Každý verš Šrímad Bhágavatamu je o čisté oddané službě... 2/3

Hmotná existence

Hamsa-guhya; guhya znamená tajný a hamsa znamená labuť nebo transcendentalista. Tajemství transcendentalistů je tedy vyjeveno v těchto modlitbách. Můžeme vidět, že je zde popsána hmotná existence. Je zmíněno tělo - dehah; asavah - životní vzduchy; aksah - různé smysly; manavah - mysl, intelekt, ego; pět hrubých hmotných elementů; bhůta, a také jsou zmíněné smyslové objekty, matram.

Všechny tyto úrovně naší hmotné existence... Zároveň existujeme na různých úrovních. Jsme zde na hrubohmotné úrovni. Skrze smysly se vztahujeme k hrubé hmotné realitě. Jsme fyzicky přítomní na lekci z Bhágavatamu, avšak v tu samou chvíli je naše mysl mezi slovy přednášejícího a cestuje po celém vesmíru. Tímto způsobem máme dvě oddělené existence – fyzickou a mentální.

Ať už jde o hrubohmotné nebo jemnohmotné tělo, stále zůstává v oblasti hmoty. Hmota je popsána jako přirozeně chalda, jako tupá. Šríla Prabhupáda v této souvislosti řekl: „Život pochází ze života.“ Hmota nemá žádný život. Proto hmota nemůže „znát“.

Viděl jsem ve zprávách, že Bill Gates si dělal starosti z možného převzetí světa vládou počítačů. Ve skutečnosti je pravda, že v určitém smyslu počítače převzaly vládu nad našimi životy. Elektronika je vysoce návyková a uzavírá lidi do různých druhů nutkavého chování. „Musím se podívat…“ Neustále. Musíme s tím bojovat. Musíme se omezovat. Každý den zbožně kontrolujeme něco na internetu, a to možná dokonce i ještě před tím, než vložíme svou ruku do pytlíku s růžencem.

Zpět k tématu... Strach Billa Gatese tomuto verši odporuje. Hmota nemůže nikdy v konečném smyslu ovládat duši. Hmota nemá žádnou nezávislost, je v pohybu díky duši. To je ten princip!

Ve svém úvodu k Čaitanja Čaritámritě Šríla Prabhupáda poukazuje na tento bod, že za vším pohybem je právě duše. A proto je Nejvyšší Osobnost Božství někdy oslovována jako prvotní hybatel, který započal nekonečné změny v projevu hmotné energie.

V tomto verši je popsáno, že nakonec je to duše, kdo je znalcem, přestože v podmíněném stavu je pokryta.

avrtam jnanam etena
jnanino nitya-vairina
kama-rupena kaunteya
duspurenanalena ca

(Bhagavad-gíta 3.39)

Je vysvětleno, že příčinou pokrytí je chtíč. Je řečeno, že „pálí jako oheň“ nebo řečeno více moderním způsobem - „stává se posedlostí“. Takto živá bytost zapomíná na Nejvyšší Osobnost Božství. A tak přestává Nejvyšší Osobnost Božství znát. Je řečeno, že když se skrze proces oddané služby probudí původní vědomí živé bytosti,

nitya-siddha krsna-prema ‘sadhya’ kabhu naya
sravanadi-suddha-citte karaye udaya.

(CC Madhya 22.107)

Když je probuzeno původní vědomí, pak je živá bytost v přímém kontaktu s Nadduší. Stává se nástrojem Nejvyššího Pána. Stává se vnějším projevem Nadduše.

Je řečeno, že Šríla Višvanátha Čakravartí Thákur bral slova „tat jna“ jako dotýkající se Nadduše, a proto znající vše o hmotné přírodě a skutečném významu věcí. Jako v příběhu, ve kterém ke Šrílovi Prabhupádovi přistoupil novinář, který se na to doma dříve připravoval.

Dokonalá odpověď

Novinář zahájil svou otázku: „Slyšel jsem, že čistý oddaný zná odpovědi na všechny otázky. Je to pravda?“ Šríla Prabhupáda odpověděl: „Ano.“ Poté novinář řekl: „Kolik je tedy potom oken na Empire State Building*?“ (*jedná se mrakodrap v Americe – pozn. překladatele) Šríla Prabhupáda odvětil: „Tolik, kolik je kapek vody ve fata morgáně.“ Tímto způsobem dal dokonalou odpověď z čistě duchovní úrovně!

Ten, kdo je umístěn v transcendentálním poznání, jistě zná odpovědi na všechny otázky. Zná vše, protože vše vidí ve vztahu k Nejvyšší Osobnosti Božství. Proto zná význam všeho. Zná kořen všeho a tímto způsobem zná vše.

Na druhou stranu - jak můžeme znát Nejvyššího Pána? V desátém zpěvu Šrímad Bhágavatamu je zmíněno, že Nejvyšší Pán nezná dokonce ani Sám hranice Svých vlastních vlastností. Proto nemůžeme nikdy plně znát Nejvyššího Pána, na veda sarva-jnam anantam ide, (ŠB 6.4.25). Na veda - nemůžeme znát. Nejvyšší Pán je vševědoucí. Je přítomný všude a je nekonečný. Můžeme pouze se vší úctou vzdávat své hluboké poklony tomuto nekonečnému Nejvyššímu Pánu.

Modlitba k Pánu

Toto v podstatě Dakša činí ve svých modlitbách. Nemusí to být modlitba, kterou by složil sám, ale je to jeho identifikace. Vidí nekonečnou velikost Pána a klaní se mu. V pozadí jeho myšlenek je „Můj drahý nekonečný Pane, jsi neomezeně veliký. Prosím, požehnej mi, abych byl úspěšný v naplnění mé mise stvořit vhodné potomky k zalidnění vesmíru.“

Dakšův cíl byl vznešený. Přál si, aby vesmír zalidnily velké vznešené osobnosti, aby se skrze vesmír mohly rozšiřovat principy dharmy, ale Dakša nebyl čistý oddaný. Viděl nekonečnou přirozenost Pána a klaněl se před Ním v úctě a bázni, ale přistoupil k Němu se svým vlastním plánem. Přistoupil k Pánu, aby naplnil své vlastní záměry. Nepřistoupil k Němu v náladě plného odevzdání své energie ve službě Jemu k Jeho plnému uspokojení.

Proto Dakša neuctíval Nejvyššího Pána láskou, na rozdíl od následovníků Šrí Čaitanji Maháprabhua, kteří přistupují k Nejvyšší Osobnosti Božství v této náladě. Tito následovníci vědí, že Krišna je nekonečně mocný, ale specificky mají rádi Jeho osobní podobu a úžasné zábavy, které měl se Svými osobními společníky ve Vrindávanu. Tam Nejvyšší Pán se Svými oddanými jedná velmi důvěrným způsobem. Nikoliv jako ve vztahu s bázní a úctou, který je vztahem s velkou vzdáleností. Vztahy ve Vrindávanu jsou velice důvěrné.

Takto tyto verše Šrímad Bhágavatamu připravují půdu. V těchto verších Bhágavatam ještě úplně neprojevil konečný závěr, že jednoduše čistá oddaná služba Krišnovi pro Jeho potěšení je jediným cílem života. Šrímad Bhágavatam vede k tomuto pochopení.

Nejprve jsme v těchto Hamsa-guhya modlitbách silně rozpomenuti na to, že nejsme toto tělo, ale nejenom že nejsme toto tělo, ale také JAK nejsme toto tělo. To je velice důležité. Onen sklon ztotožňovat se s tělem je velmi silný. Někdy dokonce i velký oddaný bude ovlivněn tělesným vztahem.

Arjuna se dostal pod vliv tělesných vztahů; jeho luk mu klouzal z rukou. Yudhistira Maharaj byl ovlivněn, když Dhrtarashtra opustil domov. Yudhistira Maharaj cítil velký smutek, konec konců Dhrtarashtra byl tím, kdo ho vychovával. Bhagavad-Gíta volá po širší vizi, vizi našeho věčného vztahu s Krišnou; té vizi, kde jako duchovní duše nemáme ve skutečnosti vztah k tomuto hmotnému tělu.

V těchto verších je nám zopakováno stejné poselství pro přípravu na ryzí čistou oddanou službu, která bude důkladně vyjevena ke konci Šrímad Bhágavatamu.

Šrímad Bhágavatam 6.4.25, 25. února 2015, Mayapur, Indie

Přeložil Madhu Pandit dás

Původní text v angličtině zde.