pondělí 13. května 2019

Očištěná přirozenost

Ekalavja se sám snažil zdokonalit svou lukostřelbu a zdálo se, že je dokonce ještě lepší než Ardžuna. Ale výsledkem bylo, že mu Drónačárja vzal jeho palec. Takže my se nestáváme Ekalayjou - ne. Nemůžeme napodobovat Krišnu; Krišnovi můžeme pouze sloužit. Nemůžeme napodobovat ani Ardžunu. Ardžuna je Krišnův věčný společník, a my jednoduše následujeme ve stopách. Naše cesta není anukāra - napodobování, ale anusārataḥ - následování.

Anusārataḥ znamená následovat ve šlépějích. Nemůžeme nikoho napodobovat; musíme být námi samotnými a následovat ve stopách předešlých vaišnavů. měli bychom vědět, že každá osoba má jedinečné atributy, jedinečné vlastnosti, a Krišna má s každým z nás nějaký záměr. Jsme nástroji a každý z nás má určitou vlastnost, která se časem projeví. Takže buďte sví. Jste hodnotní a máte použít to, co máte - všechno!


Co zmůže potlačování? Nebudeme potlačovat naši povahu a napodobovat někoho jiného. Buďte kým jste, ale očišťujte se. Kavi Karnapura říká, "Buďte přirození, ale očisťěte svou přirozenost." Očistěte svou povahu, potom se charakteristiky, které máme, stanou dokonalými. A jak se očistíme? Díky anusārataḥ  - následováním.


Dokonce i Krišna jedná příkladně. V sedmdesáté kapitole Krišna knížky jsou pěkně popsány Jeho denní činnosti. Krišna rozdává milodary bháhmanům. Ráno
se dívá na sochy krav a další příznivé předměty. Můžeme tedy následovat ve stopách Krišny a vaišnavů.


Kadamba Kánana Svámí, Vrindávan Indie 4.dubna 2019, SB 8.17.25-27


Odkaz na přepis v angličtině najdete zde.

pondělí 6. května 2019

Úplné štěstí


V Navadvípu, předtím, než přijal sannjás, byl Pán Čaitanja známý pod dvěma jmény - jako Nimái nebo Višvambar. Vašvambar bylo jeho původní jméno, znamenající udržovatel celého vesmíru. V Čaitanja Čaritámritě je řečeno: Přemýšlel, "Jak mohu být nazýván Višvambara, udržovatel celého vesmíru, pokud lidem nedám úplné štěstí?" Jak můžete říct, že někoho udržujete, pokud je jen krmíte a poskytujete jim střechu nad hlavou, jen jim poskytujete oblečení? Jak můžete říct, že je zaopatřujete?
Člověk může říct, že někoho z
aopatřuje, jen pokud je ta osoba zcela šťastná. Ale to není tak jednoduché. Kdo je úplně šťastný?
Jediným způsobem, aby byl někdo zcela šťatsný, je dát mu lásku k Bohu! Proto je Višvambar ten, kdo dává všem lásku k Bohu.

(Kadamba Kánana Svámí, Durban, JAR, 8.března 2019, Kendra Namahatta)


Odkaz na přepis v angličtině najdete zde.

sobota 20. dubna 2019

Revoluční duch


V úvodu ke Šrímad Bhágavatamu Šríla Prabhupáda cituje velmi známý verš (ŠB 1.5.11):

tad-vāg-visargo janatāgha-viplavo
yasmin prati-ślokam abaddhavaty api
nāmāny anantasya yaśo ‘ńkitāni yat
śṛṇvanti gāyanti gṛṇanti sādhavaḥ


Je to tento verš, ve kterém se hovoří o viplavo, revoluci, což mě přitahuje, protože mám rád revolučního ducha, ducha provádění změn, něco dynamického. Prabhupáda říká, že tou věcí, která tuto změnu přinese, je diskutování o Krišnovi.


Znamená to, že kdekoli jsou oddaní, kteří zpívají jména Boha, mohou způsobit revoluci ve svedené civilizaci kráčející špatným směrem. Kde budou diskutovány sloky o Krišnovi, tam bude změna. A takové verše poslouchají a zpívají lidé, kteří jsou zcela upřímní, i kdyby verše byly nedokonale sepsané.


Někteří oddaní identifikovali, že tento verš je tím, který předpovídá misi Šríly Prabhupády, protože říká, že obzvláště skrze Šrímad Bhágavatam se svět změní. A Prabhupáda do západního světa přivezl Bhágavatam, nikoli Gítu. Truhly, které s sebou vzal na Džaladútu, obsahovaly sety Bhágavatamu. Jeden set prodal kapitánovi Džaladúty a později prodal další sety.
Chystal se dávat přednášku v Pensylvánii, když přišel jeden muž, posadil se vedle něho a diskutovali spolu. Byla to pěkná konverzace a když přišel čas, aby Prabhupáda mluvil, požádal toho pána, aby mu pohlídal jeho krabici s knihami. Po přednášce ho Prabhupáda poprosil, aby krabici otevřel a podržel knihy. Prabhupáda vysvětlil, co je to za knihy, a potom řekl, že kdokoli, kdo o ně bude mít zájem, má jít za tím mužem a dát mu peníze.
Prabhupáda ho prostě zaměstnal a takto uvedl Bhágavatam do praxe tím, že někoho zaměstnal v oddané službě. Nebyla to jen suchá lekce, ale skutečná lekce. Než si to ten člověk uvědomil, byl zaměstnán v oddané službě. To byla Prabhupádova tendence - tak či onak všechny zaměstnat v oddané službě.


(Kadamba Kánana Svámí, 14.března 2019, Durban, JAR, Lotus Park Nama Hatta)  



Odkaz na přepis v angličtině je zde.

úterý 16. dubna 2019

Nedostatek lásky

Když po planetě chodil Madhávendra Purí, nikdy nepotkal nikoho, kdo by měl stejnou hloubku lásky ke Krišnovi, jako měl on. Je úžasné, že lásku k Bohu, kterou později učil Šrí Čaitanja Maháprabhu, se již o dvě generace před ním projevila v Mádhavendrovi Purím. 
Mádhavendra Purí očekával sankírtanové hnutí Šrí Čaitanji Maháprabhua a zažíval tu největší extázi. 
Mádhavendra Purí potkal mnoho lidí (jak je popsáno v Čaitanja Bhágavatě), kteří byli velice zbožní, kteří striktně následovali závěry písem, kteří dle náboženství chodili do chrámů a neustále prováděli uctívání. V tomto smyslu bychom řekli, "Ach, jsou to velmi dobří oddaní. Jsou to velice vážní a velmi odevzdaní oddaní." Z naší perspektivy bychom je umístili hodně nahoru. Ale z perspektivy Mádhavendry Purího se jim nedostávalo lásky. To v našich duchovních životech také zažíváme.
(Kadamba Kánana Svámí, 4.srpna 2018, Vrindávan, Indie, Bhagavad-gíta 4.9)

Odkaz na přepis v angličtině najdete zde.

úterý 9. dubna 2019

Oceán nektaru


Vlny bičující Džaladútu byly nepředstavitelně silné, a Prabhupáda byl velmi nemocný ze zmítání se v Atlantickém oceánu kvůli vlnám a větru. Prabhupáda prodělal infarkt. Poté se modlil ke Krišnovi a uviděl Krišnu. Krišna vesloval na lodi a řekl, "Neměj obavy, všechno bude v pořádku."
Potom se oceán uklidnil, byl úplně pokojný. Později kapitán řekl, "Svámídží, musíte s námi jet zase, protože ještě nikdy jsme neměli tak klidnou plavbu přes Atlantik. Prosím, pojeďte s námi zpět."


Když byl Prabhupáda na lodi, četl Čaitanja Čaritámritu, a říkával, že to byla jeho jediná útěcha. Obracel se ke Krišnovi a k šástře. Proto se transcendentální oddaný jednoduše obrací k šástře a nachází tam Krišnu. Tak to je vždy. V každém okamžiku se člověk může uchýlit k šástře a prostě v ní nalézt Krišnu. 

Ale Krišna se potom také oddanému vyjeví. Takto čistý oddaný vidí Krišnu stále, někdy skrze šástru, někdy skrze svaté jméno, někdy skrze kírtan, a někdy se Krišna osobně vyjeví přímo. Ale vše vyjde nastejno a vše je inspirující a vše uspokojuje srdce. Ať už o Krišnovi čteme, ať zpíváme svaté jméno Krišny při japě nebo v kírtanu nebo o Krišnovi mluvíme, vše nás vyživuje.
 
Když jste na moři a zažíváte neustálý pohyb, pak i když přijdete na pevninu, cítíte, že se země hýbe. Stejným způsobem - i když přijde transcendantální lodivod do světa máji, přesto zažívá extázi toho, že je na moři. Vše si s sebou přináší z oceánu nektaru.


(Kadamba Kánana Svámí, 14.března 2019, Durban, JAR, Lotus Park Nama Hatta) 


Odkaz na přepis v angličtině je zde.

pondělí 1. dubna 2019

Víc a víc...

V Nektaru oddanosti je zmínka o sāndrānanda-viśeṣātmā,’ že musíme oddanou službu více zahustit.
Jedním z příznaků bhávy je avyartha-kālatvam (ČČ. Madhya 23.18-19) –   nepormarnit ani okamžik. V Čaitanja-čaritámritě je řečeno, že když společníci Pána Čaitanji přijímali prasádam, zpívali mezi žvýkáním svaté jméno. Takže neplýtvali ani okamžikem; jejich oddaná služba byla velmi hustá.

Také je řečeno, že oddaná služba musí být ahaituky apratihatā – musí být nepřerušovaná a nemotivovaná (SB 1.2.6). Ale naše oddaná služba přerušovaná je, "To byla dřina; teď si můžu trochu odpočinout." O hodinu později, "Tak jo, ještě trochu oddané služby." Za chvíli, "Ach, teď si mohu dát přestávku. Teď si můžu hrát s telefonem." Tak nějak stále svou službu přerušujeme.

Šríla Bhaktivinód Thákur říká, "Pokud to chceme překonat, tak musíme zvýšit naše zpívání jako pokus tuto službu více zahustit. Nebo bychom měli přidat v našem kázání." Z příkladu Šríly Prabhupády vidíme,  že důraz je více na kázání než na bhajan; on v každém okamžiku neustále kázal. To znamená to zahuštění - tak či onak zvýšit naše zapojení pomocí naslouchání a zpívání, v devíti procesech oddané služby a v kázání vědomí Krišny. Ten průlom přijde hlubokou připoutaností.

Je řečeno, že ať máme jakékoli plody lásky k Bohu, když je rozdáváme, budeme mít ještě více než jsme měli předtím. Proto můžeme zvýšit naše daivi-sampad, naše duchovní bohatství, a potom se zvýší naše inspirace. To je náš proces - tak či onak růst. Je zajímavé, že v hmotném odvětví je jakákoli práce, kterou děláte, na začátku těžká a musíte pracovat usilovně. Ale po nějaké době se z vás stane expert a vaše práce pak vyžaduje méně úsilí. Ale v duchovním životě je to naopak. Jak jde čas, je třeba více úsilí. Na začátku nemusíme vynakládat takové úsilí, ale časem chce dychtivost víc, sāndrānanda-viśeṣātmā, musíme to více zahustit. 



(Kadamba Kánana Svámí, 4.srpna 2018, Vrindávan, Indie, Bhagavad-gíta 4.9)



Odkaz na přepis v angličtině je zde.

úterý 26. března 2019

Oceán transcendentálního nektaru


Někdy cítím, že chrám je transcendentální, Bhagavad-gíta je transcendentální, svaté jméno je transcendentální a oddaní jsou transcendentální. Vše je transcendentální, až na mě, já transcendentální nejsem. Ale do určité míry jsme všichni povýšeni na transcendentální úroveň, protože zpíváme Hare Krišna, přijímáme Krišna prasádam a zaměstnáváme se v oddané službě. 
Proto skrze nás někdy jedná transcendentální energie, a potom jsme na transcendentální úrovni. Jindy, když na transcendentální úrovni nejsme, vrátíme se ke kvalitě dobra. Takto jsme mezi transcendencí a kvalitou dobra. Někdy jsme v jednom a jindy v druhém.

V kvalitě dobra se díváme z perspektivy filozofie. V transcendenci jsme jednoduše pohrouženi v láskyplnné službě Krišnovi, ve vychutnávání té služby a vychutnávání popisů Krišny:
 vayaṁ tu na vitṛpyāma
uttama-śloka-vikrame
yac-chṛṇvatāṁ rasa-jñānāṁ
svādu pade, 
(SB 1.1.19).

Je řečeno, že v tomto stadiu začneme naprosto vychutnávat naslouchání o Krišnovi na každém kroku a v každém okamžiku. Je to prostě nekončící zážitek požitku. Máme chvilky, kdy se cítíme inspirovaní a cítíme, že vědomí Krišny si můžeme velice vychutnávat.
Potom máme chvíle, kdy vnímáme vědomí Krišny jako odříkání. V tu dobu sestoupíme na úroveň kvality dobra.
tapo divyaṁ putrakā yena sattvaṁ
śuddhyed yasmād brahma-saukhyaṁ tv anantam (SB 5.5.1)


Jak řekl Ṛṣabhadeva svému synovi, poté se to stává tapo divyaṁ, neboli odříkáním za božským účelem.
Ale jindy je to prostě premāmṛta-mahāmbudhe, když jsme jednoduše pohrouženi v oceánu transcendentálního nektaru. Esencí tohoto hnutí je oceán transcendentálního nektaru.


(Kadamba Kánana Svámí, 4.srpna 2018, Vrindávan, Indie, Bhagavad-gíta 4.9)


Odkaz na přepis v angličtině najdete zde.


čtvrtek 14. března 2019

Nejvyšší chuť


Zábavy Krišny mají větší moc polapit srdce než jakékoli jiné zábavy. Proto rozvinout lásku ke Krišnovi je obzvláště snadné, protože Šrí Krišna je všepřitažlivý a Jeho zábavy jsou zvláště sladké. To, co nám Pán Čaitanja dal, je plné chuti a bez kompromisu - je to nejvyšší chuť. Chuť je zvláštním ryem hnutí Pána Čaitanji. 
V Čaitanja Čandrámritě Prabódhananda Sarasvatího je vznesena otázka: “Kde najdete takové odříkání jaké mají společníci Čaitanji Maháprabhua?”
Ano, a proč je tomu tak? Protože je to odříkání založené na blaženosti. Když jste zcela blažení v nějaké činnosti, nemáte zájem o nic jiného. Ani nad tím nepřemýšlíte. Představte si, že jsme zcela ponořeni ve velmi blažené činnosti a přijde nejaký obchodník a řekne, “Chceš tohle?”
“Co? Ne!”
Takto nemá mája co nabídnout.
Je vysvětleno, že virakti vaišnavy je jako proces jedení. Když je člověk sytý, nemá už zájem o nic, ani o ty nejlahodnější věci. Věci, který by se normálně zdály přitažlivé, přitažlivé nejsou. Proto ten, kdo je ponořen v lásce k Bohu a má tu chuť, nemá žádný zájem o světské požitky. Tak můžeme být na úrovni odříkání, která je jinak takřka nemožná pro jakéhokoli jogína, který by musel projít velkými těžkostmi, velkou bolestí, spoustou odříkání, a následovat velmi strohý program. Proto

je chuť ústředním faktorem. Je to zdroj naší síly.

(Kadamba Kánana Svámí, 4.srpna 2018, Vrindávan, Indie, Bhagavad-gíta 4.9).


Odkaz na přepis v angličtině je zde.

pondělí 11. března 2019

Zásadní pochopení


V Německu mluvil Šríla Prabhupáda s profesorem Durkheimem. Během té diskuze probírali, jak je duše věčná a jak se liší od těla. Prabhupáda řekl, "Tělo ve skutečnosti neumírá, jelikož není nikdy živé. Nikdy nebylo naživu. Je to duše, která je živá, a která tělem pohybuje a oživuje ho. Ale jinak živé není."
Samozřejmě, jako podmíněné duše - tato filozofie je něco, co si můžeme jenom připomínat a vědět o tom, protože zrealizovat to není tak jednoduché. Skutečně to zažít je ve skutečnosti velmi obtížné. Ale vidíme, že některé velké osobnosti jsou zcela dhíra - úplně nerozrušené. Nemají absolutně žádný vztah s hmotnou energií. 


Ve Šrímad Bhágavatamu je příklad mudrce Dadhīciho (šestý zpět). Víme, že polobozi mají o mnoho vyšší úroveň požitku než lidské bytosti. Mají velmi dlouhý život a velmi pěkný standard požitku, ale je tu jeden problém - démoni. Démoni stále útočí, takže existuje neustálá válka a boje. Při jedné příležitosti polobozi potřebovali zbraň, která měla být vyrobena z kostí Dadhīciho, který vykonal mnoho odříkání. Proto za Dadhīcim šli a poprosili, "Můžeš nám dát své kosti?" 
Ve většině případů když lidé chtějí naše kosti, nejsme tak dychtiví naše kosti dát! Ale v případě Dadhīciho mu na tom vůbec nezáleželo. Byl připraven ty kosti dát. Řekl, "Jen chvíli počkejte. Nechte mě opustit tělo a potom si můžete vzít mé kosti." Neměl žádnou připoutanost k tělu; vůbec žádnou připoutanost k tělu. Pro vaišnavu je zásadní ztotožňovat se s tím být služebníkem Krišny a jednoduše započít oddanou službu.

anarthopaśamaṁ sākṣād
bhakti-yogam adhokṣaje, (SB 1.7.6).


Ta oddaná služba potom odstraní všechny anarthy - všechny nežádoucí věci, k nimž patří ztotožňování se s tělem.
Takže na začátku můžeme filozoficky chápat, že nejsme toto tělo, ale ve skutečnosti to nedokážeme zrealizovat. Je těžší to realizovat, když nás vezou na operační sál - v tu chvíli můžeme mít vyšší krevní tlak než obvykle. Proto je těžké plně zrealizovat tuto odpoutanost. Ale filozoficky to chápeme a potom se zaměstnáme v oddané službě. Je to skrze oddanou službu, kdy skutečně zrealizujeme tento zážitek brahma-bhūtaḥ, že nemáme nic do činění s hmotnou energií - v pokročilejším stadiu oddané služby. A je to v tomto stadiu, kdy se zaměstnáme plně v oddané službě, protože tyto dvě věci se navzájem povzbuzují. Dokud jsme do určité míry v tělesném pojetí života, nejsme schopni plně se spojit s Krišnou. Částí pochopení Krišnovy povahy je také pochopení naší vlastní povahy jako jeho nedílných součástí - jeho vibhinamsa  - jeho oddělených částeček,sat-cid-ananda, stejně jako je Krišna sat-cid-ananda. Potom můžeme realizovat svůj potenciál. Když ho nerealizujeme, pak jsme v iluzi.
a jako takoví jsme stejné povahy -


(Kadamba Kánana Svámí, 4.srpna 2018, Vrindavan, Indie, Bhagavad-gita 4.9)


Odkaz na přepis v angličtině je zde.

pondělí 25. února 2019

Kultura Bhágavatamu


bhyāsa-yoga-yuktena
cetasā nānya-gāminā
paramaṁ puruṣaṁ divyaṁ
yāti pārthānucintayan, (Bhagavad-gita 8.8)


Krišna v Bhagavad-gítě říká, že pravidelnou praxí nabízení všeho ve službě Jemu se staneme silnými. Proto je velmi hezké, že máme komunity oddaných a když je navštívíte a vidíte ty děti, myslíte si "Jak je to pěkné takto vyrůstat, s Božstvy a se Šrílou Prabhupádou..." To je tak dobrý start. Vždycky jsem si myslel, že je to dobré místo. Dobré místo je založeno na kultuře Bhágavatamu, kde se diskutuje o Bhágavatamu,


mac-cittā mad-gata-prāṇā
bodhayantaḥ parasparam, (Bhagavad-gita 10.9)

Když jsou oddaní pohromadě, rádi diskutují o Krišnovi. Mluvíme o Bhágavatamu a snažíme se žít podle Bhágavatamu, potom budeme mít velmi úspěšnou komunitu - to je ten klíč!


(Kadamba Kánana Svámí, 5. února 2013, Praha, Česká republika, Šrímad Bhágavatam 7.10.43-44)

Odkaz na přepis v angličtině najdete zde.

pondělí 4. února 2019

Služba oddaným


Otázka: Do určité míry můžeme chtít stát se čistými oddanými, ale jak můžeme tuto touhu víc upevnit?

Šríla Prabhupáda vysvětluje, že vše se hýbe podle chuti, protože když chybí chuť, je velmi těžké cokoli dělat. Šríimad Bhágavatam 1.2.16 říká: śuśrūṣoḥ śraddadhānasya, vāsudeva-kathā-ruciḥ, syān mahat-sevayā viprāḥ, puṇya-tīrtha-niṣevaṇāt.
Měli bychom sloužit vaišnavům a tím způsobem získáme chuť naslouchat o Krišnovi. Jak máme jednou chuť naslouchat o Krišnovi, pak přijde ta touha. Jelikož nasloucháním o Krišnovi se stane touha stát se čistým oddaným silnější. Proto vše začíná službou vaišnavům.

Otázka: Co obnáší být čistým oddaným?


První věc je sloužit čistému oddanému, ale ne jen sloužit čistému oddanému trochu. Ne! Znamená to dát čistému oddanému svůj život, chápat, "Jsem majetkem toho čistého oddaného!" Tak se člověk stane čistým oddaným. To je první věc. Ado guru-padasraya  (Čaitanja Čaritámrta Madhya 22.115) - nejprve bychom se měli stát vlastnictvím čistého oddaného.

(Kadamba Kánana Svámí, 1.prosince 2014, Majápur, Indie, Šrímad Bhágavatam 6.1.50)


Odkaz na přepis v angličtině je zde.

pondělí 28. ledna 2019

Je Bůh daleko?


Po celém světě je mnoho lidí, kteří se hlásí k nějakému náboženství a uctívají Boha. Mluví o důvěrnosti a tom, jak se dostat blízko. Jednou jsem připravoval seminář na téma modlitby a o modlitbě jsem vyhledával všemožné věci. Podíval jsme se na internet, jestli bych tam našel něco obecného o modlitbě a našel jsem citát jednoho křesťanského kněze, který řekl, "Kdykoli se modlím, uvědomím si, jak daleko jsem od Boha..."
Když jsem to přečetl, pomyslel jsem si, že my to tak nemáme! Kdykoli se modlíme, cítíme se být velmi blízko Krišnovi! My všichni, ačkoli nejsme příliš velcí oddaní a přestože nemáme ke Krišnovi moc lásky, necítíme, že bychom byli tak daleko. Krišna je tady! Když před Pánem tancujeme, víme, že je právě tady. To je vědomí Krišny; je okamžitě velmi důvěrné. Velmi důverný vztah s Krišnou.


(Kadamba Kánana Svámí, 5.dubna 2010, Durban, JAR, přednáška na Ratha-játře)


Odkaz na přepis v angličtině je zde.

čtvrtek 24. ledna 2019

Věk odpuštění

Nesmíme slepě následovat, ale vždy používat naši inteligenci, abychom hluboce pochopili naši filosofii a všechny příběhy z různých věků. Ve dřívějších dobách byly možné dost neobyčejné věci. V těch časech měli mudrci úžasné síly a zbožnost byla velká věc.

Ale teď žijeme v jiné době. První zásadou tohoto věku je odpuštění, kšama; to je podstata. Pokud není odpuštění - zapomeňte na to! Pokud nejste schopni odpustit, pak nemůžete být oddaným, jelikož to nebude fungovat. Tolik lidí nám dělá různé věci a dříve nebo později to udělá nějaký oddaný. Přemýšleli jste o věcech, které vám udělali oddaní? Oddaní, víte co - s tilakem a korálky na krku - jak se k vám někdy chovali? Ale je vyžadováno odpuštění, jelikož jak můžeme žít mezi oddanými bez odpuštění? Faktem je, že všichni jsou tak hříšní, tak pokleslí, proto učit se odpouštět je velice hluboká věc.

Ve Šrímad Bhágavatamu Bhíšmadév říká, že aby člověk překonal hněv, musí se naučit odpouštět, protože bez odpuštění nějaký hněv zůstává. Jsou různé druhy hněvu - nejdřív je hněv horký, jako pěstí do stolu "A už dost!" Potom je další hněv, chladný, když srdce zmrzne a člověk řekne, "Pro tohohle není žádná milost!" Ledový hněv ve zmrzlém srdci. 
Proto musíme ostatní vidět skrze náš vlastní příklad a zeptat se sami sebe, kdo je mezi námi ve skutečnosti dokonalý, kdo nikdy neudělal chybu? Kdo nikdy nikomu nic špatného neudělal? Pokud je mezi námi anděl, ukažte nám prosím svá křídla! Takže můžeme vidět, že to není proveditelné. Proto pokud k ostatním přistoupíme skrze náš vlastní život a skrze to, jak my sami jsme jednali s ostatními, je jednodušší odpouštět.


Jsme naplněni slabostí, tudíž odpouštět znamená přijmout slabost v ostatních, že dělají chyby a že nejsou dokonalí. To se vlastně dá v tomto věku kali čekat, jelikož v tomto věku je slabost charakteru naším největším problémem. Jsme slabí - nemáme žádné odhodlání, žádnou zbožnost, jsme namyšlení, nedokážeme příliš tolerovat, jsme líní a nechceme moc tvrdě pracovat, nejsme příliš učení ale zároveň si myslíme, že víme všechno.
Toto jsou všechno typické věci, které každý má - každý! Není to tak, že by se někdo lišil, ale každý si myslí, "Já to vím moc dobře! Proč mi to říkají, když už to vím? Co mohu dělat, když mi to Krišna dal, že ty věci vím!" Prvotní příčina naší hmotné choroby se manifestuje když přemýšlíme, " Já vím!" Protože když takto přemýšlíme, stane se to takovým zvykem dělat si naše vlastní věci a nepřijímat správné vedení.

(Kadamba Kánana Svámí, 2.ledna 2015, Simhačalam, Německo, ČČ Antja 7.16)


Odkaz na přepis v angličtině je zde.

pondělí 14. ledna 2019

Vjása púdža 2019

Blíží se vjása púdža Jeho Svatosti Kadamba Kánana Svámího!

Pro ty z vás, kteří jste ještě nezaznamenali letošní termín, tady je:

  • Pátek 26.dubna – příjezd a začátek festivalu
  • Sobota 27.dubna – Kingsday harinám v Amsterdamu
  • Neděle 28.dubna – vjása púdža festival
  • Pondělí 29.dubna – workshop a zasvěcení
  • Úterý 30.dubna – odjezd
Registrace začne 1.února.

Nyní je nejvyšší čas napsat váš offering! Pokud jste to ještě neudělali, uzávěrka je 1.února. Po tomto datu již váš offering nebude součástí tištěné Vjása púdža knihy pro Maharádže.

Kadamba Kánana Svámí kí džaj!

pondělí 7. ledna 2019

Zpíváním proti poklesnutí


Zpíváme Hare Krišna mahá-mantru, jelikož je řečeno, že zpíváním těchto šestnácti slabik bude zničen všechen vliv věku Kali. Pod vlivem Kaliho úplně degradujeme. Nedovolené činnosti, jako je jezení masa, hazardování, intoxikace a nezákonný sex, ve světě bují. Den za dnem jsme více a více stahováni dolů a víc a víc poklesáváme a noříme se do bažiny utrpení. Ale zpívání Hare Krišna nás může od všeho tohoto utrpení osvobodit. Proto musíme zpívat Krišnovo jméno, jak je doporučeno v Kali-santarana Upanišadě: Hare Kršna Hare Kršna Kršna Kršna Hare Hare, Hare Rama Hare Rama Rama Rama Hare Hare.

(Kadamba Kanana Svámí, listopad 2015, Vrindávan, Indie, video rozhovor)

Odkaz na přepis v angličtině je zde.
 

čtvrtek 3. ledna 2019

Proč miluji kírtan


Proč miluji kírtan? Nevím, jestli kírtan miluji, ale jsem na kírtanu závislý! Láska je tak velké slovo, že se bojím ho použít, protože láska znamená, že Krišna je skutečně pro nás vším. To říct nemohu, ale tak či onak jsem vyvinul nějakou připoutanost ke kírtanu. Je řečeno, že ze všech hmotných prvků je nejsubtilnější éter a v éteru je přítomen pouze zvuk, zatímco v ostatních sférách je hmat, chuť, vůně...ale v éteru je pouze zvuk. Proto je řečeno, že je zvuk nejblíže duši.
Vždy jsme měl rád hudbu, ale když se k ní přidalo svaté jméno, stala se dokonalou, jelikož Krišna se od svého jména neliší. Proto zpíváním jmen Krišny za pomoci krásných melodií získáváme společnost Krišny, a melodie přinášejí různé nálady a rásy, takže je jednoduší ke Krišnovi přistoupit. Proto mám rád kírtan.

(Kadamba Kánana Svámí, listopad 2015, Vrindávan, Indie, rozhovor)

Odkaz na přepis v angličtině je zde.