Kadamaba Kánana Svámí,
8. února 2013, Bhaktiloka, Bratislava, Slovensko
V roce 1997 jsem v Bhaktivedanta Manoru, ve Velké
Británii dostal sanjás. Odříkavý stav
života je životem určen ke vzdávání se nezávislých nápadů a odevzdání celého života
následování zjevených písem. A to je trošku těžké, protože mysl si přeje
nezávislost. A to je v pořádku, ale stejně musíme přijmout, že když přijde
na pochopení smyslu života, musíme se obrátit na vyšší poznání.
A ten den při tom obřadu tam byla i televize. To víte, sanjásí přijde ve svém starém oblečení,
a potom v pozadí se převlékne a vyjde ven v novém oblečení! Kamery
filmují jako o závod a na konci chtějí udělat rozhovor. Zeptali se, „Jak se nyní cítíte? Cítíte nějaký rozdíl?“ Právě
jsem učinil veliký slib, dát celý svůj život Krišnovi a nejen Krišnovi. Takže
po takovém slibu, cítíte se jinak? No trošku, určitě!? Je to jako když se
oženíte. Někteří z vás si mohou pamatovat, když se oženili, cítili jste se hned poté jinak? Je tu někdo, kdo si na to vzpomíná?
Někdo z davu: „Trošku“
A jaké to bylo „trošku“ jiné?
z davu: „trošku víc unavený“ (dav se směje)
Ano, samozřejmě, odpověď je ano. Je zde rozdíl, protože je
od té chvíli přijata zodpovědnost! A to je zajímavý paradox, cesta ke svobodě je o přijímání zodpovědnosti.
Jeden by si mohl myslet, že cesta ke svobodě je ve vzdávání se veškeré
odpovědnosti! Ale co se pak stane?
Šríla Prabhupáda byl v Americe, v Chicagu, kde se setkal
s ženami z „osvobozeného ženského hnutí“. Byla tam předsedkyně, vedoucí
společnosti. Prabhupáda řekl, že ženy nemohou mít svobodu. „Buď bude mít jednoho muže, když je vdaná,
nebo ve jménu svobody nebude vdaná a bude mít stovky mužů. Tak kde je svoboda?“.
A to stejné lze říci o mužích. Kde je svoboda? Svobodu není
lehké najít, protože nejsme svobodni v srdcích. Je tolik mnoho věcí, bez
kterých nemůžeme žít. Co kdybych měl třeba strach z davů? A dusil bych se,
pokud bych seděl uprostřed tolika lidí. Pak bych byl nucen odejít. I kdyby ta
lekce byla zajímavá. Přiznávám, že jsou noci, kdy přemýšlím, „Hmmm, tak nyní půjdu spát.“ Ale nedělám
to rád. Spíše přemýšlím: „Ó Bože, už ten
den zase skončil. Znovu musím jít spát.“
Takže svoboda není jen o tom dělat si, co chcete. Protože
to, co chceme vychází z reakcí na to co vidíme a to co vnímáme skrze své
smysly. „Zmrzlina. Chci jí!“
Podívejte, jak jsme rychlostí myšlenky utekli na zmrzlinu. A takto je v nás
probuzeno tolik tužeb a jen naplňování těchto tužeb není svoboda, protože ty
nemůžete nikdy uspokojit!
Původní článek v angličtině
zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat