Pamatuji si na úplně první konferenci společenského rozvoje v ISKCONu, která byla moc zajímavá, protože tam všechny ášramy mluvily o svém životě. Vzpomínám, jak tam byl jeden grihastha, který řekl: "Jsem unavený z toho, že jsem považován za druhořadého občana. Všichni se na mě dívají, jako bych byl pokleslý." Byly to doby, kdy bylo víc brahmačárích než grihasthů.
Pak promluvila jeho manželka a řekla: "Víte, jaké to je, zpívat mimo chrámovou místnost? Vždycky, když přijdou Svámís, musíme jít s dětmi ven."
Pak přišel brahmačárí a řekl: "Necítím se být pod ochranou, protože vždycky, když řeknu, že chci být brahmačárí, tak mi někdo poví, že statistiky jsou proti mně."
Bylo to velmi zábavné ráno, a nakonec jsme tam měli vánaprasthu, který nám sdělil: "Víte co, já mám krizi identity. Ano, mám krizi identity, já neexistuji!"
Někdy je naslouchání o vánaprastě intenzivní, protože to zní, jako útok na váš život! Jako by vám ve věku padesáti let podtrhli koberec po nohama. Písma však vánaprasthu doporučují, takže otázka je, jak se to dělá?
Grihastha znamená, že pracujete pro svůj život. Jste mladí a právě jste vstoupili do manželství. Život je vážný. Už není čas si jen tak hrát, musíte něco vybudovat. Tak to pokračuje a vy se přestěhujete do většího domu, a máte dvě děti, a jste tak šťastní, a máte velkou zahradu... To je tedy střed života grihasthy - tvrdá práce.
Pak si naplánujete, že v padesáti odejdete z práce. To je první krok - plán, že se včas vymaníte z toho zapletení; plán uniknout z toho krysího závodu; plán opustit to chtění a expandování. Je to o zjednodušení, protože v tom spočívá odchod do ústraní. To je tedy ten princip - vše zjednodušit a udělat si čas na duchovní věci. To nezní jako konec světa!?
Ožehavá otázka je: měli by se manželé rozdělit? A odpověď je, že takové nařízení, aby se v padesáti letech manželé rozdělili, neexistuje. V některých případech se však těch padesátin nemohou dočkat! Vím o pár případech, kde je to manželka, která chce přijmout vánaprasthu! Odloučení manželů ale není nezbytné.
Zorganizujte si tedy život takovým způsobem, abyste se mohli začít věnovat oddané službě a vánaprastha ve skutečnosti byl něco dobrého. Teď je otázka, co uděláte se svým životem?
Vánaprastha není něco, o čem se přemýšlí, až když je vám padesát. Je to něco, o čem se přemýšlí v pětadvaceti. Přemýšlejme tedy o tom, co můžeme udělat, abychom v budoucnu zduchovnili svůj život. Vánaprastha je vnitřní nastavení, je to změna, která musí nastat v srdci ohledně toho, jak zvýšit duchovnost v našich životech. Každé odpoutání, které musíme v životě praktikovat, nás připraví na to konečné odpoutání. Je potřeba určitá příprava, abychom zvládli to konečné odpoutání, které je nutné na konci života.
(Kadamba Kanana Svámí, 4. června 2012, Leicester, Anglie, Čaitanya Čaritámrita, Madhya-lílá 7.21)
Původní text v angličtině zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat