli na Měsíc.“ Zatímco svět tomu bude stále věřit, že tam byli. Ale proč tam tedy už nelétají? Všichni jsme si mysleli, že když byl první člověk na Měsíci, tak za dvacet nebo třicet let tam lidé budou jezdit na dovolenou. Mysleli si, že tam postaví takovou kupoli z plexiskla a v ní bude umělý svět a v budoucnosti se budeme jezdit na Měsíc opalovat. Byli jsme si tím jistí. Ale oni se tam už nevrátili. A ty měsíční kameny, které ukázali, byly naprosto stejné, jako kameny v arizonské poušti. Mohli tedy klidně jet do arizonské pouště. Tahle dovolená na Měsíci se nikdy nestala, protože Měsíc je dál než Slunce. Říká to pátý zpěv Šrímad Bhágavatamu.

(Kadamba Kánana Svámí, 10. května 2015, Brisbane, Austrálie, přednáška z Bhagavad-gíty 1.3.41)

pondělí 27. listopadu 2017

Přemýšlejte o tom


Jak jdou roky v hnutí Hare Krišna, tak nás někdy překvapí, jak se někteří oddaní znovu zapletou v hmotných věcech. Nikdy bychom si nepomysleli, že se jim to stane.

Když jste zapojeni do managementu, je to jako být u policie - jste neustále s mrtvolami, to je policejní práce. Být v managementu je to samé - ohledávání mrtvol. "Fajn, tak to tu máme zas. No tak se podíváme na ty všechny hrozné detaily, k čemu tady došlo."

Tohle je také součást hnutí! Podívejme se do tváře realitě... není to jen krásný příběh, jak jsme se připojili k hnutí a ze všech z nás se stali světci! Někdy máme potíže, protože nemáme moc velkou touhu zpívat Svaté jméno, nebo jsme udělali přestupek, když jsme mluvili hrubě s jiným vaišnavou... A může to být ještě o trochu drsnější!

Ta naše nižší povaha opravdu může vyjít na povrch. Co můžeme říct? Psychologové hovoří o "vnitřním dítěti". Já jsem často v Německu a v jednom knihkupectví jsem tam viděl knihu, která pojednávala o Innerer Schweinehund. Nejlepší způsob, jak to přeložit, je: vnitřní prasopes. Doslova to znamená prasečí pes uvnitř nás. Dobře ho známe, a on je neustále dotěrný a kdykoli připravený k nějaké akci. Ve chvíli, kdy si myslíme, že tohle už máme za sebou, tak jsme v nebezpečné zóně. NEBEZPEČNÁ ZÓNA! Člověk musí zůstat vždy na pozoru a mít na paměti: "Mám v sobě tuhle slabost; nijak mi neprospěje, jestliže ji budu následovat!"

Naše řešení, jak kontrolovat tu naši slabou stránku, je především REGULACE - následovat regulovaný program. Za druhé potřebujeme FILOZOFICKÉ POCHOPENÍ, abychom dokázali vidět dále než "teď a tady," a chápali důsledky v dlouhodobém horizontu. Naučíme-li se přemýšlet o důsledcích svých činností v dlouhodobém horizontu, tak jsme lépe chráněni.

Proto nechceme hnutí, kde všichni letí na autopilota. Pokud nepřemýšlíme, tak jsme ohroženým druhem. Musíme přemýšlet o důsledcích svých činností; to je to, po čem volá Bhágavatam.

Bhágavatam není jen líbezná kniha popisující sladkost Krišnovy slávy a zábav. Pokud si myslíme, že je Bhágavatam jen sladká inspirativní kniha, pak nám rozhodně uniká podstata, protože je to zároveň přísná kniha. Bhágavatam nám ukazuje, jak je hmotná příroda tvrdá a jak nás zaplétá. Bhágavatam nás žádá, abychom mysleli na důsledky věcí. Bhágavatam tu tedy je, aby nás probudil a nastartoval proces, ve kterém začneme praktikovat dotazování: "Jaký bude důsledek činností, které právě teď dělám?"

(Kadamba Kánana Svámí, 2011, Govinda Valley, Austrálie, přednáška ze Šrímad Bhágavatamu 3.25.27)

Původní text v angličtině zde.

sobota 25. listopadu 2017

Kírtan


Rád bych řekl něco o kírtanu, protože ho mám rád. Kírtan má různé aspekty. Je tu ta základní stránka, služba, kterou děláme, když zpíváním Svatého jména zaměstnáváme svou mysl a smysly, a časem také své srdce, což samozřejmě nějakou dobu trvá, protože srdce je jako kámen a lidé s kamenným srdcem ho do kírtanu příliš nezapojují.

Potom je zde hudební stránka, která má vylepšit ten transcendentální aspekt a je vůči němu druhořadá. Jak jsme si mohli všimnout, v Bengálsku je taková kultura zpívání, jejíž součástí jsou takové ty táhlé noty, "Háááááá...", které trvají velmi dlouho. Šríla Bhaktisiddhánta z toho nebyl moc nadšený, a když tak někdo zpíval moc dlouho, Bhaktisiddhánta požádal o vedení kírtanu lidi, kteří tzv. "neuměli zpívat", aby tu eliminoval tu náladu profesionálních zpěváků.

Je to jako zdobení Božstev. Když zdobíte Božstva, měli byste tou dekorací vyzdvihnout krásu Božstev. Neměli byste Božstva ozdobami zakrýt. Pokud použijete příliš mnoho ozdob a Božstva zkrátka zakryjete, je to hrozně super, ale nezvýrazňuje to Krišnu. A takovou ozdobou při zpěvu je alankára, a to není žádoucí. Mělo by se zdobit takovým způsobem, aby byly zdůrazněny a zesíleny přirozené rysy Božstva!

A stejným způsobem jsou melodie a hlas určeny k podpoře Svatého jména. Naše pozornost zůstává u Svatého jména. Takže ačkoli jsou některé dlouhé noty moc pěkné pro hudební ozdobení, tak když to celé začne být jen: "Hááááá rééééé...." a dokončit jednu mantru trvá dvacet minut, tak je to trochu přehnané.

(Kadamba Kanana Svámí, 13. ledna 2014, Mayapur, Indie, přednáška: Kirtan Academy 1)

Původní text v angličtině zde.

čtvrtek 23. listopadu 2017

Chce to změnu


Není snadné žít životem oddaného ve světě. Není to vůbec jednoduché. Vy se o to všichni snažíte, jdete všichni tou cestou. Máte má požehnání. Ale když to začíná být příliš obtížné, tak se zamyslete, jestli byste nemohli žít někde, kde budete mít více společnosti oddaných. Třeba v nějaké komunitě. Nebo můžete komunitu vytvořit. Je důležité mít sangu, žít spolu s oddanými. A i další elementy jsou důležité. Svatý Dhám. Musíme tam jet. „Kdy jsme byli naposledy ve Vrindávanu, v Mayapuru? Kdy to bylo naposled?“ „Před třemi lety.“ „Ajajaj, uf uf uf..“ „Před dvaceti lety.“ „Óóóóóuu.“ „Nemám na Dhám čas.“ Jít do Dhámu je na prvním místě. Protože chcete jít domů. Dhám je domov. Krišna – to je naše skutečná rodová linie, Acyuta gotra. Naše Gotra, naše rodová linie, pochází od Acyuty, od Krišny. Tak se jeďte podívat za rodinou do Indie. Jděte do Mayapuru, do Vrindávanu, dělejte takové poutní cesty. Prabhupáda řekl, že tam máme jezdit nejméně jednou ročně. Ale kdo jezdí jednou ročně? „Je to moc peněz!“ Ano, ale stojí to za to. Jet tam je dobrá věc. Jestli jet opravdu nemůžete, tak si vytvořte Vrindávan doma. Musíme vytvořit takovou atmosféru a kultivovat ji. Pokud to prostě necháme tak, jak to bylo, žijeme na stejném místě, díváme se pořád na tu samou televizi, sledujeme stále ty samé zprávy, hrajeme si stále s tím samým telefonem, nebo spíš pravděpodobně s novým, a žijeme stále ten stejný život, jak si můžeme být vědomí Krišny? To chce skutečnou změnu. Změnu. 

(Kadamba Kanana Svámí, 3. prosince 2016, Melbourne, Austrálie, přednáška z Bhagavad-gíty 10.10)

úterý 21. listopadu 2017

Celoživotní přípravy


Pamatuji si na úplně první konferenci společenského rozvoje v ISKCONu, která byla moc zajímavá, protože tam všechny ášramy mluvily o svém životě. Vzpomínám, jak tam byl jeden grihastha, který řekl: "Jsem unavený z toho, že jsem považován za druhořadého občana. Všichni se na mě dívají, jako bych byl pokleslý." Byly to doby, kdy bylo víc brahmačárích než grihasthů.

Pak promluvila jeho manželka a řekla: "Víte, jaké to je, zpívat mimo chrámovou místnost? Vždycky, když přijdou Svámís, musíme jít s dětmi ven."

Pak přišel brahmačárí a řekl: "Necítím se být pod ochranou, protože vždycky, když řeknu, že chci být brahmačárí, tak mi někdo poví, že statistiky jsou proti mně."

Bylo to velmi zábavné ráno, a nakonec jsme tam měli vánaprasthu, který nám sdělil: "Víte co, já mám krizi identity. Ano, mám krizi identity, já neexistuji!"

Někdy je naslouchání o vánaprastě intenzivní, protože to zní, jako útok na váš život! Jako by vám ve věku padesáti let podtrhli koberec po nohama. Písma však vánaprasthu doporučují, takže otázka je, jak se to dělá?

Grihastha znamená, že pracujete pro svůj život. Jste mladí a právě jste vstoupili do manželství. Život je vážný. Už není čas si jen tak hrát, musíte něco vybudovat. Tak to pokračuje a vy se přestěhujete do většího domu, a máte dvě děti, a jste tak šťastní, a máte velkou zahradu... To je tedy střed života grihasthy - tvrdá práce.

Pak si naplánujete, že v padesáti odejdete z práce. To je první krok - plán, že se včas vymaníte z toho zapletení; plán uniknout z toho krysího závodu; plán opustit to chtění a expandování. Je to o zjednodušení, protože v tom spočívá odchod do ústraní. To je tedy ten princip - vše zjednodušit a udělat si čas na duchovní věci. To nezní jako konec světa!?

Ožehavá otázka je: měli by se manželé rozdělit? A odpověď je, že takové nařízení, aby se v padesáti letech manželé rozdělili, neexistuje. V některých případech se však těch padesátin nemohou dočkat! Vím o pár případech, kde je to manželka, která chce přijmout vánaprasthu! Odloučení manželů ale není nezbytné.

Zorganizujte si tedy život takovým způsobem, abyste se mohli začít věnovat oddané službě a vánaprastha ve skutečnosti byl něco dobrého. Teď je otázka, co uděláte se svým životem?

Vánaprastha není něco, o čem se přemýšlí, až když je vám padesát. Je to něco, o čem se přemýšlí v pětadvaceti. Přemýšlejme tedy o tom, co můžeme udělat, abychom v budoucnu zduchovnili svůj život. Vánaprastha je vnitřní nastavení, je to změna, která musí nastat v srdci ohledně toho, jak zvýšit duchovnost v našich životech. Každé odpoutání, které musíme v životě praktikovat, nás připraví na to konečné odpoutání. Je potřeba určitá příprava, abychom zvládli to konečné odpoutání, které je nutné na konci života.

(Kadamba Kanana Svámí, 4. června 2012, Leicester, Anglie, Čaitanya Čaritámrita, Madhya-lílá 7.21)

Původní text v angličtině zde.

neděle 19. listopadu 2017

Změna ášramu


Posvátná písma někdy přirovnávají život hospodářů k hluboké temné studni. Možná je někdo brahmačárí nebo brahmačáríní, a pak si řekne: "Já už tohle nemůžu dál dělat. Je čas vstoupit do manželství."

A když se někteří lidé vezmou, je to, jako by se do té hluboké temné studny vrhli po hlavě. Říkají si: "No, měním ášram, tak teď to opravdu udělám a půjdu rovnou až na dno." To však není inteligentní.

Obecně řečeno, v těchto studnách - viděl jsem jich v Indii hodně - mají obvykle uvnitř takové pákové podpěry, aby bylo možné ve studni provádět údržbové práce. Není tedy nutné jít až na dno, člověk si může udržet pevnou duchovní kulturu. Tak je to ve skutečnosti myšleno, že v brahmačárí či brahmačáríní ášramu kultivujeme dobré duchovní návyky, a poté si je udržujeme ve svém vztahu coby hospodáři. Protože konec konců nezapomínáme na svůj dlouhodobý cíl. Dobrá, chceme něco v tomto životě, ale nemůžeme riskovat, že ztratíme svou příležitost jít zpátky k Bohu.

Když Šríla Prabhupáda v některých dopisech nebo při jiných příležitostech hovořil o ášramu hospodářů, činil takové výroky jako "O padesát procent nižší šance na návrat k Bohu", nebo někdy ještě tvrdší prohlášení. Co tedy můžeme říci? Grihastha ášram je také určen pro návrat k Bohu, všechny ášramy mají tento účel, a to je to, co děláme.

Včera jsme měli zasvěcení, ale zasvěcení do čeho? Zasvěcení do procesu, který nás vezme zpátky k Bohu! Takový by tedy měl být náš výsledek. Měli bychom vždy jednat takovým způsobem, abychom byli spolehlivě na cestě zpátky k Bohu, od samého počátku duchovního života.

Když jsme noví a přijímáme čtyři regulativní principy, šestnáct kol, jsme pod vedením duchovního mistra a dalších duchovních autorit, tak jsme na cestě zpátky k Bohu a musíme na ní setrvat celý život - žádné zajížďky do hor, žádné dovolené. Ne, musíme zůstat uvnitř hranic vědomí Krišny.

(Kadamba Kanana Svámí, 24. června 2013, Český letní tábor, Šrímad Bhágavatam 8.2.33)

Původní text v angličtině zde.

pátek 17. listopadu 2017

Laskavost


Další vlastností, kterou bych rád u jednotlivců viděl, je laskavost. Laskavost je tolik důležitá! My chceme být na té opačné straně a laskavost přijímat, ale být laskavý je tak těžké... nicméně je to něco, co chápu jako součást silné osobnosti. Je to něco, co bychom všichni měli rozvíjet. Byl bych velmi rád, kdyby moji žáci byli známí pro svou neobyčejnou laskavost. Myslím, že by to bylo skutečné vítězství, protože laskavost je to, co skutečně vítězí; laskavost doopravdy pomáhá měnit věci.

Je to vlastnost, kterou jsem doopravdy oceňoval u Šríly Prabhupády. Šríla Prabhupáda je ten nejvznešenější, ale také ho vidíme jako velmi laskavou lidskou bytost. Takovým bych se chtěl stát. Já vím, a také to zde řeknu, že mám takovou drsnou část své povahy. Dovedu být dost ostrý a nemám tuto vlastnost sám na sobě rád. Snažím se z toho vyrůst a snad je to trochu lepší. Ale ti, kdo se ke mně dostanou blízko, si to pěkně schytávají. Je to něco, na čem musím pracovat. Přijměme tedy všichni tuto výzvu a vyrosťme, je to potřeba.

Nestačí být jen členem ISKCONu, jen být tady, jen být zasvěcený. Je to pěkné a smysluplné, ale rád přirovnávám sliby při zasvěcení k perlám, a pak vyprávím příběh, jako Krišna zasel perly a z nich vyrostla spousta perlových keřů. Skutečně cítím, že tyto zasvěcovací sliby bychom takto měli brát - jako perly, které je potřeba zasít a rozvíjet. Já očekávám růst, očekávám soucit a laskavost v silných individualitách.

(Kadamba Kanana Svámí, 29. dubna 2010, Rádhádéš, Belgie, přednáška)

Původní text v angličtině zde.

středa 15. listopadu 2017

Nejprve buďte vaišnavou


Měl jsem žáka, který žil v malém bytě - byla to jen garsonka s koupelnou a kuchyňkou. V pokoji byla pohovka, která se dala rozložit na postel. Byly tam židle a na každé byly věci. Když jste tam přišli, museli jste se tak nějak prokopat těmi věcmi, abyste si měli kam sednout. Tomu se říká staromládenecký byt!

Byl jsem tedy v tom jeho staromládeneckém bytě a jednoho dne jsem mu řekl: "Proč si nezvolíš ášram? Buďto buď brahmačárí, a pak tenhle byt nebudeš potřebovat, zbav se ho. A nebo si pořiď lepší byt, ukliď ty židle a pozvi si sem někoho, kdo na nich bude sedět. Ožeň se. Ale rozhodni se, protože staromládenectví není ášram." Staromládenectví neposkytuje útočiště. Nejde v něm o přijímání útočiště v procesu očišťování, zatímco v ášramech ano. Přijímáme tedy tyto ášramy v tom duchu, že se jim plně věnujeme, následujeme určitou etiketu a jistý standard. Je to něco úplně jiného než starý druh vztahů: "Dáme se dohromady?" "Jo, proč ne?" Hi hi hi, ha ha ha!

Znáte to, pak se spolu nastěhovat do bytu, "No, uvidíme, co z toho bude." Já vím, co z toho bude. Je z toho vždycky to samé. Je tam velká postel. Oba chtějí být poživatelem, takže se z toho stává soutěž, kdo je středem pozornosti - kdo je poživatel a kdo je požívaný; kdo je sluha a kdo je pán nebo paní. Tyto hybné síly se dávají do pohybu a vedou k mnohému napětí a velkým hádkám. Řekl bych, že vedle manželství je Kurukšétra a Mahábhárata úplná nuda! (smích) Čtete o všech těch hrdinech, jak vysílají své ástry. Vstoupíte do manželství a pak, můj Bože! Ty věci, které se odehrávají v manželstvích - je to nepochopitelné - nikdy byste si nepomysleli, že tím budete muset projít.

Má to ale i pozitivní stránku, že se dva lidé navzájem podporují a sdílejí spolu určitou důvěrnost o těch všech věcech, které existují v manželství. Takže manželství je dobré, ale my v první řadě nejsme varnášrama:

nāhaṁ vipro na ca nara-patir nāpi vaiśyo na śūdro
nāhaṁ varṇī na ca gṛha-patir no vanastho yatir vā
kintu prodyan-nikhila-paramānanda-pūrnāmṛtābdher
gopī-bhartuḥ pada-kamalayor dāsa-dāsānudāsaḥ

(Caitanya Caritamrta Madhya 13.80)

My nejsme nic ze čtyř varen nebo čtyř ášramů - ani sannyásí, ani vánaprastové, ani grihasti, ani brahmačárí. My tohle nejsme. Nejsme ani bráhmani, kšatriové, vajšjové, šúdrové. My jsme vaišnavové. To je ono! My jsme vaišnavové a vaišnaví. To je naše meditace. Pak jsme v nějakém ášramu, něco z toho ášramu vytváříme. Ale nejprve musíme být vaišnavové, jinak to nebude fungovat. Pokud je vaišnava kladen na první místo, tak i když přijdou problémy, překonáme je.

Takhle to ve skutečnosti je. Vaišnava znamená: Jsem služebníkem vaišnavů. Já nejsem vaišnava. Přál bych si jím být, kéž bych byl; jsem služebníkem vaišnavů. Tímto způsobem se doufám vaišnavou stanu. Takto přijímáme útočiště, a potom ášramy začínají fungovat.

Nejprve musíme přijmout útočiště v ášramu, a pak musíme mít na paměti, že ve skutečnosti je to jen vnější. Vnitřně jsme vaišnava, služebník vaišnavů. Potom je vše, jak má být. Potom to začne být možné, kamo ‘smi bharatarsabha (Bhagavad-gita 7.11), ideální stav - pohlavní život, který není v rozporu s náboženskými principy. Pak to můžeme zvládnout, již žádné jantur dehopapattaye (Srimad Bhagavatam 3.31.1), žádné další zrození.

(Kadamba Kanana Svámí, 28. dubna 2017, Rádhádéš, Belgie, Šrímad Bhágavatam 7.15.50)

Původní text v angličtině zde.

pondělí 13. listopadu 2017

Jen přidejte Krišnu



Šríla Prabhupáda řekl 5+5=10, 2+2=4, ale všechno + Krišna je Vrindávan. Tento vzorec je velmi brilantní a velice prostý, a pokud tento vzorec dokážeme jednoduše aplikovat tak, že přidáme Krišnu, pokud zkrátka přidáme Krišnu, všechno se změní. To je vše, co je potřeba udělat. Přidat Krišnu, tak či onak, v jakékoli situaci. Svaté jméno je jedním způsobem, jak přidat Krišnu, ale prasádam je také způsob, jak přidat Krišnu, poslouchání nějakých přednášek na vašem telefonu je další způsob, jak přidat Krišnu, pár obrázků na stěnách...

Je spousta různých věcí, které můžete udělat, abyste přidali Krišnu, a pokud Krišnu přidáme, tak všechno automaticky začne fungovat, protože pak se život stává duchovním světem a veškerá mája zmizí.

(Kadamba Kánana Svámí, 2015, Johannesburg, Jižní Afrika, přednáška pro mládež)

Původní text v angličtině zde.

sobota 11. listopadu 2017

Seberealizovaná duše


Pátá kapitola Bhagavad-gíty nám dává metaforu lotosového květu, který leží na vodě, ale přesto není vodou sužován. Voda jednoduše steče a lotos v takových podmínkách kvete.

V této analogii lotosu ve vodě představuje voda zápas o existenci, kterému každý čelí, a lotos je symbolem toho, kdo tímto zápasem o existenci není zasažen. Hodně lidí je pod vodou, hodně lidí by mohlo vyprávět, jak je to těžké.

Avšak zde vidíme lotos - symbol krásy a symbol toho být nejlepší, ačkoli jsou nepříznivé podmínky. Lotos představuje seberealizovanou duši, osobu, která je v tomto světě, ale zároveň v něm není - fyzicky může být zde, avšak věčně žije v jiné realitě, v jiné dimenzi.

(Kadamba Kánana Svámí, 30. června 2012, Kapské Město, Jižní Afrika, přednáška z Bhagavad-gíty)

Původní text v angličtině zde.

čtvrtek 9. listopadu 2017

Být spokojený


Bhagavad-gítá říká, že existuje odříkání těla, odříkání řeči a odříkání mysli. Jedním odříkáním mysli je být spokojený. Tohle je zajímavé. Jak může být spokojenost odříkáním?

Znamená to, že když je všechno správně, když jsou provedena všechna náležitá opatření a situace je příznivá pro duchovní život, tak člověk musí svou mysl zastavit, aby stále nehledala chyby. Člověk musí být zkrátka spokojený! Toto je ono odříkání mysli - být spokojený. Je to velká věc, je to naše největší odříkání.

Šríla Prabhupáda již vytvořil hnutí Hare Krišna, a díky tomu je všechno správně. A náš problém teď je, abychom prostě byli spokojení, zatímco v něm jsme. To je to největší odříkání, větší než stát v lese na jedné noze!

(Kadamba Kanana Svámí, 19. května 2017, Rádhádéš, Belgie, Šrímad Bhágavatam 8.1.8)

Původní text v angličtině zde.

úterý 7. listopadu 2017

Beznadějně závislý



Jaký neznámý nektar nám přinese dnešní den?

S tím, jak roste naše víra v Krišnu, ztrácíme víru v hmotné věci. Žádná víra v sex?! Možná k němu jsme ještě trochu připoutaní, ale nevěříme, že nás doopravdy učiní šťastnými. Tato ustavičná připoutanost ke chtíči je ve skutečnosti neustálý problém. Nechcete to, ale už je to tu zas. Postupně však ztrácíme víru, že to funguje. Chtíč nás nenaplní, postupně ho necháváme odejít.

Když ho necháváme odejít, naše pohroužení v Krišnovi jde hlouběji a hlouběji, a potom narůstá vyšší chuť a začne převažovat... a pak člověk začne být závislý. Závislost se zvyšuje, a poté si jako možný důsledek někdy uvědomíme: "Ach můj Bože. Já jsem závislý!" Ale neuvědomujete si to celou dobu. Je to jako stárnutí... ve skutečnosti o tom nevíte, ale jednoho dne se podíváte do zrcadla a vidíte to!

Takto v nás roste závislost a stáváme se beznadějně závislými na zpívání Hare Krišna, na službě Krišnovi a na společnosti oddaných. A proto si říkáme: "Jaký neznámý nektar nám přinese dnešní den?" To je ta otázka! Nepřijeli jsme sem jen pro nektar, který známe, ale hledáme také neznámý transcendentální nektar!

(Kadamba Kanana Svámí, 5. září 2012, Kírtan Mela, Německo, CC Antya Líla 3.52)

Původní text v angličtině zde.

neděle 5. listopadu 2017

Když se zpívání stává zábavou


Důležitost pozorného zpívání se zdůrazňuje znovu a znovu. Je mnoho věcí, které můžeme udělat, abychom svůj výkon vylepšili - zpívat brzy ráno na klidném místě po dostatečném odpočinku, ve společnosti oddaných. Snažíme se soustředit mysl především na poslouchání Svatého jména. Já zpívám šestnáct kol asi dvě hodiny. Někdy to zabere trochu déle, občas je to trochu rychlejší. Bylo zmíněno přeskakování korálků. K tomu dochází různými způsoby. Někdy se přistihnu, že neměním korálky přesně na konci jedné mantry a na začátku té další. To není dobré, protože pak člověk může snadno projít více korálků než manter.

Každopádně na pozorném zpívání hodně záleží - já se snažím soustředit, a mysl se někdy toulá. Když si to uvědomím, snažím se ji přivést zpátky. Přesto, ačkoli je pozorné zpívání důležité, není to při zpívání má jediná meditace. Kdyby to bylo vše, bylo by zpívání jen úsilí a stresující činnost. Rúpa Gosvámí ve svém slavném verši tunde tandvini ratim vitanute tundavali popisuje, jak Svaté jméno tančí v ústech a on touží mít milióny úst a milióny uší. Je jasné, že meditace Rúpy Gosvámího je na nádhernou povahu Krišny.

My asi nemáme stejně hlubokou úroveň pohroužení jako Rúpa Gosvámí, ale můžeme teď začít, a kromě toho, že se budeme snažit být pozorní, měli bychom také oceňovat Krišnovu nádhernou povahu a to, jak je milostivě přítomen ve Svém jménu. Pak zpívání nebude pouhým úsilím, ale stane se zábavou.

(Kadamba Kanana Svámí, 29. června 2009, Hovory o japě)

Původní text v angličtině zde.

pátek 3. listopadu 2017

Závazky


Za všechno v tomto hmotném světě se musí platit nějaká cena. Nic nezískáte jen tak! Se vším se pojí nějaké závazky, které mohou být velmi zaplétající. Vzpomínám si, že když jsem žil v amsterdamském chrámu, jednoho dne po nás vláda začala chtít platit poplatky za televizi! My řekli: "My se na televizi nedíváme!" a oni odpověděli: "Na tom nezáleží, máte právo se dívat na televizi, takže musíte platit za toto právo."

Taková je povaha hmotné energie. Vždycky jsou tu vztahy s dalšími věcmi - když máte dům, musíte ho vymalovat a opravit. Připoutáte se k němu a než se nadějete, musíte si zavolat, takže potřebujete telefon, ale s telefonem jsou zase jiné komplikace. Takže

ūrdhva-mūlam adhaḥ-śākham
aśvatthaṁ prāhur avyayam (Bhagavad-gítá 15.1)

Toto zapletení v hmotné existenci je jako banyánovník popisovaný v patnácté kapitole Bhagavad-gíty, který je vzhůru nohama. Má mnoho větví a z každé větve vyrůstají nové kořeny. V kalkatské botanické zahradě je jeden obrovský banyánovník, který je tak ohromný, že do něj můžete vejít! Má visuté kořeny, které rostou ve stromu a také v zemi, takže už nemůžete vidět, kde je původní kmen. Nové visuté kořeny jsou omotány kolem jiných a vypadají jako kmen - propletení banyánovníku je jako zapletení hmotné energie.

(Kadamba Kanana Svámí, 23. srpna 2012, Amsterdam, Holandsko, Šrímad Bhágavatam 4.29.55)

Původní text v angličtině zde.

středa 1. listopadu 2017

'Smrti, nebuď pyšná'


Musíme se dostat na úroveň, kdy se nebudeme bát smrti. Zcela se strachu ze smrti zbavíme jedině tehdy, až se budeme cítit velmi jistě ve svém vztahu s Krišnou. Jeden z elementů, který způsobuje úzkost ze smrti, je, že neznáme místo, kam pak půjdeme. Ani jako oddaný, který vykonává oddanou službu, si přesto nejsme jisti svým cílem po smrti.

Můžeme si začít říkat: "Nevedl jsem si tak dobře. Neočistil jsem se tak moc, takže se můžu znovu narodit a stále budu mít nějakou karmu..." a takhle to pokračuje, někam do neznáma! Úzkost tedy zůstává i oddaným; určitá nejistota je tu stále.

Oddaný se však může přestat bát smrti. Ne ani tak moc díky filozofickému pochopení, že 'nejsem tohle tělo', ale svým vztahem s Krišnou.

Čím více prohloubíme svůj vztah s Krišnou, tím více oddaný ví: "Krišna mě určitě ochrání, o tom není pochyb! Neustále žiji s Krišnou, vždy Krišnovi sloužím, ustavičně na Krišnu myslím, a proto není pochyb, že mě Krišna ochrání." Takto člověk přestane mít strach.

(Kadamba Kánana Svámí, 27. června 2012, Kapské Město, Jižní Afrika, Šrímad Bhágavatam 8.1.3)

Původní text v angličtině zde.

čtvrtek 26. října 2017

Je možné říci NE nedovolenému sexu!


Brahmánanda Prabhu jednou vyprávěl Šrílovi Prabhupádovi o svých časech na univerzitě, kdy napsal esej, že všichni v tomto světě mají ve své podstatě sklony k duchovnu, přirozený pud spojit se s Nejvyšším Pánem. Jeho profesor s tím absolutně nesouhlasil a řekl, že ten přirozený pud je k sexu. Brahmánanda ten příběh Šrílovi Prabhupádovi vykládal, aby ukázal, jak byl ten profesor hloupý, ale Prabhupáda mu řekl, že jeho profesor měl pravdu! Potvrzuje to i Šrímad Bhágavatam, který říká, že celý hmotný svět je jevištním pozadím pro sexuální aktivitu. To je důvod, proč jsme dostali tělo; to je v konečném smyslu to, proč jsme ve hmotném světě - kvůli chtivým touhám.

V lidské společnosti jsou sexuální aktivity regulovány v rámci manželství, což přináší jistá omezení. Prabhupáda hovořil o prasatech, která vůbec nerozlišují - k sexuálním aktivitám u nich dochází dokonce mezi členy rodiny, což je zvířecí život bez sebekontroly. V lidském životě by ale sebeovládání mělo být, a proto je tu v rámci tradice a kultury manželství, které omezuje lidskou sexualitu.

Tyto principy však byly vždy porušovány; těchto věcí se lidé nezříkají jen v současné době. Nedovolený sex tu byl vždy. V tomto směru se Šrímad Bhágavatam neostýchá a popisuje všechny druhy nedovoleného sexu - je to něco, co bychom od Šrímad Bhágavatamu nečekali, ale je tu popsán i orální sex, a také reakce za něj!

Nedovolený sex nás spoutává v utrpení. V dnešní době se nedovolený sex stal součástí společnosti a je označen jako normální a přijatelný. Ve védské kultuře nedovolený sex existoval, ale byl zatracován, a ti, kdo ho provozovali, věděli, že se věnují zavrženíhodné  činnosti. Dnes je to považováno za naprosto přirozené a v pořádku. Nepřirozené naopak je zdůrazňovat tyto věci. Hnutí Hare Krišna je tedy v přímé opozici freudovské filozofii, která zdůrazňuje, že pokud je sexualita potlačována, člověku to způsobuje problémy. Sigmund Freud představil analogii tlakového hrnce - pokud máme hodně tužeb a neulevíme si od nich, dojde k explozi.

Ve vědomí Krišny máme jiné způsoby, jak v tomto tlakovém hrnci snížit tlak. Není pochyb, že má Sigmund Freud pravdu v tom, že ve vědomí narůstá tlak, a pokud touhy nejsou naplněny, dochází k frustraci a je z toho problém. Jediným Freudovým řešením je upustit páru.

Naším řešením je zpívat Hare Krišna a zaměstnat se v oddané službě, abychom oslabili hmotné touhy, aprarabdha-phalam papam kutam bijam phalonmukham, kramenaiva praliyeta vishnu-bhakti-ratatmanam (Bhakti-rasámrita-sindhu 1.1.23) Ve Višnu Puráně je popis aprarabdha karmy, což je karma, která je v našem srdci a dává vzniknout touhám, ale nepovstávají z ní žádné činnosti - je neprojevená. Je řečeno, že oddaná služba tuto karmu zmenšuje. Oddaná služba ztenčuje tu zásobu tužeb, minimalizuje touhy v srdci, a také plody této karmy.

Řekněme, že jsme se ve svém předchozím životě věnovali nedovolenému sexu, a tak v tomto životě máme v srdci zásobu tužeb a hříšných reakcí, které způsobují vznik ještě více tužeb, a my pak takové činnosti provádíme, a tím si způsobujeme více špatné karmy a touhy v srdci ještě zesilují. Je to začarovaný kruh tvořený těmito dvěma věcmi - hříšnými činnostmi a hříšnými touhami! Tento začarovaný kruh je však přerušen oddanou službou. Oddaná služba snižuje zásobu aprarabdha karmy v srdci, čímž  ubývá tužeb, a tak slábne tlak v onom tlakovém hrnci, takže je možné říci "Ne!" a dát sexualitě místo tam, kam patří - v rámci manželského svazku!

(Kadamba Kánana Svámí, 31. srpna 2017, Durban, Jižní Afrika, Šrímad Bhágavatam 2.10.26)

Původní text v angličtině zde.

pondělí 23. října 2017

Překonání vlivu našich minulých životů


Nemůžeme zjistit, jak dlouho jsme v hmotném světě. Život za životem měníme těla - hrubohmotné tělo, ale jemnohmotné tělo, jež je tvořeno myslí, inteligencí a falešným egem, cestuje s námi. Proto jsou v našem vědomí uloženy otisky tolika životů. Řízením Nejvyššího Pána jsme na ty své předchozí životy zapomněli, avšak vzpomínky na to velké množství předchozích životů jsou uloženy v podvědomí a ovlivňují nás.

Proto není vaše roztomilé děťátko úplně nevinné, protože si s sebou nese celou historii, která ještě třeba není projevená, ale později to přijde a vy si říkáte: "Jak je možné, že můj malý miláček dělá takovou věc?" Jenže váš malý miláček již tyto věci dělal v bezpočtu předešlých životů.

Takže takto jsme velmi ovlivněni třemi kvalitami hmotné přírody, které se rozprostírají přes mnoho životů.

Šríla Prabhupáda zmiňoval, že bychom se měli sdružovat s kvalitou dobra. Neříkal, že bychom měli být v kvalitě dobra, ale že bychom se s ní měli sdružovat, což je myslím zajímavý bod.

Být v kvalitě dobra není snadné. Pouhým odhodláním a úsilím nemůžeme doopravdy změnit své srdce, avšak sdružováním s kvalitou dobra postupně vyvineme vlastnosti dobra. Ve Šrímad Bhágavatamu je popsán transcendentální proces oddané služby. Je řečeno: "Oddanou službou automaticky mizí vliv nevědomosti a vášně. Pak se člověk nakonec upevní v dobru, a dokonce v čistém dobru!"

Neznečištěné dobro je známé jako višuddha-sattva, transcendentální dobro. My jsme zatím v procesu očišťování a vlivy nižších kvalit hmotné přírody jsou stále uvnitř a mohou zde stále ještě být některé špatné zvyky, protože jsme ovlivněni hříšným chováním z předchozích životů, takže ten sklon tady je, ale sdružováním s kvalitou dobra člověk postupně vyvine dobré vlastnosti a pozvedne se nad to.

(Kadamba Kánana Svámí, 9. února 2012, Leicester, Anglie, přednáška ze Šrímad Bhágavatamu 1.2.19)

Původní text v angličtině zde.

sobota 21. října 2017

Co se opravdu počítá



Mnozí umělci jsou uznáni pro svou velikost až po své smrti, ale Beethoven byl slavný již během svého života, ale potom ohluchl. Umíte si to představit? Byla to prakticky ta nejhorší věc, která ho mohla postihnout. Pro hudebníka jsou uši nepostradatelné. Lidé, kteří neumějí zpívat, ve skutečnosti neumějí poslouchat! Hudba začíná nasloucháním. Je to celé o sluchu, skutečně!

Beethoven, s dokonalým sluchem, který dovedl perfektně slyšet rozličné noty a tóny, ohluchl. Bylo to tak zaranžováno, byl slavnější a slavnější, pak byl ten nejvýznamnější, a potom ohluchl, přišel o to! Musel si projít tou agónií, když mu bylo vše odebráno!

V duchovním životě je to také tak. Během naší služby se nám může dostat uznání; můžeme získat  tolik příslušenství a tak dále, tolik vnějších atributů. Za ty roky shromáždíte plnou knihovnu, své nóbl čadary, a všechno možné. Avšak v době duchovní krize je všechno, co máme, vědomí Krišny uvnitř! Proto musíme přijímat závazky ve svém nitru. Vnitřně si musíme říci: "Ano Krišno, dám tě na první místo. Dám tě před své smysly. Dám tě před svou mysl. Ano, cokoli řekneš."

(Kadamba Kánana Svámí, září 2013, Kapské Město, Jižní Afrika, přednáška ze Šrímad Bhágavatamu 8.20.12)

Původní text v angličtině zde.

čtvrtek 19. října 2017

Již žádné rozrušení!



Dokud se příliš staráme o to, co se děje nám samotným, "Má situace, moje touhy, moje potíže, mé záležitosti, mé zkušenosti!", dokud je toto v popředí našeho myšlení, máme problém, protože budeme ze samé podstaty věci rozrušení. Toto je přesně ten základní scénář; bez ohledu na to, o čem to představení je, kde se odehrává, kdy se hraje, a kteří jsou v něm obsazení herci. Ten hlavní, základní princip v každé hře - ať už se odehrává ve Středomoří nebo v Helsinkách - to je jedno; principem je, že budeme upadruta, stále rozrušení. Taková je situace; tento rozrušující faktor je zkrátka podstatou věcí.

Prabhupáda tento bod zdůrazňoval v mnoha situacích. Používal rčení v hindí, "Delhi ka laddu khaya, ya nahi khaya," což znamená, že ať jste jedli Delhi ka laddu (sladké kuličky z Delhi), nebo jste je nejedli, problém je stále zde. Někteří lidé si říkají, "Ó, tahle laddu jsem nikdy nejedl!" zatímco jiní si říkají "Já jsem snědl příliš mnoho laddu!"

Jinými slovy, ať tak nebo tak, vždycky jsou rozrušení. Prabhupáda tento příklad používal v souvislosti s manželstvím, "Je nešťastný, když není ženatý; je nešťastný, když je ženatý!" Ať je tedy situace jakákoli, dostaňte z ní to nejlepší, zařiďte, aby to fungovalo!

Toto rozrušení si s sebou neseme všichni. Je to zcela základní věc. Mája nás nutí myslet si, že řešení, jak se vypořádat s rozrušením, je najít situaci, ve které budeme méně rozrušení, čemuž se říká 'komfortní situace', třebaže to řešení, jak se vypořádat s rozrušením, není.

Skutečným řešením však je nesoustředit se na sebe, ale zaměřit se na blaho druhých! To je ta změna, kterou potřebujeme udělat. Trvá to dlouho, než se nám to úspěšně podaří. V duchovním životě musíme postupně vzít blaho druhých za své a učinit ho svou meditací. "Jak mohu předat druhým milost?" Když se toto stane naší meditací, duchovní život bude susukham kartum avyayam (Bhagavad-gítá 9.2), praktikovaný s radostí!

(Kadamba Kánana Svámí, 15. ledna 2013, Amsterdam, Holandsko, přednáška ze Šrímad Bhágavatamu)

Původní text v angličtině zde.

úterý 17. října 2017

Slavný odchod

Napsal Šéša Dás

13. září 2017

Víme, že Šríla Prabhupáda na závěr dopisů svým žákům psal "Tvůj věčný příznivec". Mnozí lidé říkají, že když si přečetli nebo slyšeli tuto řádku do Šríly Prabhupády, hluboce je to zasáhlo a změnilo jim to život!

Kadamba Kánana Svámí se po týdenní intenzivní kazatelské cestě na Slovensko vrátil do Rádhádéše. Bohužel se k nám dostala zpráva, že Maníšá Deví Dásí, jedna z Mahárádžových žaček, je v kritickém stavu a brzy opustí tělo. Před několika měsíci přišla za Mahárádžem Bhagavatí Mátádží (z Rádhádéše) a pověděla mu o této paní, která byla nedávno diagnostikována jako smrtelně nemocná, a po mnoho let v Rádhádéši dělala spoustu služby - od prodeje v butiku po úklid - a byla také dobře známá svou pomocí projektu "Jídlo pro život" v Liége. Neustále projevovala svou milosrdnou povahu, když s sebou brala prasádam, nebo prosila oddané, aby ho přivezli, aby ho mohla rozdat zdravotním sestrám a personálu nemocnice. Je úžasné slyšet o jejím nadšení kázat a dělit se o milost.

Když ji první den Mahárádž přišel navštívit, nevypadala moc dobře, ale přesto byla velmi vděčná, že Mahárádže opět vidí. Mluvili spolu asi 20 minut, a pak Mahárádž začal vést jemný kírtan. Po hodině zpívání řekl před odchodem z jejího pokoje pár závěrečných slov. Maníšá se náhle chytila přitahovacího madla nad svou hlavou a zvedla se. Byla nesmírně vděčná, že ji Mahárádž přišel navštívit a strávil s ní čas. I když nebyla aktivní a hodně věcí si nepamatovala, měla touhu ho před svým odchodem vidět. Mahárádž mi řekl, že nepochybuje, že ji Pán Čaitanja přijme a vezme zpátky k Bohu!

Příští den po obědě řekla Bhagavatí Mahárádžovi, že je na tom Maníšá opravdu špatně a vypadá to, že to bude její poslední den. Byla to šokující zpráva, nezdálo se nám to možné či pravděpodobné, protože předchozí večer jsme ji viděli, jak se zvedla s takovou dychtivostí a entuziastickou energií. Mysleli jsme, že má před sebou ještě nejméně týden.

Když Mahárádž vstoupil do pokoje, uviděli jsme tam mnoho shromážděných oddaných zpívat Svaté jméno. Maníšá byla evidentně nepohyblivá a měla mnohem méně energie, než jsme viděli předchozí den. Nemohla se hýbat ani mluvit jako včera. Mahárádž začal zpívat jemný kírtan, který všem pronikal do srdce. V místnosti byla cítit nálada modlitby. Všichni jsme seděli kolem matky Maníši a ona se přibližně v 16:45 náhle nadzvedla, otevřela doširoka oči, zazpívala s Mahárádžem a všemi oddanými, a poté opustila tělo.

Pro nikoho to nebyl lehký pohled, zvláště pro její dceru, vnučku a jejich manžele, kteří při jejím odchodu seděli kolem postele. Jaký to však byl zároveň velký úspěch, když pro ni její drahý Guru Mahárádž zpíval, když ona zpívala do svého posledního dechu!

Později Mahárádž přišel k jejímu tělu, vzdal úctu a stál tam v hluboké modlitbě. Pak jsme odešli z bytu, protože bylo potřeba se postarat o její tělo, a Mahárádž strávil nějaký čas utěšováním rodinných členů, kteří velmi oceňovali, že v tento čas přišel a zazpíval pro ni.

Jak jsme se procházeli, všichni žasli nad tou neobyčejnou zkušeností a já jsem pociťoval jistou zvědavost, o co se Mahárádž modlil, ale říkal jsem si, že je to příliš osobní a není podle etikety se na to ptát, tak jsem to nechal být. Když jsme pak přišli do Mahárádžova pokoje, vyprávěl mi o ní a o tom, jak moc měla ráda Nitjánandu Prabhua, jak léta dělala tolik různých služeb v Rádhádéši a jak on byl šťastný, že ji přijal za žákyni, a jaký to byl nádherný způsob odchodu s tolika zpívajícími oddanými kolem ní.

Ještě jsme chvíli stáli a Mahárádž se otočil a začal mi říkat, jaké měl myšlenky a modlitby, když přistoupil k jejímu tělu. Později to řekl i v několika přednáškách, tak myslím, že je v pořádku se o to podělit. Otočil se ke mně a velmi vážně a pokorně řekl: "Tak jsem se modlil ke Krišnovi, že nejsem žádným způsobem kvalifikovaný, abych toto žádal, ale nějakým způsobem mám ty nejkvalifikovanější mistry, které se snažím reprezentovat, tak prosím, prosím, přijmi ji a dej jí Svou společnost."

V tu chvíli jsem se nezmohl na to něco říct - byl jsem jen v šoku a uchvácen Mahárádžovou pokorou. Jedinou myšlenkou, kterou jsem měl, bylo, že on je náš věčný příznivec!

Následující dny došlo k několika vzpomínkovým setkáním na Mátádží Maníšu a Mahárádž pro ni zpíval "Je anilo". Stáhněte si prosím odpovídající nahrávky a zůstaňte na příjmu ohledně blogových příspěvků o Džanmáštamí! Mahárádž dal tak fantastické přednášky! Jakmile je uslyšíte, vaše příští Džanmáštamí už nikdy nebudou stejná!

Původní text v angličtině zde.

sobota 14. října 2017

Přitažlivost, přitažlivost


Náklonnost a vztahy by v našich životech měly být přítomné, neměly by však vést k nedovolenému sexu. To je to podstatné. Jak víte, k nehodám dochází. Taková je povaha smyslů a mysli, že pokud zde je připoutanost k takovému smyslovému požitku, tak či onak, když se muž a žena dají dohromady... tak pak ani nevíte, jak k tomu vlastně došlo! Nějak se to zkrátka stalo... a všichni viděli, že to přijde, a chápali, že jestli budete takhle pokračovat, tak k tomu dojde... protože je zde ta přirozená přitažlivost.

Šrímad Bhágavatam uvádí tu analogii s 'ohněm a máslem', kde muži jsou máslo a ženy oheň. A když se máslo přiblíží k ohni, tak se rozpustí... vždycky se rozpustí! Brahmačáríni se snaží udržet máslo v lednici, aby se nerozpustilo tak rychle, takže ve svém brahmačárí oděvu a praktikách mají celý chladící systém.

Dámy v duchovním životě ten oheň skrývají. Proto si přikrývají hlavu a nosí sárí, která zahalují jejich těla více než moderní oblečení.

My se nikoho nesnažíme obviňovat, abychom házeli vinu na ženy, že jsou májadeví. Že nebozí muži jsou oběti a ženy nejsou nic jiného než provokatérky. To je poněkud zaujaté a mylné pochopení toho, co říkají védská písma. Iluzorní moc ženského těla je však bezpochyby velmi silná. Ženy mají tuto schopnost přitahovat větší než muži. Ačkoli muži mohou být přitažliví, přesto není mužské tělo tak okouzlující jako tělo ženské.

V duchovním životě si uvědomujeme, že s krásou ženského těla je spojeno nebezpečí. Riziko zapletení pro duši, a to jak pro muže, tak pro ženy. Samotné ženy se stávají obětí své vlastní krásy... dává jim určitou moc a je to určitým způsobem návykové a je těžké se toho zbavit. Takže oddaní si toto uvědomují, a proto si udržují jistý odstup.

(Kadamba Kánana Swami, 22. prosince 2011, Cape Town, Jižní Afrika, Šrímad Bhágavatam 7.14.3-4)

Původní text v angličtině zde.

čtvrtek 12. října 2017

Dny odříkání


V počátcích ISKCONu bylo odříkání velká věc. Bylo považováno za něco duchovního, čím odříkavější, tím duchovnější - čím studenější voda, tím lépe, čím méně jste jedli, tím více vědomými Krišny jste byli! Byly to dny odříkání, kdy všechno bylo tabu! Pokud byla v ášramu nalezena kniha, která se netýkala vedomí Krišny, byla zabavena a spálena!

"Takové knihy se nečtou, takové knihy jsou mája, takové knihy nás kontaminují! Nechceme je ani spatřit! Zničte je, vymažte je ze světa, ať jsme v bezpečí před májou, a nebude nás nic rozrušovat, abychom měli čistotu ve svém duchovním životě!"

Zapomněli jsme jen na jednu věc. Zapomněli jsme, že jsme lidé; zapomněli jsme, že máme chuť; zapomněli jsme, že jsou věci, které se nám líbí a které se nám nelibí; zapomněli jsme, že máme touhu si užívat a cítit se dobře.

Tyto dny fanatismu jsou pryč; taková věc nevydrží.

(Kadamba Kánana Svámí, 2011, Berlín, Německo, přednáška)

Původní text v angličtině zde.

středa 4. října 2017

Zaujmout Krišnu během Kártiku

Nemůžeme fungovat na automatického pilota, musíme nějakým způsobem Krišnu zaujmout speciální obětí. Potom, když Krišnu upoutáme, vidíme také, že si Krišnu nemůžeme udržet. Matka Jašóda spoutala Krišnu a Krišna nebyl pouze spoután provazem, byl spoután láskou Matky Jašódy. Ale když bylo Krišnovi 11 let, Akrúra ho odvezl z Vrindávanu. A od toho dne žili v odloučení. Od toho dne všichni obyvatelé Vrindávanu není důležité, co dělali, nemohli Krišnu upoutat, protože to není automatické. A mohli kvůli odloučení od Krišny zešílet! Zbláznit se připoutaností k Němu! Musíme si Krišnovu přízeň zasloužit znovu a znovu. To je důležitý bod, a proto se o to znovu a znovu pokoušíme. Ale stejně, Krišna je takový, že jakoukoliv službu pro něj učiníme, nikdy na to nezapomene. Když pro Něj tedy uděláme tuto službu během měsíce Kártiku, Krišna nezapomene.

Původní článek v angličtině je zde.
Šrí Dámódaráštaka z Vrindávanu 2005 ke stažení zde. (92,84MB)

pátek 29. září 2017

Transcendovat


Jak jde život, tak někdy při interakci se světem z povinnosti musíme přizpůsobit svůj oděv a nemůžeme mluvit o Krišnovi. To je v pořádku, ale musíme chápat, že když jsme to nuceni dělat, jsme pod ochranou Čaitanyi Maháprabhua. Nebezpečné však je, že si na to můžeme zvyknout a pak si můžeme říkat: "Proč se s tím vůbec obtěžovat," a pak si dhótí nebo sárí na sebe vezmeme jen zřídka, jen o Janmáštamí, nebo při nějaké příležitosti jednou ročně. Pokud jsme transcendentální, tak je to fajn, ale jsme transcendentální? Kdo je ve skutečnosti transcendentální?

Občas, když jsem v chrámu, tak si říkám, jak je úžasné být v chrámu. Chrám je tak transcendentální místo, kde je transcendentální všechno a každý, KROMĚ MĚ! Ano, tak se někdy opravdu cítím, nevím, jestli vy také?

Takže pokud se takhle občas cítíte, tak si můžete myslet, že je lepší prostě přijmout útočiště u vnějších věcí, ale pokud to děláme, tak hodně riskujeme. Je to nebezpečné, a pokud to v tomto životě prošvihnete, tak kdo ví, kolik zrození budete muset zůstat v hmotném světě. No, pokud tu chcete zůstat, tak zůstaňte, ale já v tomto hmotném světě nezůstanu!

(Kadamba Kánana Svámí, 13. května 2012, Sydney, Austrálie, Šrímad Bhágavatam 5.11.14)

Původní text v angličtině zde.

sobota 23. září 2017

Vážnost nevylučuje hravost

Je potřeba vyspělost, abychom se dostali až do bodu, kdy budeme velice vážní a řekneme: „Ne, už si nebudu více hrát s hmotnou energií. Nestojí to za to! Jednoduše budu velice vážný v tom, abych udělal duchovní pokrok.“

Je to tato vážnost, která se v nás musí vyvinout. Šríla Prabhupáda po zasvěcení, které poprvé dal... při tom zasvěcení si lidé nebyli příliš jisti, co slibují, protože Šríla Prabhupáda napsal sliby na kousek papíru až následující den: „Žádný hazard, žádný nedovolený sex, žádná intoxikace, žádné maso, ryby a vejce a žádný lehkovážný sport.“ Ano, být lehkovážný. Kdo není lehkovážný?

Nějací lidé se v malé skupině smějí: „Ó, podívejme se, co se tam děje? Jo, zjistěme to.

Lehkovážná přirozenost je silná - stále si hrát, dělat si legraci a plýtvat časem. Ve skutečnosti je situace vážná, protože na konci je smrt, a to je nevyhnutelné, a když se to stane, každý je šokován. „Jak se to mohlo stát, ze všech lidí zrovna tahle osoba? Ne, nemohu tomu uvěřit!

Stane se to každému, proč tomu nemůžeme uvěřit? To je, co řekl Judhištira. Judhištira poukázal na tento bod, že nejvíce ohromující věcí je, že každý vidí, že jeho příbuzní zemřeli, a tolik jiných lidí také zemřelo, ale přitom nezaznamená, že jemu se to stane také!

Proto je situace vážná, protože je zde ta příležitost. A přesto vidíme, že Šríla Prabhupáda, který vzal vědomí Krišny úplně vážně, také žertoval a byl hravý. Takže vážnost nevylučuje hravost.

Kadamba Kánana Svámí, Šrímad Bhágavatam 4.28.55

Původní text v angličtině zde.