Krišna kradl máslo a jogurt z domovů všech obyvatel Vrindávanu a ti všichni si stěžovali matce Jašodě. Matka Jašoda takovým věcem nemohla uvěřit, když viděla nevinnou tvář svého syna. Jednoho dne Ho však přistihla při činu, když tam byl s rozbitým hrncem jogurtu a obklopen opicemi.
"Ty lumpe, teď jsem tě chytila!"
"Ó, matko, já jsem sem přišel a ty opice zrovna shodily ten hrnec - přišel jsem je zahnat!"
To nebylo přesvědčivé. Matku Jašodu vůbec nepřesvědčil, takže Ho chtěla potrestat a honila Ho s holí. Samozřejmě Ho nikdy nechtěla uhodit, jen vystrašit. Jenže pak Ho vystrašila příliš a On se začal velice bát. V jednu chvíli řekla: "Jsi takovým přítelem opic a dáváš jim všechno tohle máslo a jogurt! Tak Tě jako opici potrestám!"
A Krišna řekl: "Jestli mě takhle potrestáš, půjdu a budu žít s opicemi." Ona se pak začala velice bát, že by to doopravdy udělal a rozhodla se Ho svázat, což ale také nefungovalo. Provaz byl vždycky o dva prsty kratší! Až to došlo do bodu, kdy si vytáhla stuhu ze svých vlasů, aby provázek prodloužila. Sousedé pozorovali tu zábavu a přinesli ze svých domů více hedvábných provazů. Matka Jašoda všechny poslala, aby donesli veškeré provazy z Vrindávanu, ale pořád byly o dva prsty kratší, až nakonec Krišnu chytila svou snahou a Jeho milostí.
Nic se tedy nezměnilo. Úplně stejné podmínky jako před pěti tisíci lety panují i nyní - stejné dva prsty jsou zde i dnes. Jeden našeho osobního úsilí a druhý Krišnovy milosti. Ty mohou dobýt Krišnu.
Večerní přednáška, 19. září 2014, Kapské Město, JAR
Původní text v angličtině zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat