Slavný odchod

Napsal Šéša Dás

13. září 2017

Víme, že Šríla Prabhupáda na závěr dopisů svým žákům psal "Tvůj věčný příznivec". Mnozí lidé říkají, že když si přečetli nebo slyšeli tuto řádku do Šríly Prabhupády, hluboce je to zasáhlo a změnilo jim to život!

Kadamba Kánana Svámí se po týdenní intenzivní kazatelské cestě na Slovensko vrátil do Rádhádéše. Bohužel se k nám dostala zpráva, že Maníšá Deví Dásí, jedna z Mahárádžových žaček, je v kritickém stavu a brzy opustí tělo. Před několika měsíci přišla za Mahárádžem Bhagavatí Mátádží (z Rádhádéše) a pověděla mu o této paní, která byla nedávno diagnostikována jako smrtelně nemocná, a po mnoho let v Rádhádéši dělala spoustu služby - od prodeje v butiku po úklid - a byla také dobře známá svou pomocí projektu "Jídlo pro život" v Liége. Neustále projevovala svou milosrdnou povahu, když s sebou brala prasádam, nebo prosila oddané, aby ho přivezli, aby ho mohla rozdat zdravotním sestrám a personálu nemocnice. Je úžasné slyšet o jejím nadšení kázat a dělit se o milost.

Když ji první den Mahárádž přišel navštívit, nevypadala moc dobře, ale přesto byla velmi vděčná, že Mahárádže opět vidí. Mluvili spolu asi 20 minut, a pak Mahárádž začal vést jemný kírtan. Po hodině zpívání řekl před odchodem z jejího pokoje pár závěrečných slov. Maníšá se náhle chytila přitahovacího madla nad svou hlavou a zvedla se. Byla nesmírně vděčná, že ji Mahárádž přišel navštívit a strávil s ní čas. I když nebyla aktivní a hodně věcí si nepamatovala, měla touhu ho před svým odchodem vidět. Mahárádž mi řekl, že nepochybuje, že ji Pán Čaitanja přijme a vezme zpátky k Bohu!

Příští den po obědě řekla Bhagavatí Mahárádžovi, že je na tom Maníšá opravdu špatně a vypadá to, že to bude její poslední den. Byla to šokující zpráva, nezdálo se nám to možné či pravděpodobné, protože předchozí večer jsme ji viděli, jak se zvedla s takovou dychtivostí a entuziastickou energií. Mysleli jsme, že má před sebou ještě nejméně týden.

Když Mahárádž vstoupil do pokoje, uviděli jsme tam mnoho shromážděných oddaných zpívat Svaté jméno. Maníšá byla evidentně nepohyblivá a měla mnohem méně energie, než jsme viděli předchozí den. Nemohla se hýbat ani mluvit jako včera. Mahárádž začal zpívat jemný kírtan, který všem pronikal do srdce. V místnosti byla cítit nálada modlitby. Všichni jsme seděli kolem matky Maníši a ona se přibližně v 16:45 náhle nadzvedla, otevřela doširoka oči, zazpívala s Mahárádžem a všemi oddanými, a poté opustila tělo.

Pro nikoho to nebyl lehký pohled, zvláště pro její dceru, vnučku a jejich manžele, kteří při jejím odchodu seděli kolem postele. Jaký to však byl zároveň velký úspěch, když pro ni její drahý Guru Mahárádž zpíval, když ona zpívala do svého posledního dechu!

Později Mahárádž přišel k jejímu tělu, vzdal úctu a stál tam v hluboké modlitbě. Pak jsme odešli z bytu, protože bylo potřeba se postarat o její tělo, a Mahárádž strávil nějaký čas utěšováním rodinných členů, kteří velmi oceňovali, že v tento čas přišel a zazpíval pro ni.

Jak jsme se procházeli, všichni žasli nad tou neobyčejnou zkušeností a já jsem pociťoval jistou zvědavost, o co se Mahárádž modlil, ale říkal jsem si, že je to příliš osobní a není podle etikety se na to ptát, tak jsem to nechal být. Když jsme pak přišli do Mahárádžova pokoje, vyprávěl mi o ní a o tom, jak moc měla ráda Nitjánandu Prabhua, jak léta dělala tolik různých služeb v Rádhádéši a jak on byl šťastný, že ji přijal za žákyni, a jaký to byl nádherný způsob odchodu s tolika zpívajícími oddanými kolem ní.

Ještě jsme chvíli stáli a Mahárádž se otočil a začal mi říkat, jaké měl myšlenky a modlitby, když přistoupil k jejímu tělu. Později to řekl i v několika přednáškách, tak myslím, že je v pořádku se o to podělit. Otočil se ke mně a velmi vážně a pokorně řekl: "Tak jsem se modlil ke Krišnovi, že nejsem žádným způsobem kvalifikovaný, abych toto žádal, ale nějakým způsobem mám ty nejkvalifikovanější mistry, které se snažím reprezentovat, tak prosím, prosím, přijmi ji a dej jí Svou společnost."

V tu chvíli jsem se nezmohl na to něco říct - byl jsem jen v šoku a uchvácen Mahárádžovou pokorou. Jedinou myšlenkou, kterou jsem měl, bylo, že on je náš věčný příznivec!

Následující dny došlo k několika vzpomínkovým setkáním na Mátádží Maníšu a Mahárádž pro ni zpíval "Je anilo". Stáhněte si prosím odpovídající nahrávky a zůstaňte na příjmu ohledně blogových příspěvků o Džanmáštamí! Mahárádž dal tak fantastické přednášky! Jakmile je uslyšíte, vaše příští Džanmáštamí už nikdy nebudou stejná!

Původní text v angličtině zde.