úterý 30. prosince 2014

Dokonalá spřízněná duše?!

Láska a nenávist jsou přirozené city v tomto světě, každý je má. Já například nesnáším pondělky. Nevím, co vy si myslíte o pondělcích, ale já je nenávidím! Takhle má každý něco, co nemá rád a něco, co miluje, a je to celkem předvídatelné. Tohle je tedy první princip - láska je všude. Lidé milují věci, milují místa, ale víc než to milují ostatní lidi - a milují je nejvíce. Jsou sentimentální, když jde o maminku, tatínka a podobné věci.

Láska zde v tomto světě je, ale je tato láska oproštěna od zášti, nenávisti? Existuje vůbec? Je zde nějaký vztah, kde je nějaká láska, ale zároveň v něm není žádná nenávist? To není tak jednoduché. "Ó, Bože, já prostě nesnáším, jak ty svoje ponožky povaluje všude okolo!" nebo "Nenávidím, jak ona pořád dělá tohle a támhleto."

Takže v tomto světě láska a nenávist přichází společně, a na tomhle základě musíme zvažovat dokonalou spřízněnou duši. Když si myslíte, že někde za rohem je Popelka nebo tak... Já se tedy omlouvám, ale ještě nikdy jsem Popelku nepotkal. Nebo nějakého prince na bílém koni. Kdo má dnes koně? Kdo si ho může už jen dovolit? Tyhle věci existují na úrovni naší touhy, když si to takhle přejeme. Chceme pohádku, dokonalost, ale kde je to v reálném životě? Ve skutečném životě musíme vystačit s tím, co je, a to je více méně jak to chodí.

Takže kdykoli vidím něco jako ideální spřízněnou duši a vybuchující srdce, myslím si: "Ano, dneska je to všechno růžovoučké a zítra to bude něco jiného!"

Je řečeno, že když se zamilujete, potkáte někoho nového, tak tahle osoba se zdá být plná úžasných kvalit - úplně jako oceán. Po chvíli chodíte okolo oceánu a zjišťujete, že to je jenom rybník a už se neobtěžujete, abyste toho člověka viděli znovu. Co mohu říct? V mysli se toho děje spousta. V mysli sníme o tom, co chceme, a poté promítáme své sny do reality. Jenže realita nemá se snem nic společného. Někdy to vypadá tak, že se děje, a jindy zase ne.

Takže kde hledat perfektní spřízněnou duši? A je vůbec možné milovat? Láska je zajisté nejlepší vlastnost, jakou máme, ale můžeme ji rozvíjet? Předtím jsme mluvili o vztazích, ale co my? Začíná to u nás samotných. Pokud nejsme plni lásky, jak potom můžeme očekávat vztah, který plný lásky je? Nebude to fungovat, to není možné. Jen ti, kteří jsou sami plní lásky a prosti nenávisti, se mohou stát perfektní spřízněnou duší, nikdo jiný.

Takže se můžete podívat na svět a myslet si: "Každý hrnec má svou poklici, každý má svůj dokonalý protějšek. Na světě je jedna osoba, právě tady někde okolo, a ona je ta jediná pro mě." To je hloupost! Neexistuje. Vůbec to takhle není. Je to dávej a ber. Jako je na hmotné rovině papír odfouknut pryč, tak také láska - odletí s větrem. Co se dá dělat?

Čistou lásku můžete mít jen když se duchovně realizujete. Jen pokud vidíte, že je zde jiný svět než tento - věčný svět, kam my i všichni ostatní patříme. Pak můžete společně rozvinout láskyplný vztah. Pak můžete mít svět bez zášti. Jinak... co dělat v tomhle světě? Každý vidí dost nenávisti.

To je to, čeho se musíme zbavit. Ne: "Já miluji svého psa a já miluji svůj malý trávník a to, co je mezi mými zdmi, a zbytek světa nesnáším." To není láska. Ne, láska znamená all inclusive; znamená to, že musíme být all inclusive - zahrnout všechno. Když je to láska s nenávistí, pak to není láska.

Dnes můžete mít s někým vztah a bude to úplná láska a nenávist je pro sousedy, ale to se změní. Jednoho dne bude pro sousedy láska a nenávist bude ve vašem vztahu. A tehdy začne létat nábytek... Opravdové vztahy začínají, když se my sami očistíme a oprostíme od nenávisti!

Přednáška: Dokonalá spřízněná duše, 14. září 2012, Pretoria Arts Campus, JAR

Původní text v angličtině zde.

neděle 28. prosince 2014

Jednoduše stejní

V podstatě mají lidské bytosti a dokonce i zvířata stejnou duši. Kdekoli je život, je také duše, dokonce i v rostlinách, a proto je veškerý život jako ten náš.

Světová písma mají společné poselství - že bychom neměli ostatním dělat to, co nechceme, aby oni dělali nám. To je velice hluboké - přemýšlejte o tom. Je to dobrý princip: co nechcete, aby někdo dělal vám, nedělejte ostatním. Když to prostě budete následovat, všechno bude správně. To je klíč, jak být pospolu. Toto vytvoří atmosféru "žít a nechat žít" a je to potřebné, pokud chceme být spolu.

Společně máme svou sílu. Není pochyb o tom, že spolu jsme silnější, než když jsme sami. Ale co nás doopravdy spojuje, je realizace, že ve skutečnosti nejsme tato těla, ale duše.

Program pro mládež, 24. září 2014, Scottburgh, JAR

Původní text v angličtině zde.

pátek 26. prosince 2014

Když je méně více

Pokročilými se stanou ti oddaní, kteří jsou jednodušší. Šríla Prabhupáda řekl, že vědomí Krišny je tak jednoduché, že ho člověk prostě může minout. Toto je velmi pěkný bod, protože my se musíme stát velice jednoduchými tím, že se vzdáme svého falešného ega a svého falešného ztotožňování. Falešné ego je to, co přidáváme ke své identitě, něco vnějšího. Postupně se všechny tyto věci stanou naší součástí. "Já jsem tohle. Já jsem své tělo, své vlastnictví, svůj diplom. Nejsem obyčejná osoba, ve skutečnosti jsem velmi vzdělaný..." Ztotožňujeme se s vnějšími věcmi v tomto světě a poté je přičítáme ke své slávě. Je řečeno, že člověk se musí vzdát všech hmotných označení - jedině tak se může oprostit od znečištění.

ČČ Ádi-líla 7.83, 22. června 2012, Česká republika

Původní text v angličtině zde.

středa 24. prosince 2014

Služba a více služby

Jednou tady v Mayapuru, je to dost let zpátky, jsem zpíval 64 kol. Byl to nejspíš festivalový den a nebylo to moc jednoduché, protože všude byli oddaní, kteří se mnou chtěli mluvit. A tak jsem se jim dost vyhýbal - když jsem viděl oddaného, rychle jsem šel jiným směrem. Ok, zvládl jsem to, 64 kol hotovo!

Bývala tam recepce v Long Building, 111. Tak jsem po těch 64 kolech šel tou recepcí a uviděl jsem noviny. Měl jsem sklon jít si je přečíst! Říkal jsem si: "Co je tohle? Zrovna jsem odzpíval 64 kol a první věc, kterou chci udělat, je číst noviny!"

Protože zpívat těchto 64 kol bylo pro mou mysl tolik stresu - celé ty hodiny jsem jednoduše fixoval svou mysl na zpívání, že potom se mi chtělo relaxovat a číst noviny nebo tak něco. Proto není tak jednoduché prostě jen zpívat a zpívat z hloubky lásky ke Krišnovi - to je velmi vysoká úroveň, ale aspoň zpíváním s pravidelností získáme moc nad lesním požárem (hmotných tužeb) a můžeme ho ovládnout. Stále hoří... ještě nevyhasl... den a noc a stále pálí v srdci... všechny tyhle touhy pořád žhnou, spalují a stále nás tlačí. Ale udržíme je v určité míře tím, že je ohraničíme. Stejně jako lesní požár - lidé někdy vyčistí oblasti kolem požáru a vykopou příkopy, aby tam nebylo žádné palivo a zastaví se to tam a pokračuje v hoření.

Takže takto my stavíme příkopy okolo svého ášramu. I varnášrám - nalézt službu, která nás pohltí. Pro mnohé z nás je to služba, která je po všechna ta léta naší zachraňující milostí. Ano, zpívání kol zde bylo - nejméně šestnáct a většinu času je to tolik, kolik to opravdu bylo - jen to minimum - a ášram a tak dál... Ale pak také služba. Když má člověk hodně služby, pak nás tato služba nutí obětovat naše vlastní touhy.

Šikšáštaka seminář: verše 1 a 2, část první, říjen 2014, Mayapur, Indie

Původní text v angličtině zde.

úterý 23. prosince 2014

Okamžik pravdy

Proces oslavování Krišny pomocí Jeho jména je ve skutečnosti náš prostředek k očištění. Takže se připravujeme ke zpívání a prvotní důvod, proč zpíváme, je kvůli očištění - ať už je to kírtan nebo japa. Při japě jsme odhalení, protože jsme tam sami. Když jste v kírtanu, můžete jím být natolik uchváceni, že si myslíte, že skoro dosahujete bhávy! A potom, když zpíváte japu, zjistíte, že jste úplný začátečník a nemáte ve jménu žádnou chuť, protože během japy jste se jménem sami a není zde žádná pomoc hudby, žádná pomoc všech zpívajících hlasů, které nás podpoří...

Šikšáštaka seminář: verše 1 a 2, část první, říjen 2014, Mayapur, Indie

Původní text v angličtině zde.

sobota 20. prosince 2014

Žádné kompromisy!

Jedna věc, kterou jsem opravdu neměl rád, byla, když můj otec říkával: "Synu, život je kompromis." To bylo jako vzdát se ještě před tím, než jste se vůbec začali snažit o ideál. Já jsem byl vždycky idealista a i dnes jsem. Můj otec již zemřel, ale kdybych ho nyní potkal, řekl bych to samé. Prohlásil by, že život je kompromis, a já bych odvětil: "Možná pro tebe je, ale pro mě ne."

Ale jak mohu říct takovou věc? Jak mohu říct, že život není kompromis, když musíte dělat tolik věcí, o které jste nikdy nežádali? Ano, kvůli okolnostem musíte - nemůžete si prostě dělat, co chcete. Tak jak mohu říct, že život není kompromis?

Samozřejmě, je to pravda - já musím dělat věci jako všichni ostatní; věci, ke kterým jsem nucen svým okolím. To zde je! Jsou zde zákony, pravidla. Tolik omezení, která se mi vnucují a já jsem o ně nežádal, ale musím spolupracovat, jinak to přinese spoustu potíží. Není tedy život kompromis, jak by řekl můj otec?

Řekl bych: "Ne, život není kompromis." Není, protože jsem neobětoval svůj ideál. Neobětoval jsem svůj sen. Pokud nemáte sen, potom děláte ústupky. Když nemáme něco, čemu opravdu věříme a usilujeme o to, žijeme vůbec doopravdy? Jdeme někam? Potom se člověk vzdal ještě předtím, než se pokusil.

Program pro mládež, 24. září 2014, Scottburgh, JAR

Původní text v angličtině zde.

čtvrtek 18. prosince 2014

Šizení

Krišna ochraňuje Své oddané. A i když nevědomě, nějaké nečistoty se vkrádají do našeho života. Jednou ve Vrindávanu Jeho Svatost Šrídhar Mahárádž dával přednášku z Bhágavatamu a během ní najednou začal: "Cítím, že musím mluvit. Dlouho, dlouhou dobu jsem se držel, ale už déle nemůžu, už si to déle nemůžu nechávat pro sebe. Cítím, že musím otevřít své srdce a odhalit pravdu, ať už mohou být důsledky jakékoli."

Jakože: "Co řekne teď?"
A potom prohlásil: "Stalo se to minulý rok ve Francii..."
A my: "Ale ne..."
On takhle mluví na vjásásanu! "Stalo se to minulý rok ve Francii, že jsem porušil regulativní principy..."
"Ale ne!"
Řekl: "Ano, snědl jsem Danone jogurt! Obvykle jsou vegetariánské, ale v téhle době nemohli sehnat obvyklé ingredience, a tak přidali nějaké zahušťovadlo, o kterém se pak ukázalo, že není vegetariánské - bylo to v novinách. Porušil jsem principy," řekl!

Jak obtížné je v tomto věku kali následovat, i když po tom člověk touží. Všechno je šizené. Všechno je znečištěné tolika výrobky. Rajčata geny štírů. Mmmm... Velké brambory, opravdu velké... Hádejte, jaké geny mají. Kápli jste na to! Prasečí! Když jíte tyhle brambory dostatečně dlouho, po nějaké době začnete zaznamenávat, že váš nos se trochu zakulacuje! Trochu svrbění u kostrče - tam, kde vychází oháňka. Mmmm... Malý ocásek, malilinkatý. Jenom malinká kudrlinka. Může to být chirurgicky odstraněno, je to malá věc. Vůbec to nebolí.

Kam směřujeme? Kam jdeme? Možná je čas začít farmařit, ale dokonce i to je obtížné, protože pokud sousedé používají věci genetického inženýrství, přenese se to i na vaše pole (dlouhý povzdech). Krišno, Krišno, Krišno... ochraňuj nás, ochraňuj nás, ochraňuj nás. Ano, Krišna ochraňuje Své oddané, ale oni se také musí snažit ochraňovat sami sebe.

Šrímad Bhágavatam 3.3.18, 10. října 2014, Melbourne, Austrálie

Původní text v angličtině zde.

středa 17. prosince 2014

Kde lze získat takové nadšení?


Šríla Gaura-kišora Dása Babadží nechtěl spát. Spánek je taková ztráta času. Ale spaní je taková věc, která se přihodí sama od sebe, ať chcete nebo ne, jak zjistili někteří řidiči! Spánek nepřijde pokaždé, když jej chcete. Takže co dělal Šríla Gaura-kišora Dása Babadží? Vzal starou látku, zabalil do ní bahno a dal si ho na hlavu – kila a kila bahna na jeho hlavě, svázané v látce. Tímto způsobem dokázal nespat a jen zpívat a zpívat.

Šríla Džaganátha dás Babádžízpíval dvakrát v měsíci na ékádaší sedmdesát dva hodin. Dvacet čtyři hodin den předem, na ékádaší a pak den po. Zpíval sedmdesát dva hodin bez přestání!

Když měl Šrívás áčárja bhakta program, měli přivázané siky šňůrkami do stropu, pro případ, že by někdo začal klimbat. Takto také zpívali a zpívali. Byl tohle fanatismus? Ne, byla to láska ke Krišnovi! Ukazovalo to tatra laulyam api mūlyam ekala (CC Madhya, 8.70), ukazovalo to podstatu. Podstatu lásky ke Krišnovi, s obrovským nadšením a dychtivostí jí získat. Dosáhnout takové dychtivosti je nejvíce žádoucí věc. Takže kde můžete získat takové nadšení? Pochází z milosti. Potřebujeme milost!

Přednáška na nedělním programu, 28. srpna 2014, Durban, Jižní Afrika

Původní text v angličtině zde.

pátek 12. prosince 2014

Cesta srdce

Pokud kráčíme cestou srdce, cestou, ve kterou opravdu věříme, pak je náš život ŽIVOTEM! Když jdeme cestou, kterou od nás všichni očekávají, a kterou pro nás vymysleli, můžeme jí jít, ale možná nikdy nebudeme šťastní.

Idealismus začíná zde - jít cestou srdce. To je dobré. Ale jsme individuální. Já jsem si vybral poněkud pestrý způsob života; jiní si mohou vybrat něco jiného. Ale přesto, pokud se rozhodneme pro ideál, dostaneme svůj život na jinou úroveň.

Program pro mládež, 24. září 2014, Scottburgh, JAR

Původní text v angličtině zde.

čtvrtek 11. prosince 2014

Bhagavad-gítá: Čisté poselství Krišny

Bhagavad–gítá taková, jaká je, je čisté poselství Krišny, které bylo sděleno Ardžunovi, jenž byl ve stavu, kdy už nebyl v pozici svého obvyklého já. Ardžuna byl nejvznešenější osobou, která mohla jít tam, kam nikdo jiný z Panduovců - dokonce až na nebeské planety. Nebyla to žádná obyčejná osoba. Ale nějakým způsobem se dostal do stavu, kdy byl zmatený, a řekl: „Góvindo, já bojovat nebudu!“

Protože když přijde něco, co je našemu srdci velmi blízké, pak dokonce i ten, kdo má hluboké transcendentální poznání, může zapomenout. Samozřejmě, Adžunova zapomnětlivost pocházela od Nejvyššího Pána – byl to speciální aranžmán k tomu, aby mohla být vyslovena Bhagavad–gítá. To je to, co se stalo Ardžunovi, protože musel bojovat proti svému dědovi a svému učiteli - dvěma lidem, kteří pro něj byli nejdražší, a kterým se cítil být zavázán. Tak jak proti nim mohl bojovat?! Mohl bojovat s mnoha jinými, ale proti nim – to nebylo možné, a to byl okamžik, kdy řekl: „Ne, nebudu bojovat!“ Kšatriyové jsou ve velmi obtížném postavení, když musí bojovat za principy náboženství bez ohledu na situaci. Jestliže dochází k bezpráví, dokonce i když je toto bezpráví zapříčiněno někým z vlastní rodiny, kšatriya musí jednat – to je velmi obtížná a nezáviděníhodná pozice!

neděle 7. prosince 2014

Vědomí Krišny je volba

Duchovní život je náročný v každém věku, dokonce i v satya juze! I když jsou okolnosti v satya juze velmi snadné a velice pěkné. Nebyla zde potřeba práce; obilí rostlo samo od sebe, ovoce bylo všude. Vše, co bylo potřeba dělat, byla meditace, ale bylo třeba ji vykonávat opravdu dlouhou dobu – a to byl problém. Nyní je všechno hotové během chvíle a jsou tu brzké výsledky, ale v satya juze muselo být vše praktikováno neobyčejně dlouhou dobu. Takže znovu, byla tu příležitost se odchýlit – mysl; to se také stávalo. 

sobota 6. prosince 2014

Láska vs. chtíč


Otázka: Můžete definovat chtíč?

Pokud sloužíte svým vlastním smyslům, pak se to nazývá chtíč, ale když sloužíte smyslům Krišny, říkáme tomu láska. Láska je o dávání a uspokojování ostatních a chtíč o uspokojování sebe sama.

Takže pokud jsme za všech okolností ve středu... jsme středem vesmíru... jsme tady hlavní osobou a všichni musí těšit nás, a když nás netěší, způsobí to rozrušení... Tak tohle všechno je chtíč.

A pokud se snažíme těšit ostatní - pokud jsou druzí důležitější a my se snažíme jednat tak, že budou uspokojení a šťastní, pak jsme od chtíče oproštěni. Jakmile smýšlíme tak, že ostatní jsou zde proto, aby nás těšili nás, pak jsme plní chtíče. A od určité úrovně chtíče přichází velmi silný chtíč a pak si chceme užívat na tělesné úrovni. Proto musíme sloužit smyslům Krišny a Jeho oddaných. Každý je oddaný Krišny, jen to někteří vědí a jiní ne.

Přednáška, srpen 2010, Chorvatsko

Původní text v angličtině zde.

čtvrtek 4. prosince 2014

Navštivte Brahmánandu

Příběhy o Brahmánandovi ukazují neuvěřitelné odevzdání. Jsme my připraveni prostě přijmout příkaz, bez ohledu na to, jaký? To je to, proč říkám, že když tohle čteme, slyšíme a když potkáme Brahmánandu, pak vidíme tolik lásky k Prabhupádovi a tolik víry v něj a takové přesvědčení a odevzdání se Prabhupádovi. Je to neuvěřitelné, výjimečné!

To je ta nejúžasnější věc, protože my se nemůžeme obracet na Krišnu přímo. Nikdo nemůže. Musíme k Němu přistoupit skrze Jeho oddané a zde je celý řetěz oddaných. Obracíme se na oddané a ti se zase obrací na oddané. Prabhupáda nám dal vědomí Krišny tak, že přesně sedí do našeho moderního života. Kdybychom se vrátili zpět do tradiční Indie, mohli bychom to dělat? Mohli bychom žít takto jednoduše? Mohli bychom žít takhle odříkavě jako sádhuové, kteří žili v Indii dříve, anebo ještě i dnes? Mohli bychom? Bylo by to velice drsné, velmi odříkavé. Jednoduše celý den zpívat? Mohli bychom to dělat? Šestnáct kol, a dokonce i během šestnácti kol myslíme na tolik různých jiných věcí, které máme udělat. Posíláme mezitím nějaké ty SMSky a děláme cokoliv, jen nezpíváme. Mysl chce dělat cokoliv kromě zpívání. Pak si říkáte: "Ó, tohle je důležité! Tohle musím udělat zrovna teď." Jakákoliv příležitost k přerušení zpívání, to je pro nás normální. Takže tyto body zde jsou.

středa 3. prosince 2014

Kártik 2014

Reportáž Martina Kindta

Kadamba Kánana Svámí přijel do Šrí Vrindávan Dhámu ráno v den Góvardhan púdži (24. října). Gopál Krišna Gosvámí mu nabídl jízdu taxíkem z Dillí, kde maháráj zůstával noc předtím.

Ihned jak maháráj přijel do Krišna Balarám Mandiru, spěchal do svého pokoje. Důvodem bylo to, že obřad abhišku už začal. Maháráj řekl: "Já taky potřebuji milost!" Takže se připravil na koupání Pána. Běžel k oltáři... vykoupal jednou lasturou... dost... kírtan!

Celkově to od příjezdu do domu pro hosty k usednutí za harmonium mahárájovi trvalo asi dvacet minut. Chrám byl přeplněný, narvaný, přecpaný! Maháráj začal hrát nově naučenou melodii Aindry prabhua a oddaní začali tlačit pryč ostatní, kteří seděli před Krišnou a Balarámem, protože chtěli po tu dobu, co maháráj vedl kírtan, tančit.

úterý 2. prosince 2014

Odvážné triky

Pokud se občas cítíme v našem vědomí Krišny trochu vyprahlí – když někdy cítíme, že zpívání je dobré, ale náročné, pokud chceme číst, ale usneme, když se cítíme jako: „Co dělat teď?,“ potom jednoduše kázejte. Ale kázejte odvážně! Ne jen dát knihu, ale nabídnout jim pomoc.

Bylo to úžasné – oddaní mohou prostě jít kamkoliv, v jakékoliv situaci. Čekali vedle bytu, který měl telefon pro domácí komunikaci. Stáli vedle toho domácího telefonu a hned, jak se otevřely dveře bytu a někdo vyšel ven, řekli do toho mikrofonu: „Je to ok, dveře už jsou otevřené!“ a prostě vešli. Tolik triků! Tak či onak – odvážně, odvážně.

Jeden oddaný právě takto přišel do bytu studenta literatury: přesně tak, studenta literatury!
Studoval a celý jeho život byly jen knihy a knihy.

Oddaný vešel a řekl: „Mám nějaké knihy...“

Student na to: „Knihy! Knihy! Ty máš knihy!?“

„Ano!“

Oddaní mají na tyto věci nos. Neukázal mu jen jednu knihu, ale celý set; prodal mu celý set! Nyní se tato osoba, tento student, stal jedním z vedoucích produkčních manažerů našeho BBT. Muselo se to stát. Knihy, knihy, knihy! Takže pokud tak či onak pronikneme do životů lidí, pak se jim i nám budou dít zázraky.

Čaitanya Čaritámrita, Madhya-líla 22.75, 20. června 2014, Stockholm, Švédsko

Původní text v angličtině zde.

neděle 30. listopadu 2014

Velmi vysoká úroveň

Milovat Krišnu je velice vysoká úroveň. Pro nás je nejdříve potřeba očištění, abychom překonali touhy užívat si hmotného světa. Když jsou překonány tyto hrubé touhy, potom je potřeba zvládnout druhou úroveň tužeb, více subtilní - všechny druhy uznání v duchovním životě.

Člověk musí být připraven myslet pouze na Krišnovo potěšení a nic jiného, bez přání jakéhokoliv potěšení pro sebe. To je láska. Láska znamená, že uspokojení druhé osoby je na prvním místě. Takže tohle je velmi vysoká úroveň.

Večerní přednáška, 15. září 2014, Kapské Město, JAR

Původní text v angličtině zde.

sobota 29. listopadu 2014

Mayapur, listopad 2014

Kadamba Kánana Svámí

Krsna Matir Astu - Nechť se tvá pozornost upíná na Krišnu

Včera přivezla Jamuna z Jižní Afriky Višnujanův popel do Mayapuru. Dnes (24. listopadu) jsme jej vysypali do Gangy. Spousta malých částeček popela se smíchala s posvátnými vodami. Požádal jsem Maháprabhua, aby byl k Višnujanovi milostivý.


Program pro mládež

Dnes v noci jsme měli malý program s mládeží. Jen nějaký kírtan a příběhy o Pánu Čaitanjovi. Je snadné být si vědomý Krišny - jednoduše nějaký kírtan, nějaké kathá a nějaké prasádam.

Parikrama

Den předtím (22. listopadu) jsme šli parikramu se všemi oddanými z Mayapur Institutu a také některými dalšími. Nejdříve jsme šli do Suvarna Viharu. V satya juze odtud vládnul král Suvarna Sena. Hned nedaleko odtud se Sarasvatí (Jalangí) vlévá do Gangy. Toto místo bylo popsáno v knize Navadvíp Dhám Mahátma, ale nikdo nevěděl, kde bylo, než ho objevil Šríla Bhaktisidánta. Později se Maharádž Suvarna Sén zjevil v Gaura Líle jako Buddhimanta Khán. Doufali jsme, že se v našem srdci nasloucháním o těchto oddaných může probudit nějaká touha po čisté oddané službě.

Potom jsme šli k Harihara Kšetře. Božstvo je napůl Višnu a napůl Šiva. To znamená, že Sadašiva je expanzí Mahávišnua a je ve skutečnosti višnu tattvou. Advaita Áčárja není nikdo jiný než Mahávišnu a Sadašiva. Takže jsme se modlili k Advaitovi Áčárjovi. Jak vidíte, Advaita Áčárja je velice mocný - když se modlil k Pánu, aby se zjevil, jeho modlitby fungovaly. Zda naše modlitby účinkují či nikoliv už není tak jasné, ale modlitby Advaity Áčárji zcela jistě fungují. Žádali jsme ho, aby se modlil k Pánu Čaitanjovi, aby nám dal lásku k Bohu. Poté jsme měli extatický kírtan. Bylo těžké přestat.

Ale přestali jsme, protože jsme pořád chtěli jít do Nrsimha Palli a báli jsme se, že bychom mohli propásnout daršan. A jakmile jsme tam dorazili, vypukl dlouhý kírtan. Potom jsme vzpomínali, jak se Bhaktivinód Thákur modlil k Nrsimhadévovi, vigna vinasana, tomu, který odstraňuje překážky, aby mu odebral všechny anárthy a učinil jej způsobilým pro zábavy Rádhy a Krišny.

Ano, my jsme se také takto modlili - po modlení o touhu po čisté oddané službě v Suvarna Vihar, v Harihara Kšétře o čistou lásku k Bohu, a tady jsme zjistili, že jsme stále podmíněné duše. "Ó Pane, prosím nejdříve odstraň bariéry z našich srdcí, a poté nám dej lásku k Bohu."

Cítili jsme se očištěni milostí těchto míst a Božstev a nasloucháním a zpíváním ve společnosti vaišnavů.

vancha-kalpatarubhyash cha
kripa-sindhubhya eva cha
Vaišnavové jsou oceánem milosti a stromy plnící každé přání.

Byl to pěkný den!


Původní text v angličtině zde.

pátek 28. listopadu 2014

Sádhana

Každý den zpívám svou japu brzy ráno před mangala árati, abych odzpíval šestnáct kol bez jakéhokoliv přerušení. Chodím sem a tam po pokoji, zpívám a snažím se to zpívání slyšet. Jméno za jménem, srozumitelné a vznešené.
Dnes jsem vedl mangala árati a Gaura Hari, starý bengálský oddaný, začal bubnovat. Bubnoval moc hezky, tančil kolem s mridangou a jeho prsty tančily na její bláně. Vždy, když hraje, chce se mi tančit, je to velice pěkné. Děláme to každý rok. Myslím, že je to už dvanáct nebo třináct let, kdy každou zimu tady v Mayapuru učím Bhakti Šástri. Začíná to příští týden s Nektarem oddanosti.

Původní text v angličtině zde.

čtvrtek 27. listopadu 2014

Pašování pokladu

Harikéš byl velice chytrý, opravdu inteligentní. Takže když pašovali knihy za železnou oponu, měli dvě úplně stejné dodávky. Jedna přejela hranice ven z východního bloku prázdná, potom změnili poznávací značky a druhá dodávka, přesně stejná, jela zpátky. Řidič řekl: "Jsem zpátky... No... zapomněl jsem... Něco jsem si zapomněl a potřebuju jet zpátky." A vrátili se s dodávkou naplněnou knihami skrytými v různých výplních. Takto propašovali do východního bloku spoustu knih.

Přednáška na domácím programu, 29. září 2014, Pretoria, JAR

Původní text v angličtině zde.

středa 26. listopadu 2014

Austrálie, říjen 2014

Zpráva Kadamby Kánany Svámího

Dnes odpoledne (19. října) jsem odjel z Austrálie. Byla to pěkná výprava s tolika různými programy. Nejdříve jsme si to namířili na sever na domácí program v Burleigh Heads. Je zde kavárna a většina oddaných, kteří jsou tam zapojeni, přišla na program. Bylo to pěkné, všichni byli mladí a nadšení. Pak jsme měli kírtan program v Novém Govardhanu. Můj pobyt zde byl příliš krátký - pouhé dva dny, ale bylo to pěkné a poklidné, v příjemném pokoji. Oddaní byli z programů nadšení, bylo zde hodně kírtanu. Dobře jsme se bavili. Je tam WWOOFer (World Wide Opportunities on Organic Farms, česky "Celosvětové příležitosti na ekologických farmách") vesnice, kde vždy na nějakou dobu pobývá asi 40 dobrovolných pracovníků z celého světa. Dělal jsem s nimi program a byla to zábava.

Potom jsme se další ráno vrátili do Sydney na program na lodi. Mám rád lodě a vodu a kírtan, takže to byla vítězná kombinace! Chystáme se podniknout to znovu.

Udělal jsem celou škálu programů po celé Austrálii - Sydney, Gold Coast, Murwillumbah, Melbourne, Canberra - programy na univerzitách, domácí programy, programy v sálech, indické programy, západní programy, meditativní programy a programy jógy. Můj pobyt v Melbourne byl velice dynamický.

Dnes ráno jsme měli program v Govinda Valley a posluchači byli australští přední učitelé jógy - velmi pěkné, vysoce postavení lidé, kteří jsou vážní ohledně kvality dobra. Bylo hezké je potkat a sdílet něco o bhakti józe. Emmanual, flétnista, přinesl všechny ty malé bicí nástroje a zvonky a vytvořil ohromný hudební efekt. Vzbudilo to pěknou atmosféru.


Nyní jsem na cestě do Tirupati, kde budu pár dní kvůli meetingům ohledně Mayapuru. Potom Govardhana Puja ve Vrindávanu a taky malá parikrama a zpívání pro Božstva.

Ok, čas nasednout do dalšího letadla!

Původní text v angličtině zde.

neděle 23. listopadu 2014

Dělejte, co můžete

Vždycky všude vidět Krišnu a nikdy na Něj ani na okamžik nezapomenout, vidět vše spojené s
Krišnou - to je vědomí Krišny! Takto vidíme Krišnovu energii a vidíme za tím Krišnu. Může to být tak, že Jej vidíme všude, ale to není pro srdce uspokojující, protože to nenaplňuje ten vztah. Chceme vidět Krišnu jako osobu, takže Mu můžeme osobně sloužit; protože to je oddaná služba, to je ta esence. Klíč je oddaná služba! Proto vědomí Krišny znamená přijmout službu, a tak či onak jen tuhle službu vzít a věnovat jí sebe sama s veškerou svou energií, s veškerou osobní silou a schopnostmi. To je ten duch, jak přijmout službu!

Večerní přednáška, 15. září 2014, Kapské Město, JAR

Původní text v angličtině zde.

sobota 22. listopadu 2014

Hledejte to...

Duchovní výživa je velice důležitý princip. Bez ní zde není žádné úsilí.

Musíme neustále hledat novou, čerstvou inspiraci a časem jí potřebujete více místo méně. Na začátku můžete dělat úžasná odříkání s poměrně malým množstvím výživy, protože jste vyživováni vírou, že jste právě přijali správnou cestu - po tom, co jste zažívali tolik frustrace v materiálním životě. To dává neuvěřitelnou sílu pokračovat, jenže později realizujeme stále víc, že opravdu potřebujeme výživu. Toto je velká věc, na kterou se potřebujeme zaměřit.

Sbírejte nektar! Spoustu nektaru! Výživa znamená štěstí a každý oddaný potřebuje být šťastný, alespoň někdy! Musíme mít šťastné momenty k zapamatování. Štěstí v duchovním životě je. Jestliže ho nevidíte, dívejte se lépe. Více hledejte, protože ono zde je.

Večerní přednáška, 19. září 2014, Kapské Město, JAR

Původní text v angličtině zde.

pátek 21. listopadu 2014

Sbohem mému žákovi Višnujanovi

Višnujan dás

(25. února 1988 - 12. listopadu 2014)

Tento dopis je všem, kteří byli Višnujanovi blízko - jeho rodičům, rodině, přátelům a oddaným v Pretorii. Sdílím zármutek s vámi všemi.

Dnes se musíme vyrovnávat s neočekávaným odchodem Višnujana. Přeji si, abych mohl udělat něco pro to, aby k téhle situaci nedošlo.

Moeketsi, známý také jako bhakta Given, přišel do chrámu v Pretorii, když byl ještě školák. V patnácti se přestěhoval do chrámu se svolením svých rodičů - pod podmínkou, že dokončí školu. V té době jsem také často pobýval v chrámu v Pretorii. Bhakta Given neměl školu moc rád, a tak jsem ho musel mnohokrát osobně povzbuzovat, aby tam šel. V některých věcech jsme se museli chovat jako jeho rodiče, protože byl pořád ještě velmi mladý. Oddaní mu začali říkat Mahajana, velký muž, a později jsem mu dal zasvěcení se jménem Višnujana, Boží muž.

pondělí 17. listopadu 2014

Mahá-milost

Šríla Prabhupáda přišel do západního světa, na Západě začal své hnutí a po krátké době byl úspěšný na Lower East Side. Začal přitahovat nějaké oddané. Jedním z těchto oddaných byl Brahmananda prabhu. Četl jsem novou knihu, která ještě není na trhu, ale nějakým způsobem jsem dostal předběžnou kopii. Od té doby, co jsem to četl, je to v mé mysli.

Tak či onak je Brahmananda opravdu velký a silný chlap. Duchovně především, ale také fyzicky. Má velké tělo. Brahmananda byl před vědomím Krišny zápasník, a dokonce trochu i v Krišna vědomí. Během let se stal nepochybně opravdu velkým ve svých rozměrech. Dokonce i velcí lidé vedle něj vypadají, že jsou malí.

Jednou dal Šríla Prabhupáda velkou sladkou kouli – simply wonderful opravdu velké velikosti , mahá-velkou – jednomu oddanému. Položil ji před oddaného na talíř a pak se na ni jen díval. Brahmananda se na ni také podíval a prostě si ji hodil do úst a celou ji snědl! A Prabhupáda řekl: „Ano, to je povaha milosti. Když nevyužijete jejího prospěchu okamžitě, může zkrátka zmizet!“

Domácí program, 29. září 2014, Pretoria, JAR

Původní text v angličtině zde.

neděle 16. listopadu 2014

Stejně dobrý jako Bůh

Před dvěma lety byl ve Vrindávanu jeden oddaný původem z Jižní Ameriky, který se zeptal Brahmanandy: "Brahmanando, ze začátku to bylo s Prabhupádou velmi důvěrné, velice blízké jen s několika oddanými, ale později se hnutí rozrostlo. Cítíš, že se v tom vztahu něco změnilo?"

Brahmananda řekl: "Podívejte... Když jste dítě, váš otec je váš otec, a když vyrostete, je váš otec pořád vaším otcem. Jaký je rozdíl? Prabhupáda byl můj duchovní učitel!"

Jihoamerický oddaný na to odvětil (se španělským nebo portugalským přízvukem): "Já vím, myslím, že je pro tebe Prabhupáda Bohem."

A potom Brahmananda: "Ale ne. Ne, ne, ne, ne, ne. Udělal jsem tuto chybu jednou v roce 1970. Ale ne, Prabhupáda není Bůh, Prabhupáda je stejně dobrý jako Bůh, je stejně dobrý jako Bůh." A pokračoval: "Ale dnes, nyní myslím, že je ještě lepší než Bůh, protože přišel na Lower East Side a zachránil mě."

Pak byl přemožen emocemi a celý dav, všichni jsme cítili tu vlnu emocí. Bylo tam hrobové ticho...

Přednáška na domácím programu, 29. září 2014, Pretoria, JAR

Původní text v angličtině zde.

sobota 15. listopadu 2014

Miluj bližního svého

Kadamba Kánana Svámí, 17. září 2014, Cape Town, JAR, BYS lekce

Miluj bližního svého“ je velice dobrý princip. Jediný problém je v tom že svého souseda nemiluju a nedokážu si to do srdce vnutit. Mé srdce je takové, jaké je. Miluje, co miluje a já mu nedokážu poručit, co má milovat, dělá si, co chce! Nedokážu mu to nařídit! Takže, dokud není v mém sousedovi něco, co ve mně probudí lásku k němu, je to těžké. Nedokážu milovat na rozkaz, „Miluj!“ To nefunguje, prostě se to nestane.

Láska přichází, pouze když někdo skutečně udělá něco, co se vás dotkne. Když někdo něco udělá a vy řeknete, „Tééda! To je opravdu pěkné!“ Pak se vás to jako osoby skutečně dotkne.

Můžete mít určitý druh univerzální lásky, která není spojena s ničím a nikým, ale já nevidím tuto lásku jako skutečnou. Samozřejmě, že může jít také o určitý druh lásky, který jde za běžné plnění povinností, úroveň lásky kdy říkáte, „No, já chci být ke každému laskavý, i když oni ke mě nebudou milí.“

Můžete mít určitý obecný láskyplný smysl. Řekněme, že jste ve třídě dětí; nejsou z žádného výjimečného pozadí a je vaší prací je vychovat. Děláte to z idealismu. Stojíte před třídou a skutečně jim chcete pomoci, ale i tak, jsou ve třídě určité děti, které máte radši než jiné. Je to přirozené, protože ony udělaly něco nápadného, nebo mají nějakou speciální vlastnost. Takže aby byla láska hlubší, je třeba osobního elementu.


Původní článek v angličtině zde.

čtvrtek 13. listopadu 2014

Transcendentální léčba

Brahmananda vyprávěl ve Vrindávanu příběhy a já jsem jim naslouchal. Byl nemocný a Prabhupádovi se to nelíbilo.

Prabhupáda říkal: „Jak můžeš být nemocný? Jak jen můžeš být nemocný?“ „Prostě jsem nemocný.“ „Ty jsi pořád nemocný.“

Nebyl vůbec soucitný a Brahmananda trpěl, opravdu ho to bolelo a Prabhupáda byl drsný; pokračoval, jako by to byla nějaká ohavná nemoc – nechutné! Brahmananda se cítil čím dál hůř. Pak za ním Prabhupáda přišel, promnul mu hlavu a on byl vyléčen. Tímto způsobem je zde transcendentální milost.

Brahmananda prohlásil: „Ano, on mě takto uzdravil.“

Potom řekl, že jindy ho také Prabhupáda vyléčil. „Měl jsem problémy se zády a nemohl jsem se narovnat, a tak jsem seděl na židli. Všichni oddaní šli ven kázat a já jsem byl jediný, kdo zůstal v chrámu. Pak zazvonil telefon a cítil jsem, že ho musím zvednout, jenže jsem nemohl. Přesto jsem ho nějakým způsobem vzal a byl to sekretář, který chtěl mluvit s Brahmanandou. ‚Prabhupáda chce, abys okamžitě přišel a stal se znovu jeho sekretářem,‘ řekl.“

Brahmananda odvětil: „Ale… ale… ale jak mohu přijít? Má záda…“ A potom znenadání zjistil, že stojí rovně a jeho záda jsou vyléčena, a tak řekl: „Okamžitě běžím.“ Takto byl vyléčen transcendentálním způsobem Prabhupádovou energií a tak to pokračovalo i další roky.

Domácí program, 29. září 2014, Pretoria, JAR

Původní text v angličtině 

středa 12. listopadu 2014

Hledat společné principy

Otázka: Můžeme vést Krišna kathá s muslimy a křesťany? Změní to jejich srdce a přijmou pak oddanou službu?

Šríla Prabhupáda řekl, že jiskřička vědomí Krišny je v každém; musíte ji najít a rozdmýchat. Takže nemůžete prostě jen hned říct křesťanům, že Krišna je jediná cesta! To je pro většinu z nich přespříliš na to, aby to přijali. A s muslimy také. Jsou zde rozdíly, takže k nim buďte citliví. Hledejte společné principy a potom se podívejte, kde je jejich oddanost.

Dobrý muslim denně studuje Korán a denně se pětkrát klaní. Chci tím říct, že to už docela něco znamená. Dodržuje Ramadan a tolik dalších věcí. Takže zde můžeme ocenit nějakou zbožnost.

Byl jsem v letadle a podíval jsem se na magazín v sedadlové síťce. Zachycoval příběh dvou muslimských dívek. Trochu jsem si v tom početl a bylo tam, že tyto muslimské dívky vždycky musely být zahalené; kromě toho, když byly s vlastním otcem nebo bratry. A když je jejich teta jako děti kojila, tak mohly být odhalené také před těmi bratranci. Velice komplikovaná a striktní pravidla. Tak jsem to tak četl, a pak na obrazovce přede mnou začal běžet film. V tomhle americkém filmu přišla mladá dívka do lékárny a koupila si něco bez předpisu. Později jsme zjistili, že to byl těhotenský test, který vyšel pozitivně. Takže jsme měli tyto dva příběhy.

Na jednu stranu jsme viděli popis velmi přísné společnosti, s jejími omezeními, která se zdají být příliš těsná. A poté vidíme odlišnou kulturu, kde jsou mladé třináctileté dívky posílány ven o sobotní noci… Takže bylo zajímavé vidět dva scénáře. Obvykle mívám čas říct celý příběh, ale máte představu, zbytek si můžete doplnit. A nyní – pro co se rozhodnete? Co je lepší? Poslat třináctiletou dceru do ulic v sobotu večer… anebo ji držet zahalenou?

Můj bod je, že můžeme vidět význam určitých tradic a ačkoliv my sami z těchto tradic nepocházíme, můžeme si vážit obětavé oddanosti, kterou tito lidé mají, a ocenit jejich hodnoty. Je to něco k ocenění. Myslím, že pokud budeme hledat společné oblasti a poté přijdeme s Krišnou, bude to velice dobré. Samozřejmě to neznamená, že musíme jít do mešity a pětkrát denně se klanět, nebo že si všichni muži musí ve jménu kázání nechat narůst bradku. Ale i přesto – společné principy jsou to, co hledáme s lidmi, kteří jsou upevnění v nějaké víře.

Přednáška na nedělním programu, 28. září 2014, Durban, JAR

Původní text v angličtině zde.

úterý 11. listopadu 2014

Vůdce

Kadamba Kánana Svámí, 29. září 2014, Pretoria, JAR, domácí program

Existuje mnoho příběhů o Brahmánandovi. V raných dnech se stal Prabhupádovým věrným zástupcem. Jeho povaha byla kompletním odevzdáním se Prabhupádově touze. Cokoliv Prabhupáda řekl, on udělal. Myslím, že pokud je nějaká výrazná vlastnost v jeho charakteru, je to jeho loajalita. Je tím nejloajálnějším služebníkem Šríly Prabhupády, kterého si dovedete představit. Cokoliv Prabhpáda řekl, „Dobře, tak to jdeme udělat, ať je to cokoliv.“ To není tak jednoduché a u každého to tak rozhodně nebylo. Proto Brahmánanda získal toto unikátní postavení, být tak blízko Prabhupádovi.


Ve skutečnosti, Brahmánanda byl v těch ranných dnech vůdcem oddaných. Když jim bylo řečeno, že by si měli zvolit pokladníka, sekretáře a prezidenta, pak Brahmánanda řekl, „Satsvarúpa by byl dobrým sekretářem.“ a Gargramuni, kterého přezdívka byla Garga-money (money = peníze) byl jasnou volbou pro pokladníka. Prabhupáda řekl, „Ty bys měl být prezidentem.“ Tak se to stalo a od té doby měl Brahmánanda na starosti všechno a bylo to docela úžasné.

Právě v tu chvíli přišel do kanceláře účetního vrchní editor a Brahmánanda zahlédl tu příležitost. Řekl tomu muži, „Zde mám Bhagavad-gítu od A.C. Bhaktivedanty Swamiho Prabhupady a chtěl bých vám ten manuskript nabídnout k publikaci.“
Ten muž odpověděl: „Bhagavad-gíta? Právě jsme dokončujeme sérii duchovních námětů a potřebujeme Bhagavad-gítu, aby byla série kompletní! Bereme to.“

A bylo to. Macmillan, velká společnost, publikovala Prabhupádovu Bhagavad-gítu. To byl Brahmánanda. Prabhupáda byl velice dychtivý aby pokračovalo publikování knih.

Nakonec se to dostalo až do Japonska a to za dobrou cenu. Také Krišna knížka tam měla být vytištěna a Brahmánanda vyjednával s tiskárnou a informoval je, jak to mají udělat, a tak dále... Ale když Brahmánanda odjížděl, ještě to nebylo hotovo a on musel jít, aby stihl svůj let. Přestože slíbil, že to bude hotovo, ještě to nebylo. A tak byl velice zklamaný, protože věděl, že Prabhupádu to zklame. A jak tak stoupal po schůdkách k letadlu, najednou se tam objevila velká limuzína a jela po asfaltu přímo k letadlu a vystoupil z ní šéf Dai Nippon tiskárny. Brahmánanda viděl všechny ty osoby, se kterými pracoval a sešel ze schodů dolů. Oni vyndali tu krabici a předali mu ji. Brahmánanda pak odešel do letadla tam otevřel tu krabici a vyndal stříbrnou kopii Krišna knížky a muž vedle něj se zeptal, „Co to je?“
On odpověděl: „Toto je kniha o Krišnovi. Vydal ji můj duchovní mistr, A.C. Bhaktivedanta Swami a sponzoroval ji George Harrison.“
Muž se zeptal, „Kolik stojí?“
„$20“
Muž odpověděl, „OK, pak jí beru.“ (smích). On tu knihu koupil!

Takže když Brahmánanda dorazil do Ameriky, cítil se trošku rozrušený dát Prabhupádovi tu krabici, která byla už otevřená a Prabhupáda se zeptal, „Kolik knih tam je?“

On odpověděl, „Dvacet čtyř Šrílo Prabhupádo. Bylo jich dvacet pět, ale je jich už jen dvacet čtyři.“
„Ohh“ řekl Prabhupáda.
„Jednu jsem prodal v letadle.“
Prabhupáda řekl: „To je velice pěkné.“ Pak si vzal Prabhupáda výtisk do rukou a řekl, „Všechny tyto ostatní by se měly také prodat.“ Podíval se na tu, kterou držel a řekl, „A tato také.“

Všechny se prodaly a Prabhupáda byl velice potěšen. Takto byl Brahmánanda velice blízkým a důvěrným zástupcem Šríly Prabhupády a prakticky jako jeho syn, v mnoha ohledech velice blízko.


Původní článek v angličtině zde

pondělí 10. listopadu 2014

Dobrý posluchač je dobrý hráč

Zrovna jsem mluvil s jedním hráčem na mridangu o tom, jak je hra na mridangu ta nejsložitější věc!  Ale proč je hra na ni tak obtížná? Je to nesmírně těžké, protože to není o různých úderech, různých baulech a dokonce ani o různých mantrách; není to o obtížných rytmech a tak dál. Toto jsou vedlejší součásti. Hlavní částí je sluch! Vše je to o poslouchání. Dobrý hráč na mridangu je ten, kdo poslouchá, kdo je naprosto pozorný.

Věnuje pozornost kírtanu a velice pečlivě následuje to, co slyší. To je neobyčejně obtížné a je to možné pouze tehdy, když člověk pozorně zpívá. Když je někdo nepozorným zpěvákem, bude zajisté také nepozorným hráčem na mridangu. Bude dělat všechno nepozorně! Projde životem jako v mracích a jen touto chůzí, jako když je člověk v mraku, bezděčně udělá tolik věcí, u kterých si později bude lámat hlavu "Proč jsem tohle udělal...?"

Přednáška, 2010, Švédsko

Původní text v angličtině zde.

sobota 8. listopadu 2014

Poselství světu

Sdělení významu tohoto verše je velice jasné a je to poselství, u jehož předávání světu bychom neměli selhat; znovu a znovu. Musíme mu důkladně porozumět. Musíme pochopit, že vzhledem ke skutečnosti, že společnost je uspořádána naprosto špatně, jsou tu všechny ty druhy nesprávných pochopení, jako třeba názor, že svět je přelidněn! Jsme připraveni říct, že tomu tak není a jsme připraveni to obhájit?!

Mnoho lidí říká, že svět je nyní přeplněný sedmi miliardami lidí. Jak by mohla planeta uživit sedm miliard lidí? To je otázka. Mnozí tvrdí, že je to nemožné, a že hlavní problém na Zemi je přelidněnost - kromě Šríly Prabhupády. On říkal něco jiného. Jsme my připraveni to opakovat, logicky pochopit a obhájit?

Je to jednoduché: lidé jí tolik zvířat, a proto jich tolik chovají, a všechna tato zvířata potřebují tolik obilí. Dobytek sní třicetkrát více obilí než člověk, tak je to řečeno. A přemýšlejte, kolik zvířat je produkováno pro jídlo.

Kdyby se lidské bytosti živily jednoduše obilím, nebyla by zde ta potřeba chovat tolik zvířat. A pak ta, která budou žít, budou ochraňována a budou žít poklidné životy. Poté by vše fungovalo. Prabhupáda řekl, že cestoval několikrát po celém světě a na tolika místech viděl, že je zde spousta nevyužité země. Kdyby byla půda jednoduše využita různými farmáři k produkci obilí pro jejich vlastní obživu, vše by pěkně fungovalo a svět by tak mohl nést o mnoho více lidí. A proto zde není žádná otázka přelidnění! Musíme být schopni se za to postavit a představit toto poselství světu.

Šrímad Bhágavatam 1.10.4, 23. září 2014, Durban, JAR

Původní text v angličtině zde.

středa 5. listopadu 2014

Proč je guru tvrdý

Etymologický význam slova "guru" je tvrdý, těžký. Je to tedy tak, že je zde určitá osobnost sedící na vyasasanu, která je tvrdým chlapíkem? "Ok lidi, dejte své jednání do pořádku! Se vším tímhle uspokojováním smyslů jste jen přitahováni k hmotným věcem! Kdy už vezmete vědomí Krišny vážně?"

Je tohle význam toho, že guru je tvrdý? Dobrá, někdy možná ano, ale ne nutně. Význam toho, že guru je tvrdý, je, že guru je tak těžký, že s ním nemůžete pohnout z jeho pozice, protože pevně zůstává u lotosových nohou Krišny! Myslím tím, že ostatní jsou "lehcí"; tak lehcí, že někdy jsou otřeseni na své cestě, když je trochu popostrčíte - jako loď, která pluje kvůli větru jiným směrem...

pondělí 3. listopadu 2014

Nic se nezměnilo

Nic se nezměnilo. Všechno je stále stejné jako když tu byl Krišna před 5000 lety a projevoval Své zábavy ve Vrindávanu. Z domů obyvatel Vrindávanu kradl máslo a jogurt a všichni si na Něj stěžovali matce Jašodě. Ta, když viděla nevinnou tvář svého syna, nemohla uvěřit takovým věcem. Ale jednoho dne, když tam byl Krišna s rozbitým hrncem jogurtu a obklopen opicemi, Jej přistihla přímo při činu.

"A teď jsem tě chytila, ty uličníku!"

"Ó matko, přišel jsem a opice zrovna shodily tenhle hrnec dolů - přišel jsem, abych je zahnal!"

Nebylo to přesvědčivé. Matka Jašoda nebyla vůbec přesvědčena, a tak Ho chtěla potrestat a začala Jej honit s klacíkem. Samozřejmě Ho nikdy nechtěla bít, jen postrašit. Jenže potom Jej vylekala tak moc, že začal mít opravdu strach. V jednu chvíli řekla: "Jsi veliký kamarád opic, dáváš jim všechno to máslo a jogurt. Budu s tebou jednat jako s opicí!"

A Krišna odvětil: "Když se mnou takhle budeš jednat, půjdu a budu s těmi opicemi žít." Pak se matka Jašoda začala velmi obávat, že by to Krišna opravdu udělal, a tak se rozhodla Jej svázat, ale to také nefungovalo. Provaz byl vždy o dva prsty kratší! Došlo to do takového bodu, že si z vlasů vytáhla stužku, aby provázek prodloužila. Sousedé sledovali tu zábavu a přinesli ze svých domovů další hedvábné provazy. Matka Jašoda všechny poslala, aby přinesli veškeré provazy z Vrindávanu, ale stále byly o dva prsty kratší - než nakonec Krišnu chytila; svou námahou a Jeho milostí.

Takže se nic nezměnilo. Je to právě takový stav jako před 5000 lety - i dnes tu jsou pořád ty stejné dva prsty. Jeden pro naše osobní úsilí a druhý pro Krišnovu milost - to může Krišnu spoutat.

To se nyní děje a my můžeme Krišnu získat, pokud to chceme. A nezáleží na tom, kde jsme.

Večerní přednáška, 19. září 2014, Kapské Město, JAR

Původní text v angličtině zde.

sobota 1. listopadu 2014

"Jsem snílek"


Jsem starší než vy všichni, takže mám ve své hlavě nějaké staré písničky. John Lennon je pořád v mé hlavě: "Můžeš říct, že jsem snílek, ale já nejsem jediný!" To je fakt.

V tomto světě potřebujeme sny. Potřebujeme lidi, kteří jsou idealisté a říkají: "Uděláme něco jiného! Stejně to zkusíme, navzdory systému!"

Takže nalezněte nápaditý způsob, namísto pouhého začlenění se. Je to docela deprimující, když pouze jdete do té mezery, která na vás dříve či později čeká, a která je váš život, a přesně víte, co budete dělat, až vám bude padesát tři. Vzrušující?

Tak buďte odvážní! Mějte kuráž a zkuste něco s trochou ideálu. Na tomto světě potřebujeme lidi, kteří mají sen. Takové lidi, kteří pohnou srdci ostatních. Lidi, kteří žijí pro sen - takové lidi si pamatujeme!

Přednáška, 17. září 2014, Kapské Město, JAR

Původní text v angličtině zde.

středa 29. října 2014

Den rozsudku

Na konci našeho života bude posouzená naše vlastní služba, ale ještě důležitější bude služba našeho duchovního učitele, který žádá Krišnu. „Prosím, přijmi ho, on si nevedl moc dobře, ale přesto ho přijmi.“ Takhle to ve skutečnosti funguje. Takto se Šríla Prabhupáda modlí za nás všechny a říká, „Prosím, vem je všechny zpátky k Bohu. Jsem si všeho vědom, ale stejně... Prosím, vem je zpátky k Bohu.“ Co potom může Krišna dělat, protože Prabhupáda udělal takovou službu, že se mu Krišna stal tak zavázán, co může dělat? Takže když se za nás přimlouvá Šríla Prabhupáda tak pak, „V pořádku, nechte ho jít.“ Takže milost je ten hlavní faktor a proto my musíme hledat tu milost. Proto se musíme vždy obracet k duchovnímu učiteli. Není to tak, že by se měl duchovní učitel obracet na nás, my se musíme obracet k němu pro útočiště.
Bhaktivedanta Manor, Anglie, 2009, přednáška
Původní text v angličtině zde

úterý 28. října 2014

Govardhan Parikrama


Brzy ráno jsme vyrazili ke Govardhanu po tmavých, hrbolatých zadních cestách a začali svou parikramu Girijáje na Rádhá-kundu. Govardhan parikrama je jagja, třebaže extatická.

Od začátku jsme nasadili stálé tempo a zpívali svaté jméno, zatímco jsme šli jednou přes měkké vrindávanské písky a jindy zase přes ostré kameny a trny, které dávaly požehnání našim chodidlům.

Govardhan je Hari-dasa-varya, největší služebník Pána, a zároveň je to Krišna samotný. V Gopala-Champu je řečeno, že se Govardhan skládá z drahokamů, a že tam jsou velké drahokamové tabule, které slouží jako transcendentální místa k sezení. Náš pohled nebyl tak hluboký, abychom mohli vnímat tohle všechno, ale ty hnědé, fialové zářící kameny byly úplně přitažlivé.

Modlíme se ke Govardhanu, abychom se mohli stát služebníky, kteří těší Krišnu. Také jsem se modlil za své úsilí tady, při obcházení Govardhanu, a za své žáky, aby byli obdařeni odhodláním v jejich oddané službě.

Po dlouhém, nikdy nekončícím putování, jsme konečně dorazili k Rádhá-kundu. Být ve Vrindávanu je takové požehnání, protože je zde tak jednoduché vzpomínat na Krišnu. Začal jsem zpívat brzy ráno a v době, kdy jsme dokončili svou procházku a došli k Rádhá-kundu v 11.30 dopoledne, jsem dokončil 66 kol; to všechno díky milosti Dhámu.

Krišna tady, ve svém transcendentálním domově, dělá vzpomínání na Sebe a zpívání Svého svatého jména tak jednoduchým. Teď jsme zpátky ve svém pokoji - šťastní, invalidní a vyčerpaní! Přejeme si, abyste tu mohli být!

Govardhan Parikrama, 29. října 2010

Původní text v angličtině zde.

Největší zloděj


Na světě je hodně zlodějů, ale kdo je největší zloděj? Ve Vrindávanu každý ví, že Krišna je zloděj - dokonce i jako dítě byl Krišna zloděj; kradl máslo. Dokonce ho jeho vlastní matka Jašóda jednou chytila, přistihla ho při činu, se zlatými nádobami s máslem na zemi, a krmil opice! Řekla, "Takže, ty zlodějíčku. Teď jsem tě přistihla!" Krišna řekl, "Matko, matko! Zrovna jsem sem přišel. Opice rozbily všechny nádoby a já se je snažím odehnat!" Ale na to mu neskočila.


Takto, dokoce i jako dítě byl Krišna čora, zloděj. A víte, začnete jako malý zloděj, nejdřív kradete malé věci a potom, když vyrostete, kradete velké věci. Ano, jako dítě Krišna kradl máslo, ale potom už kradl víc - kradl srdce! Dokonce i tehdy máslo tálo a lidé roztávali, když viděli, jak Krišna krade máslo. Dokonce i zloděje by ukradl větší zloděj - Krišna - on je zloděj!

Proto Višvanáth Čakravartí Thákur říká, "Nedívejte se na Krišnu, protože když se podíváte na Krišnu, ukradne vám vše, co máte! Všechno! Nedívejte se na Něho! Říkal jsem vám to, varoval jsem vás! Ukradne vám zrak, budete slepí, hluší a němí." Protože když vidíte Krišnu, už nechcete vidět nic jiného. Když slyšíte o Krišnovi, kde jinde najdete takovou chuť? A když mluvíme o Krišnovi, zapomínáme na čas a postupně ztratíme zájem o všechny ostatní věci. Taková je jedinečná povaha Krišny. Proto pouze velmi šťastlivá osoba přijde do styku s oddanými Pána a vyvine touhu po Krišnovi.  

(26. září 2014, Durban, JAR, domácí program)


Odkaz na přepis v angličtině najdete zde.

neděle 26. října 2014

Sbohem...

Musíme udělat opatření pro posilnění svého duchovního života. Není to možné jen na základě rozhodnutí, ale rozvíjením. Protože jsme zatížení svými předchozími hříšnými činnostmi, neseme si závaží tolika hříšných činností a je to pořád v našem vědomí. Proto když vidíme něco materiálního, můžeme být přitahováni.

Ve Francii jeden chlapec oslovil Prabhupádu a řekl: "Snažím se být oddaným! Snažím se chantovat! Snažím se dělat všechno, ale tyhle myšlenky na mé předchozí hříšné činnosti se stále vrací, a to je opravdu rozrušující! Proč, když se upřímně snažím být oddaným?"

Prabhupáda řekl: "Tyto vzpomínky na tvé předchozí hříšné činnosti přichází, aby ti připomněly, abys tyhle věci už nikdy nedělal znovu!"

To byla dobrá odpověď. Měli bychom říct goodbye některým věcem...

ŠB 2.2.9, 4. října 2013, Melbourne, Austrálie

Původní text v angličtině zde.

pátek 24. října 2014

Inteligence může pomoci

Je pravdou, že reakce za předchozí hříšný život mohou vytvořit hříšné sklony v srdci a probudit silné nutkání dělat určité činnosti. Ale člověk to svým rozumem může kontrolovat. Pravda je, že každý z nás je dostižen svou předchozí karmou. Vidíte, že v sobě máme hříšnost; už jsme podmíněni; vůbec nejsme tabula rasa nebo prázdná osobnost!

Už s sebou máme celou fůru ručních zavazadel z minulého života, která přijdou do tohoto, což je také nazýváno "podvědomí". Podvědomí není nic jiného než dojmy z našeho předešlého života. Jak řekl Freud: "Podvědomí je velice mocnou silou v jednotlivci!" To je pravda - jsou to jednoduše zbývající pozůstatky z našeho minulého života, které nás nutí.

Ale i když je tu ta tendence, člověk to může kontrolovat a může se také tím, že se sebeovládá a obdrží nějaké morální poznání, pozvednout nad hříšné dispozice. Mohou tam pořád být, ale lze to kontrolovat. Vidíme hodně lidí, kteří jsou slušní a zbožní a také dobří občané, ale jsou chyceni v nějaké kompromitující situaci; děje se to všude.

Toto je výsledek takového chorobného jednání v důsledku předchozích reakcí. Pro někoho může být obtížné se toho vzdát, dokonce i za pomoci poznání, inteligence a pokusů to ovládat - ale když přijmete proces bhakti, oddané služby, pak se hříšné sklony okamžitě oslabí. Ne úplně, ale začnou ubývat!

Takže v bhakti se také musíme ovládat pomocí intelektu a skrze poznání, zatímco zároveň ničíme hříšné sklony a časem... se prostě změníte! Zmizí to, prostě se to vypaří! Žádný jiný proces vám nemůže nabídnout vymizení hříšných tendencí.

Přednáška, 2005

Původní text v angličtině zde.

čtvrtek 23. října 2014

Oddaná služba

Služba Nejvyššímu Pánu je esencí našeho vztahu. Tento služebnický vztah začíná zde v tomto světě a je vyživovaný v chrámu. To je tam, kde přicházíme domů k lotosovým nohám Pána, a je to tam v chrámu - tam v chrámu se shromažďují oddaní. To je jejich milost, že my jsme nyní zaměstnáni ve věčné službě Pánu.

Krišna říká v Bhagavad-gítě, že služba je věčná přirozenost, protože služba Pánu není nikdy ztracena. Ta vždy pokračuje a narůstá na našem spirituálním bakovním účtu. Spirituální bankovní účet je pěkný, protože tam není žádná ekonomická krize. Není tam absolutně žádná inflace. Cokoliv je vloženo na spirituální bankovní účet pouze vzrůstá. Není nikdy vyčerpaný, jen roste – víc a víc. Takže povaha služby Nejvyššímu Pánu je, že začínáme v tomto světě a pokračujeme v příštím. Význam osvobození je služba – věčná služba.

Když procházíme těžkostmi v tomto materiálním světě, začínáme realizovat, že to skutečně není pěkné místo. Potom získáme milost oddaných a rozvineme touhu vrátit se zpátky k Bohu. Ale jak může člověk vyživovat takovou touhu dlouhodobě? Jedině oddanou službou Krišnovi. Pak se očistíme a připoutáme se k Jeho službě a modlíme se, kéž to nikdy neskončí.

(Z knihy Oddaná služba, sbírka citací Jeho Svatosti Kadamby Kanany Svámího o oddané službě)

Jak potěšit Šrílu Prabhupádu?

Otázka: Prosím, řekněte nám, jaký je nejlepší způsob, jak potěšit Šrílu Prabhupádu a našeho duchovního učitele?
Odpověď: V jakékoli situaci, kdykoli, přidejte Krišnu a dejte Ho do popředí. To je věc, která nejvíc těší naše duchovní učitele!
(28.září 2014, Durban, JAR, přednáška na nedělní hostině)
Odkaz na přepis v angličtině je zde.

středa 22. října 2014

Vytváření přátelství

V malém chrámu s převahou kongregačních oddaných - to znamená oddaných, kteří se živí mimo chrám a mají omezený čas i energii - bychom, myslím, měli oceňovat čas strávený společně a udržovat vztahy. Protože zvláště v kongregačním shromáždění potřebujeme více než kde jinde přátelství. Je to jako když máte malou vojenskou armádu žijící v chrámu a všichni jsou na misi. Dokonce i když zde není takové přátelství, pořád jsou společně ve stejné misi. Ale když nemáte tento druh hnací síly, pak jediný důvod, proč se společně sejít, je přátelství. Takže tohle je velká výzva, avšak já si myslím, že je to klíč.

pondělí 20. října 2014

Zaujmutí Krišny v měsíci Kártiku

Nemůžeme být nastaveni na autopilota; musíme zaujmout Krišnu vykonáváním speciální oběti. Poté, když jsme si Jej získali, vidíme, že Ho také nemůžeme držet. Matka Jašoda Krišnu chytila a On byl svázaný nejen jejími provazy, ale také její láskou.

Když bylo Krišnovi jedenáct, přišel Akrúra a odvezl Jej pryč z Vrindávanu. Od tohoto dne žili obyvatelé Vrindávanu v odloučení. Od tohoto dne nikdo z nich, ať dělali cokoli, nemohl zaujmout Krišnu, protože to není automatické.

Krišna je doháněl k šílenství... Šílení v odloučení. Šílení ve své připoutanosti k Němu. Takže si musíme Krišnovu přízeň znovu a znovu zasluhovat. Toto je důležitý bod! Proto se znovu a znovu snažíme. Ale stejně je Krišna takový, že ať je Mu prokázána jakákoli služba, nikdy na ni nezapomene. Takže když uděláme tuto službu v měsíci Kártiku, Krišna nezapomene...

Přednáška, 4. října 2009, Durban, JAR

Původní text v angličtině zde.

neděle 19. října 2014

Povaha oddaného


Oddaný se nezajímá jen o to, aby viděl Krišnu samotného. Samozřejmě Ho chce vidět, ale také chce, aby Ho viděli všichni ostatní. Chce, aby celý svět viděl Krišnu. Proto Judhišthira, starší bratr Arjuny, vykonal oběť rajasuya. Byla to oběť, jež mohla být provedena mocným králem, což obnášelo korunovaci tohoto krále císařem. Takže Judhišthira tuto oběť vykonal, ale využil ji k tomu, aby byl Krišna za přítomnosti všech oslavován jakožto Nejvyšší Pán. Tohle byl jeho opravdový záměr pro tuto oběť, takže celý svět mohl slyšet: "Ano, Krišna je Nejvyšší Pán."
Tohle je povaha oddaného. Oddaný chce, aby celý svět, úplně každý, věděl o Krišnově slávě.

Čistý oddaný je para dukha dukhi. Cítí utrpení jiných živých bytostí. Je soucitný a chápe, že tam, kde není Krišna, je jen utrpení - cukrem obalené utrpení a přímé utrpení, ale přesto utrpení. Utrpení akutní agónie nebo utrpení kvůli prázdnotě.

"Co je špatně?"

"Nic,"

"Můžeš poukázat na něco, co není správně?"

"Ne."

"Tak proč nejsi šťastný?"

Prázdnota v životě bez Krišny je také utrpení. Takže takto vidíme cukrem obalené utrpení nebo utrpení v jeho surové podobě. Čistý oddaný v soucítění chce, aby ostatní věděli o Krišnovi, protože nic jiného nemůže uspokojit srdce.

BG 11.8, 4. srpna 2012, Stockholm, Švédsko

Původní text v angličtině zde