Kadamba Kánana Svámí, 30.
června 2013, Vrindávan, Indie, SB 6.16.34
V konečném smyslu doufáme v milost Maháprabhua.
Ale až poté, co jsme tomu dali úplně všechno, ne dříve. Nikoliv pokud ležíme na
zádech a voláme, „Může mi někdo přinést hroznové
víno? Sakra, já opravdu doufám v milost Maháprabhua.“
Takto opravdu ne, ale naopak až poté, co jsme tomu dali naše
všechno a díky tomu, že jsme se tvrdě snažili, jsme dosáhli svých limitů. Pokud
dosáhneme svých limitů, pak začínáme doufat, to je ten bod, kdy začíná naše
modlitba.
Pokud se modlíte dříve, pak jaký má vaše modlitba smysl?
Pokud jste nedosáhli svých limitů (ve snaze) a už se modlíte. Jak byste se takto
cítili, když by vám někdo říkal: „Óóó,
prosím pomoz mi vstát z postele!“
„Vstaň si sám!“
bychom mu asi řekli. A jak myslíte, že se cítí Krišna, když sami nevyvineme
úsilí? Ale pokud už jsme vyzkoušeli všechno, abychom dobyli neporazitelného
Krišnu, pak ano, díky milosti se mohou dít zázraky.
Původní článek v angličtině
zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat