Dvacetičtyřhodinový kírtan ve Vrindávanu

Kírtan je zdůrazňován více než džapa, protože při zpívání kírtanu člověk uděluje milost mnoha jiným bytostem, a proto je to považováno za ještě velkolepější než zpívání džapy! Samozřejmě, jednou za mnou přišel svým sladkým způsobem Yuvanešvar Prabhu a řekl: "Co je tedy důležitější - kírtan, nebo džapa?"

Vysvětlil jsem to podle šástry a on na to: "Ano, ale my jsme slíbili zpívat džapu."

A já jsem řekl: "Dost dobrý, Prabhu!"

To je pravda, v jednom smyslu je zde naše džapa. Ale dnes, v den Ráma-Vidžaja, je také výročí, kdy byl tady ve Vrindávanu založen dvacetičtyřhodinový kírtan, a já bych tomu rád říkal Náma-Vidžaja - vítězství svatého jména! Byl to opravdu nádherný okamžik, protože Šríla Prabhupáda si ve Vrindávanu dvacetičtyřhodinový kírtan přál. Nejprve dal tento pokyn Akšayananandovi Mahárádžovi, ale Akšayanananda Mahárádž byl vážný sanjásí s velmi silnou sádhanou a dával úžasné přednášky. Zvládal tu službu, ale zápasil. Byl jsem chvíli služebníkem Akšayananda Mahárádže, takže ho dobře znám. Řekl Prabhupádovi: "Kdykoli oddaní přijedou do Vrindávanu, pozvu je na kírtan alespoň na hodinu."


A Šríla Prabhupáda odpověděl: "Pozveš je? Řekni, že musí dělat kírtan!" Pak začali mluvit o tom, jak kírtan zorganizovat. A Prabhupáda řekl, že bychom ho měli dělat ve čtyřech směnách po třech hodinách.

Po celý den tam byly čtyři směny a během noci také. Oddaní dělali kírtan tři hodiny, což je těžká a náročná směna, ale myslím, že všichni byli mladí a plní energie, takže Prabhupáda se domníval, že to je v pořádku a že to zvládnou.

V té době se ve Vrindávanu velmi rychle měnili chrámoví prezidenti. Hansadutta měl také krátké období, kdy byl prezident, a dostal od Prabhupády další pokyny ohledně toho, jak založit dvacetičtyřhodinový kírtan. No, jsem si jistý, že to chvíli fungovalo, ale jako mnoho jiných věcí - chvíli to funguje a pak to zase upadne.

V době, kdy jsem přišel v roce 1978 do Vrindávanu, jsem byl velice rychle zapojený do managementu, a po krátké době jsem se stal templ komanderem a mou službou bylo zařizovat dvacetičtyřhodinový kírtan... A můžu vám říct - bylo to nemožné! Bylo to tak těžké... Noční směny! Chci tím říct - kdo bude dělat noční směny?! Ok, během dne a daršanů Božstev jsme to zvládali. Ale noční směny... šlo to během působivých směn těsně před mangala árati - to jsme mohli udělat trochu kírtan show, ale v noci... zapomeňte na to!

Nemohli jsme to dát dohromady, protože jsme to dělali tak, že jsme se snažili zvát lidi a připomínat jim, že tohle je to, co Šríla Prabhupáda chtěl, a že je to naše povinnost, protože to Prabhupáda chtěl, a proto to musíme dělat! A to nefungovalo. Ale díky tomu, když přišel Aindra - myslím, že poprvé to zkoušel v roce 1983 - tady začal kírtan s některými oddanými a získal v tom chuť! A pak se v roce 1986 rozhodl vzít to jako službu na plný úvazek. Bylo to úspěšné, protože to dělal inspirujícím způsobem! On byl inspirovaný a velmi dobrý... Byl velice dobrý kírtan lídr a přitahoval další dobré kírtan lídry!

Na začátku, kdy dvacetičtyřhodinový kírtan začínal, jsme si nebyli jistí, kdo je nejlepší... Ale Aindra byl pevný a odhodlaný. Nebyl pevný jen ohledně zpívání svatého jména, ale byl také velice odhodlaný zůstat brahmačárím. Když se člověk rozhodne zůstat brahmačárím po celý život, je to velice závažné rozhodnutí! Jak víme, není to vůbec snadná věc a mnohým áčárjům to nešlo podle plánu, ale Aindra byl tímto způsobem velmi stálý a odhodlaný!

Přednáška na Rámačandra Vidžajótsava, 24. října 2012, Vrindávan, Indie

Původní text v angličtině zde.