sobota 31. prosince 2016

Jak být spokojený?

Kadamba Kánana Svámí, 29. dubna 2014, Rádhadéš, Belgie, ŠB 6.4.49-50

Líbí se mi, jak je v Bhagavad-gítě zmíněno odříkání – je tam uvedeno odříkání těla, odříkání řeči a odříkání mysli. Je zmíněno, že odříkáním mysli je spokojenost. Od kdy je odříkáním mysli spokojenost?

Být spokojený, když je vše na místě, když jsou zde všechny příznivé věci a mysl stále pokračuje: „Ale...“ ze zvyku.
Ne, ne, drahá mysli. Tentokrát žádné ale. Ve skutečnosti není žádné ale.“
„Opravdu? Ani maličké ale?“

„Ne, žádné ale. Je to v pořádku. Je to ve skutečnosti pěkné. Je to OK. Rádhádéš je opravdu pěkné místo. Ano, je,“ řekne mysl. Zde, speciálně v listopadu, kdy je slunce pryč a obloha je trvale šedivá a může tak zůstat i celé následující tři měsíce. Je to čas, kdy prší a neustále mrholí. Je to čas příprav. Čas, kdy člověk přemýšlí: „Proč jsem zde?“ Vždy jsem v tuto dobu, ještě před vědomím Krišny, utíkal do Řecka. Takže toto je listopad v této části světa. Je to čas odříkání, ale jako oddaný můžete říci: „Ne, tenhle listopad je pěkný. Je to čas na čtení. Konečně jsou za námi festivaly. Jaya! Žádné další festivaly tento měsíc. Výborně! Konečně je nyní ticho. Lidé nepřijdou. Jaya!“

Ve Vrindávanu je zima odříkavá, ale svým způsobem to byl jediný čas z roku, kdy měl člověk čas na sebe. Nyní je i toto už zkažené. Ani teď už tam není klid. Chtěl jsem zdůraznit, že když je někdo pozitivní, může najít pozitiva v každé situaci, a to je něco, co bychom se měli naučit.

Původní článek v angličtině zde.

čtvrtek 29. prosince 2016

Mnoho způsobů šíření vědomí Krišny

Kázání se nebude úspěšné, pokud si nezískáme Krišnovu přízeň. Kázání nezávisí pouze na nějakých technikách; jinak bychom se všichni mohli naučit hypnózu a hypnózou ovládnout svět. Existují takoví jogíni, kteří dokážou podmanit lidi své vůli. "Zpívejte Hare Krišna," a dívejte se při tom do jejich očí. Tohle není způsob, jakým chceme, aby lidé zpívali - z donucení. Chceme, aby zpívali dobrovolně. Chceme, aby služba byla dobrovolná.

Když Prabhupáda každého zval, aby přišel na Nedělní hostinu lásky, všichni se hodně najedli, byli úplně v extázi, a potom šli domů. Prabhupáda se nikdy neptal. Čekal, dokud někdo sám nenabídl pomoc. Když chtěl někdo s něčím pomoct, svěřil mu konkrétní úkol. Jakmile pak ten člověk chtěl svou pomoc rozšířit, Prabhupáda to přijal, ale nikdy nikoho netlačil. Tímto způsobem byl Šríla Prabhupáda velký expert a získal si každého.

úterý 27. prosince 2016

Efektivní kázání

Během kázání bychom neměli vědomí Krišny hodit jako tunu cihel lidem na hlavu a najednou jim říct: "Musíte všechno následovat!" A pak utéct a už vás nikdy nikdo neuvidí. Ne, kázání znamená, že musíme být citliví, v závislosti na tom, na jaké úrovni se ta osoba nachází, a nabídnout jí další krok - to je kázání!

Neexistuje stereotypní lekce pro každého. Ne - každý člověk je na nějaké úrovni a kazatel ho musí částečně oťukat tím, že pokládá nějaké otázky a že je citlivý, snaží se nabídnout té osobě další krok, který může udělat.

Ohledně rozdávání knih řekl Vajšéšika zajímavé věci: "Když vezmeme členy kongregace poprvé ven rozdávat knihy, většinou jim říkám, že první tři rozdávání nesmí rozdávat žádné knihy. Mohou se jen dívat. Ale každý, kdo je aspoň trochu přirozený, tyto pokyny ignoruje a začne knihy rozdávat! A ti, kteří se stydí, se cítí s těmito pokyny bezpečně. Teď mají povoleno se třikrát dívat a necítí se pod tlakem." Takže to je myslím si inteligentní. Dává to lidem další krok!

(2011, Helsinky, Finsko)

Přepis v angličtině naleznete zde.

neděle 25. prosince 2016

Požehnání na Západě


Kadamba Kánana Maharáj, 4. ledna 2013, Ladysmith, Jižní Afrika

Prabhupádova žákyně Govinda dásí, vysadila Tulasí na Západě. Přivezla semínka z Indie a zařídila, aby vyklíčila, a tak začaly na Západě růst první rostlinky Tulasí. Prabhupáda byl tak šťastný! Řekl: „Ty jsi přivezla Tulasí z Indie na Západ... To je úžasné! Za to budeš navždy požehnána!“

Takovou službu udělala. Govinda dásí je vzpomínána jako ta, která přivezla Tulasí na Západ. A to bylo něco. Nyní je to samozřejmé, máme Tulasí všude. Ale znovu to bylo skrze Prabhupádu, byla to Prabhupádova žákyně! Prabhupáda nám přivezl všechny tyto věci, které jsou naším útočištěm. Pokud jsme nikdy neobešli Tulasí, tak to není příliš příznivé. Protože obcházením Tulasí déví:

‘yani kani cha papani 

brahma-hatyadikani cha 
tani tani pranashyanti 
pradakshinaha pade pade,’

(Šrí Tulasí Pradakšina Mantra)


Obcházením Tulasí jsme krok za krokem očišťování z tolika mnoha hříšných reakcí a dokonce i vážných přestupků. Dokonce i z nejzávaznějších, jako je zabití bráhmany. Nemůže být nic vážnějšího než toto, ale i z toho můžeme být očištěni díky obcházení Tulasí déví. Všechny tyto věci jsou součástí našich životů, a tak všude udržujeme Tulasí a zaléváme Tulasí. To je naše vaišnavská kultura. Každý oddaný se musí starat o Tulasí!

Původní článek v angličtině naleznete zde.

středa 21. prosince 2016

Duchovní vztahy


Kadamba Kánana Svámí, 19. dubna 2013, Stockholm, Švédsko, BG 10.9

Vidíme, jak se Pán expanduje, Pán uctívá Sám Sebe a jak Pán uctívá Své oddané. To je povaha duchovního světa – každý vyjadřuje svou lásku skrze uctívání a uznání.

Duchovní vztahy nejsou obyčejné. Duchovní vztahy jsou hluboké díky hlubokému ocenění, a toto uznání je vyjádřeno v uctívání. Proto je uctívání částí lásky a částí láskyplných výměn.

Zde je naše uctívání často formální. Máme podobu uctívaných Božstev, protože se formálně snažíme znovu spojit s Božstvem. Ale v duchovním světě je uctívání vyjádřením lásky a oceněním – je to přirozený vztah. A to je pěkné, že oddaní uctívají Pána a Jeho oddané a Pán uctívá Své oddané. Je to přirozené vyjádření lásky.

Původní článek v angličtině zde.

pondělí 19. prosince 2016

Stav ohrožení

Naše síla není brahman-tejas (bráhmanská síla). Naše síla je v předávání milosti Šrí Čaitanyi Maháprabhua. To je naše síla. Naše síla je tak či onak zpívat Hare Krišna a přesvědčit ke zpívání Hare Krišna i ostatní. Stát se skvěle kvalifikovanými bráhmany není tak jednoduché. Šríla Prabhupáda popisuje ve svých významech prvního zpěvu Šrímad Bhágavatamu, že v tomto věku kali je stav ohrožení. Proto kvůli tomuto stavu ohrožení dáváme lidem pozice, přestože nejsou doopravdy kvalifikovaní; dáváme jim postavení bráhmanů, dáváme jim pozice sanjásích. Prabhupáda řekl, že to děláme proto, že potřebujeme lídry společnosti. Potřebujeme vůdčí osobnosti! Ale jaká je jejich kvalifikace?

Takže to je něco, co na sebe bereme: Nedostatek našich kvalifikací a naléhavost stát se kvalifikovanějšími. Tyto pozice jsme jen dostali v rámci stavu ohrožení, a tak bychom jednou ve svém životě měli začít brát principy velmi vážně, a to nejen ty čtyři regulativní, ale také principy vaišnavského chování, a tak dále. Protože to je bráhmana. Bráhmana znamená zásadový život, což je pro nás velká výzva, protože to obnáší, že se musíme změnit. Takže Krišna vědomí vyžaduje velké odhodlání ke změně a nám je dán systém, díky kterému se můžeme změnit.

Šrímad Bhágavatam 1.7.34, 16. dubna 2014, Durban, JAR

Původní text v angličtině zde.

sobota 17. prosince 2016

Oddaní jsou jako žraloci!

V Bhakti-rasámrita sindhu je analogie oceánu. Je řečeno, že oddaní jsou přirovnáni ke žralokům - ne proto, že by se k sobe ošklivě chovali nebo něco takového, ale důvodem, proč jsou oddaní přirovnáni ke žralokům, je především to, že žraloci nikdy neplavou v řekách. Májavádíni říkají, že je mnoho řek a že se všechny vlévají do jednoho oceánu, je mnoho cest a všechny vedou k jednomu stejnému cíli.
Proto Šríla Rúpa Gosvámí používá žraloka a říká, že žraloci nikdy neplavou v těch řekách neosobního osvobození. Žraloci plavou pouze v hlubokých vodách bhakti. Ty řeky osvobození (impersonalismu), jsou mělké, mělká voda. Ale žraloci plavou pouze v hluboké vodě hlubokého oceánu. Je řečeno, že dokonce ani sítě rybářů na žraloky nedosáhnou, protože ti plavou příliš hluboko. Proto se žraloci nikdy nechytnou do sítí. Takže tímto způsobem vaišnavové nejsou nikdy ovlivněni, protože jsou hlubocí. Když se jednou Šríla Prabhupáda procházel na pláži u Tichého oceánu - pacifik označuje oceán, který je klidný - zmínil se oddaným: "Ano, proč je ten oceán tak klidný?" A potom odpověděl: "Protože je velmi hluboký, velmi hluboký."

Takže ano, pouze pokud jdeme do hloubky, hluboko v našem praktikování, hluboko v našem zpívání, hluboko v naší koncentraci, když zpíváme minimálně šestnáct pozorných kol, hluboce pohrouženi v naslouchání svatému jménu, pouze pokud jsme hlubocí a snažíme se pochopit... je to o pohroužení se do transcendentálního zvuku - to je náš život!
Saubhari Muni se ponořil do vody, a ačkoli to byla příznivá voda - voda Jamuny - nestačilo to. Nebylo to dostatečně silné. Pokud člověk chce být skutečně ochráněn, musí se ponořit do transcendentálního zvuku - śābde pare ca niṣṇātaṁ brahmaṇy upaśamāśrayam (ŠB 11.3.21), neustále se musí koupat v transcendentálním zvuku - hluboce pohroužen. Když jsme hlubocí, potom jsme v bezpečí.

Simháčalam, Německo, 15.května 2013, ŠB 9.6.50 

Odkaz na přepis v angličtině zde.

čtvrtek 15. prosince 2016

Vstát brzy, naslouchat a opěvovat

Klíčem k vybudování duchovního života musí být pravidelné praktikování naslouchání a opěvování, nejlépe v pravidelném režimu, jak je to jen možné, který je každý den stejný a začíná brzy ráno. Jeden psycholog řekl, že když děláte něco každý den po dobu jednoho měsíce, stane se z toho zvyk. Umíte si představit, když děláme něco každý den po celý život? Stane se to pak naší druhou přirozeností.

Tohle znamená být ustálený v kvalitě dobra: vytvořit si dobré návyky. Kromě toho, že trénujeme svou mysl, tak se probudí i duše, jež je jinak v materiálním světě v nečinném postavení, transcendentální rásou (chutí). Je to tahle "vyšší chuť", která posiluje v boji proti maye. Pak se ustálíme na duchovní úrovni. Takže to zkuste a vytvořte si časový rozvrh, který zahrnuje dostatek času pro naslouchání a opěvování. Pán Krišna Čaitanya vám pomůže a prosím, modlete se k Jeho lotosovým nohám každý den.

Původní text v angličtině zde.

úterý 13. prosince 2016

Srdeční záležitost

Kadamba Kánana Svámí, Květen 2011, Radhadesh, Belgie

Když hovořím o různých úrovních odevzdání se různým úrovním autorit, pak hovořím o srdeční záležitosti.

Když přijde na duchovního mistra, musíme mu dát své srdce a musíme se snažit na sto procent. Přestože to nedokážeme, musíme mít touhu a musíme mít tento druh odhodlání ve svém srdci.

S ostatními můžeme udržovat určité vnitřní soukromí a zároveň s nimi spolupracovat ve společenském kontextu.

Původní článek v angličtině zde.

neděle 11. prosince 2016

Přinesení míru


Šríla Prabhupáda pracoval, a při tom si byl pořád velmi vědomý Krišny. Jako hospodář v roce 1944 - uprostřed války - vydával časopis Back to Godhead. Nebylo to snadné. Vlastně to bylo velice obtížné, protože bylo těžké sehnat peníze a ještě těžší získat papír, protože ten byl kontrolován armádou.

Prabhupáda šel za armádním důstojníkem a řekl: "Pane, potřebuji papír k tisku svého magazínu." Důstojník odvětil: "Velmi se omlouváme, pane De. Je opravdu hezké, že děláte takovou věc, ale teď je válka a veškerý papír je rezervován pro účely války. V tuto chvíli neběží naše papírny a možná nám papír dojde, takže opravdu potřebujeme nechat tento papír pro válečné účely - pro válku."

Prabhupáda řekl: "Přesně proto mi ten papír musíte dát, protože mé noviny přinesou mír. Přinesou konec války." V roce 1944 Šríla Prabhupáda vydával časopis Back to Godhead a dostal papír od tohoto důstojníka.

Přednáška na nedělním programu, 28. září 2014, Durban, JAR

Původní text v angličtině zde.

pátek 9. prosince 2016

Číst knihy áčárjů

Čaitanja Čandrámrita...stojí za to jí číst. Můžete si přečíst zbytek této knihy. A pokud to uděláte, tak nějaká dychtivost z toho jistě vzejde. Tuhle knihu nemůžete číst, aniž byste získali nějakou dychtivost. „Ale... neměli bychom číst nejdřív Bhagavad-gítu?“ Tohle je malá kniha, je to malá kniha. Můžete jí číst v mezičase. Místo toho, že si mezi verši zdřímnete. Nebo víte co? Není to tak, že Bhagavad-gítu čtete vždycky ve čtvrtek? Takže těch zbývajících šest dnů můžeme číst něco jiného, není problém. Takže někdy ji číst v mezidobí, to nijak nesoupeří s tím, že „nejdřív chceme číst Prabhupádovy knihy, než budeme chtít číst jakékoli jiné knihy!“ Samozřejmě, že chceme číst Prabhupádovy knihy a samozřejmě, že mají přednost, a o tom není pochyb. Ale číst knihy áčárjů... někdy se na ně také můžeme podívat a dá nám to takový svěží pohled na věc, a potom se s čerstvou energií vrátíme k Prabhupádovým knihám. A to byla myšlenka tohoho semináře, proto jsem vybral tento text. Ale většina z toho, co jsem říkal jako vysvětlení těchto veršů, bylo z Prabhupádových knih.

(Srbsko, červenec 2014, seminář z Čaitanja Čandrámrity, část 2)

úterý 6. prosince 2016

Zduchovněme vše, co používáme

Když čteme o Krišnově neutralitě, je třeba to chápat ze správné perspektivy. Krišna pohlíží na všechny ty živé bytosti a myslí si: „Prosím, nezaplétejte se tolik s touto hmotnou energií. Snažte se tomu nějakým způsobem vyhnout. Používejte, co potřebujete k životu, ale ani na okamžik nevěřte, že toto je místo, kde byste měli být! Duchovní svět je to místo, kam patříme.“

Nemilujte své rodné místo, neboť na zrození není nic pěkného, zrození je bolestivé. Pokud milujete své rodiště, budete se muset rodit znovu a znovu, bhauma ijya-dhīḥ (Šrímad Bhágavatam 10.84.13). Ten druh inteligence, kdy milujeme místo našeho zrození śva-viḍ-varāhoṣṭra-kharaiḥ (Šrímad Bhágavatam 2.3.19), náleží prasatům, psům, velbloudům a oslům, jak uvádí Bhágavatam. To není inteligentní. Naše skutečná láska by měla patřit výhradně duchovnímu světu a všemu v něm, Krišnovi a oddaným v duchovním světě.

neděle 4. prosince 2016

Nesobecký

V opravdovém bezpečí jsme s Krišnou - to je vše, co nám zbývá. Čím více vkládáme víru v Krišnu, tím více se vše stává úspěšným. Vidíme to u Prabhupády, který přijel do západního světa se čtyřiceti rupiemi, a na konci života disponoval tak velkým majetkem.

Někteří novináři se ptali na Prabhupádovo jmění. Viděli ho jako jednoho z těch guruů, kteří své žáky vykořisťovali a žili z jejich majetku. V tu chvíli tedy Prabhupáda prozradil: "Ano, mám mnoho automobilů. Mám auta na celém světě."

"Ó, ten svámí má auta na celém světě!" Představte si ty titulky, to bude něco! Ale on pak řekl: "Ano, moji žáci těmi auty všude jezdí, aby šířili poselství Bhagavad-gíty." Tak novináři roztrhali své poznámky a řekli si: "Z tohohle žádný článek nebude, je to k ničemu!"

Snažili se ho vypodobnit jako sobce, jako někoho, kdo vykořisťuje druhé, ale místo toho to Prabhupáda otočil a dal jednoduše najevo nesobectví. Veškerý majetek zkrátka udržoval nesobeckým způsobem - tolik chrámů, tolik budov, tolik automobilů a tolik věcí, ale všechno nesobeckým způsobem. Ano, měl pokoje, velké pokoje, ale Prabhupáda je naplnil oddanými, kteří za ním přišli na daršan. Takže tyto prostředky nepoužíval nikdy sobecky - nic takového. Jen pro Krišnu, jak nejvíc je to možné!

Přednáška, ŠB 2.2.36, 29. září 2013, Melbourne, Austrálie

Původní článek v angličtině zde.

pátek 2. prosince 2016

„Řekni lidem, že je to opravdová věc...“

Těm, co chodí rozdávat knihy, bych rád řekl toto. Když rozdáváte knihy na ulici, je to obtížné, protože lidé na vás nečekají. Oni tam nejsou, aby si koupili knihy. Jsou tam z nějakého jiného důvodu a náhle se objeví nějaký mimozemšťan v oranžovém oblečení a zkouší jim dát do ruky knihu. „Ouu. Neeeee! Mě to nezajímá!“ 

Ale občas se najde někdo s trochu nepřítomnou myslí a vy prostě jen jako: „Prásk!“... Dáte mu do rukou knihu. Víte co – má ji ve svých rukách. Pak tam stojí, kouká na ni a vy mu řeknete: „Ano, ano, my je neprodáváme. Tahle knížka je pro vás.“

„Pro mě? Opravdu? Ach.“ A má ji ve svých rukách. Toto je přirozená vlastnost ruky – chce popadávat, držet. A jakmile to ta ruka jednou popadne, už to nechce pustit. Takže musí mít tu knihu v rukách. Jakmile ji jednou mají v ruce, ta ruka ji chce držet, dokonce i když se to mysli nelíbí. „Je to moje.“

Je obtížné pustit věc z ruky, když už ji jednou máte. Takže potom, však víte... někteří lidé si tu knihu koupí, ale je zde také hodně těch, kteří řeknou ne. Avšak ti, kteří ji měli v ruce, vrátili ji zpátky a řekli ne, ti o tom budou přemýšlet.  Víte co tím myslím, jak jsem řekl – zůstane to v mysli. Budou trochu zvědaví: „Co to vlastně bylo?“

Proto lidé, kteří dnes řeknou ne, jsou ti, kteří řeknou ano zítra! Už si pro to připravují půdu. Takže se nebojte o všechny ty lidi, kteří řeknou ne - to je v pořádku. Přinejmenším se dostali do kontaktu, dostali šanci a nechali si ji ujít a začnou o tom přemýšlet. A příště, až jim bude ta kniha nabídnuta, budou přemýšlet: „Dobře, možná“...

Někdy k vám tedy někdo z čista jasna přistoupí a řekne: „Mohu dostat jednu z těchto knih?“ To je jeden z těch, kteří předtím řekli ne, a kteří o tom přemýšleli a nakonec pak z vlastní vůle přišli a vzali si. Takto bychom měli s tímto poznáním pronikat, protože je to opravdová věc. Můžeme lidem říci, že je to opravdová věc a skutečně je! Je to pěkná věc, a proto se na ni lidé dříve či později obrátí!

Šrímad Bhágavatam 5.1.33, 13. dubna 2013, Amsterdam, Holandsko

Původní text v angličtině zde.

středa 30. listopadu 2016

Odpouštění vaišnavy

To, že odsuzujeme ostatní a nemůžeme jim odpustit, je tím, že jsme pyšní, tvrdíme, že víme všechno, jsme líní, nemáme žádnou toleranci a vše nás rozruší, jsme závislí na neustálém užíváním si svých smyslů. Takže odpouštění je velký bod, proto jej tolik vyzdvihuji. Přijměme tedy tento princip odpouštění jako svou meditaci. Je to něco, co nás hluboce ovlivňuje.

Otázka: Jak můžeme odpustit v případě vaišnava-aparádhy, největšího přestupku urážejícího vaišnavy? Pán Čaitanja řekl, že může odpustit cokoliv, ale ne vaišnava-aparádhu.

Přesto odpusťte! Protože vaišnava nepřijímá přestupky. Byla ta osoba, která položila parafernálie pro uctívání bohyně Kálí - včetně vína a masa, na práh domu Šríváse Thákura. Celé tělo té osoby bylo zasaženo strašnou nemocí - leprou. Pojídali ho červi. Takže ta osoba přišla za Čaitanjou Maháprabhuem a padla k jeho nohám: "Jsi Nejvyšší Osobnost Božství, prosím, zbav mě tohoto utrpení - prosím!" Ale Čaitanja řekl: "Tys urazil Šríváse Thákura, takže tě nechám pojídat těmito červy po miliony životů!" Také mu však Maháprabhu pověděl, že může jít za Šrívásem a úpěnlivě prosit o odpuštění. Takže za ním šel a Šrívás odvětil: "To nebyl problém, já jsem nepřijal
žádný přestupek." Prostě mu takto Šrívás odpustil a to je to, co dělají vaišnavové - odpouští!

Ale ohrazujeme se v případě, kdy je urážen někdo jiný. Budeme bránit ostatní, avšak sami o sobě smýšlíme: "Kdo jsem já?" Když na mě někdo křičí, myslím si: "Ano, zasloužím si to. Cokoliv mi udělají, já si to zasloužím." Když byl Haridás Thákur bit na dvaceti dvou tržištích, stále zůstával dobrodincem oněch lidí, kteří jej bili. To ukazuje, že oddaní vždy odpouští. Když s námi někdo špatně zachází, navenek to může vypadat jako týrání, ale ve skutečnosti z vnitřních důvodů je to úplně správně a my si to zasloužíme. Musíme takto smýšlet. Když mě střelili do zad, snažil jsem se takhle přemýšlet: "Co jsem udělal, že jsem si tohle zasloužil?" Snažil jsem se vidět, že Krišna je ke mně laskavý, protože mi věnoval tuto speciální pozornost. Musíme se naučit přemýšlet tímto způsobem, když s námi lidé jednají špatně.

ČČ Antya-lílá 7.16, 2. ledna 2015, Simhachalam, Německo

Původní text v angličtině zde.

pondělí 28. listopadu 2016

Důležitá součást štěstí

Jednou součástí štěstí je dávání milosti ostatním - to přináší štěstí. Vždycky, když vidíme, jak potřební lidé dostávají milost, je to velice pěkné a přinese to štěstí. Byli jsme na Ratha Yatře v Newcastelu (Jižní Afrika), kde byl u cesty nějaký pobuda, jenž měl kolem sebe aspoň dvoumetrový alkoholový odér, takže to s ním bylo vážné. Ale když kolem procházel kírtan, vyvolalo to v něm emoce - něco ho udělalo šťastným a začal tančit. Dělal legrační pohyby a tančil celou cestu.

Potom v jednu chvíli začal jeden z oddaných tančit s ním a pak ho najednou tento oddaný vřele objal. Toho chlapíka samozřejmě nikdo hodně dlouho neobjal, takže ho to pozvedlo jako nic jiného, Bože! Byl doopravdy šťastný, protože to bylo už dlouho, co byl někým přijat a ne pouze vyháněn jako pes. "Jdi odsud pryč! Ty zvíře!" Ale poprvé po dlouhé době se zacházelo jako s lidskou bytostí a tato milost ho vyzdvihla; i ten oddaný, který to udělal, byl úplně v extázi!

Já jsem to viděl a trochu se mi z toho zaleskly oči. "Hele, tady se něco děje. Je to něco na transcendentální úrovni. Je to na úrovni neobyčejné šlechetnosti." A kdekoliv vidíme, jak je takto druhým umožněno, aby se povznesli, získáme štěstí!

Zasvěcovací přednáška Ráma Navamí, 8. dubna 2014, Kapské Město, JAR

Původní text v angličtině zde.

sobota 26. listopadu 2016

Nezničitelný účinek zpívání



Když se dopustíte vaiṣṇava-aparādhy, tak neztratíte zbožný kredit z vaší oddané služby. Stále zůstává na vašem duchovním účtu, ale stane se to, že váš bankovní účet je zmrazen. Stejně jako když máte bankovní účet a vláda ho zablokuje a vy se nemůžete dostat k penězům. Takže když se dopustíte vaiṣṇava-aparādhy, vaše bankovní konto s duchovním kreditem je zmrazeno. Pak musíte nějakou dobu trpět a když se tím utrpením očistíte, tak opět získáte ke svému duchovnímu účtu přístup.

Takže když spácháte vaiṣṇava-aparādhu, po nějaký čas trpíte reakcemi a pak můžete pokračovat se vším prospěchem ze všeho toho zpívání. Takže nic nedokáže zničit účinek zpívání, dokonce ani vaiṣṇava-aparādha, ale může vaše bankovní konto zmrazit!

(Soweto, JAR, 15. prosince 2013)

Odkaz na přepis v angličtině je zde.

čtvrtek 24. listopadu 2016

Krišnova společnost

Když se Krišna prochází Vrindávanem jako Mádhava a nese Svou flétnu zastrčenou za opaskem, stromy, jejichž větve jsou obtěžkané květy a ovocem, se snaží dotknout Jeho chodidel. Včely jen opěvují Krišnovu slávu. Bhágavatam říká, že tyto včely ve svém minulém životě musely být velcí oddaní.

Stromy si myslí: "Jsme takoví nešťastníci. Kvůli svým hříšným činnostem jsme se narodili jako stromy, a proto nemůžeme jít za Krišnou při Jeho zábavách v lese."

Samozřejmě Bhágavatam poukazuje na to, že Pán Balarám se modlí, aby se stal stromem ve Vrindávanu, takže jak je tedy možné, že se dopustily hříšných činností a přestupků. Spíše jsou tyto stromy nejšťastnější, protože nakonec je jediný okamžik společnosti Nejvyšší Osobnosti Božství, jediný okamžik oddané služby Nejvyššímu Pánu, tak obrovské štěstí!

I když Krišna chodí okolo těchto stromů jen někdy, pořád jsou v lese Vrindávanu! Nemusí být schopny jít za Ním, ale mohou Ho slyšet. V Mahábháratě je řečeno, že stromy mají oči a uši. Je řečeno, že stromy mohou vidět a slyšet. Takže tyto stromy slyší a vidí Krišnu! Ve skutečnosti je to opravdu příznivé!

Přednáška: Krišnovy zábavy, 6. srpna 2012, Lublaň, Slovinsko

Původní text v angličtině zde.

úterý 22. listopadu 2016

Dnes tě miluji

V tomto hmotném světě je všechno tak hrubé a laciné. Když se tady setkají milenci, hned se naplno objímají - o tom to celé je... Rovnou k akci! Hlavní věc! Neztrácejme čas! Zrychlení z nuly na sto během dvou vteřin, je to tak?! Taková je materiální zkušenost. Hodně rychlá a povrchní se silnými výměnami.

Ale v duchovních láskyplných výměnách jsou věci velmi odlišné. V duchovních láskyplných výměnách  je vše tak smysluplné, že nepatrné malé výměny jsou prováděny znovu a znovu a dávají tolik uspokojení.

Když si Šrímatí Rádhárání uvědomí, že Krišna odešel, nechal ji samotnou a že čelí odloučení, omdlí... Bum! Padne v bezvědomí, a když upadne na zem, jsou tam květiny, jejichž vůně jí připomene Krišnu. Krišna tyto květiny nosil na Své girlandě. Ta vůně pronikne do jejích nosních dírek a ona okamžitě vyskočí v extázi! Takže znovu - je to nepředstavitelné! Neuvěřitelná intenzita!

A tady v hmotném světě máme své nezáživné láskyplné výměny. "Ano, miluji tě..." To je naše úroveň hmotných výměn. Dnes tě miluji a zítra budu milovat někoho jiného, protože jak hluboký je pocit lásky v tomto světě? Velice povrchní!

Přednáška, 7. září 2003, Rádhádéš, Belgie

Původní text v angličtině zde.

neděle 20. listopadu 2016

Věčná služba

Otázka: Mahárádži, já jsem pro Krišnu nic neudělal. Proč by se o mě měl starat?

Co se stalo dlouho předtím bylo tohle... Jednoho dne jsi byl na ulici a nepamatoval sis své jméno. Stál jsi tam, díval ses okolo a nevěděl, jak se jmenuješ nebo odkud jsi. Trpěl jsi amnézií! Ztratil jsi svou paměť a svou identitu. A nějací lidé tě viděli a nějak se o tebe postarali. Všimli si, jakým jazykem jsi mluvil, a někdo, kdo hovořil stejně, o tebe pečoval. Takže jsi tak nějak od té doby žil s touto falešnou identitou. Zvykl sis na to a teď je to skoro jako tvé skutečné já. Avšak předtím jsi ve své skutečné identitě udělal tolik služby pro Krišnu. Tys na to zapomněl, ale Krišna nikdy nezapomíná, protože On žádnou amnézii nemá.

ČČ Madhya-lílá 20.339, 10. října 2015, Sydney, Austrálie

Původní text v angličtině zde.

pátek 18. listopadu 2016

Střízlivá myšlenka

Někdy míváme pochybnosti a myslíme si: “Zpívání nefunguje! Snažím se být oddaným už tak dlouhou dobu a chantuji už tolik let, skoro každý den, ale cítím, že jsem pořád ta stejná pokleslá osoba, jako jsem býval…“

Ale Šríla Prabhupáda řekl: „Jediné vyslovení svatého jména může očistit více hříchů, než jsme schopni spáchat za celý život“

Takže moje jediné vysvětlení je, že nám to zabere trochu víc času, než se úplně očistíme, neboť jsme v tomto hmotném světě již nespočet životů, zaměstnáni nesčetnými hříšnými činnostmi, a nyní jsme očišťováni jako nikdy!

ŠB 6.3.31, 13. srpna 2012, New Vraja Mandala, Španělsko

Přeložila bhn. Eva

Původní text v angličtině zde.

středa 16. listopadu 2016

Potápějící se loď

Pokud člověk chantuje a úmyslně se dopouští hříšných činností, stane se to, že Krišna se stáhne ze svatého jména. Člověk může nadále zpívat, ale zbyde tam jen prázdná skořápka. Takhle můžeme zpívat po mnoho a mnoho zrození a stále nezískat prospěch z takovéhoto zpívání. Měli bychom se tedy snažit vyvarovat hříšných činností. Může se stát, že náhodně upadneme a Krišna nám takovou nehodu odpustí, ale musíme být velice opatrní, abychom zůstali čistí.

Nedávno se mi mnozí oddaní svěřili, že někdy pijí kávu. Říkají: "Mám řídit a potřebuji zůstat vzhůru, takže je to otázka života a smrti. Je to stav nouze!" A jiní říkají: "Pomáhá mi to na trávení," nebo: "Musím dlouho pracovat na počítači a jsem z toho unavený, takže potřebuji něco, co mě nabudí, abych mohl pokračovat." To je hrozné! Co se stalo s tímto hnutím pro vědomí Krišny, že se to sem vloudilo a je na to nahlíženo jako na přijatelné, nedělá se z toho věda...

Ale já z toho dělám velkou vědu! Je to naprostý nesmysl. Jsem z Holandska, což je země lodí. Pokud je v lodi díra a voda se dostává dovnitř tímto otvorem, stane se to, že se ta díra silou vody zvětšuje. Když tedy uděláte díru ve svém duchovním životě a pustíte dovnitř nějakou máju, pak se tam dostane více máji! Nechat vejít trošku máji otevírá dveře další máji, to vám zaručuji.

Přednáška při zasvěcení, 30. července 2016, Londýn, Anglie

Původní text v angličtině zde.

pondělí 14. listopadu 2016

Osmý přestupek proti svatému jménu

Osmý přestupek proti svatému jménu je: "Považovat zpívání Hare Krišna za jeden z příznivých védských obřadů z kategorie karma-kánda." Řekli jsme to už mnohokrát, ale co to znamená... Existují různé významy, které z toho můžeme čerpat, ale hlavní význam, který z toho vyzdvihuji, je: obřad karma-kánda je materiální činnost, védský obřad, který řeší naši hmotnou situaci. Když tedy provádíte obřad karma-kánda, očekáváte příznivost. "Teď jsou všechny mé problémy ty tam. Do mého domu přišel bráhmana a udělal tuto yagnu, takže teď už všechno bude v pořádku!"

Zpívání svatého jména je však transcendentální proces a má jiný účel. Jeho cílem není vyřešit náš hmotný život! Smyslem zpívání je potěšit Krišnu a přitáhnout Jeho milost. A tato Krišnova milost může nebo nemusí vyřešit naši materiální situaci. Můžete říct: "Jsem oddaný, jak se tohle mohlo stát? Jak se mi mohla stát tahle pohroma?" A prostě zanecháte zpívání... Tento proces není určen k tomu, aby vyřešil náš hmotný život. Má nás vzít zpátky ke Krišnovi a oddané službě Jemu.

Jižní Afrika je nebezpečná země, protože je zde spousta násilí. Někteří oddaní tam dokonce byli zavražděni. Vzpomínám si na jeden program, kde se někdo zeptal: "Jak se tohle mohlo stát oddanému? Neochraňuje snad Krišna Své oddané?" A jeden z přítomných sannjásích řekl: "Ne, Krišna vždy ochraňuje Svého oddaného. Krišna však může nebo nemusí ochránit tělo. Vždy ale ochraňuje duši!"

Takto se vědomí Krišny liší od karma-kándy a nevyřeší naše materiální problémy, takže bychom neměli upadnout do této iluze.

Přednáška při zasvěcení, 30. července 2016, Londýn, Anglie

Původní text v angličtině zde.

sobota 12. listopadu 2016

Základ duchovního života

Otázka: Svámidží, můžete mi prosím říct nějaké základy o duchovním životě?

Služte oddaným! To jsou základy. Tam to všechno začíná. A když sloužíme oddaným, sloužíme jejich nohám. Sloužíme lotosovým nohám oddaných, což znamená, že se oddaným klaníme - jak jinak bychom se tam dostali? A klanět se oddaným není jen protahovací cvičení. Klanění se není jen o hrubém těle - klaníme se také svým subtilním tělem. Skláníme před oddanými svou vůli dělat cokoliv, co řeknou. Tímto způsobem přijde vše.

sadhu sanga, sadhu sanga – sarva shastra koya
lava matra sadhu sanga sarva sidhi hoya
(ČČ Madhya-lílá 22.54)

Ze sloužení oddaným vzejde veškerá dokonalost. Tam to vše začíná, to jsou základy - klanět se u nohou oddaných.

Přednáška na nedělním programu, 20. března 2016, Durban, JAR

Původní text v angličtině zde.

pátek 11. listopadu 2016

Odpustit a nechat být...

Otázka: Jak přežít vykořisťování a zneužívání a zároveň se nestát impersonalistou, který se jen všeho zříká? Potřebujeme mít i nadále dobré srdce, abychom milovali Krišnu...

Zneužívání je velice nechutné. Jak jsem řekl dříve: "yayedaà dhäryate jagat," (Bhagavad-gítá 7.5) - v tomto světě existuje mezi živými bytostmi vykořisťování. A je to ještě ohavnější, když takováto vykořisťovatelská mentalita vstupuje do vztahů mezi oddanými. Zároveň se však dá očekávat, že bude existovat. Je to nevyhnutelné, protože jsme si ji s sebou přinesli v našem příručním zavazadle, jako součást našeho hmotného podmínění. Naše znečištění nezmizí. V tomto smyslu se tedy musíme naučit odpouštět. Jedním prvkem odříkání, to, čehož se každý vaišnava musí zříci, je pocit hněvu, pocit "já jsem oběť". U zneužívání jsou dvě strany - násilník a oběť. Mnozí z nás jsou profesionálními oběťmi, žijíce v přesvědčení: "Byl jsem zneužit!" Jak se však můžeme povznést nad tuto léčku? jak se můžeme dostat z téhle klece, klece já-jsem-oběť, která nás na roky zamkla? Klec, jež nám nedovolí  být svobodní a užívat si u Krišnových lotosových nohou, v zábavách a službě Jemu? Jak se můžeme zbavit této mentality oběti? MŮŽE TO UDĚLAT JEDINĚ ODPUŠTĚNÍ.

Odpustit. Musíme být velmi velkorysí a vidět, že mentalita zneužívání je i v nás. Ať už ji necháme do nějaké míry projevit, nebo ji držíme v sobě, tato tendence zde je. Podívejte se na děti - nejsou jen sladké, sem tam jsou i kruté k ostatním dětem. Ještě se nenaučily, jak upravit své chování tak, aby odpovídalo sociální normě být milým a civilizovaným člověkem. Jsou to jen zvířata, kterými jsme všichni. Takže co s tím?

Když se naučíte odpouštět, je to jediný způsob, jak se můžeme povznést nad zbytky vykořisťování, které jsou stále s námi, a jak se uvolnit z oné klece oběti, jež je jako další past.

ČČ Madhya-lílá 25.57, 5. června 2016, Rádhádéš, Belgie

Původní text v angličtině zde.

čtvrtek 10. listopadu 2016

Relativní utrpení

Existoval videoklip o teenagerech v Austrálii, kteří měli velice těžký život - měli iPady s pouze 1 GB paměti! A o sobotách, kdy jejich rodiče jezdili na všechny ty nákupy na celý týden a zajeli s autem do garáže, musely děti odnášet celý ten nákup, celou tu cestu od auta až do kuchyně! Ó můj Bože, jaký to intenzivní život! Takové je tedy utrpení mladé generace v Austrálii (smích).

No, všichni jsme takoví. Všechno je příliš. Kuchyňské dřezy jsou plné špinavého nádobí. Když procházíte domem, prádlo se vrší na židlích, takže si není kam sednout. Je to prostě ztělesnění letargie, lenosti kali-jugy. Máme nekonečný seznam nezodpovězených e-mailů a jsou auta, na které lidé píší: "Chci umýt!" Jen nekonečné příznaky letargie; jako vědomí mokré přikrývky: "Musím něco dělat? Radši bych dělala něco pasivního, něco jako sledování televize nebo hraní počítačových her. Něco, u čeho ve skutečnosti nemusím dělat nic, pokud možno. Něco dělat je tak únavné."

Doufáme, že nám kouzelný charakter přiletí na kouzelném koberci a dá nám úžasnou inspiraci v kírtanech a přednáškách - něco, co nás ponese, něco, co zařídí, abychom se odevzdali. A tak to odkládáme - život za životem. Říkáme: "Já se odevzdám! Ano, chci se odevzdat, ale udělám to zítra." My však musíme prolomit tyhle bariéry teď a sami.

Přednáška na nedělním programu, 3. dubna 2016, Durban, JAR

Původní text v angličtině zde.

středa 9. listopadu 2016

Rovnost bohatství?

Ve svém seznamu pro společnost jako celek Bhíšmadév zmiňuje: "Rozdávat rovnoměrně bohatství." Mluvíme zde tedy o komunismu? Zní to, jako kdyby byl Bhíšmadév předskokanem Karla Marxe... Ne, rovnoměrně rozdávat bohatství znamená, že by neměla existovat nepřiměřená chudoba, nikdo by neměl trpět nedostatkem základních životních potřeb. Neznamená to, že by všichni měli být stejně bohatí, to by nebylo vhodné. Odměna by měla souviset s úsilím, a také je zde vliv karmy - někteří se narodí bohatší a někteří chudší. Tyto rozdíly ve společnosti jsou tedy v pořádku, ale ne pro vykořisťování druhých. Ti, kteří mají bohatství, musí převzít zodpovědnost za blaho druhých.

Šrímad Bhágavatam 1.9.25, 3. září 2016, Kapské Město, JAR

Původní text v angličtině zde.

úterý 8. listopadu 2016

Jedinečnost lidského zrození

Védská kultura říká, že příroda bude reagovat v závislosti na jednání lidí. Chování přírody přímo souvisí s chováním lidí na planetě. To je něco, o čem jsem před tím, než jsem přišel do hnutí pro vědomí Krišny, nepřemýšlel - nikdy mě to nenapadlo. A důvod této závislosti je, že příroda má božský původ - za přírodou je Nejvyšší Pán a vše v tomto světě se děje pod Jeho kontrolou. Jak vysvětluje Bhagavad-gítá: "Ani stéblo trávy se nepohne bez vůle Pána."

Není to tak, že by se Pán osobně věnoval každému aspektu, ne, tyto věci se dějí jednoduše díky Jeho vůli, Jeho přání. Nepotřebuje sedět v řídicí místnosti a ujišťovat se, že se příroda ubírá správným směrem, ona však přesto jedná podle Božího plánu. Jedno nevylučuje druhé.

Není to tak, že nejsme v tomto světě... jsme! Není pravda, že duchovní život znamená, že nejednáme s tímto světem. Samozřejmě, že s ním jednáme - žijeme v něm a musíme se o něj starat, ale není to všechno.

Ve většině tradic, ať už se díváme na další asijské tradice, kde se stal převládajícím hinduismus, nebo na Dálný východ, kde je rozšířený buddhismus, může to být cokoli, a zjistíme, že ve všech těchto druzích tradic je lidská životní podoba považována za jedinečné postavení mezi všemi ostatními formami života! Lidská podoba v tomto smyslu vyniká. V lidské životní formě je člověk zodpovědný za své jednání. To je společné pochopení.

Přednáška, prosinec 2011, Sasolburg, JAR

Původní text v angličtině zde.

pondělí 7. listopadu 2016

Životní lekce

V této kapitole, kdy odchází Bhíšmadév, je ve významu k tomuto verši seznam výzev pro společnost jako celek, jak zlepšit kvalitu jejího života. První výzva je: "Nebýt rozzlobený!" Vzpomínáme si na Upadesamrtu, Nektar pokynů, 1. verš: vaco vegam manasa krodha vegam - člověk musí ovládat tlak hněvu. Takže dokonce i když hněv tlačí, člověk ho nějak musí přemoci. Bhíšmadév také řekl, že aby člověk hněv přemohl, musí se naučit odpouštět, protože je velice obtížné posuzovat dvěma typy poměřování - jeden pro ostatní a druhý pro nás samotné. U sebe máme tolik vysvětlení pro naše chyby. "Vlastně to nebyla moje chyba. Byly to jen okolnosti. Já jsem to takhle neměl v úmyslu..." Zatímco pro ostatní to je: "Jak tohle mohli udělat! To je skandální!" Posuzujeme je jinak a stejné polehčující okolnosti nejsou brány v úvahu, takže Bhíšmadév poukazuje na to, že se musíme naučit odpouštět. Musíme vidět, že ostatní dělají chyby, protože pak můžeme překonat hněv.

Odpouštění není nutně to stejné jako zapomínání. Pokud někdo spáchal nějaký ohavný čin, můžeme odpustit, ale to neznamená, že zapomeneme. Budeme si to pamatovat a také budeme dávat zvláštní pozor - pokud jednou někdo strčí své prsty do cizí pokladničky, potom ho samozřejmě budeme od ní držet v určité vzdálenosti. Odpuštění a zapomenutí tedy nezbytně není to samé. Ovšem také zde může být i bod, kdy zapomeneme, to záleží na závažnosti přestupku.

Někdy je však hněv zapotřebí. Někdy je nutné vyslat signál, že odteď už je to příliš, že tohle musí přestat. BANG, pěst na stůl! Tohle také každý potřebuje. Není to tak, že hněv sám o sobě je špatný. Ti, kteří jsou závistiví, si někdy hněv zaslouží. Ty, kteří závidí oddaným, někdy musíme zarazit hněvem. To je zde také. Bhíšmadév však mluví o nekontrolovaném hněvu. Kontrolovaný hněv má své místo. Šríla Prabhupáda se také občas rozzlobil, ale jeho hněv vždy souvisel s Krišnou a s tím, co bylo pro Krišnu příznivé. Když bylo něco zanedbáváno, Prabhupáda to netoleroval a poukázal na to.

Šrímad Bhágavatam 1.9.25, 3. září 2016, Kapské Město, JAR

Původní text v angličtině zde.

sobota 5. listopadu 2016

Kouzlo

„Šestnáct kol hotových! Je to za mnou! Nejšťastnější chvíle dne!“ Je tohle váš duchovní život? Takhle praktikujeme každý den? Bylo mezi nimi nějaké pozorné kolo? Dokážete si vybavit jeden moment, kdy bylo dnes vaše zpívání pozorné? Dokážete si vybavit jednu chvíli, kdy jste při pozorném zpívání opravdu něco ke Krišnovi cítili?

Rúpa Gósvámí řekl: „Dejte mi milióny uší a milióny jazyků, když zpívám Hare Krišna!“ Tehdy se vše stane magickým, tehdy se vědomí Krišny stane kouzelným. Věci se stanou magickými, když je milujeme. Cokoli, co děláte jen z povinnosti, magické není. Je to magické jen tehdy, když to milujeme. A čím víc to milujeme, tím větší kouzlo to má!

Když dojdeme na hranici své lásky ke Krišnovi, co pak budeme dělat? Dříve nebo pozděi, ať už jsme kdokoli, všichni dojdeme na hranici naší lásky ke Krišnovi a co budeme pak dělat? Pak se obrátíme na Pána Čaitanju a vezmeme si jeho kouzlo, kouzlo dotknutí se dalších lidí, kouzlo dávání vědomí Krišny lidem. A když vidíme, že se mění, pak je to úžasné. Když skutečně změníte něčí život a výsledkem je, že se ta osoba obrátí ke Krišnovi, ve vašem srdci se něco stane! Něco se dostane skutečně hluboko a dotkne se to vašeho srdce. Nadchnete se a cítíte se tak, jako nikdy předtím a jen pokračujete ve svém vědomí Krišny. Toto je kouzlo, které nám dal Šríla Prabhupáda, protože když dojde na lásku ke Krišnovi během našeho zpívání, není jí mnoho.

Proto pokud jsme schopni vidět kouzlo rozdávání milosti, pak se srdce promění. Když jsme zaneprázdnění službou Krišnovi, zaneprázdněni rozdáváním Krišnovy milosti, pak automaticky skácíme strom samsáry (hmotné existence). Takto se vše stane automaticky. Tímto způsobem je ten prastarý příklad z Upanišad, příklad banjánového stromu, což znamená „strom bez zítřka“, jednoduše pokácen oddanými Čaitanji Maháprabhua. To je ta úžasná milost, která spočívá  na tomto hnutí pro vědomí Krišny!

20.března 2016, Durban, JAR, přednáška při nedělním programu

Přepis v angličtině najdete zde.