Nejvzácnější klenot

Kṛṣṇova transcendentální pokladnice je plná tak úžasného bohatství. Stejně jako Bhagavad-gītā, která nám dává věčnost ve verších jako je ṇa tv evāhaṁ jātu nāsaṁ: “Nikdy se nestalo, že by nebylo Mne, tebe či všech těchto králů…” nebo když říká, yat karoṣi yad aśnāsi: “Vše co děláš, jíš, obětuješ či rozdáváš, jakož i veškerou askezi, kterou podstupuješ, dělej jako oběť Mně.” 

Krišnova pokladnice je naplněna neomezeným bohatstvím, ale nejcennějším klenotem ze všech je zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry. Vzpomínáme na čas, kdy měl Sanātan Gosvāmī sparśa-maṇi. Sparśa-maṇi je kámen mudrců. Když se tímto kamenem dotknete kovu, promění se ve zlato. No, nevadilo by nám mít pár takových kamenů, že? Dnes jsou tyto kameny velmi vzácné, ale Sanātan Gosvāmī takový kámen měl. Čehokoliv se tímto kamenem dotkl, to se proměnilo ve zlato. A co Sanātan udělal? Zahodil ho přes rameno na hromadu smetí a poté se posadil a začal zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru! Všichni věděli, že Sanātan Gosvāmī má takový kámen. Jednoho dne tedy přišel jeden muž a řekl, “Sanātane

Gosvāmī, slyšel jsem, že vlastníš kámen mudrců. Je to pravda? Kámen, který dokáže proměnit kov ve zlato?”

Sanātan Gosvāmī řekl, “Hmm..”

“Vážně je to pravda? Máš ten kámen? Mohu si ho prosím půjčit?”

“Můžeš si ho vzít.”

“Opravdu? Kde je? Kde je?”

“Jen se podívej támhle, v zahradě - ten kámen je přímo tam.”

Ten muž tedy kámen zvedl ze zahrady, vzal si ho a šel domů. Zlato! Zlato! Zlato! Vše zlaté! Bylo to úžasné!

Ale potom v noci přemýšlel, “Proč ho Sanātan Gosvāmī zahodil do smetí? Kvůli čemu ho tam odhodil? Jaké tajemství zná? Musí mít něco lepšího!

Šel zpátky a prosil, “Prosím, řekni mi své tajemství. Dal jsi mi tento kámen, ale já vím, že máš něco lepšího. Dej mi to.”

Sanātan Gosvāmī odpověděl, “Dobře, zahoď ten kámen a sedni si vedle mě.”

Potom mu dal japa mālu a začali zpívat svaté jméno.

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)