Kadamba Kánana Svámí,
27. února 2013, Vrindávan, Indie, Čaitanja Čaritámrita seminář část II
Madhavačárja byl úžasný, protože uctíval Krišnu jako
Nejvyšší osobnost Božství. Najdeme Madhavačárju usazeného u nohou Govardhanu u Govinda kundu a najdeme ho tam hluboce ponořeného ve zpívání
svatého jména tak moc, že nenechal nic na světě zasáhnout do jeho zpívání.
Ale slib Madhavendry Purího je něco jiného. Na okamžik se
koncentrujme a meditujme o Madhavendrovi Purím a jeho slibu. Jeho slib byl v základu
takový, že nebude činit žádná opatření pro něco k jídlu. K čemu je takový
slib? Tento slib nebyl následován v náladě odříkání, vůbec ne. „Ode dnešního dne, udělejme nějaké výjimečné
odříkání. Neudělám už žádná opatření, abych si zajistil něco k jídlu.“
Ne, tak to nebylo. Když o tom přemýšlíte, všechny problémy
začínají s jedením. Je to kvůli tomu, že musíme jíst, musíme pracovat, a
pak musíte vařit, a tak dále, a než si to uvědomíte, je to velké zapletení.
Zabere to spoustu času – vezme to spoustu času od esenciálních činností, a to
byla nálada Mádhavendry Purího, který nechtěl změnšit množství času k opěvování
Krišny. Nechtěl přestat zpívat ani na chvilku. A proto se nezabýval ničím
jiným. Prostě vše ostatní nechal být a vzdal se toho. Řekl, „Nechám to jen na Krišnovi a budu jen zpívat.“
A proto, když o tom chvilku budeme přemýšlet, můžeme realizovat,
na jak hluboké úrovni Krišna vědomí byl. Jeho zpívání nebylo pouze zpívání sádhaky. Jeho zpívání nebylo zpíváním
praktikujícího oddaného, který se snaží očistit praktikováním každodenního
zpívání, snažíce se být více v Krišnavědomí upevněn, jako většina z nás.
Jeho zpívání bylo jako zpívání toho, kdo si vychutnával opěvování Krišny, kdo
byl beznadějně připoután k opěvování Krišny, jednoduše s tím nemohl
ani na moment přestat. A tento druh vědomí Krišnu přitahuje.
Původní článek v angličtině
zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat