neděle 1. ledna 2017

Přetrvávající závazky

Jak jsme skutečně upřímní? Neměli bychom si jen jednoduše namlouvat, že jsme upřímní, ale měli bychom vidět i své chyby a nedostatky včetně toho, jak potřebujeme prohloubit naši upřímnost. Jinými slovy: měli bychom zvýšit své závazky. A upřímnost je měřena odevzdáním se, které činíme. Odevzdáním se, které činíme v sádhaně a ve službě.

Naše vědomí Krišny je měřeno tím, jakou oběť jsme pro Krišnu připraveni podstoupit. Musíme učinit nějakou oběť nikoliv v kvalitě vášně, ale oběť v kvalitě dobra, což znamená trvalou oběť. Nikoliv jednoho dne vstát ráno v jednu hodinu a další den v devět hodin! Nikoliv jeden den zpívat 64 kol a následující den 4 kola! Ne, musíme učinit závazek. Krišna si přeje, abychom zpívali pevný počet kol a nikoliv jen tolik, na kolik se právě ten den cítíme.

Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákur řekl, že když se dotýkáme našich korálků, dotýkáme se lotosových nohou Pána Čaitanji! No není to pěkné? Mně se to moc líbí! Dotykem našich korálků se dotýkáme lotosových nohou Pána Čaitanji! To je dost hluboký výrok. Je řečeno, že z dotyku lotosových nohou Pána Čaitanji zjevně přichází milost, protože On je tou nejvelkodušnější inkarnací.

Musíme porozumět tomu, kolik prospěchu ze zpívání svatých jmen skutečně je. A proto to děláme. Ale mysl nám řekne: „Jé, to je tak komplikované! Mě to nezajímá... Chci dělat něco jiného.“ A pokud jsme kontrolováni takovou myslí, nejsme moc upřímní. Ale můžeme se posílit pravidelným nasloucháním, zpíváním a sdružováním se s oddanými. To je to, co potřebujeme dělat.

Kadamba Kánana Svámí, 8. září 2016, Phoenix, JAR

Původní text v angličtině zde. 

Přeložil Madhu Pandit dása

Žádné komentáře:

Okomentovat