Brzy ráno jsme vyrazili ke Govardhanu po tmavých, hrbolatých zadních cestách a začali svou parikramu Girijáje na Rádhá-kundu. Govardhan parikrama je jagja, třebaže extatická.
Od začátku jsme nasadili stálé tempo a zpívali svaté jméno, zatímco jsme šli jednou přes měkké vrindávanské písky a jindy zase přes ostré kameny a trny, které dávaly požehnání našim chodidlům.
Govardhan je Hari-dasa-varya, největší služebník Pána, a zároveň je to Krišna samotný. V Gopala-Champu je řečeno, že se Govardhan skládá z drahokamů, a že tam jsou velké drahokamové tabule, které slouží jako transcendentální místa k sezení. Náš pohled nebyl tak hluboký, abychom mohli vnímat tohle všechno, ale ty hnědé, fialové zářící kameny byly úplně přitažlivé.
Modlíme se ke Govardhanu, abychom se mohli stát služebníky, kteří těší Krišnu. Také jsem se modlil za své úsilí tady, při obcházení Govardhanu, a za své žáky, aby byli obdařeni odhodláním v jejich oddané službě.
Po dlouhém, nikdy nekončícím putování, jsme konečně dorazili k Rádhá-kundu. Být ve Vrindávanu je takové požehnání, protože je zde tak jednoduché vzpomínat na Krišnu. Začal jsem zpívat brzy ráno a v době, kdy jsme dokončili svou procházku a došli k Rádhá-kundu v 11.30 dopoledne, jsem dokončil 66 kol; to všechno díky milosti Dhámu.
Krišna tady, ve svém transcendentálním domově, dělá vzpomínání na Sebe a zpívání Svého svatého jména tak jednoduchým. Teď jsme zpátky ve svém pokoji - šťastní, invalidní a vyčerpaní! Přejeme si, abyste tu mohli být!
Govardhan Parikrama, 29. října 2010
Původní text v angličtině zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat