pondělí 20. dubna 2015

Věk odpouštění

Nesmíme následovat slepě, ale vždy je třeba použít inteligenci k hlubokému porozumění naší filozofii a všem příběhům z různých věků. V dřívějších věcích byly možné docela pozoruhodné věci. V těchto dobách měli mudrci úžasné schopnosti a zbožnost byla velká věc.

Nyní ale žijeme v jiné době. První princip tohoto věku je odpuštění, kšama - to je esence. Pokud zde není odpuštění - zapomeňte na to! Pokud nemůžete odpustit, pak nemůžete být oddaným, takhle to nebude fungovat. Tolik lidí nám dělá nějaké věci a dříve či později jsou z nich oddaní. Přemýšleli jste o věcech, které vám oddaní udělali? Oddaní - však víte, tilak a kantimála - jak s námi někdy jednali?! Ale odpuštění je potřeba, protože jak můžeme bez odpouštění žít mezi vaišnavy? Jak můžeme bez odpouštění kázat? Faktem je, že všichni jsou hříšní a tolik pokleslí, takže učit se odpouštět je velmi hluboká věc.


Ve Šrímad Bhágavatamu Bhíšmadév říká, že k překonání hněvu se člověk musí naučit odpouštět. Bez odpouštění stále nějaký hněv zůstává. Jsou zde různé druhy hněvu - nejdříve je horký hněv. Typ "pěsti do stolu": "A teď už je toho dost!" Pak je zde jiný hněv - chladný, kdy zamrzne srdce a člověk říká: "Pro tohohle tady není žádná milost!" Ledově chladný hněv v zamrzlém srdci.

Proto je zapotřebí vidět ostatní skrze náš vlastní příklad a ptát se sami sebe, kdo je ve skutečnosti mezi námi dokonalý, kdo nikdy neudělal chybu. Kdo nikdy nikomu neudělal nic špatného? Jestli je mezi námi anděl, prosím, ukaž nám svá křídla! Vidíme tedy, že to není tak pravděpodobné. Proto když k ostatním přistupujeme skrze svůj vlastní život a skrze to, jak my jsme jednali s druhými, je snazší odpustit.

Jsme plni slabostí, takže odpustit znamená přijmout slabost v druhých. Že dělají chyby a nejsou dokonalí. Ve skutečnosti se to v tomto věku kali očekává, protože v tomto věku je slabost charakteru největší problém. Jsme slabí - nemáme žádné odhodlání, žádnou zbožnost, jsme pyšní, neumíme moc tolerovat, jsme líní a nechceme příliš tvrdě pracovat, nejsme moc vzdělaní, ale zároveň si myslíme, že víme všechno.

To všechno jsou typické věci, které má každý - KAŽDÝ! Není to tak, že někdo je jiný. Všichni si myslí: "Já to vím moc dobře! Proč mi tohle říkají, když už to vím? Co můžu dělat, když mi to Krišna dal, abych všechno věděl!" Kořen příčiny naší hmotné nemoci se projevuje ve smýšlení: "Já vím!" Protože takto smýšlíme, stane se naším zvykem dělat si věci po svém a nepřijímat správné vedení.

ČČ Antya-lílá 7.16, 2. ledna 2015, Simhachalam, Německo

Původní text v angličtině zde.

Žádné komentáře:

Okomentovat