Princip opětování

Kadamba Kánana Svámí, 27. ledna 2013, Rádhadéš, Belgie, lekce z Radhadesh Mellows

Je řečeno, že se jeden oddaný ptal Visnujana, „Jakto že jsi vždy tak nadšený v kírtanu?“

Vishnujan řekl, „Já nejsem v kírtanu vždy nadšený, ale když začnu s kírtanem, pak jsou lidé nadšení a to mě udělá také nadšeným!“

To je princip opětování, princip společného zpívání a nadšení jedné osoby, které zažehne nadšení další a pak se to násobí a stane se elektrifikující atmosférou, jako máme nyní v Rádhadéši. Co na to říci?

Ale je i jiná doba, brzy ráno když jsme sami se Svatým Jménem, s naší japa málou a to je jiné. V tento čas jsme uvrženi zpět k nám samotným. V tu dobu jsme odhaleni, kdo skutečně jsme! Tehdy si uvědomíme, „Nemám vůbec žádnou lásku!“ Takže jsou různé zkušenosti, které máme se zpíváním ale chuť zde je. A to je pravda z toho důvodu, že to stále děláme a nepřestali jsme. Jednou jsme začali a pokračujeme i skrze oběti do kterých jsme zapojeni a pokračujeme dále. Dokonce i když je to někdy asketické, dokonce i tyto kírtany mohou být někdy odříkavé, pro někoho kdo je v davu.

Vždy jsem se podivoval, proč jsem se připojil k hnutí davů. Když jsem v Majápuru a je tam pět tisíc Rusů, všichni pokryti repelentem proti komárům, neodhání to pouze komáry ale také Kadamba Kánana Svámího, který to cítí jako, „Je čas odsud zmizet.“

Ale povaha harinám sankírtanového hnutí Pána Čaitanji Maháprabhua je, že davy se budou zvětšovat a zvětšovat. I pokud bychom udělali Rádhadéš pětkrát větší, stále by byl malý. Už pochopili, že ten velký chrám, který staví v Majápuru bude příliš malý! To je ve skutečnosti nyní velký problém. Hovořil jsem s jedním plánovačem a to byla první věc, kterou pochopili, „Je příliš malý.“ Ano, ale co s tím? Protože sankírtan je takový, že se šíří od jedné osoby k druhé.

Původní článek v angličtině zde.