Dny odříkání

V počátcích ISKCONu bylo odříkání velká věc. Bylo považováno za něco duchovního, čím odříkavější, tím duchovnější - čím studenější voda, tím lépe, čím méně jste jedli, tím více vědomými Krišny jste byli! Byly to dny odříkání, kdy všechno bylo tabu! Pokud byla v ášramu nalezena kniha, která se netýkala vedomí Krišny, byla zabavena a spálena!

"Takové knihy se nečtou, takové knihy jsou mája, takové knihy nás kontaminují! Nechceme je ani spatřit! Zničte je, vymažte je ze světa, ať jsme v bezpečí před májou, a nebude nás nic rozrušovat, abychom měli čistotu ve svém duchovním životě!"

Zapomněli jsme jen na jednu věc. Zapomněli jsme, že jsme lidé; zapomněli jsme, že máme chuť; zapomněli jsme, že jsou věci, které se nám líbí a které se nám nelibí; zapomněli jsme, že máme touhu si užívat a cítit se dobře.

Tyto dny fanatismu jsou pryč; taková věc nevydrží.

(Kadamba Kánana Svámí, 2011, Berlín, Německo, přednáška)

Původní text v angličtině zde.