Kadamba Kánana
Svámí,12.
Musíme jet do Vrindávanu. O tom není pochyb. Musíme jet.
Musíme se tam válet v prachu. Musíme ochutnat maháprasádam. Musíme skočit do Jamuny.
„Ó, ale je tam stále
ještě Jamuna?“
Samozřejmě že je! Na duchovní úrovni je tam stále. Je to jen
vnější pokrytí dhámu, které může být
způsobeno přehradou v Dillí. Věčná Jamuna je tam věčně. Dhám je tam věčně. Dhám nemůže zmizet, bez ohledu na to co na něj lidské bytosti
navrší. Dokonce, i když tam bude Vrindávanský Hilton, stále to bude Vrindávan.
Jamuna nikdy neopouští Vrindávan. Ale i tak bychom si přáli,
aby zakrytí Vrndávanu bylo co nejvíce transparentní věčnému Vrindávanu.
Ale i když v pokryvu Vrindávanu je tolik mnoho
nekalosti, pod ním je tam stále nezměněn věčný Vrindávan. A proto musíme jet.
Musíme jet!
A neříkejte, „Ó, a kde
jsou nyní pávi?“
Jsou tam. Jen musíme mít oči, abychom je viděli – věčné pávy.
Ti, kteří tančili s Krišnou. Ti kteří, když Krišna hrál na flétnu tančili tak
nadšeně a tak šťastně, že se před nimi Krišna jako hudebník poklonil. A poté mu
pávi graciézně předali dárek, jedno z jejich pavích per a Krišna ho přijal
a dal si ho na svou hlavu.
Tento Vrindávan je zde pro nás, abychom viděli. Záleží to jen
na čistotě našeho srdce. Takže nyní se můžeme připravit a pokusit se očistit,
abychom až pojedeme do Vrindávanu, mohli skutečně vnímat transcendentální
duchovní svět.
Původní článek v angličtině
zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat