Šríla Prabhupáda tu odpověděl ateistům, kteří nemají víru ve védskou
literaturu nebo Šrímad Bhágavatam a v podstatě říkají, že příběhy ze
Šrímad Bhágavatamu se nikdy neodehrály. Že je to pouhá smyšlená mytologie.
V Indii britští křesťanští misionáři dělali hodně propagandy, aby oslabili
indickou tradici, až do té míry, že i při vzdělávání mladých Indů jim byla ta
britská propaganda opakována, a oni také začali říkat: „Ano, ano, je to
mytologie.“ A i dnes to můžete v Indii slyšet lidi říkat. Tohle je
vymývaní mozků, výsledek propagandy britských misionářů, kteří velmi obratně
oslabili védskou kulturu.
My však chápeme, že je védská kultura apuruseya, že je védské poznání
vyjeveno Nejvyšším Pánem. A je řečeno, že veškeré vědění světa má své kořeny ve
Vedách. V konečném smyslu je v nich veškeré poznání. Měli bychom tedy
s velkou důvěrou přijmout Šrímad Bhágavatam, jakožto to pravé poznání.
Skvělým příkladem je samozřejmě to přistání na Měsíci, kdy se Šríla
Prabhupáda postavil celému světu. Já jsem to přistání na Měsíci viděl
v televizi, a pamatuji si, jak na tom spolupracoval celý svět, probíhala
při něm pozemní letová kontrola z různých zemí, které se na tom nějakým
způsobem podílely, a tímto přistáním na Měsíci byla překonána železná opona. „Lidstvo
přistálo na jiné planetě!“ A nebyla to pravda. Oni nás podvedli. Podvedli nás.
Ale dělali z toho velkou věc. „Ano, přistáli jsme na Měsíci!“ A pak řekli:
„Ty kameny, které jsme na Měsíci našli, jsou úplně stejné, jako
v arizonské poušti.“ A Prabhupáda řekl: „Ano, tam natočili ten film.“
(smích) Sami to na sebe prozradili. Arizonská poušť.
Takže udělali film a později se na ten film dívalo mnoho novinářů, kteří
v něm našli spoustu chyb. Stíny na špatných stranách, a tak dále. Byly tam i další detaily, které nesouhlasily. Prabhupádův výrok tedy našel podporu mnohých
lidí. Prabhupáda o tom naprosto nepochyboval: „Oni neletěli na Měsíc.“ „Ale jak
to víte, Svámídží?“ „To je jednoduché. Protože Měsíc je dále než Slunce.“ „Ale
no tak! To přece ví každý, že je Měsíc blíž než Slunce.“ „Ne, Měsíc je dále,
než Slunce.“ „Ale no tak, Svámídží. Odkud máte tuhle informaci?“ „Z Ved. Ze
Šrímad Bhágavatamu.“ Který je neomylný. Je to Amala Purána, bezeskvrnná Purána.
Je to bezchybné vědění, protože pochází od Nejvyššího Pána, a to bez ohledu na
to, co se ve světě považuje za poznání. Tomu se může věřit, ale nevěřili lidé kdysi, že je Země placatá?
Já souhlasím, že někdy jsme na velmi odlehlých místech, jezdíval jsem tady
v Austrálii na venkov, a také jsem si říkal, že je Země placatá, a už se
blížím opravdu blízko k okraji. Ještě kousek dál a prostě spadnu někam dolů
(smích). Jsou tu tedy odlehlá místa, která někdy vyvolávají dojem, že je svět
placatý, ale není to pravda. Bylo dokázáno, že je Země kulatá a dá se obletět
kolem dokola. Nebo lodí ji můžete obeplout kolem dokola. „Aha, podívejme, takže je kulatá, není placatá.“ Je tu tedy důkaz. Ale dříve si lidé mysleli, že je
placatá.
Náš Suhotra Svámí napsal knihu Podstata a stín, kde pojednává o západní
vědě. Cituje tam filozofa, který se zabývá teorií a historií vědy a filozofie,
jménem Karl Popper, který řekl, že věda se snaží zjistit pravdu, což se ale
bohužel zatím ukázalo, že se neděje, protože doposud každou teorii, která byla
předložena, později vyvrátila jiná teorie. Proto moderní důkazy jsou ve skutečnosti
nedokonalé poznání. I když to může být prezentováno velmi namyšleně a
komplikovaným jazykem, kterému obyčejný člověk nerozumí, a proto to zní
velmi působivě. Ačkoli ta prezentace dá hodně práce, není v ní příliš
mnoho obsahu.
Četl jsem novinový článek, kde jeden vědec předkládal nějaká
fakta, které vám teď pro ilustraci řeknu. Psal tam, že v poslední době
jsme díky teleskopům mohli pozorovat vesmírné prachové bouře! A nejen to. Pozorovali
jsme také to, jak se ty prachové částice shlukují! (dojatě) „A tehdy jsem na
okamžik pocítil hluboké pohnutí protože jsem si uvědomil, že jsem svědkem stvoření
galaxií!“
No tak teď mi dejte pauzu. (smích) Dejte pokoj... Pokud jde o
shlukování prachových částic, tak ten vědec neobjevil nic nového. Moje matka mi
pořád říkala, že se pod mou postelí shlukují prachové částice. (smích) A
říkala, kdy už si to vyluxuji, že už je na čase. Věděla o tom všechno. Ale odkdy
shlukování prachových částic vede ke vzniku galaxií? Já pod postelí nikdy žádné
galaxie neměl. Neluxoval jsem a prach se shlukoval jak nic. Vážně, rostlo to do
pěkných koulí. Ale nikdy z toho nebyly galaxie. „No tak, pane vědče. Jsou
to pěkné pohádky, ale vy po mně chcete, abych jim věřil?“
Takže v tomto směru bych se raději obrátil na
Šrímad Bhágavatam. Protože Šrímad Bhágavatam nejprve vyjevil Krišna Pánu
Brahmovi. Potom Pán Brahma, který tento Bhágavatam vyslechl ve své mysli, ho
přednesl také a vyšel z jeho úst, a tak od Pána Brahmy pokračoval
učednickou posloupností k Náradovi a k Vjásadévovi, který ho zapsal
v podobě védské literatury. A můžeme to zpětně vystopovat. Takže musíme
přijmout autoritu Šrímad Bhágavatamu nejen na základě této informace, ale také
díky historickým zmínkám o osobnostech, které Bhágavatam následovaly a dosáhly
výsledku, kterým je změna vědomí, což je to, co Bhágavatam popisuje, že se
stane.
Proto vidíme, že Bhágavatam je věcný a konkrétní. Každý
to může udělat. Vědci si mohou vzít ten svůj bílý plášť a přijít k nám a
my jim ho obarvíme na šafrán, a mohou praktikovat tuto védskou literaturu ve
svém vlastním životě a stát se skutečně seberealizovanými. Zrealizovat závěry,
které jsou zde popsány. A moderní věda, jaká je dnes, také potvrzuje védské
principy. Jako například kvantová mechanika nám vysvětluje, že neexistuje nic
takového, jako objektivní pozorovatel. Což byla po dlouhou dobu pozice, kterou
věda zastávala. Ve skuečnosti ale všechno záleží na vědomí. Na vnímání ve vědomí. A to
je závěrem védské literatury. Atmavan manyate jagat. Vidíme vesmír skrze svou
mysl. Všechno, co vidíme, je zabarveno našima očima. Vidíme to skrze své
vlastní oči, a tak si zkreslujeme svět. A žádní dva lidé nevidí to samé.
To jsem zažil například, když jsem projížděl Himálajemi
a řídil jsem dodávku, což bylo náročné, protože občas jste na kraji silnice, a
pod vámi je tříkilometrový sráz. No, když se jako řidič díváte dolů… A oddaní v autě
říkali: „Ach, takový nádherný výhled!“ A já na to: „No jasně, tak nádherný
výhled!“ (ironicky) Všechno je to relativní, v závislosti na našem vnímání.
Každý má své individuální vnímání reality. A vnímáme v závislosti na našem
vztahu s Nejvyšším Pánem a Jeho energiemi. V Nektaru oddanosti je
řečeno, že stejně jako nikdo nemůže sám sebe vidět bez svitu slunce, tak poznat
sami sebe můžeme jedině skrze vztah s Nejvyšší Osobností Božství, Šrí
Krišnou. A to je zajímavé. Tohle se mi líbí. Že známe sami sebe jedině ve
vztahu s Krišnou. …
… Bod je
ten, že v závislosti na vědomí prožíváme věci různým způsobem. V závislosti
na vědomí máme odlišné zkušenosti. … Realitu vnímáme na základě svého vědomí a
na základě prostředí projevujeme určitý stav vědomí. Prakrte kriyamanani… Považujeme
se za konatele činností, které jsou ve skutečnosti vykonávány kvalitami hmotné
přírody. …
Pátý zpěv Šrímad Bhágavatamu nám dává model
vesmíru. Dává nám vzdálenosti, a popisuje, že je Měsíc dále než Slunce. Pokud
tedy letěli vůbec na nějakou planetu, o čemž pochybujeme, tak to bylo někam
jinam, ale ne na Měsíc. Védská kosmologie je ve skutečnosti v mnoha
směrech v souladu s moderní astronomií. Mnohé ze vzdáleností mezi
planetami s moderní vědou korespondují. Ohledně Měsíce tu je však neshoda.
A to je v pořádku. Musíte si tedy vybrat, komu budete věřit. Vědcům, kteří
říkají, že se prach shlukuje a vytváří galaxie, nebo védské literatuře, která
pochází od Nejvyššího Pána, a velkým mudrcům, kteří zrealizovali transcendentální
vlastnosti.
A takového mudrce tu vidíme před sebou ve Šrílovi Prabhupádovi. Tak komu
dáme svou důvěru? Dříve či později musíme někomu dát svou důvěru. My tedy
dáváme naprostou důvěru Prabhupádovi a říkáme: „Oni neletěli na Měsíc.“ Zatímco svět tomu
bude stále věřit, že tam byli. Ale proč tam tedy už nelétají? Všichni jsme si
mysleli, že když byl první člověk na Měsíci, tak za dvacet nebo třicet let tam
lidé budou jezdit na dovolenou. Mysleli si, že tam postaví takovou kupoli
z plexiskla a v ní bude umělý svět a v budoucnosti se budeme
jezdit na Měsíc opalovat. Byli jsme si tím jistí. Ale oni se tam už nevrátili. A
ty měsíční kameny, které ukázali, byly naprosto stejné, jako kameny
v arizonské poušti. Mohli tedy klidně jet do arizonské pouště. Tahle dovolená
na Měsíci se nikdy nestala, protože Měsíc je dál než Slunce. Říká to pátý zpěv
Šrímad Bhágavatamu.
(Kadamba Kánana Svámí, 10. května 2015, Brisbane, Austrálie, přednáška z Bhagavad-gíty 1.3.41)
https://vtm.zive.cz/clanky/byli-tam-dukazy-o-pristani-na-mesici-lunochody-i-cinska-sonda-jsou-videt-z-vesmiru/sc-870-a-194092/default.aspx
OdpovědětVymazat