úterý 3. listopadu 2015

Nic takového jako pěti či desetiminutový kírtan

Z kírtanam pochází smaranam a ze smaranam kírtanam. Když vzpomínáte na Krišnu, budete Ho opěvovat - budete, nemůžete si pomoct. Nemůžete si pomoct a musíte opěvovat Jeho jméno, Jeho vlastnosti... Čím více o Krišnovi víme, tím více na Něj vzpomínáme, tím víc se nám chce zpívat. Někdy mi někdo říká: "No, víte, budeme mít jen pěti nebo desetiminutový kírtan..." Není žádná taková věc jako pěti nebo desetiminutový kírtan! Chci tím říct, že je to bizarní!

Je to jako jet na projížďku... a sotva se tak nějak dostanete ze startovní čáry: "1, 2, 3 - stop!" Jak je to možné? Sotva jsme se zahřáli, dostali rez ze svého hlasu, tak nějak se párkrát dobře zhluboka nadechli, první mantra je jakési zaskřehotání, druhá nic moc a třetí tak nějak začíná přicházet. Ale potom to za chvíli začne proudit a mantra nás začne nést. A po hodině zpívání se opravdu začnete cítit jako... No páni! Dostáváme se na jinou úroveň!
Po dvou hodinách zpívání začnete zapomínat sami na sebe, anebo vás začnou bolet záda - jedno z toho!

No, a za čtyři hodiny zpívání je to rozhodně výjimečné. Po dvanácti hodinách zpívání určitě ztratíte svůj hlas, ale jste naprosto v extázi! Někdy to tak děláme, máme tyto speciální festivaly, během kterých se prostě jen celý den od rána do večera zpívá. A samozřejmě to tak bylo i v raném ISKCONu, kdy oddaní chodili ven na osm hodin, osm hodin na harinámu. A měli speciální způsoby, jak to přežít. Říká se, že Višnudžan měl rukavice, na jejichž koncích měl přilepené mince, takže jste ještě mohli z mridangy dostat trochu dobrý zvuk! A on měl tyhle rukavice, jinak by jeho ruce popraskaly, a takhle pokračovali celý den - osm hodin denně, s plnou silou!

Tento duch zpívání po dlouhou dobu je tedy možný, když je zde nějaká chuť...

Přednáška, Vrindávan 2007

Původní text v angličtině zde.

Žádné komentáře:

Okomentovat