Kořeny našeho sankírtanového hnutí

Zpíváme ty mantry každý den, když nabízíme bhogu. Zpíváme mantry oslavující Pána Čaitanju, který rozdává Krišna prému. Potom zpíváme mantru:

namo brahmanya-

devaya go-

brahmana-

hitaya ca jagad-

dhitaya

krishnaya govindaya

namo namaha

Ale proč tuto mantru? Je to proto, že je to pěkná mantra? „Tak ať máme nějakou mantru pro nabízení bhogy. Podívejme se a vyberme jednu pěknou. Jednu znám, namo brahmanya-devaya..“

Ne, je to proto, že tato mantra je středem v zábavách Pána Čaitanji. Advaita áčárja byl první, kdo rozpoznal Nimaie pandita jako Nejvyššího Pána. Nimai přišel do jeho domu a náhle mu Advaita áčárja porozuměl a řekl: „Nyní vím, kdo jsi. Teď už mi více neutečeš.“

A posadil Nimaie a začal mu nabízet árati. Jak mu nabízel árati, neustále zpíval: „Namo brahmanya-devaya go-brahmana-hitaya ca jagad-dhitaya krishnaya govindaya namo namaha.“

A pokračoval v opakování stokrát. Tato mantra nastolila Čaitanju Maháprabhua jako Nejvyššího Pána! Tato mantra musí být zpívaná, abychom viděli, že vše je plné významů. Vše je vztaženo k Pánu Čaitanjovi. Tam jsou kořeny našeho sankírtanového hnutí. A pak máme další kořeny ve Šrímad Bhágavatamu a v Pánu Brahmovi. Ale sankírtanová mise v podobě, kde se hlavně zpívá svaté jméno, začala se Šrí Čaitanjou Maháprabhuem.

Kadamba Kánana Svámí, 27. února 2013, Vrindávan, Indie, Čaitanja Čaritámrita seminář 2

Původní článek v angličtině zde.