Ve vědomí Krišny je sexualita povolená, ale člověk musí přijmout zodpovědnost. Nedovolený sex je zavržen a ničemu nepomůže. Sváže nás do nižších životních druhů, dostane nás na kolena. Takže i když je oddaný, který se tajně zaměstnává v nedovoleném sexu, odsouzený ke zkáze, a bude postaven před budoucnost plnou obtíží, přesto musí přijmout útočiště! Proces varnášramy je takto udělán, je určen k poskytování různých druhů útočišť. Každý potřebuje útočiště! Všichni jsme podmíněné duše. Tlak smyslů je velmi silný. Ášram nám nabízí různé možnosti útočišť a můžeme si vybrat, které se nám zdá nejsnadnější k následování. Ale když si kvůli falešnému egu vybereme pozici, která se nám jeví jako prestižnější, a člověk není upřímný k sobě ani k ostatním, potom si přivozuje pád, nepřízeň, a s tím obtíže správně pokračovat v přijímání útočiště - útočiště u Krišny. Varnášrama je materiální pozice, ze které samsiddhir hari-tosanam (ŠB 1.2.13). Ze které můžeme přijmout útočiště u oddané služby. Takže to, že je člověk řádně umístěn, je důležité.
Ze všech ášramů jsou zde tři, které jsou povolené po celý život - brahmačárí ášram, vánaprastha ášram a ášram sanjásu, ale ne grihasta ášram! V něm člověk nemůže zůstat napořád. Je to ášram, který je časově omezen, pancasordhvam vanam vrajet (ve věku padesáti let odejít do lesa). Takže písma zdůrazňují vánaprasthu.
Nyní může být vznešena otázka: "Platí to také pro oddané? Měli by i oddaní ve věku padesáti let přijmout vánaprasthu?" Někdy se lidé ptají: "Co když je manželství příznivé pro kázání, vztahují se na to pak transcendentální principy?"
Člověk může být tohoto zastáncem, dohadovat se a říkat ano, vyšší princip je anukulyasya sankalpah pratikulyasya varjanam (ČČ Madhya 22.100), že přijmeme cokoliv, co je příznivé pro šíření vědomí Krišny. Takže může být případ, kdy nenásledujeme zkostnatěle tato pravidla varnášramy. Samozřejmě chápeme, jako řekl Prabhupáda - po padesátém roce věku zde nesmí být žádný sexuální život. To bychom měli dělat, ale měli bychom zůstat spolu kvůli kázání. Takže silou anukulyasya sankalpah, neboli přijmutí toho, co je příznivé, člověk může setrvat pospolu.Na druhou stranu pořád může být velice užitečné jít do lesa; přece jenom nejsme tak transcendentální. I když se vnějšně vzdáme sexuálního života, pořád můžeme uvnitř udržovat nějaký zbytečný chtíč, který vede k dalšímu zrození v hmotném světě. Proto ti, kteří jsou velmi vážní, dokonce i v našem hnutí mohou zvažovat pancasordhvam vanam vrajet, ve věku padesáti let odejít do lesa - jako přijetí útočiště. Pokračování v přijetí útočiště a nedůvěřování vlastní mysli a smyslům, protože mysl a smysly jsou ze své podstaty zrádné. Takže jak věřit mysli? Pancasordhvam vanam vrajet není špatné, je to přiblížení se k bezpečí.
Šrímad Bhágavatam 9.19.19, 22. prosince 2014, Kapské Město, JAR
Původní text v angličtině zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat