Komu skutečně patříme?

Přáli bychom si dojít do stavu čisté a ryzí oddané služby, aby naše srdce mohlo být plně uspokojeno službou Krišnovi. Sloužit Jemu je náš jediný cíl - naše jediné potěšení, naše bohatství a naše jediné vlastnictví. Nic jiného nemáme. Jsme v iluzi, že vlastníme mnoho věcí: "Tahle země je moje a tyhle věci taky, tolik věcí je mých...," ale to je iluze. Čas zcela jistě přetrhá vztahy, které máme s čímkoli hmotným. Dokonce i naše tělo není opravdu naše, dokonce i to patří Nejvyšší Osobnosti Božství.

V Čaitanja Čaritámritě je jedna část, kterou bychom měli zdůraznit. Když bylo tělo Sánatany Gósvámího v Džagannáth Purí znečištěné boláky a Šrí Čaitanja Maháprabhu se ho dotýkal a objímal ho, Sanátana Gósvámí si říkal: "Tohle je příliš!" Myslel si, že udělal největší přestupek, když dovolil, aby se tohle stalo, a chtěl se vzdát svého těla. Ale Šrí Čaitanja Maháprabhu zdůraznil: "Ne! Už ses mi odevzdal, což znamená, že jsi odevzdal svou mysl, tělo a slova. Proto je tvé tělo nyní mým vlastnistvím, nikoli tvým."


Ano, my všichni jsme majetkem Nejvyšší Osobnosti Božství. Duchovní učitel je někdy nazýván pošťákem a někdy poslem Nejvyšší Osobnosti Božství. Duchovní učitel samozřejmě Krišnovým jménem považuje i nás za svůj majetek a může s námi dělat cokoli...

V Nové Vradža Mandale (Španělsko) je uprostřed chrámové místnosti sloup, který je perfektním parkovištěm pro dandy! A pro sannjásíny jsou parkoviště dand přitažlivá místa! Takže si vzpomínám, že když jsem tam jednou byl, všiml jsem si toho místa, které bezvadně drží dandy, a zaparkoval jsem zde svou dandu - bylo to blízko, kdykoli jsem ji chtěl. Velice praktické místo. Nicméně Džajadvaita Mahárádž tam byl se svou dandou také a pak v jednu chvíli vzal tu mou. Nechal jsem ji tam zaparkovanou, i když jsem byl ještě v chrámové místnosti. Džajadvaita Mahárádž s ní chvíli chodil okolo a já jsem si na chvíli pomyslel: "Vrátí mi ji?!" Tak to je.

Takže jsem zcela jistě dostal vzkaz, že byla pořád jeho majetkem a ne opravdu mým, že mi pouze dovolil ji nosit. Pak šel okolo a vrátil mi ji s výrazem, který říkal: "Máš dandu!" Byl to poučný okamžik, protože jsem mohl porozumět tomu, že vše, co mám, je jeho vlastnictvím. Dovoluje mi ho používat, to je vše. A je lepší ho užívat, jak se patří. Jasně jsem to viděl, a to je naše situace.

Proto pro ty, kteří jsou v této místnosti mými žáky: vše, co máte, je moje - jen abyste to věděli (smích). Dovoluji vám to používat, ale kdykoli si to mohu vzít zpátky (smích)! Ale teď jsem rád, že to používáte vy a ne já, protože duchovní učitel netouží po tom, aby měl všechny tyhle věci. Neuvažuje: "Ano, všechno tohle je moje!" A nemá kvanta různých věcí, které se hromadí. Ne, lepší je, když je máte vy a vy je používáte pro službu Krišnovi, vy s nimi děláte něco pro Krišnu. Ale jen pro Krišnu, ne pro uspokojování smyslů, to není dovoleno - pro uspokojování smyslů je to striktně zakázáno. Takže tyto věci zajisté pomáhají rozvíjet vztah guru - žák.

Ranní přednáška na vjása púdže, ČČ Madhya-lílá 24.124, 26. dubna 2015, Rádhádéš, Belgie

Původní text v angličtině zde.