Optimismus navzdory nezdaru

Pokud jsme upřímní, můžeme jít v tomto životě zpátky k Bohu. Dokonce i když jsme v minulosti udělali nějaké chyby, pokud se napravíme a znovu začneme s oddanou službou, okamžitě jsme správně umístěni.
Ihned se můžeme stát hodnými návratu k Bohu.
Musíme být tedy velice optimističtí, že přijde veškerý úspěch.

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)

Pokračujte ve zpívání

Māyā je tady v tolika podobách, připravena lapit nás svými léčkami. Můžeme se schovat za jméno, ale Māyā je tam také, v našich hmotných touhách. Ach, žádná chuť v tomto zpívání, protože mám chuť v něčem jiném! Ale pokračujeme ve zpívání visíce na nitce; pak se rozvine nějaká připoutanost ke Kṛṣṇovi a postupně můžeme hmotné připoutanosti nechat jít. Vezme to čas než dojdeme ke zpívání s hlubokým pohroužením. Je to otázka cviku. Ale pokud to uděláme, naše zpívání se stane smysluplnějším.  

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)

Udržujte planoucí oheň

 
Současný chrám Pána Jagannātha v Purī je přes 800 let starý a po celou tu dobu v Pánově kuchyni nikdy nevyhasl oheň. Stejně tak my musíme udržovat oheň našeho bhajanu a zajistit, aby nikdy nevyhasl. Každý den musíme házet velká polena v podobě uctívání Božstev, služby a naslouchání vaišnavům a zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry.

Potom bude tento oheň planout navždy a bude se zvětšovat a zvětšovat - přidejme jen více paliva, tolik kolik můžeme, do tohoto ohně oddané služby! 

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ) 

Zaujmutí Krišny v měsíci Kártiku

Nemůžeme být na automatickém pilotu; musíme Krišnu upoutat tím, že vykonáme speciální oběť! A pak, když už jsme si Krišnu získali, vidíme, že si Ho nemůžeme udržet. Matka Jašoda Jej chytila a Krišna nebyl spoután jejími provazy, ale její láskou.

Když bylo Krišnovi jedenáct, přišel Akrúra a odvezl Ho z Vrindávanu. Od toho dne žili obyvatelé Vrindávanu v odloučení. Od tohoto dne všichni obyvatelé Vrindávanu, ať dělali cokoli, nemohli Krišnu získat, protože to není automatické.

Krišna je doháněl k šílenství... Šílenství v odloučení! Šílenství v jejich připoutanosti k Němu! Takže člověk si musí znovu a znovu získávat Krišnovu přízeň. Tohle je důležitý bod! Proto se znovu a znovu snažíme. A přesto je Krišna takový, že nikdy nezapomene jakoukoli službu, která je Mu prokázána. Pokud tedy vykonáme tuto službu během měsíce Kártiku, Krišna nezapomene...

Přednáška, 4. října 2009, Durban, JAR

Původní text v angličtině zde.

Sliby během Kártiku

Takže Kártik je čas k dotažení uvolněných šroubů, všech nedokončených cílů a k znovuzavedení opravdového standardu. Kártik je naše šance! Je to jen jeden měsíc, ale po tomto měsíci se to samozřejmě stane zvykem! Zvyky takto fungují. Když něco děláte jeden měsíc, pak je snadné v tom pokračovat. Takže tímto způsobem můžeme přijmout tolik prospěchu.

Myslel jsem, že můj hlavní cíl v tomto měsíci bude meditace ke zlepšení mého vzpomínání na Krišnu a mé služby, oboje v kvantitě a kvalitě. Myslel jsem, že se zaměřím hlavně na kvalitu, protože kvantita není tak snadná. Už takhle je toho během dne tolik co dělat, už takhle je to tak hektický život, o kolik víc můžu fyzicky zvládnout? A nechci, aby se Kártik stal totálně stresovou situací, kdy prostě jen vykonávám tyto velmi intenzivní sliby, druh slibů, které mě přivádí na pokraj, a že na konci měsíce, pokud je vůbec budu vykonávat až do konce, budu Kártik nenávidět a Krišnu možná taky!

Začněte s nadšením

Toto hnutí nabízí příležitost, dychtivost nezbytnou pro to, abychom se stali čistými oddanými. Máme příležitost začít den tím, že něco nabídneme Pánu. Žádný den není obyčejný; každý den je zvláštní. Jediné, na čem záleží, je to, co skutečně děláme. O co jsme se dnes pokusili? Četli jsme dost śāstry nebo toho mohlo být víc? Dokončili jsme svá kola, a jak byla pěkná? Měli bychom se snažit znovu a znovu, každý den, abychom měli příležitost udělat něco mimořádného, což začíná zpíváním dobrých kol.

V Bhakti-rasāmṛta-sindhu je zmíněno, že když se ráno pasáčci probudí, chlupy na jejich  těle stojí v extázi. Naše rána v duchovním životě by neměla být jako když staré auto potřebuje popostrčit; mělo by být schopné nastartovat se s nadšením.

 

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ) 

Rozvíjení víry

Koupeme se v transcendentálním zvuku. To je doporučený proces. A naslouchání je olejem pro lampu zpívání. Nasloucháme o Kṛṣṇovi, aby se naše srdce očistila a my mohli rozvinout víru. Není to intelektuální druh naslouchání, kdy kategorizujeme a analyzujeme; je to naslouchání jdoucí ruku v ruce s vírou. Rozvíjí se víra, a jak se rozvine víra v Kṛṣṇu, pak přijde proměna. Když se podíváme na víru, živá bytost je svou přirozeností ānandamayo ‘bhyāsāt - hledá potěšení. To je naše konstituční pozice. A svou víru vkládáme tam, kde si myslíme, že potěšení můžeme nalézt. Naše víra se odklonila špatným směrem kvůli naší špatné vizi, ale díky tomuto koupání v transcendentálním zvuku, naslouchání, zpívání, to přeteče a my rozvineme víru v Kṛṣṇu, víru pouze ve svaté jméno.

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)

Inspirované zpívání

Nāmācārya Haridāsa Ṭhākura byl pohroužen v nirantara kara kṛṣṇa-nāma-saṅkīrtana, v neustálém zpívání svatého jména. Jak hluboce vychutnával sladkost Kṛṣṇova svatého jména! My nemáme takovou úroveň lásky ke Krišnovi, abychom neustále zpívali Jeho jméno. Proto také potřebujeme další zaměstnání v oddané službě. Kvalita našeho zpívání se vrátí v kvalitě naší služby a kvalita naší služby se vrátí v našem zpívání. Když pravidelně děláme nějakou pěknou službu pro Kṛṣṇu, postupně se promění celé naše prožívání zpívání svatého jména. Naše služba se pozdvihne co do kvality i kvantity a dostaneme se na inspirovanou úroveň zpívání.

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)

Pohroužení ācārjů

Podívejte se na Haridāse Ṭhākura - každý den zpíval 300 000 jmen - jaké pohroužení! Podívejte se na Śrīlu Bhaktivinoda Ṭhākura, který následoval slib za určité období odzpívat bilión jmen! Ten stejný růženec potom dal svému synovi, Śrīlovi Bhaktisiddhāntovi Sarasvatīmu Ṭhākurovi, který také zpíval bilión jmen. Kdo jsou tito ācārjové, že jsou tak pohrouženi do duchovní sféry?
A kde jsme my..? Dělá nám obtíže odzpívat pár kol, ale všichni tito velci ācārjové nám dali naději v milost Pána Čaitanji
 

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)

Požehnané číslo

Tady jsme, sedící u nohou A.Č.Bhaktivedanty Svámího Prabhupādy, a zpíváme nejméně 16 kol. Ne že by bylo zakázáno zpívat 64 kol, ale alespoň 16, protože 16 je to požehnané číslo - ne míň, ne 12. Někteří lidé říkají, “Ach, nedokážu 16; dokážu jen 12.” Inu, to jste pak na pomalé lodi do Číny a to není dobré, může to trvat dlouho! Tak či onak se musíme přizpůsobit, abychom zvýšili naše zpívání, abychom snížili další závazky a udělali si čas. Musíme jít do postele dříve a dříve vstávat. Zpívání 16 kol dělá ten celý rozdíl!

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)

Milost Pána Čaitanji

Jak můžeme zpívat bez modlitby k Pánu Čaitanjovi o Jeho milost během zpívání? Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura řekl: “Když se dotýkáme našeho růžence, dotýkáme se lotosových nohou Pána Čaitanji.” To je moc pěkný výrok. Nejen že oceníme, když ho slyšíme, ale stává se meditací. Je to velmi výjimečná doba! Nejen že nám Śrī Čaitanja Mahāprabhu dal ten obrovský dar zpívání Hare Kṛṣṇa, ale i každému pomáhá zpívat Hare Kṛṣṇa. Neviditelně nám neustále pomáhá. To je velmi důležité, protože bez toho bychom to nezvládli. Jsme slabí, velmi slabí! Ale Śrī Čaitanja Mahāprabhu je přítomen a aktivně nám pomáhá. Mění obtížné věci v jednoduché: kathañcana smṛte yasmin duṣkaraṁ sukaraṁ bhavet. Nyní, v této době, je úplně pro každého možné povznést se na úroveň čistého oddaného a velmi rychle dosáhnout dokonalosti. To je teď možné díky Mahāprabhuově milosti. Proto před zpíváním mahā-mantry vždy zpíváme Pañca-tattva mantru. Nejdřív musíme přijmout útočiště u Pána Nityānandy a Pána Čaitanji, a poté získáme Rādhu and Kṛṣṇu. Jinak zůstanou zábavy Rādhy and Kṛṣṇy zahaleny temnotou.

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)

Milost duchovního učitele

Milost duchovního učitele přichází v podobě svatého jména, aby nám dala schopnost přijmout útočiště a svatému jménu sloužit. Proto jen co otevřeme oči, skládáme poklony duchovnímu učiteli. Ādau guru-pādāśraya znamená, že touha gurua má v každé situaci přednost; pak jen zpívej a nic jiného.
Sliby při zasvěcení jsou tak pěkné. Nikdy nás neopustí, i když my se snažíme je opustit. Pokud je s oddaností následujeme, pozvednou nás, a pokud sliby bereme ledabyle, vyschneme. Pokud zcela zanedbáme naše zpívání a opustíme náš slib zpívat 16 kol, tyto sliby budou bít naše srdce. Myslím tedy, že je velké požehnání přijmout zasvěcení a slíbit zpívání minimálně 16 kol bez odchýlení. Při zasvěcení získáváme svaté jméno společně s modlitbou duchovního učitele, který má u Kṛṣṇy kredit v důsledku své služby a své oběti v oddané službě. Tato milost je něco mimořádného!

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)

Investujte do zítřka

Přišel čas spánku. Musím zastavit denní činnost, ačkoliv toho chci udělat ještě mnohem více. Teď jdu investovat do zítřka, abych mohl včas vstát…potom je zpívání snadné.

Je mnoho dalších usměrňujících zásad, které nám pomohou k úspěchu v duchovním životě, ale zpívání je tou nejdůležitější z našich služeb. Proto musíme zpívat každý den velice vážně, s velkou pozorností.

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)

Být tady a teď

Je řečeno, že bychom neměli přemýšlet o počtu kol, které musíme zpívat, ale měli bychom přecházet od jedné mantry ke druhé, od jednoho jménu ke druhému. Neměli bychom počítat kola, “ještě 15…ještě 14…ještě 13…ještě 12…” Ne, měli bychom být jednoduše “tady a teď”. Buďte prostě s každou mantrou a poslouchejte každé jméno.

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)

Ať to má spád

Musíme mít jistou disciplínu a proto se doporučuje zpívat každý den ve stejnou dobu, protože takto se usměrňujeme. Potom to skutečně má spád.

Je tedy dobré zpívat každý den ve stejný čas. Jen všeho nechce a odzpívejte na jeden zátah 16 kol. Nebo pár kol před maṅgala-ārati a zbytek potom, to je ještě lepší. Nebo všechna kola před maṅgala-ārati, ta jsou úplně nejlepší! A nejhorší jsou kola pozdě v noci!

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)

Priorita

Svůj život si musíme uzpůsobit tak, aby se ze zpívání nestalo odříkání. Oddaní si své životy musí zorganizovat podle zpívání Hare Kṛṣṇa  a učinit z něho prioritu. Celý náš duchovní život závisí na kvalitě našich kol. Kvalitní zpívání se nikdy nepřihodí, pokud si na něj neuděláte čas. Skutečné zpívání znamená udělat si na něj skutečně čas.

 

 

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ) 

Zpívání je podstata

Zpívání není něco běžného. Není to něco navíc. Je naprostou podstatou, to byla Prabhupādova myšlenka. Prabhupāda vytvořil ranní program s myšlenkou, že v rámci ranního programu můžeme odzpívat 16 kol. Vypočítal to, aby bylo možné zpívat 16 kol s naprostým soustředěním; ne pár kol a pár zpráv a pár manter a tak dále. Dříve to bylo velmi jednoduché, protože jediné, co jste museli udělat, bylo vstát brzy a byli jste před světem napřed; svět stále spal, ale dnes je to těžké, protože váš telefon je vzhůru! Je tedy snadné marnit čas na telefonu a přerušit vaši koncentraci. 

 

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ) 

Začátek dne

Člověk by měl začít den nasloucháním pouze transcendentální zvukové vibraci. Podle Hari-bhakti-vilāsy bychom měli brzy ráno vstát a vzpomínat na naše uctívané Božstvo. Měli bychom složit poklony a poté během koupání recitovat různé mantry.
Celá myšlenka je vyhnout se ráno světskému vlivu a oddálit ho tak dlouho jak je to možné. Dokud to jde, tak jen Kṛṣṇa. Od okamžiku, kdy vstanu, se snažím vyhnout jakékoliv světské zvukové vibraci a naslouchám jen duchovní zvukové vibraci. Pokud z toho uděláme kulturu, pak se naše kola velmi zlepší.

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)

Zkuste to měsíc!

Je řečeno, že když zpíváme, postupně se oprošťujeme od tíživých věcí. Pokud bychom jen mohli dělat toto - alespoň jedno kolo každý den a pokud je to možné i víc - pak po nějaké době uvidíme změnu. Zkuste to měsíc, protože psychologové objevili, že pokud něco děláte měsíc, stane se z toho zvyk. Tak to zkuste jen na měsíc; podepište to na ten tečkovaný řádek a uvidíte, co se stane!

Po jednom měsíci si řeknete, “No, možná zkusím další měsíc…” a pak možná další a další a pak už jste dokončili rok a možná půjdete na další rok… Já jsem teď ve svém 42.roku! Časem začnou korálky na růženci zářit, protože tím, jak s nimi pohybujete, je leštíte. Jak začnou zářit korálky, tak začne zářit i něco uvnitř vás! To je tajemství hnutí Pána Čaitanji.

Ale dřív než začnete se svým jedním kolem, vždy řekněte, 

śrī-kṛṣṇa-caitanya prabhu-nityānanda 

śrī-advaita gadādhara śrīvāsādi-gaura-bhakta-vṛnda,

pak to bude fungovat.

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)

Přímo ve Vrindávanu

V Čaitanja-čandrāmṛtě se Śrīla Prabodhānanda
Sarasvatī modlí, “Ó můj Pane, kdy se zjevíš v mé meditaci?”
Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura říká, “Můj Pane, nechť neustále zůstáváš v cestě mé mysli.”

V Džagannāth Purī byl Śrī Čaitanja Mahāprabhu tolik pohroužen ve vzpomínání na Kṛṣṇu, v neustálém opěvování Kṛṣṇovy slávy a ve výlučném naslouchání o Kṛṣṇovi, že ať uviděl cokoliv, vztahovalo se to ke Kṛṣṇovi. Když viděl oceán, byla to Jamunā - každá voda byla Jamunā! Každý kopec byl Govardhan! Tak to bylo jednoduché! Uviděl Jamunu a skočil s velkým nadšením do oceánu. Po dlouhou dobu se v něm vznášel a zpět na břeh se vrátil až tehdy, kdy ho do své sítě chytil rybář. Když se zmatený rybář dotkl té divné ‘věci’, přemohla ho mocná síla a okamžitě začal vyskakovat a zpívat ‘Hare Kṛṣṇa Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa Hare/ Hare, Hare Rāma Hare Rāma, Rāma Rāma Hare Hare.’ Myslel si, že ho posedl duch. Na scéně se potom objevili společníci Śrī Čaitanji Mahāprabhua a velmi hlasitě zpívali. Śrī Čaitanja Mahāprabhu se probral k vnějšímu vědomí a vysvětlil, “Co je to za hluk? Byl jsem ve Vṛndāvanu. Zrovna jsem byl svědkem Kṛṣṇových zábav. Proč jste mě sem přinesli?” 

Śrī Čaitanja Mahāprabhu byl tedy přímo ve Vṛndāvanu při Svém zpívání. A nejen Śrī Čaitanja Mahāprabhu, ale i Jeho následovníci jako Śrīla Rūpa Gosvāmī, Sanātana Gosvāmī, Gopāla Bhaṭṭa Gosvāmī nebo Śrīnivāsa Ācārya, jak je popsáno v knize Bhakti-ratnākara. Kṛṣṇa  se vyjevoval všem těmto osobnostem, které začínaly vidět Kṛṣṇu v Jeho zábavách.

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ) 

Šílený transcendentální láskou

V Čaitanja-čaritāmṛtě, poté co Pán Čaitanja přijal sannyās, je popis Jeho cest po Jižní Indii, kdy zpívá a projevuje Svou úžasnou extázi. Lidé byli všude smeteni tímto zpíváním a dostali se do extáze. Vrátili se do svých vesnic a celé vesnice se dostaly do extáze! Svaté jméno se ozývalo všude. Zpívání Pána Čaitanji zaplavovalo celou Indii jako přívalová vlna.
Když tedy budeme provozovat hodně naslouchání a zpívání, naše mysl začne vzpomínat na Kṛṣṇu, ale to není to skutečné, plně rozvinuté vzpomínání. To se děje na hlubší úrovni - duše se probudí a začne se rozpomínat. V tomto stadiu již není naslouchání a vzpomínání na mentální úrovni hlavy, ale je přímo v srdci! Poté budeme šílení transcendentální láskou.

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ) 

Vstup na festival

Ti, kteří skutečně, vážně zpívají, jsou těmi, kteří do toho proniknou; vstoupí do sféry, která je pro nás nyní neviditelná - do extatického festivalu Pána Gaurāṅgy. Śrīla Gaurakiśora dāsa Bābājī jednoho dne chtěl uctít odchod Śrīly Sanātana Gosvāmīho hostinou. 

Oddaní, kteří byli přítomni, řekli: “To je skvělý nápad, Bābājī Mahārāji.” Za nějakou dobu se zeptali: “Ale kde na ten festival seženeme ingredience?” Śrīla Gaurakiśora dāsa Bābājī ukázal na svou japa mālu a řekl: “Všechny přísady pro festival jsou zde.”

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ) 

Proměna chtíče v lásku

Hmotnému světu vládne chtíč tolika druhů a podob. Ale v duchovní sféře vládne láska.

Chtíč je sebestředný; chtíč se v konečném smyslu ptá: “Co z toho mám já?” Láska je naproti tomu dávající; láska má za cíl potěšit druhé. To je podstata duchovního světa.

Tato mantra přichází přímo z duchovního světa, a je to tato mantra, která nás do duchovního světa dovádí. Postupně nás pozvedává na duchovní úroveň, kde začínáme chápat, že dávání je esencí existence. To je jediný způsob, jakým budeme spokojeni. V tomto bodě si uvědomujeme, že služba Nejvyššímu Pánu je skutečně tím, o čem naše existence je. To je dokonalost života.

 

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ) 

Dobrodinec všech

Dobrodinec všech - to je vznešená myšlenka a to je nálada Kṛṣṇy a nálada Kṛṣṇova oddaného. Ti, kteří zpívají svaté jméno Kṛṣṇy, se do této nálady dostanou. Místo aby mysleli na sebe: ‘já a moje a co nejvíc co můžu dostat,” přemýšlí nad prospěchem všech. Není to jen o mém štěstí, které se zakládá na utrpení ostatních. Ne, naším štěstím je zahrnout štěstí všech! To je něco a pokud to dokážeme vzít za své, pak je to velice velký cíl. 

Zpíváním Hare Kṛṣṇa mahā-mantry člověk může najít inspiraci s tímto skutečně začít. Když zpíváme Hare Kṛṣṇa mahā-mantru, očišťujeme se od nižší přirozenosti a začínáme rozvíjet přitažlivost ke službě Kṛṣṇovi. Čím víc Kṛṣṇovi sloužíme, tím víc chuti získáváme a tím se službě Kṛṣṇovi odevzdáváme, až do té míry, kdy se stáváme Jeho nástrojem. Pouze tehdy můžeme být příznivcem všech živých bytostí a to se stává naší meditací. Potom jsme zapálení! Pak jsme tolik inspirovaní! Potom začne mít celý náš život smysl!

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ) 

Plné transcendentální síly

Navštívili jsme Tompkins Square Park, kde je strom, u kterého Prabhupāda  stál a zpíval. Rada města New York na ten strom nechala umístit ceduli s nápisem ‘Hare Kṛṣṇa strom’ a na okraji parku je cedule, která trochu vysvětluje o A.Č. Bhaktivédantovi Svámím Prabhupādovi. Chvíli jsem pod tím stromem stál a pronášel malou modlitbu, když ke mně přišel jeden chlapec a řekl, “Víte, chtěl bych se stát mnichem. Co pro to musím udělat?” A hádejte, jaká byla odpověď: zpívej Hare Kṛṣṇa!

To je fakt. Zpívejte Hare Kṛṣṇa a vše přijde. Prabhupāda měl víru, že jednoduše zpíváním Hare Kṛṣṇa se rozšíří toto hnutí. Znal sílu svatého jména.

tasmāt saṅkīrtanaṁ viṣṇor

jagan-maṅgalam aṁhasām

mahatām api kauravya

viddhy aikāntika-niṣkṛtam

“Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Můj milý králi, zpívání svatého jména Pána dokáže zničit i reakce za ty největší hříchy. Toto zpívání, saṅkīrtana, je proto tou nejpříznivější činností v celém vesmíru. Snaž se to prosím pochopit, aby to druzí vzali vážně.”

(Śrīmad-Bhāgavatam 6.3.31)

Víte, že toto jméno je plné transcendentální moci. Víte, že toto jméno má úžasné účinky. Ale přesto ty účinky nedokážeme odhadnout. Pokud bychom dokázali, nebyli bychom tak klidní. Nebyli bychom tak vyrovnaní. Nebyli bychom v žádném případě tak racionální. Byli bychom prostě jen naprosto přemoženi a chytili bychom tuto úžasnou příležitost, kterou jsme obdrželi! Připojte se ke kírtanu a zpívejte svatá jména. Seďte a zpívejte; běhejte kolem a zpívejte; ležte a zpívejte; přijímejte prasádam a mezi sousty zpívejte; zpívejte, zpívejte, zpívejte! Celý svět by měl být povzbuzován k přijetí kultury zpívání Hare Kṛṣṇa a ponořit se do těchto zábav Śrī Čaitanji Mahāprabhua a pak budou všichni ponořeni v oceánu nektaru!

 

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ) 

 

Trvalá přeměna

Když jsme sestoupili do hmotné sféry, naše vědomí se zahalilo a my jsme začali považovat tělo za vlastní já a tento fyzický svět vnímat skrze smysly jako realitu. Když vstoupila mahā-mantra, vše se změnilo. Nechápali jsme sílu, která se objevila. Jakmile jsme jí byli dotčeni, tato přeměna byla trvalá. Naše zájmy se změnily a nyní jsou možná naše nohy v hmotném světě, ale naše oči jsou vždy upřeny na Kṛṣṇu. Jednoduše zpívejme.

 

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ) 

 

Nepodmíněně přístupný proces

Není obtížné zaměstnat se v oddané službě, obzvláště když člověk obdržel milost Śrī Čaitanji Mahāprabhua a je si vědom toho, že toto zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry je procesem pro spojení s Nejvyšším Pánem. Je to ten nejmilostivější proces, jelikož se k nám dostává bez jakékoliv podmínky. Jakýkoliv jiný proces, který nabízejí písma pro naše pozvednutí, v sobě nese nějaké podmínky, ale s Hare Kṛṣṇa mahā-mantrou se žádné předpoklady nepojí. Tato oddaná služba je bezpodmínečně přístupná všem živým bytostem…to je úžasné! Může ji zpívat kdokoli, kdykoli, kdekoli…pokud chceme. A pokud nechceme, pak můžeme naslouchat, jak zpívají ostatní oddaní, nebo můžeme zpívat jméno skrze nāmābhāsu, aniž bychom to věděli - jako když žijeme ve městě Ramarama na Novém Zélandu!

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ) 

Odešel, ale zůstává v našich srdcích

Vážení oddaní,

Ve čtvrtek 9. března ve 12.06 hodin, pod pohledem Šrí Girirádži, ve svaté zemi Šrí Vrindávana dhámu, v milující společnosti svého duchovního mistra a vaišnavů, s hlasitým kírtanem, odešla Jeho Svatost Kadamba Kanana Svámí z tohoto hmotného světa. 

 

"Co je smrt? Je to jen změna služby. A samozřejmě - každá služba je přípravou na ještě větší službu. Takže smrt není problém, jen to jen mentální výmysl."

 

(Kadamba Kánana Svámí, 7.února 2023 Prem Sarovar)

Dokonalý proces

Bohatstvím duchovního světa je, že každý s obrovskou láskou a extází zpívá jména Kṛṣṇy a poté přijímá prasádam. A my děláme to samé! Proto mohu vidět, že proces a cíl jsou stejné; Pán Čaitanja nám dal dokonalý proces! 

 

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ) 

 

Věčný pokrok

Kṛṣṇa  do svých jmen vložil všechny Své transcendentální energie. A Kṛṣṇa nemá hranice. Můžeme Kṛṣṇu  jakkoliv omezit? Proto neexistuje limit toho, co může přinést svaté jméno. Neexistuje hranice toho, co můžeme zrealizovat. Věčně, dokonce i v duchovním světě, všichni obyvatelé duchovního nebe dělají neustále pokrok, každým okamžikem. Tam láska ke Kṛṣṇovi věčně roste, jak o Kṛṣṇovi více a více objevují a objímají každý aspekt Jeho vlastností.

Proto zpívání probíhá i v duchovním světě. Prabhupāda jednou řekl Umāpatimu, “Co získáváš ze zpívání? Víc zpívání!” Pokračuje to věčně! Všechny Kṛṣṇovy energie jsou obsaženy v Jeho svatých jménech: nāmnām akāri bahudhā nija-sarva-śaktis.

 

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ) 

Nalézání milosti uprostřed těžkostí

Hodně času v našem hnutí trávíme těžkostmi a diskusí o tom s čím bojujeme – boj se zpíváním, boj s dodržováním regulativních principů, boj se soužitím s oddanými, boj s institucí, boj s přijetím každého aspektu filozofie, boj s našimi anarthami, boj se starými zvyky – takže je tu tolik boje. Jsou skupiny oddaných, kteří se setkávají, protože mají problém s internetem – jdou na špatné stránky a pak se snaží takové boje setkat a překonat společně – to je rozšířené. Takže všichni bojujeme. A kvůli těmto těžkostem se lidé někdy stávají beznadějnými. Jeden člověk ve zprávě vyjadřoval, jak se trápí a už nechce žít, a není to ojedinělý incident, kdy mají lidé pocit, že už to nezvládají. Takže na jedné straně máme prvek boje a na druhé straně máme milost Šrí Čaitanji Maháprabhua. Tato milost není něco abstraktního, o čem čteme, a říkáme, jak je to úžasné, ale je to něco, co je velmi hmatatelné, co potřebujeme k tomu, aby vše stálo za to. Toto milosrdenství není luxus, ale je nezbytné pro všechno, co děláme.

Ohledně tohoto těmatu myslím na některé verše, kde Krišnadasa Kavirádža Gosvámí říká: „Jsem pokleslejší než červ ve stolici. Jsem tak pokleslý, že každý, kdo se mnou přijde do styku, ztrácí veškerý svůj zbožný kredit.“ Takže když to slyšíte, někdo si může myslet, že jde o vážný případ nízkého sebevědomí a že to nebude mít šťastný konec. Ale pak říká: "Navzdory tomu všemu je úžasné, že někdo tak pokleslý jako já obdržel milost Pána Nityanandy." Takže tohle je ten případ. Navzdory všem našim slabostem a se všemi našimi nedostatky existuje jedinečná milost Pána Čaitanji a Pána Nitjánandy, a právě touto milostí a milostí jejich zástupců, jako je Šríla Prabhupáda, kteří pak přidají svůj vlastní kousek milosrdenství, toto hnutí roste a pokračuje. A tímto způsobem jsme udržováni v duchovním životě.

 

(Kadamba Kánana Svámí, 2.ledna 2023, Vrindávan, Indie, Otázky a odpovědi) 

 

Odkaz na přepis v angličtině je zde. 

Naše útočiště

Když se jméno stane naším útočištěm, potom je zpívání něco, co je vždy přístupné. Tolik věcí se může v životě stát. Je tolik překvapení; léta utíkají, ale svaté jméno zůstává. A stává se útočištěm. Pak to není tak, že si musíme říkat, abychom přijímali útočiště u jména; jméno se stane útočištěm, protože je tou věcí, která je jistá.
Co uděláte, když někdo koho milujete zemře nebo vás opustí? Úplně vám to zlomí srdce a rozerve vás to. Kde je potom vaše útočiště? Je to mahā-mantra. Co uděláte, když jste ve svém autě a najednou praskne pneumatika a vidíte, jak se k vám blíží zeď? Víte, že se blíží potíže, tak kam se obrátíte? Obrátíte se na mahā-mantru. Co uděláte na konci života, když cítíte, že život uniká? Je zde mahā-mantra. Svaté jméno je tedy naší jedinou útěchou, naším jediným útočištěm.  

 

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ) 

Poskytování ochrany

Proces zpívání je jistě mocný, protože přitahuje Kṛṣṇovu milost a touto milostí jsme chráněni. V šestém zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu je poukázáno na to, že Kṛṣṇa přemýšlí, “Protože tento člověk zpíval Mé svaté jméno, je Mou povinností ho chránit.” Je tedy velmi významné, že zpívání Hare Kṛṣṇa je něco velice osobního; je to něco velmi přímého. Kṛṣṇy se naše zpívání osobně dotýká, přitahuje Ho, a opětuje tím, že nás chrání, nejdříve od nás samotných, ochraňuje nás od naší nižší povahy a tolika způsoby nás ochraňuje před májou. Jagadānanda Paṇḍita říká, že jakmile se obrátíte k hmotné energii, māyā je poblíž a čeká, aby vás mohla srazit dolů. Odzpíval jsem svých 16 kol. Jsem pod ochranou Prabhupādy. Budu se mít na pozoru před triky māyi, kterými by mě mohla odvést od Kṛṣṇy. Ó Kṛṣṇo! Nechť Ti zasvětím tento den.

 

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ) 

Úplně super spokojení

Mysl říká, “Co to dělám, že tak dlouho zpívám? Uniká mi tolik příležitostí dělat jiné věci a jsem velmi zaneprázdněný; musím toho tolik udělat.”

Śraddhā-bindu, kapka víry. Víra je tam, kde si myslíme, že najdeme štěstí. Naše víra je klíčem ke zpívání. Jsme si jisti, že veškerý prospěch dosáhneme zpíváním svatého jména Kṛṣṇy? Denní práce Kṛṣṇy je dřina lásky. Kṛṣṇa tak či onak, ať už Svou vznešenou povahou nebo triky a hrou, zařizuje, aby se zvětšila láska, kterou k Němu oddaní cítí.

Mysl přemýšlí, “Ano, ale jsou i jiné věci, které přitahují srdce a tyto pocity jsou velmi silné.” 

Ale Kṛṣṇa vás překvapí a dá nám víc, než si dokážeme představit. Tím, že Mu budeme sloužit a neustále zpívat Jeho jméno, naše spokojenost bude neustále růst. Sanskritské slovo použité v Bhāgavatamu je suprasīdati; sīdati znamená ‘spokojený’;  'pra' je prakṛṣṭa-rūpeṇa, což znamená ‘ve své plně rozvinuté podobě’ a su zdůrazňuje to, co následuje. Moderní překlad by tedy mohl znít ‘úplně super spokojený’.

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)

Žádná úzkost

Každý v tomto světě potřebuje duchovní život - někteří lidé to vědí; někteří to nevědí, ale je to fakt. Vidíme tolik neklidu. Vidíme, že lidé nejsou pokojní. Vidíme, že je v tomto světě spousta úzkosti. Je zde hodně nejistoty, jelikož lidé nejsou spokojeni sami se sebou. Toto zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry může dát lidem hlubokou spokojenost. Tato spokojenost je výše než cokoliv na světě a člověka dovádí do bodu, kdy už nezávisí na tolika vnějších věcech. Máme svaté jméno a bezpochyby bude úspěšné. Svaté jméno je Kṛṣṇa a co na světě dokáže Kṛṣṇu zastavit? Nic! Je nanejvýš mocný a jméno se od Něho neliší, tak z čeho máme obavy? Zpívejte Hare Kṛṣṇa a všechno bude skvělé!

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)

Netušený prospěch

V Čaitanja-čaritámrtě nám Šríla Krišnadás Kavirádž Gosvámí dal verš, který je otevřenou pozvánkou. Říká, že pokud se zajímáte o logiku a argumenty, použijte je na milost Šrí Čaitanji Maháprabhua. Tak zažijete úžas ve svém srdci. Základem tohoto hnutí je tedy to, že proudí milost Šrí Čaitanji Maháprabhua a nejvyšší lásku k Bohu dostávají ti nejpadlejší. To se stalo a stále se děje každým dnem a každým okamžikem v našem duchovním životě. Vidíme, jak lidé nemají ponětí, co děláme, ale nějak se jich toto hnutí dotýká. Nejen, že někteří jsou přesvědčeni argumenty obsaženými v knihách, ale mnozí se nevědomky zapojují do nějaké oddané služby. Tato úroveň agjáta-sukriti netušeného duchovního prospěchu je ohromná. Existuje jeden příklad, kdy v přednášce Šríla Prabhupáda mluví o mikrofonu a říká: „Nepotřebujeme mikrofon, ale používáme ho k tomu, abychom očistili výrobce mikrofonu“. To je mimořádné, že síla tohoto hnutí prospívá i výrobci mikrofonů! Tímto způsobem se všechny věci a lidé, kteří se věnují oddané službě, dělí o prospěch. Dopad sankírtanového hnutí je daleko za tím, co si dokážeme představit, ale právě když je nám to takto odhaleno, můžeme začít přemýšlet o milosti Šrí Čaitanji Maháprabhua a o tom, jak daleko sahá a jak se tímto hnutím mění celý svět. A pak se změní i náš život!

(Kadamba Kanana Swami, 2 January 2023, Vrndavana, India, Balarama Hall Q&A Program)

Odkaz na přepis v angličtině je zde.

Vytváření příznivosti

Pán Čaitanja se zjevil pod nímovým stromem v čase zatmění měsíce, kdy na měsíc útočil Ráhu. To je považováno za nepříznivou dobu a proto všichni vstupují do svatých vod, aby tento nepříznivý čas zmírnili. Gaṅgā  tedy byla plná lidí a všichni tito lidé zpívali svatá jména Pána. Pán Čaitanja Mahāprabhu se zjevil v ten čas, který byl zdánlivě nepříznivý kvůli zatmění měsíce, ale stal se zcela příznivým díky zpívání svatého jména. Najednou se vše proměnilo a projevil se duchovní svět. Každý byl dotčen transcendentálním vlivem a byl zcela blažený. 

Kdekoli je tedy Kṛṣṇa, tam je vítězství a příznivost. Pro odehnání nepříznivosti nepotřebujeme dýně!

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)

Pít či nepít...mléko

V dnešní době se stále více lidí stává vegany, a to nejen mimo naše hnutí, ale i uvnitř našeho hnutí. Samozřejmě, Šríla Prabhupáda v prvním zpěvu Šrímad Bhágavatamu velmi zdůrazňuje důležitost pití mléka. Zdůrazňuje také, že božstvům by se měly nabízet mléčné sladkosti. Zde, ve Vrindávanu, Šríla Prabhupáda rezervoval mléčné sladkosti pro Gurukulu. Ano, dostali všechny mléčné sladkosti. Někdy jsme kradli, takové věci se děly. Mléko je tedy nezbytné pro jemnější mozkovou tkáň. Když je Kršnovi nabídnuto kravské mléko, máme z toho prospěch všichni, včetně krav. Takže toto je řešení. Někteří oddaní řeknou: "Ano, jsem vegan, ale budu brát pouze mléko ahimsa." Ale to také nebyl program Šríly Prabhupády. Šríla Prabhupáda chtěl, aby tu bylo mléko, nabízené božstvům a oddaným a tak dále. Takže si nemyslím, že bychom to měli měnit. Zároveň si myslím, že bychom měli být citliví k faktu, že se s krávami špatně zachází, a pokud prostě bereme mléko od krav, se kterými se špatně zachází, tak to není tak pěkné. Takže tam, kde můžeme, bychom měli odebírat mléko od chráněných krav a měli bychom převzít tuto odpovědnost za ochranu krav. Zároveň není reálné říci jen „pouze mléko ahimsa“. Mléko je nezbytné, a teprve když je obětováno Nejvyšší Osobnosti Božství, tak si mléko dáme. Je to proto, že krávy jsou středem Krišnova života, a proto by krávy měly být středem našeho života. Způsob, jakým Krišna žije ve Vrindávanu, je dokonalý životní styl. Neexistuje lepší životní styl. Kdybychom tak žili všichni, měli bychom šťastný svět.

(Kadamba Kánana Svámí, 26.října 2022, Vrindávan, Indie, Góvardhan-puja)

Odkaz na přepis v angličtině je zde.

Nejvzácnější klenot

Kṛṣṇova transcendentální pokladnice je plná tak úžasného bohatství. Stejně jako Bhagavad-gītā, která nám dává věčnost ve verších jako je ṇa tv evāhaṁ jātu nāsaṁ: “Nikdy se nestalo, že by nebylo Mne, tebe či všech těchto králů…” nebo když říká, yat karoṣi yad aśnāsi: “Vše co děláš, jíš, obětuješ či rozdáváš, jakož i veškerou askezi, kterou podstupuješ, dělej jako oběť Mně.” 

Krišnova pokladnice je naplněna neomezeným bohatstvím, ale nejcennějším klenotem ze všech je zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry. Vzpomínáme na čas, kdy měl Sanātan Gosvāmī sparśa-maṇi. Sparśa-maṇi je kámen mudrců. Když se tímto kamenem dotknete kovu, promění se ve zlato. No, nevadilo by nám mít pár takových kamenů, že? Dnes jsou tyto kameny velmi vzácné, ale Sanātan Gosvāmī takový kámen měl. Čehokoliv se tímto kamenem dotkl, to se proměnilo ve zlato. A co Sanātan udělal? Zahodil ho přes rameno na hromadu smetí a poté se posadil a začal zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru! Všichni věděli, že Sanātan Gosvāmī má takový kámen. Jednoho dne tedy přišel jeden muž a řekl, “Sanātane

Gosvāmī, slyšel jsem, že vlastníš kámen mudrců. Je to pravda? Kámen, který dokáže proměnit kov ve zlato?”

Sanātan Gosvāmī řekl, “Hmm..”

“Vážně je to pravda? Máš ten kámen? Mohu si ho prosím půjčit?”

“Můžeš si ho vzít.”

“Opravdu? Kde je? Kde je?”

“Jen se podívej támhle, v zahradě - ten kámen je přímo tam.”

Ten muž tedy kámen zvedl ze zahrady, vzal si ho a šel domů. Zlato! Zlato! Zlato! Vše zlaté! Bylo to úžasné!

Ale potom v noci přemýšlel, “Proč ho Sanātan Gosvāmī zahodil do smetí? Kvůli čemu ho tam odhodil? Jaké tajemství zná? Musí mít něco lepšího!

Šel zpátky a prosil, “Prosím, řekni mi své tajemství. Dal jsi mi tento kámen, ale já vím, že máš něco lepšího. Dej mi to.”

Sanātan Gosvāmī odpověděl, “Dobře, zahoď ten kámen a sedni si vedle mě.”

Potom mu dal japa mālu a začali zpívat svaté jméno.

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)