sobota 20. dubna 2013

Potěšení duše


Kadamba Kánana Svámí, 21. března 2013, Cape Town, Jižní Afrika, BYS Piknik řeč

Kírtan, neboli mantra meditace je něco, co byste měli dělat. Jak jen popsat co to je? Je to jako… Můžeme podat dlouhé vysvětlení, co je to jedení a jak se jí, jak je to prožíváno, a jaké jsou různorodé chutě a příchutě. Jako slaná, sladká, horká a jaké všechny další. Ale dříve, nebo později vlastní zkušeností tomu jeden sám porozumí.

Zvuk není jen hudbou, je duchovní. Je smysluplný. Je potěšující. Je osvobozující. Zde, v tomto světě si přibíráme tolik zavazadel do našeho vědomí, díky aktivitám, které si neseme sebou. Vše co děláme, se přilepí. Ponechá to zbytky v našem vědomí. Tolik mnoho zbytků zatvrdlého srdce v našem vědomí, sobeckosti a tak dále. Postupně osoba zatvrdne, otupí a už to nemůže vše přijmout. Čím silnější je vrstva hříšných zbytků, tím více jsme vzdáleni vstupu do hlubších zážitků. Proto je to na začátku pouze melodie. 

Jednou jsme se pluli ze severního ostrova Holandska do Dánska a bylo velice málo větru. Byly to docela velké lodi. Šedesát lidí na každé lodi. A protože nebyl vítr, tak jsme jeli na motor a hladina byla tak klidná a tak jsem si pomyslel, „Co budeme dělat?“. Byla to třiceti hodinová cesta bez větru a tak jsem pomyslel, že uděláme kírtan. A tak jsme měli třicet hodin kírtanu a na konci jsme vpluli do zdymadla. Bylo německé, a byla tam kontrolní věž. Nebyli tam žádní lidé. A dovedete si to představit, po třicetihodinovém kírtanu, byl ten kírtan opravdu bouřlivý. Byl, myslím tím, opravdu jsme byli někde jinde. A byli jsme právě uprostřed toho zdymadla a mantra se ozývala ozvěnou od stěn. Nikde nikdo. A pak se tam náhle z hlasitého reproduktoru ozvalo: „Máte i nějakou jinou melodii?“ (smích) A takhle to je. Je to těžké proniknout do toho pro někoho, kdo je venku. Jemu se to může zdát monotónní. Pro nás je to legrace, kde jsou různé nálady a různé příchutě. Někdy pomalá a meditativní, někdy veselá a živá. Je tolik mnoho cest k vyjádření přirozených pocitů duše.

Je řečeno, že v tomto světě je duše ve spícím stavu, v latentním stavu. A je to mysl, která přebírá funkce duše – myšlení, cítění a chtění. Toto myšlení, cítění a chtění pokračuje ve světě kolem nás a my se z toho snažíme něco dostat. Jako jsem slyšel, hned jak jsem sem přišel, jak Pan Rhodes, který je tou osobou, která je na tomto místě uctěna, byl obchodníkem v Cape Town a oni ho sem dali jako řeckého boha na koně. To je pan Rhodes; romantická realita; přibarvení v mysli, myšlení, cítění a chtění. Přidáváme si tam tolik barvy a doufáme, že to bude úžasné.

A tak to může být, ale i nemusí, přijde na věc. Taková je hmota. Někdy úžasná a někdy naopak. Mění se, jako počasí v Cape Town. A tak myšlení, cítění a chtění jsou vlastnosti duše, které si půjčila mysl a nyní bylo toto myšlení, cítění a chtění probuzeno v kírtanu. V kírtanu je něco potěšujícího. Je tam chuť, kterou možná z počátku hned neuchopíte, ale je to opravdové potěšení duše. Hluboko v duši, se potěšení znovu objevuje v meditaci duše. A proto, pokud jednou chytíte chuť, můžete pokračovat dlouhé hodiny.

Původní článek v angličtině zde.

Žádné komentáře:

Okomentovat