Jedna věc je zapojit se do oddané služby a druhá věc je být oddanou službou zcela upoutaný. Mnoho lidí nalézá nějakou chuť, nějaké
uspokojení, ve filozofii a v principech morálního jednání, ale být oddanou
službou zcela upoutaný pro ně není tak jednoduché.
Vidíme, že někdy se oddaní časem vydávají nezávislou
cestou. Začnou velice vážně, ale dříve či později jsou konfrontování sami se
sebou.
Dříve nebo později musíme najít ve vědomí Krišny skutečné štěstí. Nabídnout morálku a bezpečnou společnost nemusí být dostačující.
Nemusí stačit mít chuť v kírtanu. Musíme učinit Krišnu
naším vším. Musíme být Krišnou zcela upoutáni. Ne jen takové to: „Krišna vědomí
mám mezi ostatními věcmi také rád.“
Můžeme považovat vědomí Krišny za dobré a inspirující, ale
nemusíme být naprosto přesvědčeni. Nezaujalo nás do té míry, kdy se Krišna
stane vším. Proč tomu tak je? Protože jsme neučinili naši službu vším. Tak
dlouho, dokud budeme mít stále osobní touhy, stále budeme toužit naplnit mnoho
osobních tužeb, do té doby nás Krišna vědomí chytí jen částečně, a potom všechny
ostatní činnosti mohou růst a jednoho dne se jich opět ujmeme.
Proto je zde otázka: „Jakou službu děláš?“ Na počátku
je přirozené, že nás více zajímá to, co získáváme, jakou chuť dostanu… Jakou
inspiraci získám!?
Ale služba je bod zvratu. Takže na počátku je to o tom, co
získáváme. Můžeme nalézt někoho, kdo je nám inspirací, ale není to ta osoba,
která je nám inspirací, je to její služba, která je nám inspirací. V konečném
důsledku je to oddaná služba, která inspiruje. Musíme být inspirováni sloužit, jinak k čemu by to bylo!? Inspirace není jen o vzrušení.
Inspirace musí jít hluboko, přivést nás také k vážnosti. Inspirace znamená,
že nyní tomu odevzdám svůj život. To je nezbytné!
Přednáška, 25. listopadu 2007, Majápur, Indie
Překlad: MadhuPandit dása
Žádné komentáře:
Okomentovat