Kadamba Kánana Svámí,
21. března 2013, Cape Town, Jižní Afrika, BYS Piknik řeč
Kírtan, neboli mantra meditace je něco, co byste měli dělat.
Jak jen popsat co to je? Je to jako… Můžeme podat dlouhé vysvětlení, co je to
jedení a jak se jí, jak je to prožíváno, a jaké jsou různorodé chutě a příchutě.
Jako slaná, sladká, horká a jaké všechny další. Ale dříve, nebo později vlastní
zkušeností tomu jeden sám porozumí.
Zvuk není jen hudbou, je duchovní. Je smysluplný. Je
potěšující. Je osvobozující. Zde, v tomto světě si přibíráme tolik
zavazadel do našeho vědomí, díky aktivitám, které si neseme sebou. Vše co
děláme, se přilepí. Ponechá to zbytky v našem vědomí. Tolik mnoho zbytků zatvrdlého
srdce v našem vědomí, sobeckosti a tak dále. Postupně osoba zatvrdne,
otupí a už to nemůže vše přijmout. Čím silnější je vrstva hříšných zbytků, tím
více jsme vzdáleni vstupu do hlubších zážitků. Proto je to na začátku pouze
melodie.
Jednou jsme se pluli ze severního ostrova Holandska do
Dánska a bylo velice málo větru. Byly to docela velké lodi. Šedesát lidí na
každé lodi. A protože nebyl vítr, tak jsme jeli na motor a hladina byla tak
klidná a tak jsem si pomyslel, „Co budeme
dělat?“. Byla to třiceti hodinová cesta bez větru a tak jsem pomyslel, že
uděláme kírtan. A tak jsme měli
třicet hodin kírtanu a na konci jsme
vpluli do zdymadla. Bylo německé, a byla tam kontrolní věž. Nebyli tam žádní
lidé. A dovedete si to představit, po třicetihodinovém kírtanu, byl ten kírtan
opravdu bouřlivý. Byl, myslím tím, opravdu jsme byli někde jinde. A byli jsme
právě uprostřed toho zdymadla a mantra se ozývala ozvěnou od stěn. Nikde nikdo.
A pak se tam náhle z hlasitého reproduktoru ozvalo: „Máte i nějakou jinou melodii?“ (smích)
A takhle to je. Je to těžké proniknout do toho pro někoho, kdo je venku. Jemu
se to může zdát monotónní. Pro nás je to legrace, kde jsou různé nálady a různé
příchutě. Někdy pomalá a meditativní, někdy veselá a živá. Je tolik mnoho cest
k vyjádření přirozených pocitů duše.
Je řečeno, že v tomto světě je duše ve spícím stavu, v latentním
stavu. A je to mysl, která přebírá funkce duše – myšlení, cítění a chtění. Toto
myšlení, cítění a chtění pokračuje ve světě kolem nás a my se z toho snažíme
něco dostat. Jako jsem slyšel, hned jak jsem sem přišel, jak Pan Rhodes, který
je tou osobou, která je na tomto místě uctěna, byl obchodníkem v Cape Town
a oni ho sem dali jako řeckého boha na koně. To je pan Rhodes; romantická
realita; přibarvení v mysli, myšlení, cítění a chtění. Přidáváme si tam tolik
barvy a doufáme, že to bude úžasné.
A tak to může být, ale i nemusí, přijde na věc. Taková je
hmota. Někdy úžasná a někdy naopak. Mění se, jako počasí v Cape Town. A
tak myšlení, cítění a chtění jsou vlastnosti duše, které si půjčila mysl a nyní
bylo toto myšlení, cítění a chtění probuzeno v kírtanu. V kírtanu je
něco potěšujícího. Je tam chuť, kterou možná z počátku hned neuchopíte,
ale je to opravdové potěšení duše. Hluboko v duši, se potěšení znovu objevuje
v meditaci duše. A proto, pokud jednou chytíte chuť, můžete pokračovat dlouhé hodiny.
Původní článek v angličtině
zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat