Mám špatný charakter a sám nejsem sladký, takže když jsou věci moc sladké, neumím s tou sladkostí zacházet. Hovořil jsem tedy po Mahárádžovi a řekl jsem: "No, velice oceňuji přednes Sačínandany Mahárádže, ale mám malou otázku. Proč ve středověku zemřela třetina světové populace na černý mor? Proč bylo před deseti lety během tří dnů zabito ve Rwandě pět milionů lidí? V Bangladéši se během jedné noci utopilo pět set tisíc lidí... Kde je v tom všem váš sladký Krišna? Je tohle také sladké?"
Zeptal jsem se ho tedy, jak je Krišna tak sladký. Vzpomínám si, že si vyhrnul rukávy u svého svetru a dokonce si povolil šál. Zvážněl a filozoficky vysvětlil, jak dokonce i tohle je sladké - hořce sladké! Protože Krišnova sladkost konec konců znamená, že Krišna nenechá kámen na kameni. Není pasivním Pánem, který jen sedí na trůně a přijímá offeringy - další zlatý podnos s krásným ovocem: "Požehnáno, požehnáno..." Ne, to není Krišna. Krišna je ten, kdo ze Své sladkosti ničí hmotný svět. Jako smrt ničí vše. Jedná jako ničitel - velice sladké. Prostě proto, že nemůže čekat.
Tento bod, ke kterému jsem teď dospěl, je v naší filozofii velice obtížným teologickým bodem. Poněvadž my jsme živé bytosti, které Krišnovi řekly: "Ne, já chci jít do hmotného světa." I když On chtěl, abychom zůstali v duchovním světě, my jsme řekli: "Ne, díky. Chci to zkusit, chci vidět, jaké to je být Pánem, být poživatelem."
A tak jsme tady a tvrdě se snažíme, ale proč dává Krišna do té sladké rýže písek? To není fér! Proč vložil do materiální energie utrpení, zrovna když my si užíváme? Proč nám nedal nezávislost užívat si, když jsme to chtěli? Proč musel stvořit v hmotném světě utrpení, aktivní utrpení?
Pasivní utrpení znamená utrpení z Krišnovy nepřítomnosti. To je v pořádku a je to logické, když jsme opustili duchovní svět - takže nějaké utrpení, stesk po domově. Ale když je Krišna sladký, tak proč je tu aktivní utrpení? Jestli není krutý, proč někoho rozmačká auto? Já jsem to viděl - tolik utrpení... Viděl jsem to na vlastní oči. Války - někteří lidé jsou zde ze Sarajeva a můžou vám říct příběhy o mrtvých tělech na ulici. Takže co tohle, je tohle sladké? Proč tohle extra utrpení? Proč...
Tohle je Krišnova sladkost. Ukazuje, jak hluboká je Jeho láska. Nemůže to snést. Krišna je jako rodič, který má vzpurného syna, jenž říká: "Je to můj život! Budu si dělat, co chci, a odcházím z domu," a jde špatným směrem se špatnými přáteli. Rodiče říkají: "Ano, necháme tě dělat cokoliv chceš," ale mezitím spřádají všechny plány pro to, aby překazili jeho takzvanou svobodu tak, aby se poučil a vrátil se brzy zpátky domů, protože sami trpí.
Takže ve skutečnosti to ukazuje, že Krišna trpí. Nejsme to my, kdo trpí. Ne, Krišna trpí. Zde je Pán, jenž je úplným poživatelem, a cítí se neúplně. Dokud je v hmotném světě jediná živá bytost, tak ačkoliv je zde oceán transcendentálního nektaru, který se věčně zvětšuje, pořád je to neúplné.
Seminář - druhá část, 10. července 2013, Letní tábor Srbsko, Fruška Gouranga
Původní text v angličtině zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat