Kadamba Kánana Svámí,
20. července 2013, Cape Town, Jižní Afrika
Dokonce i když my sami jsme transcendentální, tak musíme
brát pocity ostatních vážně. A to dokonce i když jsou částečně motivované falešným
egem – to není podstatné, stejně jako u dítěte. Když jste dospělí, vidíte to
odlišně. Přestože z domova odcházející otec není malá věc, to je skutečné
utrpení, ale co se dá dělat!?
Když jsem byl dítětem, ztratil jsem svou oblíbenou hračku na
pískovišti, nikdy jsem se přes to nepřenesl. Byla to velká věc. Prohrabal jsem
úplně celé pískoviště skrz na skrz, ale nikdy jsem už svůj malý zlatý Jaguár,
jak jsem mu říkal, nenašel. Bylo to opravdu drama!
Nyní se už na to dívám samozřejmě jinak ale můj malý zlatý
Jaguár zde stojí, aby mě upomněl, že to pro mne byla velice důležitá věc. Takže
to, co se skutečně počítá je to, co je důležité pro lidi. Nemyslím, že bychom
měli chodit kolem a značkovat lidi a říkat jim: „Falešné ego!“
Myslím, že bychom měli vzít vážně to, co je pro druhé
závažné, jinak jak by nás oni mohli brát vážně? Jestliže jsem tak
transcendentální, tak neberu nikoho vážně, to přece vůbec nedává smysl. Pak se
stanu chladným a nebudou mě lidé vůbec zajímat.
Jako Prabhupáda, byl velice transcendentální a i tak dokázal
být velice lidský k lidským bytostem. Byl schopen sejít dolů k tomu,
co lidmi hýbalo, přestože jeho to vůbec tak nebralo.
Původní článek v angličtině
zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat