Když sami sebe vidíme jako pány: "Snažím se být pánem. Vy všichni jste mí psi," co potom získáme? Svět, kde si nikdo navzájem nevěří a všichni si myslí: "Kdo další mě bude vykořisťovat?" To je svět, kde má každý obranné mechanismy - svět se zdmi, svět se zámky, svět plný odcizených lidí.
To se musí změnit. A může se to změnit jen pokud přijmeme duchovní život! Můžeme se vzájemně sblížit jen když všichni sloužíme stejnému Nejvyššímu Pánu Krišnovi. Pak budeme zcela jistě jako bratři, sestry a přátelé. Kdy přijde tento den - den, kdy už nebudeme potřebovat žádné klíče?
Teď potřebujete telefon, protože jste ve městě plném cizinců a můžete alespoň zavolat kamarádovi. Ale co když je vaším přítelem každý? Pak už nepotřebujete telefon...
Vzpomínám si, když jsem putoval po Indii. Byl jsem sám a bez peněz. Vešel jsem do nějakého domu a požádal o vodu, a oni mi dali vodu a také nabídli jídlo.
To je kultura - kultura, ve které vidíme svět jako jednu velkou rodinu, ne svět odcizených lidí, ale rodinu, jež se zakládá na opravdovém přátelství, kdy si jsme vzájemně opravdovými příznivci. Ve skutečnosti si všichni tohle přejeme. To je to, po čem dychtíme. Chceme takový svět, protože všichni se ve světě plném cizinců cítí divně.
Přednáška v Matchless Gifts, 26. ledna 2015, Londýn, Anglie
Původní text v angličtině zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat