pondělí 8. června 2015

Brahmánanda prabhu

Mahá milost

Šríla Prabhupáda přišel do západního světa, na Západě začal své hnutí a po krátké době byl úspěšný na Lower East Side. Začal přitahovat nějaké oddané. Jedním z těchto oddaných byl Brahmánanda prabhu. Četl jsem novou knihu, která ještě není na trhu, ale nějakým způsobem jsem dostal předběžnou kopii. Od té doby, co jsem to četl, je to v mé mysli.

Tak či onak je Brahmánanda opravdu velký a silný chlap. Duchovně především, ale také fyzicky. Má velké tělo. Brahmánanda byl před vědomím Krišny zápasník, a dokonce trochu i v Krišna vědomí. Během let se stal nepochybně opravdu velkým ve svých rozměrech. Dokonce i velcí lidé vedle něj vypadají, že jsou malí.


Jednou dal Šríla Prabhupáda velkou sladkou kouli – simply wonderful opravdu velké velikosti , mahá-velkou – jednomu oddanému. Položil ji před oddaného na talíř a pak se na ni jen díval. Brahmánanda se na ni také podíval a prostě si ji hodil do úst a celou ji snědl! A Prabhupáda řekl: „Ano, to je povaha milosti. Když nevyužijete jejího prospěchu okamžitě, může zkrátka zmizet!“


Vůdce

Existuje mnoho příběhů o Brahmánandovi. V raných dnech se stal Prabhupádovým věrným zástupcem. Jeho povaha byla kompletním odevzdáním se Prabhupádově touze. Cokoliv Prabhupáda řekl, on udělal. Myslím, že pokud je nějaká výrazná vlastnost v jeho charakteru, je to jeho loajalita. Je tím nejloajálnějším služebníkem Šríly Prabhupády, kterého si dovedete představit. Cokoliv Prabhpáda řekl, „Dobře, tak to jdeme udělat, ať je to cokoliv.“ To není tak jednoduché a u každého to tak rozhodně nebylo. Proto Brahmánanda získal toto unikátní postavení, být tak blízko Prabhupádovi.

Ve skutečnosti, Brahmánanda byl v těch ranných dnech vůdcem oddaných. Když jim bylo řečeno, že by si měli zvolit pokladníka, sekretáře a prezidenta, pak Brahmánanda řekl, „Satsvarúpa by byl dobrým sekretářem.“ a Gargramuni, kterého přezdívka byla Garga-money (money = peníze) byl jasnou volbou pro pokladníka. Prabhupáda řekl, „Ty bys měl být prezidentem.“ Tak se to stalo a od té doby měl Brahmánanda na starosti všechno a bylo to docela úžasné.

Právě v tu chvíli přišel do kanceláře účetního vrchní editor a Brahmánanda zahlédl tu příležitost. Řekl tomu muži, „Zde mám Bhagavad-gítu od A.C. Bhaktivedanty Swamiho Prabhupady a chtěl bých vám ten manuskript nabídnout k publikaci.“
Ten muž odpověděl: „Bhagavad-gíta? Právě dokončujeme sérii duchovních námětů a potřebujeme Bhagavad-gítu, aby byla série kompletní! Bereme to.“

A bylo to. Macmillan, velká společnost, publikovala Prabhupádo
vu Bhagavad-gítu. To byl Brahmánanda. Prabhupáda byl velice dychtivý aby pokračovalo publikování knih.

Nakonec se to dostalo až do Japonska a to za dobrou cenu. Také Krišna knížka tam měla být vytištěna a Brahmánanda vyjednával s tiskárnou a informoval je, jak to mají udělat, a tak dále... Ale když Brahmánanda odjížděl, ještě to nebylo hotovo a on musel jít, aby stihl svůj let. Přestože slíbil, že to bude hotovo, ještě to nebylo. A tak byl velice zklamaný, protože věděl, že Prabhupádu to zklame. A jak tak stoupal po schůdkách k letadlu, najednou se tam objevila velká limuzína a jela po asfaltu přímo k letadlu a vystoupil z ní šéf Dai Nippon tiskárny. Brahmánanda viděl všechny ty osoby, se kterými pracoval a sešel ze schodů dolů. Oni vyndali tu krabici a předali mu ji. Brahmánanda pak odešel do letadla tam otevřel tu krabici a vyndal stříbrnou kopii Krišna knížky a muž vedle něj se zeptal, „Co to je?“
On odpověděl: „Toto je kniha o Krišnovi. Vydal ji můj duchovní mistr, A.C. Bhaktivedanta Swami a sponzoroval ji George Harrison.“
Muž se zeptal, „Kolik stojí?“
„$20“
Muž odpověděl, „OK, pak jí beru.“ (smích). On tu knihu koupil!

Takže když Brahmánanda dorazil do Ameriky, cítil se trošku rozrušený dát Prabhupádovi tu krabici, která byla už otevřená a Prabhupáda se zeptal, „Kolik knih tam je?“

On odpověděl, „Dvacet čtyř Šrílo Prabhupádo. Bylo jich dvacet pět, ale je jich už jen dvacet čtyři.“
„Ohh“ řekl Prabhupáda.
„Jednu jsem prodal v letadle.“
Prabhupáda řekl: „To je velice pěkné.“ Pak si vzal Prabhupáda výtisk do rukou a řekl, „Všechny tyto ostatní by se měly také prodat.“ Podíval se na tu, kterou držel a řekl, „A tato také.“

Všechny se prodaly a Prabhupáda byl velice potěšen. Takto byl Brahmánanda velice blízkým a důvěrným zástupcem Šríly Prabhupády a prakticky jako jeho syn, v mnoha ohledech velice blízko.

Transcendentální léčba

Brahmánanda vyprávěl ve Vrindávanu příběhy a já jsem jim naslouchal. Byl nemocný a Prabhupádovi se to nelíbilo.

Prabhupáda říkal: „Jak můžeš být nemocný? Jak jen můžeš být nemocný?“ „Prostě jsem nemocný.“ „Ty jsi pořád nemocný.“

Nebyl vůbec soucitný a Brahmánanda trpěl, opravdu ho to bolelo a Prabhupáda byl drsný; pokračoval, jako by to byla nějaká ohavná nemoc – nechutné! Brahmánanda se cítil čím dál hůř. Pak za ním Prabhupáda přišel, promnul mu hlavu a on byl vyléčen. Tímto způsobem je zde transcendentální milost.

Brahmánanda prohlásil: „Ano, on mě takto uzdravil.“

Potom řekl, že jindy ho také Prabhupáda vyléčil. „Měl jsem problémy se zády a nemohl jsem se narovnat, a tak jsem seděl na židli. Všichni oddaní šli ven kázat a já jsem byl jediný, kdo zůstal v chrámu. Pak zazvonil telefon a cítil jsem, že ho musím zvednout, jenže jsem nemohl. Přesto jsem ho nějakým způsobem vzal a byl to sekretář, který chtěl mluvit s Brahmánandou. ‚Prabhupáda chce, abys okamžitě přišel a stal se znovu jeho sekretářem,‘ řekl.“

Brahmánanda odvětil: „Ale… ale… ale jak mohu přijít? Má záda…“ A potom znenadání zjistil, že stojí rovně a jeho záda jsou vyléčena, a tak řekl: „Okamžitě běžím.“ Takto byl vyléčen transcendentálním způsobem Prabhupádovou energií a tak to pokračovalo i další roky.

Stejně dobrý jako Bůh

Před dvěma lety byl ve Vrindávanu jeden oddaný původem z Jižní Ameriky, který se zeptal Brahmanandy: "Brahmanando, ze začátku to bylo s Prabhupádou velmi důvěrné, velice blízké jen s několika oddanými, ale později se hnutí rozrostlo. Cítíš, že se v tom vztahu něco změnilo?"

Brahmánanda řekl: "Podívejte... Když jste dítě, váš otec je váš otec, a když vyrostete, je váš otec pořád vaším otcem. Jaký je rozdíl? Prabhupáda byl můj duchovní učitel!"

Jihoamerický oddaný na to odvětil (se španělským nebo portugalským přízvukem): "Já vím, myslím, že je pro tebe Prabhupáda Bohem."

A potom Brahmánanda: "Ale ne. Ne, ne, ne, ne, ne. Udělal jsem tuto chybu jednou v roce 1970. Ale ne, Prabhupáda není Bůh, Prabhupáda je stejně dobrý jako Bůh, je stejně dobrý jako Bůh." A pokračoval: "Ale dnes, nyní myslím, že je ještě lepší než Bůh, protože přišel na Lower East Side a zachránil mě."

Pak byl přemožen emocemi a celý dav, všichni jsme cítili tu vlnu emocí. Bylo tam hrobové ticho...

Úžasný oddaný

Příběhy o Brahmánandovi ukazují neuvěřitelné odevzdání. Jsme my připraveni prostě přijmout příkaz, bez ohledu na to, jaký? To je to, proč říkám, že když tohle čteme, slyšíme a když potkáme Brahmánandu, pak vidíme tolik lásky k Prabhupádovi a tolik víry v něj a takové přesvědčení a odevzdání se Prabhupádovi. Je to neuvěřitelné, výjimečné!

To je ta nejúžasnější věc, protože my se nemůžeme obracet na Krišnu přímo. Nikdo nemůže. Musíme k Němu přistoupit skrze Jeho oddané a zde je celý řetěz oddaných. Obracíme se na oddané a ti se zase obrací na oddané. Prabhupáda nám dal vědomí Krišny tak, že přesně sedí do našeho moderního života. Kdybychom se vrátili zpět do tradiční Indie, mohli bychom to dělat? Mohli bychom žít takto jednoduše? Mohli bychom žít takhle odříkavě jako sádhuové, kteří žili v Indii dříve, anebo ještě i dnes? Mohli bychom? Bylo by to velice drsné, velmi odříkavé. Jednoduše celý den zpívat? Mohli bychom to dělat? Šestnáct kol, a dokonce i během šestnácti kol myslíme na tolik různých jiných věcí, které máme udělat. Posíláme mezitím nějaké ty SMSky a děláme cokoliv, jen nezpíváme. Mysl chce dělat cokoliv kromě zpívání. Pak si říkáte: "Ó, tohle je důležité! Tohle musím udělat zrovna teď." Jakákoliv příležitost k přerušení zpívání, to je pro nás normální. Takže tyto body zde jsou.

Pro nás bylo všechno zjednodušeno. Takže chápeme, že Brahmánanda je důvěrný společník Šríly Prabhupády. Není o tom pochyb, vůbec není obyčejnou osobou. Proto všem říkám, a vám to řeknu taky, že žije ve Vrindávanu a má rád, když ho oddaní přijdou navštívit. Má to velmi rád. Není to tak, že ho nemůžete vidět, že je příliš velkým oddaným na to, abyste ho viděli. Vůbec ne. To vůbec není Brahmánanda. Je šťastný, když vidí jakéhokoliv oddaného. Je velice osobní a zajímá se o oddané.

Takže po Pákistánu poslal Šríla Prabhupáda Brahmánandu do Afriky. Nějakou dobu ho nechal v Bombaji, aby se zhluboka nadechl, a potom řekl: "Hmmm... ano, teď jsi udělal tohle a myslím, že nyní bys měl jet do Afriky." To byl další úkol. V té době řídil celou Afriku, veškeré tamní kázání, dokonce i Jižní Afrika byla také pod Brahmánandou.

I když tam nemohl jet kvůli vízům a podobně, udělal pro Jižní Afriku aranžmány a zařídil, aby se začalo kázat v Keni. Později jel také do Nigérie. Nigérie, říkal, to bylo úplně něco jiného - lidé se tolik zajímali. V Keni to bylo drsné, ale v Nigérii... tam se to opravdu rozjelo, i když tam byla předtucha toho, co se stane.

Takže proto bychom všichni měli jít spatřit Brahmánandu. Poslal jsem tam tolik oddaných. Naposledy dával lekci a já jsem o tom nevěděl a potom jsem to slyšel, a tak jsem přišel pozdě. Tak jsem trochu utíkal a stihl jsem to akorát včas. Zrovna začal. Zastavil přednášku a řekl: "Přišli někteří z tvých chlapců!"

On to má rád. A všechny si pamatuje. Velký muž, velké srdce. Rád objímá spoustu lidí a proto se může zajímat o životy mnohých. Tak úžasných oddaných. Takže ano, my potřebujeme požehnání těchto oddaných, požehnání vaišnavů. Neměli bychom být ostýchaví.


Původní text v angličtině zde.

1 komentář: