Zvolte si své utrpení

Je  možné získat lásku k Bohu skrze celibát? Můžete žít v celibátu stovky životů. Myslíte si, že to vám dá lásku k Bohu? Ne, lásku k Bohu nám dá oddaná služba!

"Já mám za manžela oddaného!" Myslíte si, že to vám dá lásku k Bohu? Ne, vy sami budete muset být také oddaní. Budete muset dělat oddanou službu. Není to automatické. I lev musí jít a ulovit si snídani. Srna mu do tlamy sama neskočí... Musíme tedy dělat něco v oddané službě, a to je to, co se počítá. Otázka ášramu není tak důležitá, to je jen vnější. Ať už jste v tom či onom ášramu, budete muset podstoupit nějakou tapasyu (odříkání).

tapo divyam putraka yena sattvamsuddhyed yasmad brahma saukhyam tv anantam (SB 5.5.1)

Takový je život v hmotném světě: tapasya tu je, bez ohledu na to, co děláte. Vy se rozhodněte, která tapasya se vám líbí víc; o tom to celé je. Tapasya v manželství, nebo tapasya, když žijete sami. Vy se rozhodněte, ale obě možnosti s sebou nesou tapasyu. Hmotný život v sobě má ten element tapasyi, určitého odříkání. Je to nevyhnutelné, nikdo tomu neunikne - tak je hmotný svět ve svém základu uspořádán, proto tohle Pán Rišabhadéva zdůraznil svým sto synům - tato lidská životní podoba není určena pro smyslový požitek; to nebude fungovat. Neměli bychom proto být přehnaně vybíraví a nároční na to, jak žijeme, ale některé věci by měly být trochu vyhovující.

Vědomí Krišny, bhakti, nám neupírá základní pohodlí. Tak to mají impersonalisté. Pro ně je všechno v tomto hmotném světě maya. Je tu ve všech směrech jen maya, a proto je třeba minimalizovat vše, co používají... Ale my to zkrátka jen používáme pro udržování našeho vědomí Krišny, takže není nic špatného na tom se dobře vyspat - příjemně, v teple a pohodlně. Nemusíme tedy spát na té nejtvrdší posteli, kterou seženeme, a v zimě se přikrýt jen prostěradlem místo peřiny.

Ve Vrindávanu jsem znal oddaného, který v zimě nikdy nenosil kurtu. Bylo velmi chladno a on na sobě míval jen lungí. Vydržel to patnáct let, a pak onemocněl. Jaký je přínos těchto věcí? Velká odříkání - půsty, půsty, půsty... "Postím se už čtyřiadvacet let o každém ekádaší, a o dvádaší také!"

Fajn můžete to dělat dalších dvacet čtyři životů. Myslíte si, že díky všem těm půstům uděláte nějaký další pokrok v návratu zpět do duchovního světa? Nijak zvlášť velký. V Čaitanya Bhágavatě je dán příklad Čaitanyi Maháprabhua, který pořádal kírtany v domě Šríváse Thákura za zavřenými dveřmi. Dovnitř směli jen oddaní. Jednoho dne se Pán Čaitanya nemohl dostat do odpovídající nálady a cítil, že je v domě nějaký vetřelec. Ukázalo se, že tam Šrívás pustil jednoho bráhmanu, který rok žil jen z mléka. Pán Čaitanya nechal toho bráhmanu vyhodit: "Myslíš, že se ke Mně můžeš dostat jen díky tomu, že rok piješ pouze mléko!" Ale později byl onen bráhmana velice nadšený, že viděl Čaitanyu Maháprabhua, a jen se modlil, aby tu příležitost dostal znovu, a pak jej Pán Čaitanya pustil zase dovnitř.

Krišnu tedy nezískáme díky odříkání! Ačkoli Pán Rišabhadév v pátém zpěvu Šrímad-Bhágavatamu odříkání vyzdvihuje, není samo o sobě jedním ze způsobů bhakti. Odříkání a askeze nejsou způsoby bhakti. Nedají vám oddanou službu.

Přednáška, SB 2.3.2-7, 2. října 2013, Melbourne, Austrálie

Původní text v angličtině zde.