Neporažený

Kadamba Kánana Svámí, 12. ledna 2013, Amsterdam, Holandsko, SB 4.30.50-51

Ve védské kultuře je sebeúcta velice částí společnosti. Není to umělé; je to přirozené, protože se osoba přirozeně cítí dobře, když ví, že dělá dobré věci. Oddaní nemusí uměle hromadit nějaké sebevědomí. Automaticky přichází z dělání správných věcí.

Pokud se snažíte celý den dělat správné věci, pak večer, když se podíváte zpět na ten den, řeknete si: „Pár věcí jsem pokazil, ale co mohu dělat? Alespoň jsem se snažil“. A když přidáte celý rok, „Udělal jsem několik chyb. Opravdu jsem to párkrát pokazil tento rok, ale mohu říci, že jsem se snažil.“

Kdokoliv, kdo se vědomě snaží dělat správné věci, má sebeúctu. Protože taková osoba se může cítit ze sebe dobře. Problém přichází, když děláte tolik věcí, o kterých víte, že byste je dělat neměli. A potom víte, „Jsem poražený, Neměl bych to dělat, ale já….“

Oddaný by měl vědět, že v Krišna vědomí nemůžete být poražený. Nikdo nemůže ztratit, v Krišna vědomí  není to možné ztratit, protože oddaná služba je věčná a prospěch z ní je také věčný. Takže jakoukoliv malou službu uděláte, uděláte pokrok. Dokonce i když je tolik mnoho věcí, které nemůžeme udělat správně, to nevadí, protože něco děláme správně a to jde do naší věčné banky.

Nemusíme se cítit jako poražený, a jako že jsem hrozný oddaný, nic nemohu udělat… NE! Pak přehlížíte věčný prospěch, který získáváte. Musíte to vidět takto, „Jsem tak šťastlivý, protože je mi dovoleno dělat nějakou službu. A všechna tato služba je pro můj věčný prospěch. Jsem opravdu tak šťastlivý.“

Původní článek v angličtině zde.