Zneužívání je velice nechutné. Jak jsem řekl dříve: "yayedaà dhäryate jagat," (Bhagavad-gítá 7.5) - v tomto světě existuje mezi živými bytostmi vykořisťování. A je to ještě ohavnější, když takováto vykořisťovatelská mentalita vstupuje do vztahů mezi oddanými. Zároveň se však dá očekávat, že bude existovat. Je to nevyhnutelné, protože jsme si ji s sebou přinesli v našem příručním zavazadle, jako součást našeho hmotného podmínění. Naše znečištění nezmizí. V tomto smyslu se tedy musíme naučit odpouštět. Jedním prvkem odříkání, to, čehož se každý vaišnava musí zříci, je pocit hněvu, pocit "já jsem oběť". U zneužívání jsou dvě strany - násilník a oběť. Mnozí z nás jsou profesionálními oběťmi, žijíce v přesvědčení: "Byl jsem zneužit!" Jak se však můžeme povznést nad tuto léčku? jak se můžeme dostat z téhle klece, klece já-jsem-oběť, která nás na roky zamkla? Klec, jež nám nedovolí být svobodní a užívat si u Krišnových lotosových nohou, v zábavách a službě Jemu? Jak se můžeme zbavit této mentality oběti? MŮŽE TO UDĚLAT JEDINĚ ODPUŠTĚNÍ.
Odpustit. Musíme být velmi velkorysí a vidět, že mentalita zneužívání je i v nás. Ať už ji necháme do nějaké míry projevit, nebo ji držíme v sobě, tato tendence zde je. Podívejte se na děti - nejsou jen sladké, sem tam jsou i kruté k ostatním dětem. Ještě se nenaučily, jak upravit své chování tak, aby odpovídalo sociální normě být milým a civilizovaným člověkem. Jsou to jen zvířata, kterými jsme všichni. Takže co s tím?
Když se naučíte odpouštět, je to jediný způsob, jak se můžeme povznést nad zbytky vykořisťování, které jsou stále s námi, a jak se uvolnit z oné klece oběti, jež je jako další past.
ČČ Madhya-lílá 25.57, 5. června 2016, Rádhádéš, Belgie
Původní text v angličtině zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat