Je řečeno, že dokud Krišna zkrášloval planetu Svojí přítomností, všechno bylo příznivé, skvostné a široce dostupné. Avšak když planetu opustil, vše se změnilo a ztratila se nejen přirozená krása, ale i dharma-jñānādibhiḥ saha (Šrímad Bhágavatam 1.3.43).
Dharma-jñānā tedy odešla s Ním. Když Krišna odešel, svět byl zbaven náboženských zásad, poznání a lidé poklesli do nevědomosti.
Obzvláště Bhagavad-gítá je knihou, která protíná nevědomost, protože Ardžuna je v nevědomosti. Má luk Gándívu, a ten mu vyklouzává z ruky.
aśocyān anvaśocas tvaṁ
prajñā-vādāṁś ca bhāṣase
gatāsūn agatāsūṁś ca
nānuśocanti paṇḍitāḥ
(Bhagavad-gítá 2.11)
Truchlíš pro něco, co není hodné zármutku, je řečeno. Ardžuna je v nevědomosti, a proto je mu připomínáno postavení duše, jež je věčná. Dostává vysvětlení o třech kvalitách hmotné přírody. Je mu objasněno, jak se šíří chtíč.
āvṛtaṁ jñānam etena
jñānino nitya-vairiṇā
kāma-rūpeṇa kaunteya
duṣpūreṇānalena ca
(Bhagavad-gítá, 3.39)
Tento chtíč zatemní mysl a zatemní poznání, a to:
indriyāṇi mano buddhir
asyādhiṣṭhānam ucyate
Bhadavad-gítá 3.40)
To se nachází ve smyslech, v mysli a v inteligenci. Bhagavad-gítá postupně poukazuje na to, jak jsme sevření materiální energií. Člověk se učí odříkání těla a jak se musí klanět starším a mít k nim úctu. Učí se askezi mysli, a když jsou správné podmínky, musí být spokojen. Mysl není nikdy spokojená a vždycky najde něco, co není uspokojující. Při odříkání mysli musíme okamžitě přerušit myšlenku, která není ānukūlya.
Anukūlyasya saṅkalpaḥ
prātikūlyasya varjanam
(Hari-bhakti-vilasa, citováno v ČČ Madhya-líle 22.100)
prātikūlyasya varjanam
(Hari-bhakti-vilasa, citováno v ČČ Madhya-líle 22.100)
Když je ānukūlya, nepříznivá, nechejte ji, prostě tu myšlenku nechte být, nezabývejte se jí! Když je příznivá pro službu Krišnovi, pak ji přijměte. To je způsob, jak se vypořádat s myslí - odříkání mysli.
Žádné komentáře:
Okomentovat