Kírtan

Rád bych řekl něco o kírtanu, protože ho mám rád. Kírtan má různé aspekty. Je tu ta základní stránka, služba, kterou děláme, když zpíváním Svatého jména zaměstnáváme svou mysl a smysly, a časem také své srdce, což samozřejmě nějakou dobu trvá, protože srdce je jako kámen a lidé s kamenným srdcem ho do kírtanu příliš nezapojují.

Potom je zde hudební stránka, která má vylepšit ten transcendentální aspekt a je vůči němu druhořadá. Jak jsme si mohli všimnout, v Bengálsku je taková kultura zpívání, jejíž součástí jsou takové ty táhlé noty, "Háááááá...", které trvají velmi dlouho. Šríla Bhaktisiddhánta z toho nebyl moc nadšený, a když tak někdo zpíval moc dlouho, Bhaktisiddhánta požádal o vedení kírtanu lidi, kteří tzv. "neuměli zpívat", aby tu eliminoval tu náladu profesionálních zpěváků.

Je to jako zdobení Božstev. Když zdobíte Božstva, měli byste tou dekorací vyzdvihnout krásu Božstev. Neměli byste Božstva ozdobami zakrýt. Pokud použijete příliš mnoho ozdob a Božstva zkrátka zakryjete, je to hrozně super, ale nezvýrazňuje to Krišnu. A takovou ozdobou při zpěvu je alankára, a to není žádoucí. Mělo by se zdobit takovým způsobem, aby byly zdůrazněny a zesíleny přirozené rysy Božstva!

A stejným způsobem jsou melodie a hlas určeny k podpoře Svatého jména. Naše pozornost zůstává u Svatého jména. Takže ačkoli jsou některé dlouhé noty moc pěkné pro hudební ozdobení, tak když to celé začne být jen: "Hááááá rééééé...." a dokončit jednu mantru trvá dvacet minut, tak je to trochu přehnané.

(Kadamba Kanana Svámí, 13. ledna 2014, Mayapur, Indie, přednáška: Kirtan Academy 1)

Původní text v angličtině zde.