Prahládovy modlitby

om ajnana-timirandhasya jnananjana-salakayacaksur unmilitam yena tasmai sri-gurave namah

Když dával Šríla Prabhupáda lekci v Bombaji u příležitosti dne zjevení Pána Nrsimhadéva, ta lekce byla ihned po divadelním vystoupení, a tak v ní oceňoval výkon herce Hiranjakašipua, protože ta role byla zahrána velice dobře. Poté vysvětlil více o zábavách Pána Nrsimhadéva a na konci řekl: „Kdybych tak měl jen více času, hovořil bych o Prahládových modlitbách.“ Tyto modlitby Prahláda má Šríla Prabhupáda specificky oblíbené a v určitém smyslu jsou i nejdůležitější, protože Prahlád je oddaný a my následujeme v jeho šlépějích, snažíme se stát oddanými Pána. Proto když se Prahlád v těchto modlitbách modlí ze své pozice oddaného, jsou tyto modlitby pro nás zejména relevantní. Pak je tu ale ještě ten bod, kdy posloucháme o Hiranjakašipuovi a uvědomujeme si, že takový malý Hiranjakašipu je také v nás. Takže každá část této zábavy má svoji důležitost, ale i tak, protože Prahlád je oddaný, chtěli bychom věnovat pozornost zejména jeho slovům. 

Rád bych začal krátkým úvodem. Situace byla taková, že Hiranjakašipu vyvolal hněv Pána Nrsimhadéva. Ten hněv byl tak extrémně silný, že i poté co byl Hiranjakašipu zabit, stále nemizel. Celá tato zábava se odehrávala na nebeských planetách a polobozi, kteří byli přítomni, se cítili velice nepříjemně, byli tím hněvem úplně přemoženi. Díky žáru toho hněvu se velmi báli a díky strachu z toho hněvu se neopovažovali přijít k Pánovi blíže. Dokonce i Lakšmí déví se neopovážila k Pánu přiblížit, ale z jiného důvodu. Nikdy dříve nespatřila takovouto podobu Pána a díky své cudnosti vůči Pánu Višnuovi měla určité pochyby, zda se jedná skutečně o Pána Višnua. Takže ani Lakšmí déví se neopovážila před pánem objevit. Nikdo to nezvládl. Pán Brahma to nedokázal a ani Pán Šiva nemohl. Nikdo z polobohů se neopovážil k Pánu přiblížit!

A tak Pán Brahma postrčil kupředu Prahláda a řekl mu: „No, On se tu objevil kvůli Tobě, takže Ho běž uklidnit ty! (smích)

Ne, neměli bychom to chápat takhle, měli bychom vidět, že Pán Brahma je nejinteligentnější osobou v celém vesmíru a proto dokázal velice hluboce posoudit celou situaci a také si uvědomoval, že Prahlád není jen pětiletý chlapec, ale je extrémně mocný – nic ho nedokáže zabít. Vůbec nic nedokázalo Prahláda zabít. Přestože bylo učiněno tolik pokusů mu ublížit, nic na něj nefungovalo.

Pak Pán požehnal Prahládovi a položil svou lotosovou ruku - odhaduji že to je ruka, anebo transcendentální packa - položil ji na jeho hlavu. Poté je řečeno, že Prahlád tím byl očištěn - ještě více očištěn od různých vlivů svého démonského zrození, a následně se začal modlit.

Poté, co nabídl rozličné modlitby, došel až k modlitbě, kterou jsem si vybral. (Šrímad Bhágavatam 7.9.11) 

naivātmanaḥ prabhur ayaṁ nija-lābha-pūrṇo
mānaṁ janād aviduṣaḥ karuṇo vṛṇīte
yad yaj jano bhagavate vidadhīta mānaṁ
tac cātmane prati-mukhasya yathā mukha-śrīḥ

Překlad:

Svrchovaný Pán, Nejvyšší Osobnost Božství, je vždy plně spokojený sám v sobě. Je-li Mu tedy něco obětováno, pak tato oběť přináší Pánovou milostí prospěch oddanému, jelikož Pán nepotřebuje od nikoho žádnou službu. Zde je příklad: je-li tvář ozdobena, je ozdoben i její odraz v zrcadle.

A význam Šríly Prabhupády není příliš dlouhý:

Význam:
„V bhakti-yoze je doporučeno, aby oddaný následoval devět zásad: śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ smaranaṁ pāda-sevanam / arcanaṁ vandanaṁ dāsyaṁ sakhyam ātma-nivedanam. Tato služba, která spočívá v oslavování Pána prostřednictvím naslouchání, opěvování atd., samozřejmě není ve prospěch Pána, ale oddaného. Pán je slavný vždy, ať Ho oddaný oslavuje nebo ne, ale pokud to oddaný dělá, sám se tím automaticky proslaví. Ceto-darpaṇa-mārjanaṁ bhava-mahā-dāvāgni-nirvāpaṇam — neustálým oslavováním Pána živá bytost očišťuje své srdce, a tak může pochopit, že nepatří do hmotného světa a že je duší, jejímž skutečným posláním je rozvíjet vědomí Kṛṣṇy, aby se mohla vysvobodit z hmotného zajetí. Tak je planoucí oheň hmotné existence okamžitě uhašen (bhava-mahā-dāvāgni-nirvāpaṇam)...."

Takže zde bych to trošku okomentoval... Tento bod považuji za význačný: Pán nepotřebuje naše opěvování. Zejména proto, že jsme členy sankírtanového hnutí, což je hnutí zaměřené na trvalé opěvování Nejvyššího Pána. Někdy někdo vznese otázku: „Ale proč pak Pán potřebuje být neustále opěvován? Užívá si snad naslouchání o Své vlastní slávě? Je to něco jako jeho ješitnost? Co je to za vlastnost Pána, že má rád být opěvován a my musíme neustále bez přestání opěvovat Jeho slávu? Proč? Co je to v Nejvyšším Pánu?“

Ale z tohoto verše vidíme, co je klíčem k celému opěvování Nevyššího Pána, protože Prahlád to úplně objasnil. Prahlád, jak nám představil Šríla Prabhupáda, je jedním z mahájanů. (Šrímad Bhágavatam 6.3.20) 

svayambhūr nāradaḥ śambhuḥ
kumāraḥ kapilo manuḥ
prahlādo janako bhīṣmo
balir vaiyāsakir vayam

Prahlád Maháráj je jedním ze dvanácti mahájanů, je jednou z autorit, a proto cokoliv říká, by mělo být bráno jako autorizované pokyny. A Prahlád uvádí, že Nejvyšší Pán je átmaráma, je spokojený uvnitř sebe sama. On nepotřebuje naše opěvování, ale ta úžasná věc je v tom, že opěvováním Pána se ten, kdo ho opěvuje, očišťuje. Je to obdobné, jako když zdobíme svou tvář a když se podíváme na náš odraz, je také ozdobený. A když zdobíme Pána oslavováním, my sami se staneme slavnými a očištěnými. Tak jak je to řečeno v Čaitanja Čaritámritě, kde Krišnadás Kaviráj říká (CC Madhja 22.75): sarva mahā-guṇa-gaṇa vaiṣṇava-śarīre a poté je řečeno kṛṣṇa-bhakte kṛṣṇera guṇa sakali sañcāre.

Říká, že ve Vaišnavovi se projeví všechny dobré vlastnosti. To je zajímavé - službou Krišnovi získávají vaišnavové vlastnosti Krišny Samotného. Celé to opěvování Pána ve skutečnosti zdobí nás. Přestože Ho oceňujeme a nekonečně opěvujeme, zvětšuje se naše vlastní sláva. A zde je velice důležitý bod, na který Prahlád poukázal a který mě skutečně udeřil.

Pak bych si přál projít ještě jednu další modlitbu Prahláda a následně to uzavřu. (Šrímad Bhágavatam 7.9.15)

nāhaṁ bibhemy ajita te 'tibhayānakāsya-
jihvārka-netra-bhrukuṭī-rabhasogra-daṁṣṭrāt
āntra-srajaḥ-kṣataja-keśara-śaṅku-karṇān
nirhrāda-bhīta-digibhād ari-bhin-nakhāgrāt

Překlad:

Překlad:  Můj Pane, jehož nikdo nikdy nepřemůže, vůbec se nebojím Tvé hrozné tlamy a jazyka, Tvých očí zářících jako slunce ani Tvého svraštělého obočí. Nebojím se Tvých ostrých zubů, Tvé girlandy ze střev, Tvé hřívy smáčené krví ani Tvých vysokých, špičatých uší. Nemám strach ani z Tvého ohlušujícího řevu, před nímž sloni prchají do daleka, ani z Tvých drápů, jimiž zabíjíš své nepřátele.

V písmech je Pán Nrsimhadév popisován jako nahánějící hrůzu. Například v Nrsimha Tapani Upanišadě je nazýván bhisana, neboli "velice děsivé podoby". Ale ta strašlivá podoba Pána není pro oddané vůbec strašlivá. Stejně jako pro Prahláda, není ani pro oddané, protože jak vysvětlil Šríla Prabhupáda, lva se bojí celý les, ale jeho vlastní potomci nikoliv, rozumíte!

Jeho vlastní lvíčata se lva vůbec nebojí, protože lev je jejich ochránce, takže se ho nejenže nebojí, ale naopak se jím cítí být ochraňována. Jako děti mohou říci: „Můj otec je policista!“ nebo něco obdobného, jen aby vystrašily ostatní děti. „Mně nemůžete udělat nic, protože Můj otec...“ Obdobně se cítí oddaní naopak velice pohodlně a šťastně v rozhovorech o střevech Hiranjakašipua, která se houpou jako girlanda na krku Pána...

Šríla Prabhupáda řekl: „Prahlád stojí vedle vraha svého otce a má připravenu girlandu. Přeje si ji dát vrahovi svého otce.“ Je to velice transcendentální a pro materialisty docela těžko pochopitelné. Někdy přijdou lidé do našeho chrámu, a když tam vidí malbu Nrsimhadéva a Hiranjakašipua, ptají se: „Co to je?“ A oddaní odpovídají: „Ó, to je náš Pán Nrsimhadév.“ Protože my vidíme, že to vše je velká milost Pána, který je tak soucitný a má tolik lásky ke Svým oddaným, že už nedokázal déle tolerovat tolik násilí vůči Svému oddanému. A takto se oddaní díky uctívání Pána Nrsimhadéva stávají nebojácnými.

Bahir nrisimho hridaye nrisimho - On je všude. Pán Nrsimhadév je vně nás a je také uvnitř v srdci. Yato yato yami tato nrisimho - Pán Nrsimhadév je tady i tam, je všude. Takto se cítíme velice bezpečně a rádi vzpomínáme na tyto zábavy se všemi těmi krvavými popisy.

Zde bych nyní skončil. Velice vám děkuji.

Ať žije Šríla Prabhupáda! 

Kadamba Kánana Svámí, 2. května 2015, Simhachalam, Německo, Lekce z Nrsimha Čaturdáší

Původní článek v angličtině zde.

Přeložil Madhu Pandit dás

Video s přednáškou ke stažení zde.