Někdo mi řekl: "Nemám žádnou chuť do zpívání, tak jsem zpívat přestal. Už to nemůžu dělat - zpíval jsem roky a prostě jsem v tom neměl chuť, proto už to zkrátka dělat nemůžu!" Co někomu takovému řeknete, zvlášť poté, co zpíval mnoho mnoho let? Přemýšlel jsem, co říct, a po nějaké době uvažování jsem řekl: "Podívej, už je pro tebe příliš pozdě, už jsi zpíval moc dlouho! Jsi oddaný a nemůžeš s tím nic udělat; ať už zpíváš, nebo ne, budeš oddaný. Ale máš dvě možnosti: buď budeš šťastný oddaný, nebo budeš nešťastný oddaný. A když nebudeš zpívat, budeš nešťastný oddaný. Avšak když zpívat budeš, můžeš být šťastným oddaným!"
Zpíváme tedy pro očištění, není to o tom, že "nemám žádnou chuť"! Je zde tolik řečí o chuti a vyšší chuti, což je dobře, protože se tam chceme dostat - zpívat s vyšší chutí - ale zároveň je zpívání s vyšší chutí docela "vysoko". Někdy možná zpíváme s nějakou vyšší chutí, ale zpívat s vyšší chutí pořád je "vysoko". Proto se většina z nás vrací na úroveň hledání očištění, znovu a znovu by to tu mělo být - vyhledávání milosti a očištění. Hledat víc očištění, a když přijde něco navíc - nějaké momenty vyšší chuti, je to bonus, něco extra, ale není to to, co by nás mělo popohánět: "Ó, já zpívám, a pořád žádná vyšší chuť!"
Možná ne, možná ne v tomto životě, možná příští život! Možná ne v příštím životě, ale možná život potom, nebo možná za sto životů... vyšší chuť přijde. Takže zpívejte pro očištění, protože ta milost je tak ohromná; dar, který přichází, je tak velký, že je hoden veškerého úsilí.
Šikšáštaka seminář: verše 1 a 2, část první, říjen 2014, Majápur, Indie
Původní text v angličtině zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat