Sarasvatī modlí, “Ó můj Pane, kdy se zjevíš v mé meditaci?”
Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura říká, “Můj Pane, nechť neustále zůstáváš v cestě mé mysli.”
V Džagannāth Purī byl Śrī Čaitanja Mahāprabhu tolik pohroužen ve vzpomínání na Kṛṣṇu, v neustálém opěvování Kṛṣṇovy slávy a ve výlučném naslouchání o Kṛṣṇovi, že ať uviděl cokoliv, vztahovalo se to ke Kṛṣṇovi. Když viděl oceán, byla to Jamunā - každá voda byla Jamunā! Každý kopec byl Govardhan! Tak to bylo jednoduché! Uviděl Jamunu a skočil s velkým nadšením do oceánu. Po dlouhou dobu se v něm vznášel a zpět na břeh se vrátil až tehdy, kdy ho do své sítě chytil rybář. Když se zmatený rybář dotkl té divné ‘věci’, přemohla ho mocná síla a okamžitě začal vyskakovat a zpívat ‘Hare Kṛṣṇa Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa Hare/ Hare, Hare Rāma Hare Rāma, Rāma Rāma Hare Hare.’ Myslel si, že ho posedl duch. Na scéně se potom objevili společníci Śrī Čaitanji Mahāprabhua a velmi hlasitě zpívali. Śrī Čaitanja Mahāprabhu se probral k vnějšímu vědomí a vysvětlil, “Co je to za hluk? Byl jsem ve Vṛndāvanu. Zrovna jsem byl svědkem Kṛṣṇových zábav. Proč jste mě sem přinesli?”
Śrī Čaitanja Mahāprabhu byl tedy přímo ve Vṛndāvanu při Svém zpívání. A nejen Śrī Čaitanja Mahāprabhu, ale i Jeho následovníci jako Śrīla Rūpa Gosvāmī, Sanātana Gosvāmī, Gopāla Bhaṭṭa Gosvāmī nebo Śrīnivāsa Ācārya, jak je popsáno v knize Bhakti-ratnākara. Kṛṣṇa se vyjevoval všem těmto osobnostem, které začínaly vidět Kṛṣṇu v Jeho zábavách.
(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)
Žádné komentáře:
Okomentovat