Zpívání je podstata

Zpívání není něco běžného. Není to něco navíc. Je naprostou podstatou, to byla Prabhupādova myšlenka. Prabhupāda vytvořil ranní program s myšlenkou, že v rámci ranního programu můžeme odzpívat 16 kol. Vypočítal to, aby bylo možné zpívat 16 kol s naprostým soustředěním; ne pár kol a pár zpráv a pár manter a tak dále. Dříve to bylo velmi jednoduché, protože jediné, co jste museli udělat, bylo vstát brzy a byli jste před světem napřed; svět stále spal, ale dnes je to těžké, protože váš telefon je vzhůru! Je tedy snadné marnit čas na telefonu a přerušit vaši koncentraci. 

 

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ) 

Začátek dne

Člověk by měl začít den nasloucháním pouze transcendentální zvukové vibraci. Podle Hari-bhakti-vilāsy bychom měli brzy ráno vstát a vzpomínat na naše uctívané Božstvo. Měli bychom složit poklony a poté během koupání recitovat různé mantry.
Celá myšlenka je vyhnout se ráno světskému vlivu a oddálit ho tak dlouho jak je to možné. Dokud to jde, tak jen Kṛṣṇa. Od okamžiku, kdy vstanu, se snažím vyhnout jakékoliv světské zvukové vibraci a naslouchám jen duchovní zvukové vibraci. Pokud z toho uděláme kulturu, pak se naše kola velmi zlepší.

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)

Zkuste to měsíc!

Je řečeno, že když zpíváme, postupně se oprošťujeme od tíživých věcí. Pokud bychom jen mohli dělat toto - alespoň jedno kolo každý den a pokud je to možné i víc - pak po nějaké době uvidíme změnu. Zkuste to měsíc, protože psychologové objevili, že pokud něco děláte měsíc, stane se z toho zvyk. Tak to zkuste jen na měsíc; podepište to na ten tečkovaný řádek a uvidíte, co se stane!

Po jednom měsíci si řeknete, “No, možná zkusím další měsíc…” a pak možná další a další a pak už jste dokončili rok a možná půjdete na další rok… Já jsem teď ve svém 42.roku! Časem začnou korálky na růženci zářit, protože tím, jak s nimi pohybujete, je leštíte. Jak začnou zářit korálky, tak začne zářit i něco uvnitř vás! To je tajemství hnutí Pána Čaitanji.

Ale dřív než začnete se svým jedním kolem, vždy řekněte, 

śrī-kṛṣṇa-caitanya prabhu-nityānanda 

śrī-advaita gadādhara śrīvāsādi-gaura-bhakta-vṛnda,

pak to bude fungovat.

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)

Přímo ve Vrindávanu

V Čaitanja-čandrāmṛtě se Śrīla Prabodhānanda
Sarasvatī modlí, “Ó můj Pane, kdy se zjevíš v mé meditaci?”
Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura říká, “Můj Pane, nechť neustále zůstáváš v cestě mé mysli.”

V Džagannāth Purī byl Śrī Čaitanja Mahāprabhu tolik pohroužen ve vzpomínání na Kṛṣṇu, v neustálém opěvování Kṛṣṇovy slávy a ve výlučném naslouchání o Kṛṣṇovi, že ať uviděl cokoliv, vztahovalo se to ke Kṛṣṇovi. Když viděl oceán, byla to Jamunā - každá voda byla Jamunā! Každý kopec byl Govardhan! Tak to bylo jednoduché! Uviděl Jamunu a skočil s velkým nadšením do oceánu. Po dlouhou dobu se v něm vznášel a zpět na břeh se vrátil až tehdy, kdy ho do své sítě chytil rybář. Když se zmatený rybář dotkl té divné ‘věci’, přemohla ho mocná síla a okamžitě začal vyskakovat a zpívat ‘Hare Kṛṣṇa Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa Hare/ Hare, Hare Rāma Hare Rāma, Rāma Rāma Hare Hare.’ Myslel si, že ho posedl duch. Na scéně se potom objevili společníci Śrī Čaitanji Mahāprabhua a velmi hlasitě zpívali. Śrī Čaitanja Mahāprabhu se probral k vnějšímu vědomí a vysvětlil, “Co je to za hluk? Byl jsem ve Vṛndāvanu. Zrovna jsem byl svědkem Kṛṣṇových zábav. Proč jste mě sem přinesli?” 

Śrī Čaitanja Mahāprabhu byl tedy přímo ve Vṛndāvanu při Svém zpívání. A nejen Śrī Čaitanja Mahāprabhu, ale i Jeho následovníci jako Śrīla Rūpa Gosvāmī, Sanātana Gosvāmī, Gopāla Bhaṭṭa Gosvāmī nebo Śrīnivāsa Ācārya, jak je popsáno v knize Bhakti-ratnākara. Kṛṣṇa  se vyjevoval všem těmto osobnostem, které začínaly vidět Kṛṣṇu v Jeho zábavách.

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ) 

Šílený transcendentální láskou

V Čaitanja-čaritāmṛtě, poté co Pán Čaitanja přijal sannyās, je popis Jeho cest po Jižní Indii, kdy zpívá a projevuje Svou úžasnou extázi. Lidé byli všude smeteni tímto zpíváním a dostali se do extáze. Vrátili se do svých vesnic a celé vesnice se dostaly do extáze! Svaté jméno se ozývalo všude. Zpívání Pána Čaitanji zaplavovalo celou Indii jako přívalová vlna.
Když tedy budeme provozovat hodně naslouchání a zpívání, naše mysl začne vzpomínat na Kṛṣṇu, ale to není to skutečné, plně rozvinuté vzpomínání. To se děje na hlubší úrovni - duše se probudí a začne se rozpomínat. V tomto stadiu již není naslouchání a vzpomínání na mentální úrovni hlavy, ale je přímo v srdci! Poté budeme šílení transcendentální láskou.

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)