čtvrtek 5. prosince 2019

Jen jeden život

Každý oddaný je jednotlivec. Nejsme všichni stereotypní - stejně chodící a pronášející Hare Krišna stejným způsobem. Ne, jsme individuality, které mají splnit svou úlohu a učinit svůj příspěvek. K tomu jsme určeni. To je vyšší plán.
Ale když Prabhupáda řekl, "Prosím, dejte mi jen tento jeden život," místo toho, abychom se jen snažili být tím, kým chceme, o čem sníme, v co vždy doufáme...na jeden život buďte jen Krišnovým nástrojem. 


(Kadamba Kánana Svámí, 5.srpna 2012, Stockholm, Švédsko, Šrímad Bhágavatam 1.13.3-4)


Odkaz na přepis v angličtině najdete zde.

úterý 26. listopadu 2019

Naslouchání o Krišnovi

Jediný způsob, kterým můžeme dosáhnout čistoty, skutečné čistoty, je sdružování se s Krišnou. To je moc pěkné. Takže tím, že budeme neustále zaměstnáni rozjímáním o zábavách a úžasných činnostech Pána, se dozajista osvobodíme od veškerého hmotného znečištění. Šríla Prabhupáda nám nedal Krišna knížku proto, abychom jí nikdy nečetli, protože jsme neustále zaneprázdněni...no službou. Hýbeme koštětem a papíry a knihami a hrnci a pánvemi a vonnými tyčinkami a zvonečky, což je samozřejmě přímější - vonné tyčinky a zvonečky... Ale on nám dal i Krišna knížku, abychom přímo četli Krišna knížku a přímo četli o Krišnovi a když to děláme, cítíme se velmi očištěni, je to moc pěkné. Je to konejšivé, uklidňuje nás to... Mám ty originální nahrávky z diktafonu, kde Prabhupáda namluvil Krišna knížku. Slyšíte, jak Prabhupáda mluví, celou kapitolu, není to jako přednáška, není to tak živé, není v tom taková dramatičnost, jen jasným tónem překládá, je to klidné, velice příjemné takhle naslouchat Krišna knížce...
...V Krišna knížce slyšíme velice transcendentální popisy o Krišnových přímých činnostech. A to je velmi pěkné. Tento druh meditace je za všemi starostmi a námahou. Je moc dobré, když takto trávíme čas. Když v našem hnutí potkáme další oddané, tak často mluvíme o ISKCONu. Tématem diskuze je ISKCON. Potkáte někoho, koho jste dlouho neviděli: Co se děje v ISKCONu? Velký svět ISKCONu. Co by se mělo v ISKCONu dít, co by se v ISKCONu dít nemělo, co by se v ISKCONu mohlo dít, co bychom chtěli, aby se v ISKCONu dělo a tak podobně. Častokrát, tolikrát mezi sebou jako oddaní rozebíráme tato témata. Samozřejmě, ne že by to nebylo transcendentální. Je to transcendentální, ale není to vždy konejšivé pro srdce...někde to dokonce srdce znepokojuje...a taky hlavu, někdy nás z toho bolí hlava. Ale když nasloucháme přímo o Krišnovi, tak to je skutečně velice uklidňující...
 

pondělí 18. listopadu 2019

Oddaný specialista


Máme své povahy a přirozeně tíhneme k určitému druhu služby; to je v pořádku. Neměli bychom se ale stát specialisty a říct, "Já mohu dělat jenom toto a nic jiného!" Když je potřeba, musíme být schopní dělat úplně cokoli. To je oddaný - jelikož služba je tím, co je důležité. Je to Krišna, kdo je důležitý a cokoli On potřebuje, to musíme udělat!


(Kadamba Kánana Svámí, 31.března 2014, Kapské Město, JAR, Šrímad Bhágavatam 9.5.1)


Odkaz na přepis v angličtině najdete zde.

čtvrtek 7. listopadu 2019

Už žádné utrpení


Musíme rozvinout duch soucitu. Soucit je v jednom smyslu přirozený, protože my sami zažíváme v tomto světě utrpení a známe bolest pocházející z utrpení. Proto když vidíme, jak někdo prochází tím, čím my, pak je zde soucit přítomen přirozeně. Takže nejdřív je potřeba, aby člověk věděl alespoň do určité míry, co utrpení je.  Pokud člověk trpěl, stane se soucitnějším, jelikož si začne uvědomovat, že to už je příliš. V tomto světě neexistují výjimky: nikdo není oproštěn od utrpení.

Ale vaišnava je automaticky od utrpení oproštěn tím, že rozvine extatický vztah s Krišnou. Tento extatický vztah s Krišnou odstraňuje veškeré utrpení. Oddaná služba ničí všechno utrpení; automaticky utrpení překonáváme. Taková je povaha oddané služby, ačkoli to může nějakou dobu trvat.


(Kadamba Kánana Svámí, 20.ledna 2005)


Odkaz na přepis v angličtině najdete zde.

úterý 29. října 2019

Vidět Krišnu

Všichni zavřete oči a zhluboka se nadechněte - nadechněte a potom vydechněte. Nyní jděte ve své mysli na vaše oblíbené místo, ať je to kdekoli. Teď se na tom místě co nejlépe snažte vidět Krišnu. Vidíte Krišnu? Možná ano, možná ne. Je to těžké. Většinou vidíme obrázek Krišny, který jsme někdy viděli, možná dokonce Jeho podobu Božstva. Na to se snažíme vzpomínat, když vidíme Krišnu. Takže máme tento mentální obrázek Krišny, ale můžeme Ho vidět doopravdy? Vidíme Jeho obličej, nebo jen obrys? Vidíme Jeho flétnu? Kolik toho z Krišny vlastně vidíme?
Je řečeno, že v bhávě už to není o tom, že myslíme na podobu Krišny, ale Krišna Samotný se nám zjevuje. To je tedy něco speciálního! Dokážete si to představit? Krišna se zjevuje! A potom jak jdeme hlouběji, děje se toho víc a víc. Jsou tu Krišnovy zábavy, které se začínají odkrývat. Ukazuje se Krišnův život a jediné, co děláme, je že se díváme, vidíme, jak Krišna vykonává Své transcendentální zábavy. Tehdy můžeme vidět, jak hraje na Svou flétnu a pase krávy.
(Kadamba Kánana Svámí, 31.října 2018, Murwillumbah, Austrálie, domácí program)

Odkaz na přepis v angličtině je zde.

čtvrtek 17. října 2019

Meditace o Kártiku


Během tohoto měsíce Dámodara máme šanci udělat speciální pokrok. Ti, kteří jedou během měsíce Kártiku do Vrindávanu, mají veliké štěstí. Je řečeno, že během Kártiku ve Vrindávanu je možné udělat mnohokrát větší pokrok, než za normálních podmínek – tisíckrát větší! Proto být na Kártik ve Vrindávanu je velmi velmi speciální. Ale ne každý z nás má tu příležitost a čas všeho nechat a prostě jet do Vrindávanu, ale alespoň tam můžeme jít v našem vědomí.
Někdy áčárjové jako Džíva Gosvámí v Sandharbách poukazují na to, že Vrindávan, nebo spíše Mathura, nejsou místa – je to stav vědomí. Takže vědomí Mathury nebo Vrindávanu je tím, co nás tam skutečně přenese. Proto můžeme také vyvolat takovou atmosféru, ať jsme kdekoli, a takto přebývat ve Vrindávanu tím, že na něj vzpomínáme. Protože vzpomínání je na duchovní úrovni stejně dobré, jako být tam – jednoduše na duchovní svět vzpomínáme. Proto je to měsíc meditace o Krišnovi.

(Melbourne, Austrálie, 11. října 2013, domácí program)

Přepis v angličtině najdete zde.

úterý 15. října 2019

Zaujmutí Krišny v měsíci Kártiku

Nemůžeme být na automatickém pilotu; musíme Krišnu upoutat tím, že vykonáme speciální oběť! A pak, když už jsme si Krišnu získali, vidíme, že si Ho nemůžeme udržet. Matka Jašoda Jej chytila a Krišna nebyl spoután jejími provazy, ale její láskou.

Když bylo Krišnovi jedenáct, přišel Akrúra a odvezl Ho z Vrindávanu. Od toho dne žili obyvatelé Vrindávanu v odloučení. Od tohoto dne všichni obyvatelé Vrindávanu, ať dělali cokoli, nemohli Krišnu získat, protože to není automatické.

Krišna je doháněl k šílenství... Šílenství v odloučení! Šílenství v jejich připoutanosti k Němu! Takže člověk si musí znovu a znovu získávat Krišnovu přízeň. Tohle je důležitý bod! Proto se znovu a znovu snažíme. A přesto je Krišna takový, že nikdy nezapomene jakoukoli službu, která je Mu prokázána. Pokud tedy vykonáme tuto službu během měsíce Kártiku, Krišna nezapomene...

Přednáška, 4. října 2009, Durban, JAR

Původní text v angličtině zde.

pondělí 14. října 2019

Kártik aneb Jak překvapit sami sebe

Kártik je časem k dotažení všech uvolněných šroubů a volných částí a k přivedení jich zpět ke skutečnému standardu. Kártik je naše šance! Je to jen jeden měsíc, ale po tomto měsíci se to samozřejmě stává zvykem! Zvyky takto fungují. Když něco děláte jeden měsíc, je snadné to udržet a pokračovat v tom. Tímto způsobem tedy můžeme získat tolik výhod.

Myslel jsem si, že můj hlavní cíl v tomto měsíci by mohla být meditace - ke zvýšení mého vzpomínání na Krišnu a mé služby, oboje i co do množství, tak i kvality. Říkal jsem si, že se zaměřím speciálně na kvalitu, protože kvantita není tak snadná. Už teď je toho během dne tolik co dělat, už tak dost hektický život, o kolik víc můžu fyzicky zvládnout? A nechci, aby se Kártik stal totálně stresující situací, kdy jen naplňuji tyhle velmi intenzivní sliby; ten druh slibů, který mě dostane na pokraj sil a kdy budu na konci měsíce, pokud to vůbec zvládnu až do konce, Kártik prostě nesnášet a možná dokonce i Krišnu.

Takhle ne! Ne, neudělám to měsícem plným stresu. Proto jsem si říkal, že tento rok nebudu dělat nic velkého, nepřijmu jeden opravdu velký slib. Mám jinou strategii - přijmu mnoho malých slibů. Také Krišna mi dal nějaké nápady ohledně zpívání. Myslel jsem si, že budu zpívat nějaká kola navíc, ale neurčím si, že každý den budu zpívat tolik kol navíc, jen si určím číslo na celý měsíc a tak to mohu upravit. Budou dny, kdy budu v jednom kole, kdy můžu zpívat méně, a během dní, kdy budu mít příležitost, budu zpívat víc. Takto se to zprůměruje, já přežiji a pořád budu zpívat kola navíc. Opravdu jsem si myslel, že to je dobrý nápad!

A pak jsem si říkal ano, něco budu číst. Každý večer si přečtu pět minut něco o Krišnovi. Budu číst pět minut Krišna knížku každý večer. To je pěkné. Není to velký kártikový slib, ale je to něco, o čem víte, že je to pěkné, ale co běžně zanedbáváme. Je to věc, kterou ne vždycky děláte. Já jsem si však řekl, že během tohoto měsíce Kártiku to dělat budu!

Tolik takových věcí... Nebudu vám říkat vše, co budu dělat, ale pověděl jsem vám trochu, abych každého tak nějak inspiroval, jak můžeme udělat něco. Ještě je dost brzo! Po této přednášce si můžete rychle zapsat pár věcí, které budete tento měsíc vykonávat. Jen pár věcí... A když to budeme dělat... pokud to opravdu budeme dělat... Budete překvapeni! Překvapíte sami sebe. Opravdu! Zjistíte, že vaše vědomí Krišny se o tolik zvýší jen za jeden měsíc praktikování - během měsíce Kártiku.

Přednáška, 4. října 2009, Durban, JAR

Původní text v angličtině zde.

úterý 8. října 2019

Hluboko, navěky...


V hmotném světě se každý snaží být šťastný. Ale skutečné štěstí se nachází na hlubší úrovni. Je umění rozvinout větší vizi. Bhagavad-gíta na začátku mluví o Ardžunovi, který byl členem královské rodiny a ocitl se ve složité situaci, ve válečné situaci, která ho uvrhla do deprese. Ale poté Krišna Ardžunovi vysvětlil na jayate mriyate va kadacin nayam bhutva bhavita va na bhuyah (Bhagavad-gita 2.20). Vysvětlil, že duše se nikdy nerodí, nikdy neumírá a tak podobně.



Také vysvětlil, že cílem života nemůže být nic dočasného, protože naše povaha je být věční a hledáme věci, které trvají navždy. Nikdo nemá rád, když je zničena nebo ukradena věc, kterou má opravdu rád. Bolí to. Všichni jsme připoutaní. Chceme, aby věci pokračovaly. Chceme věčnou lásku. Chceme všechny tyto věci, ale získáváme je? V hmotném světě ne tak úplně. Časem se to mění. Proto je hmotný požitek svou povahou odlišný od naší povahy. My hledáme věci, které přetrvávají a ony tady netrvají, a to bolí, protože chceme skutečně najít své potěšení ve věčných věcech.



To je poselství Bhagavad-gíty: že bychom se měli v našich životech dívat víc do hloubky, trochu dlouhodoběji, a pouze tehdy můžeme najít skutečné štěstí. Je to změna. Chce to nějaký čas než změníme úhel pohledu, ale mnoho lidí cítí, že tu musí být víc. Proto skutečný cíl života je duchovní a to je něco, co musíme mít tak či onak na mysli. Můžeme to tak
cítit sami, ale nikdy se to nestane moc pevným, dokud to neuslyšíme od sberealizovaných osob. Proto musíme naslouchat učiteli - guruovi - protože takový učitel nám řekne nejen to, že cílem je duchovní život, ale také do našich srdcí vlije touhu. To je náš záměr. 


(Kadamba Kánana Svámí, 25.srpna 2019, Ljubljana, Slovinsko, Bhagavad-gíta 13.3)


Odkaz na přepis v angličtině je zde.


úterý 1. října 2019

Krišnova překrásná povaha


Krišnova krása není jen vnější. Jeho krása není jen v Jeho podobě a v Jeho lotosových očích a tak dál, krása je v samotné Jeho povaze. Krišna je velmi vznešený. Náš Krišna je neuvěřitelně hodný. Když byla Draupadí ve shromáždění Kuruovců a Šakuni provedl své triky s kostkami a podváděl, Pánduovci všechno prohráli. Dokonci i samotný Judhištira byl úplně ztracen. Ztratil všechny své bratry, potom ztratil sebe a poté dal v sázku Draupadí. Draupadí říkala, že to nebyla správná sázka, protože Judhištira v tu chvíli už ztratil sám sebe. Ale nikdo ve shromáždění se nezajímal o prohlášení Draupadí, že sázka není legitimní. Dušásana přesto přišel a snažil se stáhnout její sárí a tak se snažil ji obnažit na veřejnosti, protože byla nyní považována za otrokyni.
Ačkoli své sárí držela, co mohla zmoci v porovnání s mocnými pažemi Dušásany? Proto místo toho zvedla své ruce do vzduchu a zvolala, "He Govinda!" V ten okamžik se Draupadí zcela odevzdala Krišnovi a na oplátku, čím víc sárí Dušásana stahoval, tím víc Krišna dodával. Byla to nekonečná látka, bylo jí tolik, že celé shromáždění jí bylo zaplněno.


Přemýšlejte nad tímto velmi hlubokým bodem. Krišna říká, že nikdy nezapomíná na Svého oddaného. My stále zapomínáme na vše, já obzvlášť zapomínám na svá hesla. Ve skutečnosti mám svá hesla uložena na místě, které je chráněno heslem, a pak zapomenu i tohle heslo... Ale Krišna nezapomíná. Krišna říká, že kdykoli si vzpomene, jak se Draupadí odevzdala, Jeho vděčnost k ní vzroste a potom na její odevzdání vzpomíná znovu a znovu. Takto Krišnův vděk věčně roste.



Taková je povaha Krišny a povaha oddané služby. Krišna víc a víc a víc oceňuje Své oddané, bez ohledu na to, jakou službu dělají. To je Krišna. Takže pokud přemýšlíte nad tím, jak krásná je Krišnova povaha, tak vidíme, jak je úžasná!


(Kadamba Kánana Svámí, 8.dubna 2019, Amritsar, Indie, Šrímad Bhágavatam 1.6.37)


Odkaz na přepis v angličtině je zde.

úterý 24. září 2019

Guru nebo Krišna?

Otázka: Čí milost je důležitější? Gurua nebo Krišny?
Není rozdíl mezi milostí gurua a milostí Krišny, vůbec žádný rozdíl. Guru je přímým představitelem Krišny v životě každého z nás. Na začátku přirozeně vidíme, že guru je přístupnější, protože je tady v našem světě a mluví k nám přímo. Někdy nás kárá, někdy nás povzbuzuje. Čili guru má sílu nás opravovat.
Krišnu na druhou stranu neslyšíme. Může k nám teď mluvit, ale my Ho neslyšíme. Takže na začátku potřebujeme milost gurua, abychom nakonec mohli získat milost Krišny. Nicméně v konečném smyslu je jejich milost stejná. Milost gurua je stejná jako milost Krišny. Pokud má guru nějakou milost, odkud jí získává? Dharmam tu sakshad bhagavad pranitam (Šrímad Bhágavatam 6.3.19). Původem všech náboženských zásad je Krišna. Proto ať má guru jakoukoli duchovní milost, tak ji dostal od Krišny. Milost Krišny je vše, co nám může dát.
Proto je na začátku milost gurua důležitější, jelikož je to guru, kdo vezme naši ruku, odvede nás ke Krišnovi a poté nás s Krišnou nechá, abychom Mu mohli věčně sloužit.

(Kadamba Kánana Svámí, 8.dubna 2019, Amritsar, Indie, Šrímad Bhágavatam 1.6.37)

úterý 17. září 2019

Spokojenost jako odříkání


V Bhagavad-gítě je zmíněno, že existuje odříkání těla, odříkání mluvy a odříkání mysli. Do odříkání těla patří věci jako skládání úcty starším. V odříkání řeči mluvíme pravdivě a takové věci. Ale v odříkání mysli je jeden zajímavý bod. Tím bodem, který je zmíněn, je "být spokojený".
Odkdy je spokojenost brána jako odříkání? Zakoušíme spokojenost jako odříkání? Inu, znamená to, že když máme vše, co k nám přijde přirozeným způsobem, tak nejsme spokojeni. Rozhodně nejsme spokojeni, protože přirozeností mysli je nebýt nikdy spokojená. Potom musíme mysl ovládnout a říct jí, "Mysli, buď zticha! Buď spokojená. Tohle máme a vypořádáme se s tím. S tímhle budeme spokojení. Takže nebudeme plýtvat časem a snažit se získat to či ono. Budeme jednoduše spokojeni s tím, co máme, a jenom se budeme soustředit na Krišnu." To je v základu to poselství. Buďte spokojeni, abychom se mohli soustředit na Krišnu!


(Kadamba Kanana Swami, 3 October 2018, Camp de Masque, Mauritius, Srimad Bhagavatam 1.1.1) 


Odkaz na přepis v angličtině najdete zde.

čtvrtek 12. září 2019

Odpoutanost skrze připoutanost ke Krišnovi


Bhíšmadév nebyl jen čistým oddaným, ale také oddaným, který hodně spoléhal sám na sebe. Byl oddaným, který si vybral transcendentální pozici, ačkoli byl v životní pozici, která byla světská. Žití na královském dvoře není ideální situací pro brahmačaríny. Obecně jsou brahmačaríni pěkně zavření v brahmačarí ášramech, kde jsou ochráněni před silným aspektem smyslového požitku. Ale zde Bhíšmadév žil v královském bohatství, což je pro brahačarína velmi obtížná situace. Nicméně nějakým způsobem to Bhíšmadév zvládl, protože jeho vize byla zcela transcendentální a proto byl zcela odpoutaný. Nebyl brahmačarínem, který se jen chce vyhnout těžkostem hmotného života a na tom základě se rozhodne, "Neožením se. Nechci platit všechny ty složenky." Spíše byl připoután ke Krišnovi a protože měl tak silnou připoutanost ke Krišnovi, jeho odříkání se zakládalo na ryzí odpoutanosti.
Tudíž na této bázi byl Bhíšmadév schopen přijmout tu slavnou pozici, kdy vyhlásil, že zůstane celý život brahmačarínem. V tu chvíli rozezněli polobozi své bubny. Z nebe padaly okvětní lístky. Potom se Bhíšmadévův život dále rozvíjel a jak pokračoval, viděl, že byl vždy tím, kdo vnesl mezi Kuruovce duchovní vliv. Zejména Pánduovci, kteří byli od přírody zbožní, využili jeho transcendentální společnosti.

Nicméně vidíme, že Bhíšmadéva stojí na proti Pánduovcům. To je ale pouze vnější. Pokud se na to skutečně podíváme na hlubší úrovni, je to pouhý aranžmán, díky kterému může vyjádřit víra rásu - náladu rytířství. Tato nálada válečníka je tak hluboce zakořeněna v tom duchu satyi, že dokonce i v jeho vztahu ke Krišnovi toužil po tom mít tuto bojovnou výměnu. Zatímco ostatní nabízeli květiny, Bhíšmadéva nabízel šípy. Když tyto šípy vytvářeli zranění na Krišnově těle, to byla dokonalost. A samozřejmě to nebyl pouze Bhíšmadéva, kdo vychutnával tuto rytířskou výměnu, byl to také Krišna. Protože Krišna si také užívá dobrého boje!


(Kadamba Kánana Svámí, 17.července 2019, Bhaktivedanta Manor, Spojené Království, Šrímad Bhágavatam 1.9.45)

Odkaz na přepis v angličtině je zde.

pondělí 9. září 2019

Štěstí znamená úplnou svobodu



Úplné štěstí znamená úplnou svobodu. Dokud nejsme zcela šťastni, jsme svázáni, jsme polapeni a nejsme volní. Pouze v naprostém štěstí jsme skutečně svobodní. Proto skutečně volní můžeme být jen ve vědomí Krišny, protože nikde jinde nemůžeme být naprosto šťastní.
Proto je pěkné mít na paměti, že oddaná služba je vykonávaná dobrovolně. Dělá se ze svobodné vůle a nikdo není nucen. Služba může být náš život, ale je to naše rozhodnutí, protože Krišna nás nenutí! Dává nám možnost volby; jednoduše sloužit nebo ne, jak si každý z nás přeje. Ale v oddané službě dobrovolně přijímáme zodpovědnost. A ta zodpovědnost nás sváže. Ale zároveň se toho všeho můžeme kdykoli vzdát. Jelikož nepodepisujeme žádnou smlouvu, nejsme zavázáni. Můžeme odejít kdykoli se nám zlíbí. Kdo nás může zastavit? Ale tak či onak přijímáme zodpovědnost pro Krišnu, protože po tom toužíme, protože to chceme dělat. Protože víme, že Krišna za to stojí.


(Kadamba Kánana Svámí, 8.dubna 2019, Amritsar, Indie, Šrímad Bhágavatam 1.6.37)


Odkaz na přepis v angličtině je zde.

čtvrtek 5. září 2019

Proč se Krišna zjevil?


Na tuto otázku existují v různých písmech různé odpovědi. V Bhagavad-gítě máme tento verš:

paritrāṇāya sādhūnāḿ vināśāya ca duṣkṛtām dharma-saḿsthāpanārthāya sambhavāmi yuge yuge (Bhagavad-gita 4.8)

Krišna zde říká, že se zjevuje věk za věkem, aby zničil démony a znovu ustanovil zásady náboženství. Ve Šrímad Bhágavatamu Kuntídéví vysvětluje, že se Pán zjevil díky odříkání vykonanému Vasudevou a Dévakí, že se jako jejich syn zjevil v reakci na toto odříkání. Jiné zdroje uvádějí, že bhumi byla přetížena vojenskými jednotkami a bezbožnými vládci a šla za Pánem Brahmou, aby požádal Krišnu, aby se zjevil.

Gaudiya vaišnavové nicméně chápou, že Krišna v konečném smyslu přichází proto, aby vyjevil Své transcendentální zábavy z duchovního světa. Žádná jiná inkarnace Pána to nedělá, dokonce ani Pán Ráma, ačkoli se Pán Ráma prakticky od Pána Krišny neliší. Pán Ráma se zjevuje, aby Svým příkladem učil dharmu, ale Krišnovy zábavy jsou jednoduše transcendentální a nejsou svázány žádnou světskou morálkou. Jeho zábavy jsou svázany jen láskou, kterou projevují Jeho oddaní a Krišnovou touhou jejich lásku zvětšit. Proto musíme k Džanmaštamí přistoupit takto - meditovat o tom, jak je Krišna svázán láskou Svých oddaných a jak si přeje lásku Svých oddaných zvětšit.


(Kadamba Kánana Svámí, 2.září 2018, Ljubljana, Slovinsko, přednáška na Džanmaštamí)


Odkaz na přepis v angličtině najdete zde.



pondělí 2. září 2019

Myšlení na Krišnu


Dokonce i matka Jašóda někdy mohla na pár okamžiků pochopit, že Krišna je Nejvyšší Pán. Ale potom na to opět zapomněla.  Tak to chodí u věčných obyvatel Vrindávanu. My také znovu a znovu zapomínáme na to, že Krišna je Nejvyšší Pán, ale jiným způsobem. Zapomeneme, že je Krišna Nejvyšší Pán a potom také zapomeneme na Krišnu úplně. Ale obyvatelé Vrindávanu zapomínají na to, že Krišna je Nejvyšší Pán, ale přesto stále na Krišnu myslí! Každým okamžikem myslí na Krišnu. Ani na okamžik na Něj nepřestanou myslet. Myslí na Krišnu s takovou intenzitou, s takovou dychtivostí, samutkaṇṭhā  - s velkou dychtivostí s Krišnou být. Takto na Něj myslí neustále. Ale když zapomeneme my, úplně zapomeneme, že Krišna má vše pod kontrolou, že Krišna je původem všeho, a tak na Krišnu zapomeneme úplně a začneme myslet na hmotnou energii. To je rozdíl mezi námi a věčnými obyvateli Vrindávanu.

Kadamba Kánana Svámí, 3.října 2018, Camp de Masque, Mauricius, Šrímad Bhágavatam 1.1.1)


Odkaz na přepis v angličtině najdete zde.

čtvrtek 29. srpna 2019

Samota je mája

Vidíme, že obyvatelé Vrindávanu mohou zapomenout na Krišnovu božskou povahu, ale nikdy nezapomínají na Krišnu jako takového. A to je ta věc - měli bychom vždy myslet na Krišnu. Proto ať už se sejdeme s mnoha lidmi a sedíme na pandálu a diskutujeme o tom, jak je Krišna Nejvyšší Osobnost Božství, nebo když jsme sami, není vtom rozdíl, protože ve skutečnosti nejsme nikdy sami. Jsme vždy s Krišnou. Tak si uvědomujeme, že osamělost je ve skutečnosti mája. Samota je iluze. Když se cítíme sami, jsme v iluzi, protože si neuvědomujeme, že Krišna je v každém okamžiku s námi. 
(Kadamba Kánana Svámí, 3.října 2018, Camp de Masque, Mauricius, Šrímad Bhágavatam 1.1.1)
Odkaz na přepis v angličtině je zde.

čtvrtek 15. srpna 2019

Jedině Vrindávan

Ratha Yatra je festival extáze, protože Pán Čaitanja velmi dobře věděl, že Krišna nemůže být mimo Vrindávan šťastný. Vrindávan je místem, kam patří! Vrindávan je místo, kde je vše vytvořeno pro Krišnu, a proto může být Krišna šťastný jedině ve Vrindávanu. Proto musí být Krišna přiveden zpět do Vrindávanu.
Jak mohl Krišna být ve Dvárace? To není místo, kde je Krišna doma. Ve Dvárace je Krišna v odloučení. Ve Dvárace nemůže být Krišna nikdy spokojený. Dváraka je tak honosná, že je tam 16 108 paláců a každá z královen má svůj vlastní. Tyto paláce jsou uvnitř překrásně osvětlovány drahokamy a ne žárovkami; drahokamy, které jasně září. Drahé kameny na stěnách, drahokamy na stropě s důmyslnými dekoracemi, tolik, že celý palác je těmito drahokamy osvětlen! Jsou tam sloupy z modrého lapisu lazuli, které také září, a onyxově zelené mramorové lavičky s hedvábnými polštářky vykládané zlatem a různými dekoracemi.
Bohatství Dváraky je naprosto nepochopitelné; krásné zahrady, překrásné vodopády a tolik různých věcí, a přesto tam Krišna nemůže být nikdy šťastný, nikdy! Dokonce i v té nebeské atmosféře Dváraky, kde jsou krásná zířata, krásní ptáci a tak dále, dokonce i v takové kráse Dváraky Krišna stále není spokojen, protože Dváraka se nemůže srovnávat s tím, jak se Krišnovi slouží ve Vrindávanu. 
(Kadamba Kánana Svámí, 14.září 2012, Pretoria, JAR, Čaitanya Čaritámrta Madhya-Lila 13.1-8)
Odkaz na přepis v angličtině je zde.

neděle 11. srpna 2019

Skutečné bratrství


Otázka: Jak můžeme my, mládež světa, přijmout tento velký ideál, kdy řekneme, "Záleží nám na štěstí všech a ne jen na našem vlastním štěstí." 

Kadamba Kánana Svámí: Je to možné! Je to rozhodně možné, ale jen pod jednou podmínkou - že budeme pracovat na tom, abychom měli společný cíl. Ten není těžké nalézt, ale není ho možné najít na Zemi, protože když se podíváme na pozemské věci, všichni máme v životě různé cíle. Jeden chce BMW, druhý Mercedes a další letadlo!

Proto je jediným společným cílem ten duchovní. To je to, co nás může spojit. Všichni pocházíme ze zcela odlišných prostředí, ale za těmito prostředími je koncept Boha. Díky konceptu Boha je pro všechny možné spojit se. S konceptem Boha je možné najít řešení pro svět. Když vidím, že člověk, který je úplně jiný než já, je upřímně odevzdaný Bohu a také se snaží být oddaný jako já, pak se můžeme vzájemně oceňovat i navzdory našim rozdílům.

Skutečné bratrství můžeme najít, když vidím, že ta osoba, která se ode mne tolik liší nebo je mi tak vzdálená, se skutečně snaží dělat něco úžasného, něco zcela nesobeckého, to je můj bratr! Takže můžeme vidět, že taková jednota je možná pouze skrze společný duchovní cíl.

(Kadamba Kánana Svámí, 24.září 2014, Scottburgh, JAR, program pro mládež)

Odkaz na přepis v angličtině je zde

čtvrtek 1. srpna 2019

Kultura ISKCONu

V tomto hnutí je kultura. Šríla Prabhupáda přinesl z Indie transcendentální poznání a také z Indie přinesl kulturu. Seděl na zemi, jedl pravou rukou, čapátí, purí, sabjí a tak dále. Ve filosofii, kterou získáváme skrze písma, je uchováno poznání. Poznání je také uchováno v kultuře, kterou získáváme od oddaných.
To, co Šríla Prabhupáda přivezl z Indie, bylo ustanovení kultury ISKCONu a mnoho takových věcí pocházejících z parampary. Není to je tak, že je parampara vyjmenovaná na začátku Bhagavad-gíty jako třicet jmen před Šrílou Prabhupádou. Ne, parampara je všude. Je určitý způsob, kterým Prabhupáda chtěl, abychom věci dělali. Našel určité osoby, vytrénoval je, a poté jim dal pokyn, ať to předají dál. Toto je parampara, žije skrze naši ISKCONskou kulturu.
(Kadamba Kánana Svámí, 25.června 2019, New York, USA, Šrímad Bhágavatam 1.9.20)
Odkaz na přepis v angličtině najdete zde.

pátek 19. července 2019

Dychtivost na Kumbha-mele


Jednou jsem šel se skupinkou dalších lidí z Vṛndāvanu do Haridváru. Jsou různá místa, kde se koná Kumbha-melā a Haridvár je jedním z nich. Jeli jsme autobusem celou noc. Ten autobus byl strašný, žádný de-luxe vůz, jen obyčejný. Měl rovná sedadla s kovovou tyčí před vámi a okna na boku, takže jsem si udělal velký ochranný turban pro případ, že bych usnul a narazil do nich. Ve tři hodiny ráno nás zastavila policie. Bouchali do autobusu bambusovými tyčemi, jako kdyby to byl buvol. Řekli nám, že autobus musí zaparkovat na tomhle poli. Na tom poli nebylo nic, ale oni řekli: „Musíte jít. Žádný autobus.“

Šli jsme tedy určitým směrem a stejně jako včera jsme po nějaké době zjistili, že byl špatný. (Včera jsem ušel jedenáct kilometrů, vy jste museli dát taky aspoň deset.) Otočili jsme se a opět šli. Nakonec jsme se někoho zeptali: „Kde je Haridvár?“
„Eh,“ řekl a ukázal opačným směrem.

Tak jsme se otočili a šli tam. Nakonec jsme po celé noci chůze dorazili do Haridváru. Byl tam obrovský dav. Ke Gaṅze jsme přišli okolo šesté hodiny ranní. Strčil jsem palec do vody. Vmžiku mi ztuhnul. Voda byla ledově studená. Takže jsem řekl: „No, možná počkám, až bude slunce silnější. Aspoň se to trochu zahřeje.“ Místním lidem to bylo jedno. Ó můj bože, oni prostě vlezli do vody! Já jsem si zařídil místo ve stanu, kde zůstanu, ale ostatní ne. Oni prostě jdou na paṇḍālový program, zůstanou na přednášku a kīrtan a potom si tam v tom paṇḍālu lehnou. Jen si představte, že byste si teď tady měli lehnout a to bude vaše místo pro dnešní noc. Jak byste se cítili? Někteří by nebyli šťastní, ale tamti lidé byli velice šťastní, protože měli tolik nadšení, takovou dychtivost. Byli na míle před námi. Uvědomil jsem si, že jsem cizinec. Neměl jsem tu touhu. A právě nedostatek touhy z nás dělá cizince (ve Vṛndāvanu - pozn. překl.).



Z knihy Under the Desire Trees

čtvrtek 11. července 2019

Vizionáři


Pánduovci nebyli obyčejní lidé hned dvěma způsoby; nebyli obyčejní ve smyslu, že byli oddaní od narození a také byli neobyčejní, jelikož se narodili v královské rodině. Nebylo to jen něco jako v moderních královských rodinách. Ale dokonce i v moderních královských rodinách je nějaká kultura, je tam tradice a určitý standard. Lidé rostou s určitým uvědoměním. "Měl bych se chovat vznešeně...urozenost mě zavazuje k vykonávání určitých věcí." V případě Pánduovců to bylo něco velmi hluboce zakořeněno v každé nitce jejich bytí, protože vyrostli v rafinované kultuře, která byla zcela příznivá. Víme, v jakém světě jsme vyrostli my, ve světě, který má spoustu pokroucneých hodnot - svedená zmatená civilizace.
Takže teď pro nás znamená obrátit se ke Krišnovi úplný obrat v životě, naprostou revoluci.
Ale pro Pánduovce to bylo jako vrchol celé jejich kultury a jejich životního stylu. Bylo to jen trochu rozvinutí toho, kde už byli. Byli vycvičeni žít život dharmy, život založený na písmech. Byli vytrénováni ochraňovat náboženské zásady a vládnout. Měli velice široký rozhled, protože nebyli jen obyčejní lidé, kteří mají na mysli jen své vlastní zájmy. Mysleli na blaho celé společnosti. Byli proto lidmi s velmi širokou vizí - můžeme říci, že byli vizionáři. Jejich vize nebyla založena na spekulaci, ale byla pevně zakořeněna v transcendentálním poznání aplikovaném s inteligencí.




(Kadamba Kánana Svámí, 25.června 2019, New York, USA, Šrímad Bhágavatam 1.9.20)


Odkaz na přepis v angličtině najdete zde

úterý 2. července 2019

Proměnit vrány v labutě

Stejně jako Šríla Prabhupáda v tomto verši komentuje:

pṛthivīte āche yata nagarādi grāma
sarvatra pracāra haibe mora nāma


V každé vesnici se bude zpívat a poslouchat Mé jméno. Bude recitováno. Prabhupáda řekl, "Takže to znamená, že budou všude oddaní." Jinými slovy svaté jméno najde oddané a oddaní automaticky začnou vykonávat oddanou službu. Dokud se jich nedotkne tato transcendentální milost, jsou jako suc"Ano, konečně jsem naživu. Celou dobu jsem jen putoval světem jako cizinec a nenacházel své kořeny. Ale teď najednou - mám to!" Přijde rozpoznání. Oddaný to okamžitě pozná.
há tráva. Ano, je to jako okamžité rozpoznání. Lidé si začnou uvědomovat,
Samozřejmě že v konečném smyslu jsou všechny živé bytosti oddaní. V konečném smyslu není nikdo démon. A samozřejmě toto hnutí je založeno na tom principu, který zmínil Prabhupáda, "Proměňujeme vrány v labutě." Je tomu tak proto, že mnoho z nás vyrostlo jako malí démoni, kteří žili s démonskými rodinami a jedli démonské věci, démonsky přemýšleli, dívali se na démonské věci a tak dál. Ale když do našich životů vstoupilo svaté jméno, nastala proměna!

(Kadamba Kánana Svámí, 25.června 2019, New York, USA, Šrímad Bhágavatam 1.9.20)


Odkaz na přepis v angličtině najdete zde.

úterý 25. června 2019

Božská požehnání



Německý spisovatel Goethe, který je takový ekvivalent Shakespeara, přišel se zajímavým bodem.
Řekl, že dítě je realista, jelikož dítě se snaží pochopit, co jsou jablka a co jsou hrušky; dítě se snaží pochopit rozdíly. Snaží se pochopit, co je realita.
Mladý člověk je idealista - sní o tom, co ze svého života udělá.
Řekl, že ve středním věku se z člověka stává tak trochu cynik, "Ale jo, jo, jo. Viděl jsem to. Tyhle sny... Já vím moc dobře, co se stane."
Goethe poté říká, že ve stáří se z člověka stává mystik. Je tomu tak proto, že když jste staří, vidíte, že dokonce i lidé, kteří měli všechny předpoklady, všechny, které by logicky měly vyústit v úspěch, tak úspěch nemají. Zatímco lidé, kteří neměli vůbec žádné předpoklady k tomu, aby uspěli, ti se úspěšnými stali. Tehdy se stanete mystikem a uvědomíte si, že v celém uspořádání je božská ruka a pokud nemáte božská požehnání, žádný plán nemůže uspět. Není to možné - nic nebude bez těchto božských požehnání fungovat. 


(Kadamba Kánana Svámí, 30.dubna 2019, Rádhadéš, Belgie, Šrímad Bhágavatam 9.15.31)


 Odkaz na přepis v angličtině je zde.

pondělí 17. června 2019

Vše se v dobré obrátí



Zažíváme, jak vše v tomto světě prochází šesti proměnami. Vše vzniká, roste, vzkvétá, vytváří vedlejší produkty, poté chřadne a nakonec přestává existovat. Taková je dynamika tohoto světa. Ukazuje nám, že cokoli máme, není naše. Cokoli, co máme,  je ve skutečnosti dárek, který na chvíli dostaneme a potom si ho Krišna vezme zpátky. Někdy postupně během času a jindy velmi rychle. Najednou je nám všechno odebráno.


Ale ten, kdo za tím vším vidí Krišnu, může vidět, že v konečném smyslu musí být vše dobré, protože Krišna je benevolentní. Krišna je suhrdam sarva bhutanam (Bhagavad-gita 5.29); je dobrodincem všech živých bytostí. Proto když máme toto pevné přesvědčení, že je Krišna naším dobrodincem, začneme vidět, že vše, co se nám děje, je dobré, dokonce i když to tak vždy nemusí být vidět. Potom víme, že to bude dobré v dlouhodobém časovém horizontu; něco, co nemůžeme vidět teď, ale později se to v dobré obrátí.



Můžeme to vidět, když procházíme těžkostmi, bolestí a problémy v hmotném světě. Donutí nás to více na Krišnovi záviset, odevzdat se Mu a povede nás to k hlubšímu hledání příčin a významu života. A takto můžeme vidět, že chvíle velkých těžkostí v našem životě se později stanou zdrojem naší síly. Začneme vidět, že ty těžkosti nás vlastně posílily a byla to celou dobu Krišnova laskavost.


(Kadamba Kánana Svámí, 24.únor 2019, New York, USA, Bhagavad-gíta 7.7)


Odkaz na přepis v angličtině najdete zde

pondělí 10. června 2019

Krišna je všude


Můžeme vidět, jak je vše spojeno s Krišnou. Vidíme, že Krišna je semenem celé existence. Můžeme vidět, že Krišna je přítomný všude. Stejně jako v Bhagavad-gítě Krišna samotný říká - raso aham apsu kaunteya; jsem chutí vody. Prabhasmi sasi suryayo; jsem světlem slunce a měsíce. Pranavah sarva-vedesu; jsem slabikou om ve védských mantrách. Sabdah khe paurusam nrsu; jsem zvukem v éteru a schopností v člověku (Bhagavad-gita 7.8).

Krišna je tedy přítomný všude, je všude. Není to tak, že bychom se uměle snažili být si vědomi Krišny, zatímco jsme zaměstnaní celou touto hmotnou energí a každý den děláme tolik věcí a pak tak či onak svou mysl upřeli na podobu Nejvyššího Pána; a uvědomovali si, jak je to těžké, protože jsme zaneprázdněni od pondělí do pátku a potom přijde víkend a máme v hlavě tolik věcí a pak si pomyslíme, "Jak mohu myslet na Krišnu, když se kolem mě děje tolik jiných věcí?" Ale potom musíme vědět, jak je vše kolem nás spojeno s Krišnou, všechno. Vše je jednoduše Krišnovou energií a Krišna je původem všeho. Proto sutre mana-gana iva (Bhagavad-gita 7.7); za vším je On a On je nití, která vše spojuje.

(Kadamba Kánana Svámí, 24.února 2019, New York, USA, Bhagavad-gita 7.7)


Odkaz na přepis v angličtině najdete zde.

úterý 4. června 2019

Chuť lásky


Poté co přijal sannjás se Pán Čaitanja díky triku Pána Nitjánandy setkal se všemi oddanými z Bengálska, včetně matky Sačí. Pán Čaitanja měl transcendentální náladu. Řekl, "Co jsem to udělal? Byl jsem šílený. Tak či onak jsem přijal sannjás v záchvatu šílenství. Jak bych semmohl vzdát své matky? Ale teď už je příliš pozdě - už je to učiněno!"
Když to matka Sačí slyšela, řekla, "Prosím o to, abych směla tento týden vařit a abych byla jediným kuchařem." Každý chtěl vařit, ale přání matky Sačí bylo vyslyšeno, a když vařila, bylo to něco neuvěřitelného. Pokaždé, když vařila, bylo to speciální, ale tentokrát věděla, že vaří pro Nimáje naposledy. Proto vařila s takovou láskou a oddaností a do všeho, co vařila, to vložila, a potom to nabídla. Když oddaní dostali toto maháprasádam, bylo to výjimečné!
Můžete koupit nějaké jídlo v supermarketu, přečíst složení a říct, "No, je to vegetariánské... Šrí Višnu, Šrí Višnu, Šrí Višnu... a teď máme prasádam." Ano, je to prasádam, ale také existuje prasádam, kdy oddaný s velkou láskou a odevzdáním vynaložil veliké úsilí, aby udělal něco výjimečného, že to můžete cítit v každém soustu! To vychutnávali oddaní a dokonce matka Sačí.
Toto hnutí je vytvořeno z odevzdání a je to odevzdání, které dělá věci výjimečnými. A je to odevzdání, které je tím prostředkem, kterým kážeme. Pokud si myslíme, že kázání znamená naučit se umění hypnózy, pak děláme velikou chybu. Oddaní si ostatní kupují svým příkladným odevzdáním.  


(Kadamba Kánana Svámí, 31.prosince 2018, Simhačalam, Německo, Šrímad Bhágavatam 3.25.21)


Odkaz na přepis v angličtině najdete zde.


pondělí 27. května 2019

Přesvědčivý Bhágavatam


Tak proč by měl člověk jen tak přijmout všechny tyhle přehnané historky ze Šrímad Bhágavatamu? Je pravda, že některé je těžké pochopit. Prijavrata neměl rád noční tmu, tak si vzal vůz, následoval slunce, a tak bylo pořád slunečno! To přece zní jako mytologie. Kola toho vozu rozdělila zemi na sedm dílů, a tak máme sedm kontinentů! To zní tak mytologicky, jak si jen člověk může představit. Proto někteří navrhli, že Bhágavatam má mytologickou stránku a filosofickou stránku. Ale Šríla Prabhupáda v takové náladě nebyl; bral Bhágavatam velmi doslovně a exaktně.

Šríla Prabhupáda nebyl zrovna spojovací kazatel (angl. bridge preacher). Nebyl někým, kdo by našlapoval po špičkách a byl příliš opatrný. "Jsou lidé schopni to skutečně přijmout? Jsou na to připraveni? Nebo bychom to měli zabalit trochu měkčeji a dát kolem polštářky, aby to mohli vzít?"
Ne, Prabhupáda hodně mluvil z transcendentální úrovně a říkal věci, které byly mimo běžnou normu. V Chicagu mluvil proti feminismu. To byla citlivá témata, ale on měl víru, že bude transcendentální poznání fungovat. A to je ten bod. Není to o tom, co řekneme, abychom lidi přesvědčili.
 
Prabhupáda na palubě Džaladúty píše v Markine Bhagavata-dharmě, "Co mohu těmto lidem říct. Jsou úplně zabředlí v těchto hříšných činnostech Kali-jugy. Co mohu říct, abych je přesvědčil? Nic mě nenapadá. Jediné, co mohu dělat, je opakovat Tvá slova."
V jednom bodě máme prostě jen víru v to, že Bhágavatam a svaté jménu budou účinkovat. Takže trocha spojování je v pořádku, ale pokud se toto přemosťující kázání stane normou, pak riskujeme ztrátu naší integrity. V konečném smyslu je naší integritou Bhágavatam. Vjásadeva se snažil dělat přemosťující kázání a napsal různou védskou literaturu, ale nenapsal Bhágavatam a byl sklíčený. Takže bych řekl, že bychom se neměli tolik bát, že to lidé nevezmou. Lidé to přijmou. Bhágavatam sám o sobě je přesvědčivý - je pronikavý.

(Kadamba Kánana Svámí, Vrindávan Indie 4.dubna 2019, ŠB 8.17.25-27)


Odkaz na přepis v angličtině je zde.

pondělí 13. května 2019

Očištěná přirozenost

Ekalavja se sám snažil zdokonalit svou lukostřelbu a zdálo se, že je dokonce ještě lepší než Ardžuna. Ale výsledkem bylo, že mu Drónačárja vzal jeho palec. Takže my se nestáváme Ekalayjou - ne. Nemůžeme napodobovat Krišnu; Krišnovi můžeme pouze sloužit. Nemůžeme napodobovat ani Ardžunu. Ardžuna je Krišnův věčný společník, a my jednoduše následujeme ve stopách. Naše cesta není anukāra - napodobování, ale anusārataḥ - následování.

Anusārataḥ znamená následovat ve šlépějích. Nemůžeme nikoho napodobovat; musíme být námi samotnými a následovat ve stopách předešlých vaišnavů. měli bychom vědět, že každá osoba má jedinečné atributy, jedinečné vlastnosti, a Krišna má s každým z nás nějaký záměr. Jsme nástroji a každý z nás má určitou vlastnost, která se časem projeví. Takže buďte sví. Jste hodnotní a máte použít to, co máte - všechno!


Co zmůže potlačování? Nebudeme potlačovat naši povahu a napodobovat někoho jiného. Buďte kým jste, ale očišťujte se. Kavi Karnapura říká, "Buďte přirození, ale očisťěte svou přirozenost." Očistěte svou povahu, potom se charakteristiky, které máme, stanou dokonalými. A jak se očistíme? Díky anusārataḥ  - následováním.


Dokonce i Krišna jedná příkladně. V sedmdesáté kapitole Krišna knížky jsou pěkně popsány Jeho denní činnosti. Krišna rozdává milodary bháhmanům. Ráno
se dívá na sochy krav a další příznivé předměty. Můžeme tedy následovat ve stopách Krišny a vaišnavů.


Kadamba Kánana Svámí, Vrindávan Indie 4.dubna 2019, SB 8.17.25-27


Odkaz na přepis v angličtině najdete zde.

pondělí 6. května 2019

Úplné štěstí


V Navadvípu, předtím, než přijal sannjás, byl Pán Čaitanja známý pod dvěma jmény - jako Nimái nebo Višvambar. Vašvambar bylo jeho původní jméno, znamenající udržovatel celého vesmíru. V Čaitanja Čaritámritě je řečeno: Přemýšlel, "Jak mohu být nazýván Višvambara, udržovatel celého vesmíru, pokud lidem nedám úplné štěstí?" Jak můžete říct, že někoho udržujete, pokud je jen krmíte a poskytujete jim střechu nad hlavou, jen jim poskytujete oblečení? Jak můžete říct, že je zaopatřujete?
Člověk může říct, že někoho z
aopatřuje, jen pokud je ta osoba zcela šťastná. Ale to není tak jednoduché. Kdo je úplně šťastný?
Jediným způsobem, aby byl někdo zcela šťatsný, je dát mu lásku k Bohu! Proto je Višvambar ten, kdo dává všem lásku k Bohu.

(Kadamba Kánana Svámí, Durban, JAR, 8.března 2019, Kendra Namahatta)


Odkaz na přepis v angličtině najdete zde.

sobota 20. dubna 2019

Revoluční duch


V úvodu ke Šrímad Bhágavatamu Šríla Prabhupáda cituje velmi známý verš (ŠB 1.5.11):

tad-vāg-visargo janatāgha-viplavo
yasmin prati-ślokam abaddhavaty api
nāmāny anantasya yaśo ‘ńkitāni yat
śṛṇvanti gāyanti gṛṇanti sādhavaḥ


Je to tento verš, ve kterém se hovoří o viplavo, revoluci, což mě přitahuje, protože mám rád revolučního ducha, ducha provádění změn, něco dynamického. Prabhupáda říká, že tou věcí, která tuto změnu přinese, je diskutování o Krišnovi.


Znamená to, že kdekoli jsou oddaní, kteří zpívají jména Boha, mohou způsobit revoluci ve svedené civilizaci kráčející špatným směrem. Kde budou diskutovány sloky o Krišnovi, tam bude změna. A takové verše poslouchají a zpívají lidé, kteří jsou zcela upřímní, i kdyby verše byly nedokonale sepsané.


Někteří oddaní identifikovali, že tento verš je tím, který předpovídá misi Šríly Prabhupády, protože říká, že obzvláště skrze Šrímad Bhágavatam se svět změní. A Prabhupáda do západního světa přivezl Bhágavatam, nikoli Gítu. Truhly, které s sebou vzal na Džaladútu, obsahovaly sety Bhágavatamu. Jeden set prodal kapitánovi Džaladúty a později prodal další sety.
Chystal se dávat přednášku v Pensylvánii, když přišel jeden muž, posadil se vedle něho a diskutovali spolu. Byla to pěkná konverzace a když přišel čas, aby Prabhupáda mluvil, požádal toho pána, aby mu pohlídal jeho krabici s knihami. Po přednášce ho Prabhupáda poprosil, aby krabici otevřel a podržel knihy. Prabhupáda vysvětlil, co je to za knihy, a potom řekl, že kdokoli, kdo o ně bude mít zájem, má jít za tím mužem a dát mu peníze.
Prabhupáda ho prostě zaměstnal a takto uvedl Bhágavatam do praxe tím, že někoho zaměstnal v oddané službě. Nebyla to jen suchá lekce, ale skutečná lekce. Než si to ten člověk uvědomil, byl zaměstnán v oddané službě. To byla Prabhupádova tendence - tak či onak všechny zaměstnat v oddané službě.


(Kadamba Kánana Svámí, 14.března 2019, Durban, JAR, Lotus Park Nama Hatta)  



Odkaz na přepis v angličtině je zde.

úterý 16. dubna 2019

Nedostatek lásky

Když po planetě chodil Madhávendra Purí, nikdy nepotkal nikoho, kdo by měl stejnou hloubku lásky ke Krišnovi, jako měl on. Je úžasné, že lásku k Bohu, kterou později učil Šrí Čaitanja Maháprabhu, se již o dvě generace před ním projevila v Mádhavendrovi Purím. 
Mádhavendra Purí očekával sankírtanové hnutí Šrí Čaitanji Maháprabhua a zažíval tu největší extázi. 
Mádhavendra Purí potkal mnoho lidí (jak je popsáno v Čaitanja Bhágavatě), kteří byli velice zbožní, kteří striktně následovali závěry písem, kteří dle náboženství chodili do chrámů a neustále prováděli uctívání. V tomto smyslu bychom řekli, "Ach, jsou to velmi dobří oddaní. Jsou to velice vážní a velmi odevzdaní oddaní." Z naší perspektivy bychom je umístili hodně nahoru. Ale z perspektivy Mádhavendry Purího se jim nedostávalo lásky. To v našich duchovních životech také zažíváme.
(Kadamba Kánana Svámí, 4.srpna 2018, Vrindávan, Indie, Bhagavad-gíta 4.9)

Odkaz na přepis v angličtině najdete zde.

úterý 9. dubna 2019

Oceán nektaru


Vlny bičující Džaladútu byly nepředstavitelně silné, a Prabhupáda byl velmi nemocný ze zmítání se v Atlantickém oceánu kvůli vlnám a větru. Prabhupáda prodělal infarkt. Poté se modlil ke Krišnovi a uviděl Krišnu. Krišna vesloval na lodi a řekl, "Neměj obavy, všechno bude v pořádku."
Potom se oceán uklidnil, byl úplně pokojný. Později kapitán řekl, "Svámídží, musíte s námi jet zase, protože ještě nikdy jsme neměli tak klidnou plavbu přes Atlantik. Prosím, pojeďte s námi zpět."


Když byl Prabhupáda na lodi, četl Čaitanja Čaritámritu, a říkával, že to byla jeho jediná útěcha. Obracel se ke Krišnovi a k šástře. Proto se transcendentální oddaný jednoduše obrací k šástře a nachází tam Krišnu. Tak to je vždy. V každém okamžiku se člověk může uchýlit k šástře a prostě v ní nalézt Krišnu. 

Ale Krišna se potom také oddanému vyjeví. Takto čistý oddaný vidí Krišnu stále, někdy skrze šástru, někdy skrze svaté jméno, někdy skrze kírtan, a někdy se Krišna osobně vyjeví přímo. Ale vše vyjde nastejno a vše je inspirující a vše uspokojuje srdce. Ať už o Krišnovi čteme, ať zpíváme svaté jméno Krišny při japě nebo v kírtanu nebo o Krišnovi mluvíme, vše nás vyživuje.
 
Když jste na moři a zažíváte neustálý pohyb, pak i když přijdete na pevninu, cítíte, že se země hýbe. Stejným způsobem - i když přijde transcendantální lodivod do světa máji, přesto zažívá extázi toho, že je na moři. Vše si s sebou přináší z oceánu nektaru.


(Kadamba Kánana Svámí, 14.března 2019, Durban, JAR, Lotus Park Nama Hatta) 


Odkaz na přepis v angličtině je zde.

pondělí 1. dubna 2019

Víc a víc...

V Nektaru oddanosti je zmínka o sāndrānanda-viśeṣātmā,’ že musíme oddanou službu více zahustit.
Jedním z příznaků bhávy je avyartha-kālatvam (ČČ. Madhya 23.18-19) –   nepormarnit ani okamžik. V Čaitanja-čaritámritě je řečeno, že když společníci Pána Čaitanji přijímali prasádam, zpívali mezi žvýkáním svaté jméno. Takže neplýtvali ani okamžikem; jejich oddaná služba byla velmi hustá.

Také je řečeno, že oddaná služba musí být ahaituky apratihatā – musí být nepřerušovaná a nemotivovaná (SB 1.2.6). Ale naše oddaná služba přerušovaná je, "To byla dřina; teď si můžu trochu odpočinout." O hodinu později, "Tak jo, ještě trochu oddané služby." Za chvíli, "Ach, teď si mohu dát přestávku. Teď si můžu hrát s telefonem." Tak nějak stále svou službu přerušujeme.

Šríla Bhaktivinód Thákur říká, "Pokud to chceme překonat, tak musíme zvýšit naše zpívání jako pokus tuto službu více zahustit. Nebo bychom měli přidat v našem kázání." Z příkladu Šríly Prabhupády vidíme,  že důraz je více na kázání než na bhajan; on v každém okamžiku neustále kázal. To znamená to zahuštění - tak či onak zvýšit naše zapojení pomocí naslouchání a zpívání, v devíti procesech oddané služby a v kázání vědomí Krišny. Ten průlom přijde hlubokou připoutaností.

Je řečeno, že ať máme jakékoli plody lásky k Bohu, když je rozdáváme, budeme mít ještě více než jsme měli předtím. Proto můžeme zvýšit naše daivi-sampad, naše duchovní bohatství, a potom se zvýší naše inspirace. To je náš proces - tak či onak růst. Je zajímavé, že v hmotném odvětví je jakákoli práce, kterou děláte, na začátku těžká a musíte pracovat usilovně. Ale po nějaké době se z vás stane expert a vaše práce pak vyžaduje méně úsilí. Ale v duchovním životě je to naopak. Jak jde čas, je třeba více úsilí. Na začátku nemusíme vynakládat takové úsilí, ale časem chce dychtivost víc, sāndrānanda-viśeṣātmā, musíme to více zahustit. 



(Kadamba Kánana Svámí, 4.srpna 2018, Vrindávan, Indie, Bhagavad-gíta 4.9)



Odkaz na přepis v angličtině je zde.

úterý 26. března 2019

Oceán transcendentálního nektaru


Někdy cítím, že chrám je transcendentální, Bhagavad-gíta je transcendentální, svaté jméno je transcendentální a oddaní jsou transcendentální. Vše je transcendentální, až na mě, já transcendentální nejsem. Ale do určité míry jsme všichni povýšeni na transcendentální úroveň, protože zpíváme Hare Krišna, přijímáme Krišna prasádam a zaměstnáváme se v oddané službě. 
Proto skrze nás někdy jedná transcendentální energie, a potom jsme na transcendentální úrovni. Jindy, když na transcendentální úrovni nejsme, vrátíme se ke kvalitě dobra. Takto jsme mezi transcendencí a kvalitou dobra. Někdy jsme v jednom a jindy v druhém.

V kvalitě dobra se díváme z perspektivy filozofie. V transcendenci jsme jednoduše pohrouženi v láskyplnné službě Krišnovi, ve vychutnávání té služby a vychutnávání popisů Krišny:
 vayaṁ tu na vitṛpyāma
uttama-śloka-vikrame
yac-chṛṇvatāṁ rasa-jñānāṁ
svādu pade, 
(SB 1.1.19).

Je řečeno, že v tomto stadiu začneme naprosto vychutnávat naslouchání o Krišnovi na každém kroku a v každém okamžiku. Je to prostě nekončící zážitek požitku. Máme chvilky, kdy se cítíme inspirovaní a cítíme, že vědomí Krišny si můžeme velice vychutnávat.
Potom máme chvíle, kdy vnímáme vědomí Krišny jako odříkání. V tu dobu sestoupíme na úroveň kvality dobra.
tapo divyaṁ putrakā yena sattvaṁ
śuddhyed yasmād brahma-saukhyaṁ tv anantam (SB 5.5.1)


Jak řekl Ṛṣabhadeva svému synovi, poté se to stává tapo divyaṁ, neboli odříkáním za božským účelem.
Ale jindy je to prostě premāmṛta-mahāmbudhe, když jsme jednoduše pohrouženi v oceánu transcendentálního nektaru. Esencí tohoto hnutí je oceán transcendentálního nektaru.


(Kadamba Kánana Svámí, 4.srpna 2018, Vrindávan, Indie, Bhagavad-gíta 4.9)


Odkaz na přepis v angličtině najdete zde.


čtvrtek 14. března 2019

Nejvyšší chuť


Zábavy Krišny mají větší moc polapit srdce než jakékoli jiné zábavy. Proto rozvinout lásku ke Krišnovi je obzvláště snadné, protože Šrí Krišna je všepřitažlivý a Jeho zábavy jsou zvláště sladké. To, co nám Pán Čaitanja dal, je plné chuti a bez kompromisu - je to nejvyšší chuť. Chuť je zvláštním ryem hnutí Pána Čaitanji. 
V Čaitanja Čandrámritě Prabódhananda Sarasvatího je vznesena otázka: “Kde najdete takové odříkání jaké mají společníci Čaitanji Maháprabhua?”
Ano, a proč je tomu tak? Protože je to odříkání založené na blaženosti. Když jste zcela blažení v nějaké činnosti, nemáte zájem o nic jiného. Ani nad tím nepřemýšlíte. Představte si, že jsme zcela ponořeni ve velmi blažené činnosti a přijde nejaký obchodník a řekne, “Chceš tohle?”
“Co? Ne!”
Takto nemá mája co nabídnout.
Je vysvětleno, že virakti vaišnavy je jako proces jedení. Když je člověk sytý, nemá už zájem o nic, ani o ty nejlahodnější věci. Věci, který by se normálně zdály přitažlivé, přitažlivé nejsou. Proto ten, kdo je ponořen v lásce k Bohu a má tu chuť, nemá žádný zájem o světské požitky. Tak můžeme být na úrovni odříkání, která je jinak takřka nemožná pro jakéhokoli jogína, který by musel projít velkými těžkostmi, velkou bolestí, spoustou odříkání, a následovat velmi strohý program. Proto

je chuť ústředním faktorem. Je to zdroj naší síly.

(Kadamba Kánana Svámí, 4.srpna 2018, Vrindávan, Indie, Bhagavad-gíta 4.9).


Odkaz na přepis v angličtině je zde.

pondělí 11. března 2019

Zásadní pochopení


V Německu mluvil Šríla Prabhupáda s profesorem Durkheimem. Během té diskuze probírali, jak je duše věčná a jak se liší od těla. Prabhupáda řekl, "Tělo ve skutečnosti neumírá, jelikož není nikdy živé. Nikdy nebylo naživu. Je to duše, která je živá, a která tělem pohybuje a oživuje ho. Ale jinak živé není."
Samozřejmě, jako podmíněné duše - tato filozofie je něco, co si můžeme jenom připomínat a vědět o tom, protože zrealizovat to není tak jednoduché. Skutečně to zažít je ve skutečnosti velmi obtížné. Ale vidíme, že některé velké osobnosti jsou zcela dhíra - úplně nerozrušené. Nemají absolutně žádný vztah s hmotnou energií. 


Ve Šrímad Bhágavatamu je příklad mudrce Dadhīciho (šestý zpět). Víme, že polobozi mají o mnoho vyšší úroveň požitku než lidské bytosti. Mají velmi dlouhý život a velmi pěkný standard požitku, ale je tu jeden problém - démoni. Démoni stále útočí, takže existuje neustálá válka a boje. Při jedné příležitosti polobozi potřebovali zbraň, která měla být vyrobena z kostí Dadhīciho, který vykonal mnoho odříkání. Proto za Dadhīcim šli a poprosili, "Můžeš nám dát své kosti?" 
Ve většině případů když lidé chtějí naše kosti, nejsme tak dychtiví naše kosti dát! Ale v případě Dadhīciho mu na tom vůbec nezáleželo. Byl připraven ty kosti dát. Řekl, "Jen chvíli počkejte. Nechte mě opustit tělo a potom si můžete vzít mé kosti." Neměl žádnou připoutanost k tělu; vůbec žádnou připoutanost k tělu. Pro vaišnavu je zásadní ztotožňovat se s tím být služebníkem Krišny a jednoduše započít oddanou službu.

anarthopaśamaṁ sākṣād
bhakti-yogam adhokṣaje, (SB 1.7.6).


Ta oddaná služba potom odstraní všechny anarthy - všechny nežádoucí věci, k nimž patří ztotožňování se s tělem.
Takže na začátku můžeme filozoficky chápat, že nejsme toto tělo, ale ve skutečnosti to nedokážeme zrealizovat. Je těžší to realizovat, když nás vezou na operační sál - v tu chvíli můžeme mít vyšší krevní tlak než obvykle. Proto je těžké plně zrealizovat tuto odpoutanost. Ale filozoficky to chápeme a potom se zaměstnáme v oddané službě. Je to skrze oddanou službu, kdy skutečně zrealizujeme tento zážitek brahma-bhūtaḥ, že nemáme nic do činění s hmotnou energií - v pokročilejším stadiu oddané služby. A je to v tomto stadiu, kdy se zaměstnáme plně v oddané službě, protože tyto dvě věci se navzájem povzbuzují. Dokud jsme do určité míry v tělesném pojetí života, nejsme schopni plně se spojit s Krišnou. Částí pochopení Krišnovy povahy je také pochopení naší vlastní povahy jako jeho nedílných součástí - jeho vibhinamsa  - jeho oddělených částeček,sat-cid-ananda, stejně jako je Krišna sat-cid-ananda. Potom můžeme realizovat svůj potenciál. Když ho nerealizujeme, pak jsme v iluzi.
a jako takoví jsme stejné povahy -


(Kadamba Kánana Svámí, 4.srpna 2018, Vrindavan, Indie, Bhagavad-gita 4.9)


Odkaz na přepis v angličtině je zde.

pondělí 25. února 2019

Kultura Bhágavatamu


bhyāsa-yoga-yuktena
cetasā nānya-gāminā
paramaṁ puruṣaṁ divyaṁ
yāti pārthānucintayan, (Bhagavad-gita 8.8)


Krišna v Bhagavad-gítě říká, že pravidelnou praxí nabízení všeho ve službě Jemu se staneme silnými. Proto je velmi hezké, že máme komunity oddaných a když je navštívíte a vidíte ty děti, myslíte si "Jak je to pěkné takto vyrůstat, s Božstvy a se Šrílou Prabhupádou..." To je tak dobrý start. Vždycky jsem si myslel, že je to dobré místo. Dobré místo je založeno na kultuře Bhágavatamu, kde se diskutuje o Bhágavatamu,


mac-cittā mad-gata-prāṇā
bodhayantaḥ parasparam, (Bhagavad-gita 10.9)

Když jsou oddaní pohromadě, rádi diskutují o Krišnovi. Mluvíme o Bhágavatamu a snažíme se žít podle Bhágavatamu, potom budeme mít velmi úspěšnou komunitu - to je ten klíč!


(Kadamba Kánana Svámí, 5. února 2013, Praha, Česká republika, Šrímad Bhágavatam 7.10.43-44)

Odkaz na přepis v angličtině najdete zde.

pondělí 4. února 2019

Služba oddaným


Otázka: Do určité míry můžeme chtít stát se čistými oddanými, ale jak můžeme tuto touhu víc upevnit?

Šríla Prabhupáda vysvětluje, že vše se hýbe podle chuti, protože když chybí chuť, je velmi těžké cokoli dělat. Šríimad Bhágavatam 1.2.16 říká: śuśrūṣoḥ śraddadhānasya, vāsudeva-kathā-ruciḥ, syān mahat-sevayā viprāḥ, puṇya-tīrtha-niṣevaṇāt.
Měli bychom sloužit vaišnavům a tím způsobem získáme chuť naslouchat o Krišnovi. Jak máme jednou chuť naslouchat o Krišnovi, pak přijde ta touha. Jelikož nasloucháním o Krišnovi se stane touha stát se čistým oddaným silnější. Proto vše začíná službou vaišnavům.

Otázka: Co obnáší být čistým oddaným?


První věc je sloužit čistému oddanému, ale ne jen sloužit čistému oddanému trochu. Ne! Znamená to dát čistému oddanému svůj život, chápat, "Jsem majetkem toho čistého oddaného!" Tak se člověk stane čistým oddaným. To je první věc. Ado guru-padasraya  (Čaitanja Čaritámrta Madhya 22.115) - nejprve bychom se měli stát vlastnictvím čistého oddaného.

(Kadamba Kánana Svámí, 1.prosince 2014, Majápur, Indie, Šrímad Bhágavatam 6.1.50)


Odkaz na přepis v angličtině je zde.