pátek 19. srpna 2016

Dohoda o falešném sentimentu

Když se odvrátíme od Krišny, vstoupíme do nekonečných materiálních vztahů; milionů vztahů. Začíná to už když jsme dítě - tato hračka, tamta hračka, všechny tyhle věci. "Můj dům. Moje máma je můj otrok!" Když jste dítě, vesmír se točí okolo vás, tak to je. Pokud věci nejsou přesně tak, jak chcete, křičíte a brečíte. Dožadujete se toho. To je sobectví, sebestřednost!

Když jsme dospělí, sebestřednost není o nic menší; je přesně stejná, jen jsme ohledně ní trošku rafinovanější. Takže se skrýváme za nějakou velkorysost. "Mohu ti pomoct?" A přitom nesnášíte pomáhání ostatním lidem. Já ti pomáhám, takže ty jsi povinen pomoct mně, když tě potřebuji, protože jsem zjistil, že v časech potíží jsou nějací lidé potřeba. A proto: "Ó, jak se máš? Cítíš se dobře? Zlepšilo se tvé nachlazení?"

Takže příště, když jsem nachlazený, řeknete: "Ó, Maháráji, vám není dobře?" A tímto způsobem máme jakousi dohodu. Když já na to: "Ó, bolí vás zuby? Je to špatné?"

"Ano, velmi nepříjemné. Auuu... auuu. Ó Bože, tohle utrpení je opravdu moc, ale cítím se o tolik lépe - někdo chápe mé utrpení."

Tímto způsobem máme dohodu o podpoře vzájemného naříkání. Lamentování, naříkání... soucítění, pochopení! Pak je tu obrat k mému bědování, nářku, a ty mi dáš své pochopení a soucit. To se nazývá láskou... Co mohu říct: falešný sentiment!

Pravda je taková, že jsme hříšné krysy. Pravdou je, že jsme sobečtí, bezcitní tvorové a zasluhujeme si takové nachlazení neustále. Máte štěstí, že z toho vyváznete lacino. Ty zločinče, dostal jsi maličkou reakci za strkání svého nosu do věcí, do kterých ti nic není. Tak skrze ten nos musíš trpět. Takhle to celé je. Trpíme proto, že jsme tvrdohlavě hříšní. Tohle je ta pravda!

Šrímad Bhágavatam 2.3.8, 3. října 2013, Melbourne, Austrálie

Původní text v angličtině zde.

Žádné komentáře:

Okomentovat