Oceán transcendentálního nektaru

Někdy cítím, že chrám je transcendentální, Bhagavad-gíta je transcendentální, svaté jméno je transcendentální a oddaní jsou transcendentální. Vše je transcendentální, až na mě, já transcendentální nejsem. Ale do určité míry jsme všichni povýšeni na transcendentální úroveň, protože zpíváme Hare Krišna, přijímáme Krišna prasádam a zaměstnáváme se v oddané službě. 
Proto skrze nás někdy jedná transcendentální energie, a potom jsme na transcendentální úrovni. Jindy, když na transcendentální úrovni nejsme, vrátíme se ke kvalitě dobra. Takto jsme mezi transcendencí a kvalitou dobra. Někdy jsme v jednom a jindy v druhém.

V kvalitě dobra se díváme z perspektivy filozofie. V transcendenci jsme jednoduše pohrouženi v láskyplnné službě Krišnovi, ve vychutnávání té služby a vychutnávání popisů Krišny:

 vayaṁ tu na vitṛpyāma
uttama-śloka-vikrame
yac-chṛṇvatāṁ rasa-jñānāṁ
svādu pade, (SB 1.1.19).

Je řečeno, že v tomto stadiu začneme naprosto vychutnávat naslouchání o Krišnovi na každém kroku a v každém okamžiku. Je to prostě nekončící zážitek požitku. Máme chvilky, kdy se cítíme inspirovaní a cítíme, že vědomí Krišny si můžeme velice vychutnávat.

Potom máme chvíle, kdy vnímáme vědomí Krišny jako odříkání. V tu dobu sestoupíme na úroveň kvality dobra.
tapo divyaṁ putrakā yena sattvaṁ
śuddhyed yasmād brahma-saukhyaṁ tv anantam (SB 5.5.1)

Jak řekl Ṛṣabhadeva svému synovi, poté se to stává tapo divyaṁ, neboli odříkáním za božským účelem.
Ale jindy je to prostě premāmṛta-mahāmbudhe, když jsme jednoduše pohrouženi v oceánu transcendentálního nektaru. Esencí tohoto hnutí je oceán transcendentálního nektaru.


(Kadamba Kánana Svámí, 4.srpna 2018, Vrindávan, Indie, Bhagavad-gíta 4.9)


Odkaz na přepis v angličtině najdete zde.

Nejvyšší chuť

Zábavy Krišny mají větší moc polapit srdce než jakékoli jiné zábavy. Proto rozvinout lásku ke Krišnovi je obzvláště snadné, protože Šrí Krišna je všepřitažlivý a Jeho zábavy jsou zvláště sladké. To, co nám Pán Čaitanja dal, je plné chuti a bez kompromisu - je to nejvyšší chuť. Chuť je zvláštním ryem hnutí Pána Čaitanji. 
V Čaitanja Čandrámritě Prabódhananda Sarasvatího je vznesena otázka: “Kde najdete takové odříkání jaké mají společníci Čaitanji Maháprabhua?”
Ano, a proč je tomu tak? Protože je to odříkání založené na blaženosti. Když jste zcela blažení v nějaké činnosti, nemáte zájem o nic jiného. Ani nad tím nepřemýšlíte. Představte si, že jsme zcela ponořeni ve velmi blažené činnosti a přijde nejaký obchodník a řekne, “Chceš tohle?”
“Co? Ne!”
Takto nemá mája co nabídnout.
Je vysvětleno, že virakti vaišnavy je jako proces jedení. Když je člověk sytý, nemá už zájem o nic, ani o ty nejlahodnější věci. Věci, který by se normálně zdály přitažlivé, přitažlivé nejsou. Proto ten, kdo je ponořen v lásce k Bohu a má tu chuť, nemá žádný zájem o světské požitky. Tak můžeme být na úrovni odříkání, která je jinak takřka nemožná pro jakéhokoli jogína, který by musel projít velkými těžkostmi, velkou bolestí, spoustou odříkání, a následovat velmi strohý program. Proto

je chuť ústředním faktorem. Je to zdroj naší síly.

(Kadamba Kánana Svámí, 4.srpna 2018, Vrindávan, Indie, Bhagavad-gíta 4.9).


Odkaz na přepis v angličtině je zde.

Zásadní pochopení

V Německu mluvil Šríla Prabhupáda s profesorem Durkheimem. Během té diskuze probírali, jak je duše věčná a jak se liší od těla. Prabhupáda řekl, "Tělo ve skutečnosti neumírá, jelikož není nikdy živé. Nikdy nebylo naživu. Je to duše, která je živá, a která tělem pohybuje a oživuje ho. Ale jinak živé není."
Samozřejmě, jako podmíněné duše - tato filozofie je něco, co si můžeme jenom připomínat a vědět o tom, protože zrealizovat to není tak jednoduché. Skutečně to zažít je ve skutečnosti velmi obtížné. Ale vidíme, že některé velké osobnosti jsou zcela dhíra - úplně nerozrušené. Nemají absolutně žádný vztah s hmotnou energií. 


Ve Šrímad Bhágavatamu je příklad mudrce Dadhīciho (šestý zpět). Víme, že polobozi mají o mnoho vyšší úroveň požitku než lidské bytosti. Mají velmi dlouhý život a velmi pěkný standard požitku, ale je tu jeden problém - démoni. Démoni stále útočí, takže existuje neustálá válka a boje. Při jedné příležitosti polobozi potřebovali zbraň, která měla být vyrobena z kostí Dadhīciho, který vykonal mnoho odříkání. Proto za Dadhīcim šli a poprosili, "Můžeš nám dát své kosti?" 
Ve většině případů když lidé chtějí naše kosti, nejsme tak dychtiví naše kosti dát! Ale v případě Dadhīciho mu na tom vůbec nezáleželo. Byl připraven ty kosti dát. Řekl, "Jen chvíli počkejte. Nechte mě opustit tělo a potom si můžete vzít mé kosti." Neměl žádnou připoutanost k tělu; vůbec žádnou připoutanost k tělu. Pro vaišnavu je zásadní ztotožňovat se s tím být služebníkem Krišny a jednoduše započít oddanou službu.

anarthopaśamaṁ sākṣād
bhakti-yogam adhokṣaje, (SB 1.7.6).

Ta oddaná služba potom odstraní všechny anarthy - všechny nežádoucí věci, k nimž patří ztotožňování se s tělem.
Takže na začátku můžeme filozoficky chápat, že nejsme toto tělo, ale ve skutečnosti to nedokážeme zrealizovat. Je těžší to realizovat, když nás vezou na operační sál - v tu chvíli můžeme mít vyšší krevní tlak než obvykle. Proto je těžké plně zrealizovat tuto odpoutanost. Ale filozoficky to chápeme a potom se zaměstnáme v oddané službě. Je to skrze oddanou službu, kdy skutečně zrealizujeme tento zážitek brahma-bhūtaḥ, že nemáme nic do činění s hmotnou energií - v pokročilejším stadiu oddané služby. A je to v tomto stadiu, kdy se zaměstnáme plně v oddané službě, protože tyto dvě věci se navzájem povzbuzují. Dokud jsme do určité míry v tělesném pojetí života, nejsme schopni plně se spojit s Krišnou. Částí pochopení Krišnovy povahy je také pochopení naší vlastní povahy jako jeho nedílných součástí - jeho vibhinamsa  - jeho oddělených částeček,sat-cid-ananda, stejně jako je Krišna sat-cid-ananda. Potom můžeme realizovat svůj potenciál. Když ho nerealizujeme, pak jsme v iluzi.
a jako takoví jsme stejné povahy -


(Kadamba Kánana Svámí, 4.srpna 2018, Vrindavan, Indie, Bhagavad-gita 4.9)


Odkaz na přepis v angličtině je zde.