Dokonalá spřízněná duše?!

Láska a nenávist jsou přirozené city v tomto světě, každý je má. Já například nesnáším pondělky. Nevím, co vy si myslíte o pondělcích, ale já je nenávidím! Takhle má každý něco, co nemá rád a něco, co miluje, a je to celkem předvídatelné. Tohle je tedy první princip - láska je všude. Lidé milují věci, milují místa, ale víc než to milují ostatní lidi - a milují je nejvíce. Jsou sentimentální, když jde o maminku, tatínka a podobné věci.

Láska zde v tomto světě je, ale je tato láska oproštěna od zášti, nenávisti? Existuje vůbec? Je zde nějaký vztah, kde je nějaká láska, ale zároveň v něm není žádná nenávist? To není tak jednoduché. "Ó, Bože, já prostě nesnáším, jak ty svoje ponožky povaluje všude okolo!" nebo "Nenávidím, jak ona pořád dělá tohle a támhleto."

Takže v tomto světě láska a nenávist přichází společně, a na tomhle základě musíme zvažovat dokonalou spřízněnou duši. Když si myslíte, že někde za rohem je Popelka nebo tak... Já se tedy omlouvám, ale ještě nikdy jsem Popelku nepotkal. Nebo nějakého prince na bílém koni. Kdo má dnes koně? Kdo si ho může už jen dovolit? Tyhle věci existují na úrovni naší touhy, když si to takhle přejeme. Chceme pohádku, dokonalost, ale kde je to v reálném životě? Ve skutečném životě musíme vystačit s tím, co je, a to je více méně jak to chodí.

Takže kdykoli vidím něco jako ideální spřízněnou duši a vybuchující srdce, myslím si: "Ano, dneska je to všechno růžovoučké a zítra to bude něco jiného!"

Je řečeno, že když se zamilujete, potkáte někoho nového, tak tahle osoba se zdá být plná úžasných kvalit - úplně jako oceán. Po chvíli chodíte okolo oceánu a zjišťujete, že to je jenom rybník a už se neobtěžujete, abyste toho člověka viděli znovu. Co mohu říct? V mysli se toho děje spousta. V mysli sníme o tom, co chceme, a poté promítáme své sny do reality. Jenže realita nemá se snem nic společného. Někdy to vypadá tak, že se děje, a jindy zase ne.

Takže kde hledat perfektní spřízněnou duši? A je vůbec možné milovat? Láska je zajisté nejlepší vlastnost, jakou máme, ale můžeme ji rozvíjet? Předtím jsme mluvili o vztazích, ale co my? Začíná to u nás samotných. Pokud nejsme plni lásky, jak potom můžeme očekávat vztah, který plný lásky je? Nebude to fungovat, to není možné. Jen ti, kteří jsou sami plní lásky a prosti nenávisti, se mohou stát perfektní spřízněnou duší, nikdo jiný.

Takže se můžete podívat na svět a myslet si: "Každý hrnec má svou poklici, každý má svůj dokonalý protějšek. Na světě je jedna osoba, právě tady někde okolo, a ona je ta jediná pro mě." To je hloupost! Neexistuje. Vůbec to takhle není. Je to dávej a ber. Jako je na hmotné rovině papír odfouknut pryč, tak také láska - odletí s větrem. Co se dá dělat?

Čistou lásku můžete mít jen když se duchovně realizujete. Jen pokud vidíte, že je zde jiný svět než tento - věčný svět, kam my i všichni ostatní patříme. Pak můžete společně rozvinout láskyplný vztah. Pak můžete mít svět bez zášti. Jinak... co dělat v tomhle světě? Každý vidí dost nenávisti.

To je to, čeho se musíme zbavit. Ne: "Já miluji svého psa a já miluji svůj malý trávník a to, co je mezi mými zdmi, a zbytek světa nesnáším." To není láska. Ne, láska znamená all inclusive; znamená to, že musíme být all inclusive - zahrnout všechno. Když je to láska s nenávistí, pak to není láska.

Dnes můžete mít s někým vztah a bude to úplná láska a nenávist je pro sousedy, ale to se změní. Jednoho dne bude pro sousedy láska a nenávist bude ve vašem vztahu. A tehdy začne létat nábytek... Opravdové vztahy začínají, když se my sami očistíme a oprostíme od nenávisti!

Přednáška: Dokonalá spřízněná duše, 14. září 2012, Pretoria Arts Campus, JAR

Původní text v angličtině zde.