Kadamba Kánana Svámí,
9. dubna 2013, Pretoria, Jižní Afrika, Setkání s žáky
Co bych si přál je, aby náš vztah šel dále za formalitu. Mým
záměrem a mou povinností, jako duchovního učitele a mou touhou jako osoby, je
vám všem, i dalším lidem pomoci s duchovním životem. Nevím, jak se to
stalo, ale obdržel jsem nějakým způsobem mnoho milosti. Byl jsem tolik let ve svatém dhámu, udělal jsem mnoho důležité
služby, a proto jsem dostal milost, kterou s vámi mohu sdílet. Taková
milost je zdrojem síly.
Byl jsem také mnohokrát testován, stejně jako jste testováni
vy. Protože tak to v duchovním životě je, jsme testováni, všichni. Byl
jsem zkoušen ve službě, když jsem byl požádán o službu, kterou jsem neměl rád.
Bylo to ve výstavbě Majápurské samádhi,
kde jsem musel nalézt mramor v poušti v Radžastánu. Bylo to intenzivní místo.
Strávil jsem ten nejteplejší den mého života v té poušti při padesátidevíti
stupních celsia. Bylo opravdu horko, ale lidé byli ledově chladní, protože proč
by jinak žili v poušti v padesátidevíti stupňovém horku? Z jednoho
důvodu, protože tam je ložisko mramoru a oni vydělávají peníze.
A tito lidé byli tak posedlí vyděláváním peněz, že kvůli
tomu byli ochotni žít i v pekle. Tak to v podstatě bylo. A s těmito
lidmi jsem musel jednat, obyvateli pekla, a oni byli tak odhodlaní získat mé
peníze, Prabhupádovy peníze, a já jsem musel být ještě více odhodlaný, aby je
nezískali. Bože to byl boj! Mezitím byla hned vedle v místnosti mešita s velikým
reproduktorem. Bylo to intenzivní, jaké místo! To byly zkoušky – těžké věci ve službě
a nějakým způsobem se jimi probojovat. A díky boji ve službě jsme získali
nějakou sílu a to vám může pomoci s vaším bojem, protože každý bojuje, tak
to je. Nedostanete to jen tak na stříbrném talíři, „Krišna vědomí je tak jednoduché. Je to tak moc inspirující.“
Někdy, ale ne vždy je to také boj, ale já mohu pomoci, protože jsem také bojoval!
Původní článek v angličtině
zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat