pondělí 8. srpna 2016

Nesobecká touha

Každý oddaný si samozřejmě přeje vidět Krišnu a touha vidět Krišnu není plodonosná. Můžete říct: "No, nejlepší úroveň čisté oddanosti je být oproštěn od sobecké touhy. Není tedy sobecké, když chceme vidět Krišnu? Není to o naší touze místo vyššího principu uspokojení Krišnovy touhy?"

Ano, ale přesto si každý oddaný ve svém srdci přeje být s Krišnou, vidět Krišnu. Protože tak jsme navrženi, tak jsme stvořeni. Usilujeme o potěšení, to nemůžeme zastavit. Přirozené postavení živé bytosti je popsáno ve Vedanta Sutře (1.1.12) jako ānandamayo ‘bhyāsāt neboli hledající potěšení.

Tento prvek, že hledáme potěšení, je tedy něco, co nemůžeme jen tak odstranit z naší povahy, a proto proces, který nás popírá, je umělý proces a nemůže být udržen. Vidíme tedy, že impersonalismus a budhismus jsou dva procesy založené na negaci, procesy založené na popírání touhy, popírání potěšení. V těchto dvou směrech člověk musí v podstatě odepsat celý hmotný svět, zatímco v Bhágavatamu nacházíme, že krásu tohoto světa lze považovat za úsměv Krišny.

Úsměv lze považovat za "uvítání". Takže krása v tomto světě je Krišnův laskavý úsměv. To je pěkné, takže potom nemusíme rozvíjet tuto náladu, kdy celý hmotný svět odepisujeme, kdy cokoliv, co vidíme v tomto světě pěkného, nemůžeme ocenit. Můžeme to ocenit a vidět, že za tím vším je Krišna. Když vidíme nějaké hezké ptáky, ne že bychom se jimi chtěli stát, ale můžeme vidět, že v tomto světě je krása, protože odráží dokonce ještě větší krásu duchovního světa. A že veškerá estetika tohoto světa nás zve do vyššího světa krásy a estetiky...

Přednáška na Kirtan Academy 2, 13. ledna 2014, Majápur, Indie

Původní text v angličtině zde.

Žádné komentáře:

Okomentovat