Přistání na Měsíci a plochá Země

„Pán v Bhagavad-gítě praví, že cílem Ved je poznat Jeho (Pána Krišnu). Šrímad-Bhágavatam je Samotný Pán Šrí Kṛṣṇa v podobě zaznamenaného poznání. Je proto smetanou všech Ved a obsahuje všechna historická fakta související s Pánem Šrí Krišnou ze všech dob. Bhágavatam je fakticky esencí veškerých dějin.“ (SB 1.3.41, význam)

Šríla Prabhupáda tu odpověděl ateistům, kteří nemají víru ve védskou literaturu nebo Šrímad Bhágavatam a v podstatě říkají, že příběhy ze Šrímad Bhágavatamu se nikdy neodehrály. Že je to pouhá smyšlená mytologie. V Indii britští křesťanští misionáři dělali hodně propagandy, aby oslabili indickou tradici, až do té míry, že i při vzdělávání mladých Indů jim byla ta britská propaganda opakována, a oni také začali říkat: „Ano, ano, je to mytologie.“ A i dnes to můžete v Indii slyšet lidi říkat. Tohle je vymývaní mozků, výsledek propagandy britských misionářů, kteří velmi obratně oslabili védskou kulturu.

My však chápeme, že je védská kultura apuruseya, že je védské poznání vyjeveno Nejvyšším Pánem. A je řečeno, že veškeré vědění světa má své kořeny ve Vedách. V konečném smyslu je v nich veškeré poznání. Měli bychom tedy s velkou důvěrou přijmout Šrímad Bhágavatam, jakožto to pravé poznání.

Skvělým příkladem je samozřejmě to přistání na Měsíci, kdy se Šríla Prabhupáda postavil celému světu. Já jsem to přistání na Měsíci viděl v televizi, a pamatuji si, jak na tom spolupracoval celý svět, probíhala při něm pozemní letová kontrola z různých zemí, které se na tom nějakým způsobem podílely, a tímto přistáním na Měsíci byla překonána železná opona. „Lidstvo přistálo na jiné planetě!“ A nebyla to pravda. Oni nás podvedli. Podvedli nás. Ale dělali z toho velkou věc. „Ano, přistáli jsme na Měsíci!“ A pak řekli: „Ty kameny, které jsme na Měsíci našli, jsou úplně stejné, jako v arizonské poušti.“ A Prabhupáda řekl: „Ano, tam natočili ten film.“ (smích) Sami to na sebe prozradili. Arizonská poušť.

Takže udělali film a později se na ten film dívalo mnoho novinářů, kteří v něm našli spoustu chyb. Stíny na špatných stranách, a tak dále. Byly tam i další detaily, které nesouhlasily. Prabhupádův výrok tedy našel podporu mnohých lidí. Prabhupáda o tom naprosto nepochyboval: „Oni neletěli na Měsíc.“ „Ale jak to víte, Svámídží?“ „To je jednoduché. Protože Měsíc je dále než Slunce.“ „Ale no tak! To přece ví každý, že je Měsíc blíž než Slunce.“ „Ne, Měsíc je dále, než Slunce.“ „Ale no tak, Svámídží. Odkud máte tuhle informaci?“ „Z Ved. Ze Šrímad Bhágavatamu.“ Který je neomylný. Je to Amala Purána, bezeskvrnná Purána. Je to bezchybné vědění, protože pochází od Nejvyššího Pána, a to bez ohledu na to, co se ve světě považuje za poznání. Tomu se může věřit, ale nevěřili lidé kdysi, že je Země placatá?

Já souhlasím, že někdy jsme na velmi odlehlých místech, jezdíval jsem tady v Austrálii na venkov, a také jsem si říkal, že je Země placatá, a už se blížím opravdu blízko k okraji. Ještě kousek dál a prostě spadnu někam dolů (smích). Jsou tu tedy odlehlá místa, která někdy vyvolávají dojem, že je svět placatý, ale není to pravda. Bylo dokázáno, že je Země kulatá a dá se obletět kolem dokola. Nebo lodí ji můžete obeplout kolem dokola. „Aha, podívejme, takže je kulatá, není placatá.“ Je tu tedy důkaz. Ale dříve si lidé mysleli, že je placatá.

Náš Suhotra Svámí napsal knihu Podstata a stín, kde pojednává o západní vědě. Cituje tam filozofa, který se zabývá teorií a historií vědy a filozofie, jménem Karl Popper, který řekl, že věda se snaží zjistit pravdu, což se ale bohužel zatím ukázalo, že se neděje, protože doposud každou teorii, která byla předložena, později vyvrátila jiná teorie. Proto moderní důkazy jsou ve skutečnosti nedokonalé poznání. I když to může být prezentováno velmi namyšleně a komplikovaným jazykem, kterému obyčejný člověk nerozumí, a proto to zní velmi působivě. Ačkoli ta prezentace dá hodně práce, není v ní příliš mnoho obsahu.

Četl jsem novinový článek, kde jeden vědec předkládal nějaká fakta, které vám teď pro ilustraci řeknu. Psal tam, že v poslední době jsme díky teleskopům mohli pozorovat vesmírné prachové bouře! A nejen to. Pozorovali jsme také to, jak se ty prachové částice shlukují! (dojatě) „A tehdy jsem na okamžik pocítil hluboké pohnutí protože jsem si uvědomil, že jsem svědkem stvoření galaxií!“

No tak teď mi dejte pauzu. (smích) Dejte pokoj... Pokud jde o shlukování prachových částic, tak ten vědec neobjevil nic nového. Moje matka mi pořád říkala, že se pod mou postelí shlukují prachové částice. (smích) A říkala, kdy už si to vyluxuji, že už je na čase. Věděla o tom všechno. Ale odkdy shlukování prachových částic vede ke vzniku galaxií? Já pod postelí nikdy žádné galaxie neměl. Neluxoval jsem a prach se shlukoval jak nic. Vážně, rostlo to do pěkných koulí. Ale nikdy z toho nebyly galaxie. „No tak, pane vědče. Jsou to pěkné pohádky, ale vy po mně chcete, abych jim věřil?“

Takže v tomto směru bych se raději obrátil na Šrímad Bhágavatam. Protože Šrímad Bhágavatam nejprve vyjevil Krišna Pánu Brahmovi. Potom Pán Brahma, který tento Bhágavatam vyslechl ve své mysli, ho přednesl také a vyšel z jeho úst, a tak od Pána Brahmy pokračoval učednickou posloupností k Náradovi a k Vjásadévovi, který ho zapsal v podobě védské literatury. A můžeme to zpětně vystopovat. Takže musíme přijmout autoritu Šrímad Bhágavatamu nejen na základě této informace, ale také díky historickým zmínkám o osobnostech, které Bhágavatam následovaly a dosáhly výsledku, kterým je změna vědomí, což je to, co Bhágavatam popisuje, že se stane.

Proto vidíme, že Bhágavatam je věcný a konkrétní. Každý to může udělat. Vědci si mohou vzít ten svůj bílý plášť a přijít k nám a my jim ho obarvíme na šafrán, a mohou praktikovat tuto védskou literaturu ve svém vlastním životě a stát se skutečně seberealizovanými. Zrealizovat závěry, které jsou zde popsány. A moderní věda, jaká je dnes, také potvrzuje védské principy. Jako například kvantová mechanika nám vysvětluje, že neexistuje nic takového, jako objektivní pozorovatel. Což byla po dlouhou dobu pozice, kterou věda zastávala. Ve skuečnosti ale všechno záleží na vědomí. Na vnímání ve vědomí. A to je závěrem védské literatury. Atmavan manyate jagat. Vidíme vesmír skrze svou mysl. Všechno, co vidíme, je zabarveno našima očima. Vidíme to skrze své vlastní oči, a tak si zkreslujeme svět. A žádní dva lidé nevidí to samé.

To jsem zažil například, když jsem projížděl Himálajemi a řídil jsem dodávku, což bylo náročné, protože občas jste na kraji silnice, a pod vámi je tříkilometrový sráz. No, když se jako řidič díváte dolů… A oddaní v autě říkali: „Ach, takový nádherný výhled!“ A já na to: „No jasně, tak nádherný výhled!“ (ironicky) Všechno je to relativní, v závislosti na našem vnímání. Každý má své individuální vnímání reality. A vnímáme v závislosti na našem vztahu s Nejvyšším Pánem a Jeho energiemi. V Nektaru oddanosti je řečeno, že stejně jako nikdo nemůže sám sebe vidět bez svitu slunce, tak poznat sami sebe můžeme jedině skrze vztah s Nejvyšší Osobností Božství, Šrí Krišnou. A to je zajímavé. Tohle se mi líbí. Že známe sami sebe jedině ve vztahu s Krišnou.  …

…  Bod je ten, že v závislosti na vědomí prožíváme věci různým způsobem. V závislosti na vědomí máme odlišné zkušenosti. … Realitu vnímáme na základě svého vědomí a na základě prostředí projevujeme určitý stav vědomí. Prakrte kriyamanani… Považujeme se za konatele činností, které jsou ve skutečnosti vykonávány kvalitami hmotné přírody. …

Pátý zpěv Šrímad Bhágavatamu nám dává model vesmíru. Dává nám vzdálenosti, a popisuje, že je Měsíc dále než Slunce. Pokud tedy letěli vůbec na nějakou planetu, o čemž pochybujeme, tak to bylo někam jinam, ale ne na Měsíc. Védská kosmologie je ve skutečnosti v mnoha směrech v souladu s moderní astronomií. Mnohé ze vzdáleností mezi planetami s moderní vědou korespondují. Ohledně Měsíce tu je však neshoda. A to je v pořádku. Musíte si tedy vybrat, komu budete věřit. Vědcům, kteří říkají, že se prach shlukuje a vytváří galaxie, nebo védské literatuře, která pochází od Nejvyššího Pána, a velkým mudrcům, kteří zrealizovali transcendentální vlastnosti.

A takového mudrce tu vidíme před sebou ve Šrílovi Prabhupádovi. Tak komu dáme svou důvěru? Dříve či později musíme někomu dát svou důvěru. My tedy dáváme naprostou důvěru Prabhupádovi a říkáme: „Oni neletěli na Měsíc.“ Zatímco svět tomu bude stále věřit, že tam byli. Ale proč tam tedy už nelétají? Všichni jsme si mysleli, že když byl první člověk na Měsíci, tak za dvacet nebo třicet let tam lidé budou jezdit na dovolenou. Mysleli si, že tam postaví takovou kupoli z plexiskla a v ní bude umělý svět a v budoucnosti se budeme jezdit na Měsíc opalovat. Byli jsme si tím jistí. Ale oni se tam už nevrátili. A ty měsíční kameny, které ukázali, byly naprosto stejné, jako kameny v arizonské poušti. Mohli tedy klidně jet do arizonské pouště. Tahle dovolená na Měsíci se nikdy nestala, protože Měsíc je dál než Slunce. Říká to pátý zpěv Šrímad Bhágavatamu.

(Kadamba Kánana Svámí, 10. května 2015, Brisbane, Austrálie, přednáška z Bhagavad-gíty 1.3.41)