Přirozený tanec

Bohatství duchovního světa je v obrovské lásce každého jednotlivce a v extázi ve zpívání Krišnových jmen a poté přijímání prasádam, transcendentálního jídla. A my zde činíme to stejné. Z toho můžeme vidět, že proces a cíl jsou stejné, což je zajímavé. Pán Čaitanja nám dal dokonalý proces, dokonalé činnosti, ale protože my nejsme dokonalí, nedokážeme ho okamžitě vykonávat. 

Na počátku, když jsem byl vlastně poprvé v chrámu, jsem tak stál při probíhajícím kírtanu a někdo, kdo stál vedle mě, mi řekl: „Tancuj!“. A já jsem tak nějak odpověděl: „Tanec? Proč bych měl tančit?“ (Maharáj dále dodává legračně) Znáte to, on nebyl John Wayne abych tančil. Tancuj! Tancuj! Tancuj! Neměl žádné kolty. A když neměl žádné zbraně, proč bych měl tančit? (publikum se směje) Tančím, jedině když mi nějaký chlapík střílí pod nohy, pak tančím, tančím, tančím! (publikum se dále směje) Ale on nevypadal, že by měl nějaké pistole u pasu, a tak jsem nebyl připraven tančit. Budu tančit, jen když mě k tanci vyzve někdo opravdu krásný! Pak bych mohl jít tančit. Půjdeš si se mnou zatančit? Pak bych možná šel. Tehdy samozřejmě... Nyní už vůbec ne! (publikum se směje) Ale tak to tehdy bylo. Takže jsem prostě netančil, když mě k tomu nějaký chlapík vyzval. Netančil jsem s klukama. (smích z publika) Nedokázal jsem se k tanci tehdy jinak vztahovat. Ale později, a netrvalo to dlouho, to byl ten správný rytmus a moje chodidla začala přirozeně sama podupávat a než jsem se nadál, už jsem tančil. A bylo to ve skutečnosti velice příjemné! A takové je přesně tohle vědomí Krišny! Toto hnutí Pána Čaitanji je přesně takové!

Kadamba Kánana Svámí, 14. března 2009, Stockholm, Švédsko

Přeložil Madhu Pandit dás

Původní článek v angličtině zde.