Tak proč by měl člověk jen tak přijmout všechny tyhle přehnané historky ze Šrímad Bhágavatamu? Je pravda, že některé je těžké pochopit. Prijavrata neměl rád noční tmu, tak si vzal vůz, následoval slunce, a tak bylo pořád slunečno! To přece zní jako mytologie. Kola toho vozu rozdělila zemi na sedm dílů, a tak máme sedm kontinentů! To zní tak mytologicky, jak si jen člověk může představit. Proto někteří navrhli, že Bhágavatam má mytologickou stránku a filosofickou stránku. Ale Šríla Prabhupáda v takové náladě nebyl; bral Bhágavatam velmi doslovně a exaktně.
Šríla Prabhupáda nebyl zrovna spojovací kazatel (angl. bridge preacher). Nebyl někým, kdo by našlapoval po špičkách a byl příliš opatrný. "Jsou lidé schopni to skutečně přijmout? Jsou na to připraveni? Nebo bychom to měli zabalit trochu měkčeji a dát kolem polštářky, aby to mohli vzít?"Ne, Prabhupáda hodně mluvil z transcendentální úrovně a říkal věci, které byly mimo běžnou normu. V Chicagu mluvil proti feminismu. To byla citlivá témata, ale on měl víru, že bude transcendentální poznání fungovat. A to je ten bod. Není to o tom, co řekneme, abychom lidi přesvědčili.
Prabhupáda na palubě Džaladúty píše v Markine Bhagavata-dharmě, "Co mohu těmto lidem říct. Jsou úplně zabředlí v těchto hříšných činnostech Kali-jugy. Co mohu říct, abych je přesvědčil? Nic mě nenapadá. Jediné, co mohu dělat, je opakovat Tvá slova."
V jednom bodě máme prostě jen víru v to, že Bhágavatam a svaté jménu budou účinkovat. Takže trocha spojování je v pořádku, ale pokud se toto přemosťující kázání stane normou, pak riskujeme ztrátu naší integrity. V konečném smyslu je naší integritou Bhágavatam. Vjásadeva se snažil dělat přemosťující kázání a napsal různou védskou literaturu, ale nenapsal Bhágavatam a byl sklíčený. Takže bych řekl, že bychom se neměli tolik bát, že to lidé nevezmou. Lidé to přijmou. Bhágavatam sám o sobě je přesvědčivý - je pronikavý.
(Kadamba Kánana Svámí, Vrindávan Indie 4.dubna 2019, ŠB 8.17.25-27)
Odkaz na přepis v angličtině je zde.
