V tomto významu (ŠB 1.9.26) čteme
o bráhmanech a kšatrijech a Šríla Prabhupáda zdůrazňuje zejména bráhmanskou třídu lidí, která kontroluje
své smysly. Řekl: „Pro inteligentního člověka je ovládání smyslů nezbytností,“ a potom to ještě rozvedl: „sex s vlastní manželkou musí být také kontrolovaný, tak bude automaticky následovat plánování
rodiny.“ Toto je tedy inteligence a je to odlišné
od moderní definice inteligence. Není to jen o tom znát standardy nebo lepší
cestu života, ale musíme to i ztělesňovat. Pokud
někdo neztělesňuje inteligentní závěry, pak není vůbec inteligentní. Proto
musí být inteligence překládána do vyšších morálních standardů života, jinak, jak řekl Prabhupáda, je zneužita, a to je právě výsledek moderního vzdělávání,
které nenabízí morálku.
Toto hnutí je zejména pro inteligentní osoby, protože není
úplně jednoduché porozumět tomu, jak jednat. Nedávno jsem hovořil o tématu
fundamentalismu a o tom, že je to forma redukcionalismu, kde se snažíme vše
zredukovat na velice jednoduché principy, které lze za všech okolností aplikovat, a můžeme tak úplně vypnout inteligenci – není třeba posuzovat okolnosti, žádné
odstíny šedé, pouze černá a bílá, není třeba aplikovat princip a zkoumat, jak se
hodí pro dané okolnosti a snažit se nalézt vhodné řešení.
Příklad, který mi přichází na mysl, je ten o Ašvathámovi a
Arjunovi. Ašvatháma byl synem Drónáčárji, byl bráhmanou, ale zachoval se velice zbaběle a oplatil smrt svého
otce na bitevním poli zabitím všech spících dětí Draupadí. Takže to byla bezprecedentní vražda, velice
ohavný čin. A v tu chvíli Ašvatháma ztratil svůj bráhmanský status. Arjuna ho pronásledoval, pokořil ho, spoutal ho
a spoutaného ho přivedl zpět. To bylo velice šokující, vidět bráhmanu spoutaného jako zvíře. Pro
Draupadí bylo velice těžké takto vidět Ašvathámu, syna jejich učitele.
Následně se rozvinula celá debata, kde byli Pánduovci a
Krišna rozděleni. Krišna se ptal, co se bude dít. Ašvatháma byl vrah, a proto by
měl být zabit. Bhíma souhlasil, že by měl být zabit okamžitě, ale potom
Draupadí opáčila: „Ne, je synem našeho
učitele a je bráhmana. Jak byste ho mohli zabít? A navíc já nechci, aby si jeho matka
musela projít tím, čím si procházím já po ztrátě synů.“ Judhištir také
řekl, že by mělo být vzato v potaz, že Ašvatháma byl do té doby ve svém životě
velice kvalifikovaným bráhmanou, a
přestože učinil tento odporný čin, neměl by být považován za obyčejného člověka, a
proto by neměl být zabit.
Poté se Krišna zeptal Arjuny: „Co budeš tedy dělat?“ Arjuna měl těžký úkol a podařilo se mu s inteligencí
najít řešení. Uřízl Ašvathámovi z hlavy (vlasů) drahokam. Ten drahokam, který byl
symbolem Ašvathámových bráhmanských vlastností,a tímto způsobem ho zabil a zároveň nezabil. Arjuna zabil Ašvathámovu identitu bráhmany, ale zároveň mu nevzal život. Takto byl Krišna velice spokojen.
Tak se jen podívejte, jak to vůbec nebyl fundamentalismus: "Zabij ho!" Ne,
bylo to o inteligenci!
ŠB 1.9.26, 6. září 2016, Kapské Město, JAR
Žádné komentáře:
Okomentovat